Zpravodaj světového týmu - duben 2009

Únorový projev prezidenta Baracka Obamy

Hilton Hotel, Washington, D.C.
5. únor 2009

Od Nannette: děkuji každému, kdo nám poskytl svůj názor ohledně uvedení tohoto projevu ve zpravodaji HT. Všichni jste se napsali spoustu pozitivních komentářů o této řeči a vyjádřili své přesvědčení o tom, že tento projev má vypovídající hodnotu i za hranicemi USA.

Dobré ráno, chtěl bych poděkovat předsedům tohoto shromáždění, poslancům Heathu Shulerovi a Vernonu Ehlersovi. Rád bych poděkoval Tony Blairovi za účast stejně jako viceprezidentovi Joe Bidenovi, členům mé vlády, členům Kongresu, duchovním, přátelům a dalším ctihodným hostům. 

Michelle a já jsme poctěni, že se můžeme zúčastnit této ranní modlitby. Vím, že tato snídaně má ve Washingtonu dlouhou tradici a víra vždy vedla naši rodinu, takže se tady cítíme výborně a jako doma a těšíme se, že budeme v době našeho působení zde tuto tradici dále udržovat.

Tradice těchto shromáždění začala před mnoha lety v Seattlu. V té době vrcholila velká hospodářská krize a hodně lidí bylo bez práce. Mnozí zchudli. Někteří ztratili úplně všechno.

Političtí a společenští vůdci učinili vše, co mohli, aby pomohli svým bližním. A potom se rozhodli udělat ještě něco víc: modlit se. Nebylo přitom důležité, ke které patřili straně nebo církvi. Prostě se jednoho rána sešli jako bratři a sestry, aby se společně najedli a promluvili s Bohem.

Tyto společné snídaně se začaly organizovat v celém Seattlu a rychle se rozšířily do dalších měst po celé Americe, až nakonec našly cestu i do Washingtonu. Krátce poté, co prezident Eisenhower požádal skupinu senátorů, aby se připojila k jejich modlitební snídani, se z akce stala celostátní událost. A dnes, když zde vidím prezidenty a další významné osobnosti z celého světa, napadá mne, že je to jedna ze vzácných příležitostí, které ještě spojují většinu světa v okamžiku míru a dobré vůle.

Zdůrazňuji historii této tradice, protože v minulosti jsme příliš často viděli, jak náboženské přesvědčení je používáno k tomu, aby oddělovalo jednoho člověka od druhého, jako záminka pro předsudky a netoleranci, aby byly vedeny války a zabíjeni nevinní lidé. Po staletí byly pronásledovány celé církve ve jménu jakési domnělé spravedlnosti.

Není pochyb, že z pravé podstaty náboženství plyne, že některá vyznání nebudou nikdy zcela totožná. Čteme různé texty. Řídíme se různými přikázáními. Hlásíme se k různým představám o tom, jak jsme se ocitli na Zemi a kam půjdeme po smrti - a jsou lidé, kteří nevěří vůbec ničemu z těchto nauk.

Ale bez ohledu na to, v co jsme se rozhodli věřit, pamatujme, že neexistuje náboženské dogma, které hlásá nenávist. Neexistuje Bůh, který promíjí zabití nevinného člověka. Tolik víme.

Také víme, že navzdory všem odlišnostem, existuje jeden zákon, který spojuje všechna velká náboženství. Ježíš nám řekl, abychom „milovali bližního jako sebe sama“. Tóra přikazuje: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň V islámu se vyskytuje hadith, který zní: „Nikdo z vás skutečně nevěří, dokud nepřeje svému bratrovi to, co přeje sobě.“ A totéž je pravdou i pro buddhisty a hinduisty, pro všechny následovníky Konfucia a humanisty. Toto je Zlaté pravidlo všech náboženství – volání po lásce jednoho člověka k druhému, k porozumění jednoho člověka druhému, k jednání s důstojností a úctou s těmi, s kterými sdílíme krátký čas svého života na Zemi. ty jim.“

Je to starobylé pravidlo, jednoduché pravidlo, ale současně takové, které na nás klade maximální nároky. Protože od každého z nás vyžaduje, abychom přijali určitou míru odpovědnosti za blaho lidí, které možná ani neznáme nebo s nimi nejsme ve všem zajedno. Někdy nás žádá, abychom se usmířili s krutými nepřáteli nebo se vzdali starých záští. A to vyžaduje živou a činnou víru. Vyžaduje od nás nejen věřit, ale také konat – máme dát něco ze sebe ve prospěch druhých a celého světa.

