Změní indigové děti svět?

Jejich pronikavé a často průzračně modré oči se za vámi vykloní i z kočárku, aby se vám podívaly na dno duše. Jsou jiné. Od předchozích generací se velmi odlišují. Protože mívají nadpřirozené schopnosti, lidé se jich mohou bát. Ony ale mají lidi rády. Usmiřují dospěláky a diví se, proč jsme ještě nenapravili svět - vždyť je to jednoduché. Jejich aura prý září indigovou barvou a podle ní dostaly svoje jméno. Supernadané děti zítřka. Prý jsou tu proto, aby nám předaly své poselství. Nerespektují autority, naopak hodlají učit ony nás.

Poznáte je podle pohledu, který je duchapřítomný, pronikavý, kritický a moudrý. Na matku se upřeně dívají již po narození. Brzy jsou schopny abstraktního myšlení, bývají v některých věcech výjimečně nadané, mívají nadpřirozené schopnosti, předvídají události. Do školy už jdou s několika přečtenými knihami a na dlouho se za lavicí neschovají. Jsou náročné, nezávislé, tvrdě upřímné, s vyhraněným smyslem pro spravedlnost a "anténkami" pro jakoukoli nepravdu. Samy vědí, co je správné, všechno by zlepšovaly a učitelé u nich nemají šanci.

Okolí je příliš nechápe

Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samy, nikdo je nedonutí k podřízenosti a dají se jen těžko potrestat. Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědi jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s "neviditelnými" přáteli. Snadno jsou fyzicky i psychicky předrážděné, přecitlivělé na stravu a těžko se vyjadřují. Těžko snášejí nějakou činnost jen proto, že "se to tak dělá". Okolí je jen zřídkakdy chápe a přijímá. Těžko se s čímkoli loučí, ne pro to materiální, ale pro jejich "duši". Mají silnou intuici, jsou netrpělivé, mohou dělat několik věcí najednou a nejčastěji je najdeme s nálepkou poruchy pozornosti, kterou přitom, když samy chtějí (když jim věc vyhovuje), dokážou velmi dobře udržet. Nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost. Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe a musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony.

Z jejich otázek můžete zešílet

Nejdůležitější je psychika, jak tyto děti samy dobře vědí, a od té se odvíjí všechno. Přestože jsou často označovány za nepřizpůsobivé, hyperaktivní, s poruchou pozornosti nebo - pokud mluví s "neviditelnými" bytostmi - tak i za schizofrenní, ve skutečnosti jsou jen jiní, extrémně citliví a inteligentní. Paní Jana z Prahy povídá o svém osmiletém Tomáškovi a jeho zvídavosti, která je pro indigové děti typická: "Šílela jsem z jeho neustálých otázek. Chtěl ke všemu podrobná vysvětlení, která absolutně neodpovídala jeho věku. Prostě jsem vzala vědeckou publikaci a přečetla jsem to. A on byl spokojený." Nejde ovšem jen o to, jak a na co se tyto děti ptají. Často poprvé šokují tím, co naopak řeknou a co tvrdí, že vědí, nebo co dokážou. Cynthia Sue Larson, spisovatelka a vzděláním fyzička, líčí, že její dcera v 6 měsících rozebrala rozbitý fén své babičky. "Co mě šokovalo, bylo to, že všechny části zase metodicky poskládala dohromady...a on pak fungoval!" "Oprava" jí trvala jen 15-20 minut a po celou dobu se spokojeně culila. Lidi vyváděla z míry, když ještě před šestým měsícem mluvila - každému říkala "děkují". Bylo to její první slovo. "Já jsem jí to neučila."

Dokážou překonat i nevyléčitelné nemoci!

Existují děti, které si vyvinuly imunitu proti AIDS. Vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) jsou šokováni. Oznamují, že chlapec předškolního věku, který byl dvakrát pozitivně testován na virus HIV, je najednou úplně čistý a vůbec si nedokážou vysvětlit proč. Virus z jeho těla kompletně zmizel, a pravděpodobně je tomu tak již po 4 roky. Časopis Epocha zjistil, že u jednoho procenta testované populace proběhly genetické změny, které ho dělají imunními vůči infekci HIV. Dosud se nikdo neodvažoval hádat, že se DNA může měnit v průběhu lidského života. Děje se něco podobného i na dalších rovinách? Mutujeme? Vědecké výzkumy, které by potvrzovaly existenci indigových dětí, neexistují, jak upozorňují skeptici. Jak by také ano? Nikdo je nedělal. Přesto se dnes celý svět prakticky shodne, že něco se děje a "indigo" se stává horkým tématem. S nadsázkou o tom pojednávají komiksové snímky X-men.

Dovedou odhalit zdravotní stav člověka

Nedávno Epocha psala o ruské dívce s rentgenovýma očima, Nataše Děmkinové, která správně rozpozná 5 ze 6 diagnóz a své umění prokazuje na jedné klinice za druhou. Podobné případy se však objevují po celém světě, naši malou republiku nevyjímaje. 12letý Milan z Uherského Hradiště také dokáže číst tělo člověka, jako by měl v sobě rentgen, a popisuje ho, jako by se díval na jakousi mapu. Orgány vidí barevně a pozná, kde je v těle něco v nepořádku. "V pravé části hlavy září zlatá barva. V levé je černé kolečko, od kterého se šíří šedá až do krku a části hrudníku. Zlatá barva se tam snaží proniknout, ale šedá ji stále utlačuje...," popisuje Milan svou diagnózu. Jeho schopnosti objevil krátce předtím místní terapeut a léčitel Grebeníček. "Zkusil jsem to a divil jsem se já i mamka," řekl malý Milan. Prý má ještě jednu schopnost: i velmi dlouhý text si dokáže v hlavě vybavit jako celek a přečíst celý znovu v hlavě.

Předvídají události a přečtou vaše myšlenky

Američané Tammy a Aaren Gloverovi tvrdí, že jejich prvorozená dcera Angelina projevovala své neobvyklé dary odmalička a i její 3 sourozenci jsou prý "indigoví". Když jí byly 2 roky, uměla mluvit španělsky a zpívat francouzsky. Jak vyrůstala, objevovaly se další schopnosti - ve snech prý viděla události dřív, než se staly, a projevovala nesmírnou schopnost vcítit se do druhého. Jednou si na večírek vzala pomeranč. Nikdo nechápal proč, dokud pořadatelka nepožádala publikum, jestli někdo nemá pomeranč. Matka neobvyklého 7letého chlapce Jasona, který trpí autismem, vypráví, jak jí syn vidí do hlavy. "Byla jsem v krizi. Pohádala jsem se s manželem, měla jsem ho dost, a dostala jsem takový nápad, co kdybych mu byla nevěrná. V tu chvíli Jason vykřikl rozhodné NE, až jsem se lekla. Slyšela jsem to ve své hlavě, až když jsem se otočila, viděla jsem jeho tvrdý upřený pohled a uslyšela jeho ‚ne, ne, ne... Normálně skoro nemluví."

Jejich ruce mají