Tak mohou náboženská přesvědčení, která motivují každého z nás, podpořit více dobra na světě. Místo toho, aby nás oddělovala naše různá vyznání, mohou nás přivést k sobě, abychom utišili hlad a ulevili trpícím, abychom přinesli mír tam, kde jsou sváry a znovu vybudovali, co se zhroutilo. Abychom znovu pozvedli ty, kteří padli v těžkých dobách. Není to jen naše povinnost jakožto věřících, ale také naše povinnost jako občanů Ameriky. To bude také posláním komunitní iniciativy White House Office of Faith-Based and Neighborhood Partnerships (Úřadu Bílého domu pro náboženské a sousedské partnerství), jejíž vznik se chystám oznámit později.  Cílem tohoto projektu nebude vyzdvihovat jedno náboženství nad druhé – nebo dokonce preferovat určité náboženské skupiny před lidmi bez víry. Bude prostě pracovat ve prospěch těch organizací, které chtějí pracovat pro naši společnost bez smývání hranic, které naši zakladatelé moudře vytvořili mezi církví a státem. Jde o důležitou práci, protože ať už jde o sekulární organizaci poskytující poradenství rodinám, kterým hrozí exekuce nebo o náboženské skupiny organizující pracovní kurzy pro lidi bez práce, tyto organizace jsou nejblíže tomu, co se děje na našich ulicích a kolem nás. Lidé jim věří. Komunity na ně spoléhají. A my jim budeme pomáhat.

Budeme se také obracet na politiky a známé osobnosti po celém světě, abychom vytvořili podmínky pro efektivní a mírumilovnou diskusi o náboženské víře a přesvědčení. Neočekávám, že naše náboženské rozdíly zmizí přes noc ani nevěřím, že budou náhle vyřešeny dlouhotrvající názory a konflikty. Ale věřím, že jestliže dokážeme spolu vzájemně mluvit otevřeně a poctivě, potom se snad staré rány začnou zacelovat a začnou vznikat nové partnerské vztahy. Ve světě, který se stále zmenšuje, snad dokážeme vytlačit destruktivní síly fanatismu a vytvořit prostor pro ozdravnou sílu porozumění.

Toto je má naděje. Toto je má modlitba.

Věřím, že je to možné, protože má víra mne učí, že je možné všechno, ale věřím rovněž kvůli tomu, co jsem v životě viděl a zažil.

Nevyrostl jsem ve striktně náboženské rodině. Můj otec se narodil jako muslim, ale stal se ateistou. Moji prarodiče byli nepraktikující metodisté a baptisté a matka sice byla skeptická vůči organizovaným církvím, přestože byla zároveň tou nejlaskavější a nejduchovnější bytostí, kterou jsem kdy poznal. Byla jediný člověk, který mne v dětství učil, že mám milovat a chápat své bližní a činit jim jen to, co chci, aby oni činili mně.

Stal jsem se křesťanem až o mnoho let později, když jsem se po dokončení vysoké školy přestěhoval do Chicaga. Důvodem nebyla náboženská výchova nebo náhlé prozření, ale to, že jsem strávil několik měsíců s lidmi z církve, kteří prostě jen chtěli pomáhat sousedům, které opustilo štěstí – bez ohledu na to, jak vypadali, odkud byli nebo ke komu se modlili. Bylo to na ulici, v těch čtvrtích, kde mne poprvé oslovil Duch Svatý. A tam jsem pocítil volání, abych začal sloužit něčemu vyššímu – Jemu.

Byl to tento Duch, který různými cestami a způsoby přivedl přátele a sousedy na první modlitební snídani v Seattlu před těmi mnoha lety, během drsných časů, kterým byl náš národ vystaven. Právě on přivedl lidi mnoha vyznání a národností dnes na toto místo. Přišli jsme, abychom lámali chléb a vzdali dík a hledali cestu, ale také znovu vysvětili sami sebe ke službě lásky. Jak kdysi řekl svatý Augustin: „Modli se, jako by všechno záviselo na Bohu. Pracuj, jako by všechno záviselo na tobě.“

Tak se společně pomodleme v toto únorové ráno, ale také pracujme společně po všechny dny a měsíce, které leží před námi. Protože jen prostřednictvím společného úsilí, jako bratři a sestry, naplníme naše nejvyšší poslání jako milované děti Boží. Přeji si, abyste se ke mně v tomto připojili, a také vás žádám, abyste se pomodlili za mne, za mou rodinu a pro dokonalost naší jednoty.

 

Posun – udělat další krok

Před několika týdny jsem v televizi sledoval Baracka Obamu. Mluvil o posunu politické diskuze od více „rozdělující politiky“ k více „ohleduplné politice“. Řekl, že politika stranictví a příslušnosti k jednotlivému stojí v cestě pokroku. Hluboce s ním souhlasím.

To mě přimělo k přemýšlení…Představte si, jak by náš svět vypadal, skutečně se vžijte do toho, jaký byste z toho měli pocit, kdybychom šli ještě o krok dále a odstranili všechny rozdělení a rozčlenění z politiky. Kdyby se naše kolektivní vědomí posunulo a my bychom věděli, že jsme jedno s Bohem, všemi lidmi a veškerým životem na světě, kdybychom vnímali toto jako realitu kolem nás. Představte si, jak by to vypadalo, kdybychom vnímali Boží přítomnost a dokonalost ve všem a k ostatním lidem bychom se chovali vždy podle toho.

Představuji si, že jdu venku po ulici a budu se cítit asi takto – budeme vnímat hlubokou empatii a lásku ke každému člověku, kterého potkáme a k celému světu okolo nás. Budeme si cenit veškeré reality okolo nás. Budeme si uvědomovat, že se při pohledu na svět vždy díváme na součást božského. Bůh obsahuje lásku, pravdu, radost, rovnost, přijetí, vděčnost, nevinnost a požehnání, takže naše srdce se budou moci spojit se všemi a vším, co potkáme. Uvidíme, že není žádný rozdíl mezi myšlenkovým, emočním a duchovním aspektem naší osobnosti (a s trochou praxe se můžeme naučit cítit myšlenkovou a emoční energii druhých). Samozřejmě že před sebou budeme vidět jednotlivá fyzická těla ostatních lidí, ale už si to nebudeme plést s pocitem oddělenosti. Uvidíme, že tato rozdílnost a rozmanitost je zde maximálně pro vytvoření příležitosti pro fyzický kontakt od něčeho tak jednoduchého jako objetí nebo políbení k něčemu tak nádhernému jako milostný akt. Cynické chování a věčný zlozvyk posuzování druhých budeme moci úplně opustit. Předsudky založené na rozdílnosti ras, kultury, náboženské víry nebo sexuální orientace už vlastně ani nebudou možné, protože žádná část Boha nemůže být jakkoli špatná nebo nesprávná. Zastaralé typy chování a vnímání zůstanou daleko za námi jako motýlí kukla a my už se konečně budeme moci posunout do stádia motýla.

Uvidíme náš každodenní život jako vyzvání k tomu, pěstovat si vztahy jeden k druhém a ke všemu, s čím se budeme setkávat. Náš primární zájem se bude moci nyní soustředit na to, jak milovat, podporovat toho druhého. Samozřejmě, že si budeme stále všímat i toho, jak se k nám chovají ostatní a budeme se snažit vytváření fungujících a milujících vztahů. Ale náš primární zájem se bude týkat toho, jak myslíme, mluvíme a chováme se my sami. Vychází naše myšlení a jednání z vědomí jednoty? Pociťujeme lásku? Pomáháme tam, kde můžeme pomoci?

Speciální oblastí budou vždy partnerské vztahy. Milovat partnera tvořivým způsobem bude úžasné. Poznávat toho druhého, nabízet pomoc, sdílet a plánovat společně budou běžné činnosti našeho každodenního života. Vytváření hlubokého vztahu s opravdovou intimitou, blízkostí a zároveň respektováním svobody každého jedince už nebude žádnou výjimkou, ale prostě normálním vztahem. Budeme mít více vědomí sebe samého než sebevědomí. Sexuální vyjádření nebude ohraničováno žádnými pravidly. Hluboká láska, představivost a kreativita vytvoří jiskru… propojující těla. Dnešní samozřejmé, opotřebované a unavující sexuální vzorce už budou minulostí.

Vše se změní. Naše kultura ožije s novou energií a silou. Budeme chápat, že pozvání do tohoto života je rovno vyzvání k tomu milovat, podporovat a posilovat každého člověka a vše živé, s čím budeme v kontaktu. Budeme si užívat vytváření nových možností…vyjadřovat zdravé milující vztahy a hojnost ve všech aspektech života. Do procesu vzdělávání a učení se vrátí původní vášeň a zvídavost, naše interakce s okolním prostředím bude doprovázená hlubokým spojením s ním, v politice se bude projevovat důležitost společného dobra a poctivosti k sobě samému i ke všem ostatním, a ještě mnohem více! Uvidíme tak nové horizonty a začneme snít další, nové sny!

My v Humanity’s Teamu se snažíme vytvářet takový svět už dnes. Mnozí z nás zažijí a pocítí tuto změnu, protože už teď jsme všichni voláni k tomu, takový posun v našem vědomí a vnímání vytvářet. Tento svět se už nyní krůček po krůčku a den po dni mění. Ten bod zlomu dosáhneme za jednu generaci. Jestli se Vám to zdá nerealistické a neskutečné, tak si jen uvědomte to, co víme nyní. Jsme všichni součástí Boha. Všichni jsme zdědili, získali božskou hlubokou lásku, kreativitu, představivost a božskou původní přirozenost. Otázka není – jak můžeme vytvořit tento nový svět za jednu generaci? Svět je, jaký je nyní, ale většina z nás ještě spí a tento nový svět nevnímá. Otázka je – proč stále ještě žijeme tak, jako bychom byli omezeni jen na fyzické tělo, ačkoli víme, že tomu tak není? Jak dlouho chceme ještě hrát tuto hru? To už musí skončit a také to skončí – během tohoto našeho života!

Děkuji za to, že jste součástí této úžasné cesty – probouzení lidstva k tomu, čím skutečně jsme!

S láskou a úctou,

Steve.

 

Původní co?

Níže je uveden výňatek z jednoho z nejúžasnějších a nejchytřejších blogů, které jsem kdy četl. Jeho autorkou Je Ruth Luna, koordinátorka překladatelského týmu Humanity's Teamu. O tomto blogu říkám mnoha lidem i o prozření, které zažívám při jeho čtení. Nedávno jsem se na jednom místním setkání HT zmínil před jednou ženou o "původní co?". Žena si položila ruku na srdce a řekla: "To znamená, že se můžu zase začít modlit, tolik mi to chybělo." Užijte si následující text a děkujeme, Ruth. Nannette Kennedy, editorka Zpravodaje HT.

Z nějakého důvodu se před pár dny objevila v mé mysli myšlenka "původního hříchu". Vzhledem k tomu, že na hříchy téměř nemyslím, ona myšlenka si okamžitě získala moji pozornost. Hned jsem ucítila touhu vyhledat si význam tohoto výrazu ve slovníku.

Podívala jsem se na wikipedii (abych si vyhledala slovo "pecado" - španělský výraz pro hřích) a tam jsem našla několik definic.

Ale zde je to, co mě opravdu zaujalo: dle wikipedie, aramejské slovo pro "hřích" má také význam "zapomnění"!

Dle Websterova slovníku "zapomnění" znamená stav, kdy je něco zcela zapomenuto. Může to být přesně to, o co tady jde?

A kdyby to tak opravdu bylo... původní hřích by nyní znamenal "to, co jsme původně zapomněli"...

Na co jsme původně zapomněli?

Zapomněli jsme na to, že nejsme odděleni od Boha? Zapomněli jsme na to, že Bůh je v nás? Zapomněli jsme, že jsme všichni jedno?

Co když symbolický význam křestu znamená tedy to, že ze sebe smýváme iluzi oddělenosti, abychom mohli zažívat Jednotu?

Tohle rozhodně není lekce z teologie, ani se nesnažím říct, že definice hříchu tak, jak ji používám nyní já, je přesná či dokonce správná. Vedle akademického pohledu, který může být nejednoznačný, já cítím, že je v tomto pojetí pravda, na kterou jsme zapomněli.

A možná je náš smysl života o tom, vzkřísit tuhle starou vzpomínku: všichni jsme jedno.

Wow...  Nemůžu ani vyjádřit slovy, jak osvobozující pocit to pro mě je.

"Otče, odpusť, že jsem zhřešil" by se změnilo na "Otče, odpusť, že jsem zapomněl"... Tahle změna významu mě spojuje s tím, co já považuji za ducha zpovědi.

"Svatá Marie, matko boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší" by se změnilo na "Svatá Marie, matko boží, pros za nás, kteří zapomněli, nyní i v hodinu smrti naší"...

Je to krásné!

Ruth Luna
Peru

 

"Alchymista"
od Steva Farrella

Jeden můj přítel mi nedávno daroval výtisk "Alchymisty" od Paula Coelha. Na svém nočním stolku mám spoustu knížek, takže přestože jsem si velmi vážil jeho gesta, pomyslel jsem si "probůh, kdy budu mít čas si to přečíst?"

Rozhodl jsem se zběžně projít začátek knihy a hned jsem pochopil, proč se ke mě dostala. "Alchymista" popisuje každého z nás v  Humanity's Teamu.

"Alchymista"

Kniha popisuje chlapce, který následuje svůj "osobní příběh" nebo bychom tomu stejně tak mohli říkat "osobní osud". Chlapec se potýká se svým strachem, zatímco následuje volání svého srdce a dokonce na nějaký čas opouští ženu, kterou miluje. Prožije krádež všeho, co má i útoky na jeho život, aby naplnil svůj osud. Pojednou vidí, že "jsme všichni jedno" a že "duše světa... je součástí duše Boha... a že duše Boha je jeho vlastní duší... a že prorocké skutky a konání zázraků jsou součástí vesmíru".

Kniha říká, "alchemie... přináší duchovní dokonalost do kontaktu s materiálním světem". Jelikož se to dotýká naší práce v HT, tak, jak já to interpretuji, to znamená, ukazujeme opravdovou hodnotu dokonalosti v tom, co znamená být člověkem. A to není nijak omezeno, ani jedním životem. Ale hlavně to není omezeno hodnotou. Ve skutečnosti je to tvořivost neomezená žádným měřítkem, věčná a pocházející od boha... Bůh tomu dává plný smysl, obzvláště pokud spojíme naše srdce se srdcem Boha a přijmeme jeho vůli a přání jako svá vlastní. Jsme obojí - božští i lidští, ale možná je lepší říci, že jsme "polidštěné božství" a naše hodnota je neomezena.

Toto je poselství Humanity's Teamu.  Spojujeme lidi s tím, kým opravdu jsou - součástí Boha, tváří Boha. Možná jsme uvnitři HT všichni "alchymisté". Jsme průvodci, kteří poukazují na to posvátné a božské v každém z nás a ukazují mu cestu zpět domů k Bohu zatímco sami kráčíme k našim domovům - k nejhlubší lásce, nejčistčí moudrosti, nepředstavitelné tvořivosti - k náručí Boha.

 

2009 Summit Jednoty 2009 v jihoafrické Pretorii
od Nannette Kennedy

Pokud jste ještě neviděli video HT s arcibiskupem Desmondem Tutu, je zde.  Jsme neskutečně požehnáni jeho přítomností v naší kampani "Probouzení světa k Jednotě". Koordinátoři jednotlivých zemí a také celosvětového podpůrného týmu budou v Jihoafrické republice v okamžiku, kdy dostanete tento zpravodaj. Prosím zahrňte je do svých myšlenek a modliteb. Mnoho z nás plánuje psát příspěvky na blog Hlasy Jednoty po celou dobu našeho pobytu, takže všichni naši podporovatelé mohou zažívat summit s námi. Budeme rádi za jakékoli vaše reakce či komentáře k příspěvkům na tomto blogu.

 

Pětina cesty za námi
od Chipa Coopera

Humanity's Team a celé lidstvo nedávno dosáhli důležitého milníku na cestě k probuzení světa k Jednotě. Deset tisíc lidí již podepsalo petici, která žádá OSN o vyhlášení Dne Jednoty. Ten má být každý rok vyhrazen pro všechny lidi na světě, aby oslavovali, diskutovali a prožívali to, co máme společné a zároveň respektovali a uznávali naše kulturní rozdíly... den, kdy se lidé sjednotí pro dobro všech.

Příští rok plánuje Humanity's Team za pomoci dalších podobně smýšlejících organizací nasbírat zbytek ze 50 tisíc potřebných podpisů a posléze petici doručit OSN.

Zde je několik čerstvých komentářů od signatářů petice z celého světa:

Signatář z Rumunska:  Nemyslím, že záleží na tom, ke kterému patří člověk náboženství. Náboženství nemusí lidi rozdělovat či je hnát proti ostatním. Jsme bratři a sestry, jsme boží děti. Nevím, kdo přesně je Bůh, ale nepoznávám ho v žádném náboženství. Bůh je víc než jakékoliv náboženství, které momentálně existuje v tomto "starém" světě.

Signatář z Austrálie:  Všichni jsme jedno. Pouze láska je skutečná. Vše ostatní je jen iluze.

Signatář z Británie:  Dívej se na to, co se skrývá za maskami druhých a přistupuj k nim s láskou... ne se strachem.

Signatář z Argenitiny: Jednoduše si přeji, abychom všichni dokázali pochopit, že jsme všichni jedno a součástí stejného Boha.

Signatář z Kolumbie: Ahoj. Je mi "pouze" 13 let, ale tahle petice se mi opravdu líbí. Děkuju vám za to, že tohle umožňujete. Je to opravdu dobrá příležitost, jak se více spojit "sám se sebou".

Signatář ze Švédska: Neexistuje nic jako "opravdu zlá osoba". Všichni jsme bratši a sestry. Neshody a nepochopení existují, ale mohou a musí se řešit s vzájemným respektem a láskou.

Už jste petici podepsali? Řekněte o ní přátelům!

 

Otisky Humanity's Teamu na společenských webech
od Nannette Kennedy

Chtěli bychom vás poprosit, abyste hledali Humanity's Team a jeho ostatní podporovatele na stránkách jako je Twitter,  MySpace, Facebook, LinkedIn a samozřejmě i Humanity's Team Oneness Village na serveru Ning.com. Na těchto společenských portálech můžete zveřejňovat videa ze stránekHumanity's Teamu či Youtube, zejména pak naše nejnovější video, ve kterém arcibiskup Desmond Tutu mluví o ocenění HT za duchovní vůdcovství HT nebo se podívejte na video Humanity's Team To Me. Dejte ostatním vědět o existenci petice za Den jednoty (https://www.humanitysteam.org/onenessdaypetition) tím, že uvedete její odkaz na vaší osobní stránce. Zanechme otisky HT, kdykoliv surfujeme na internetu!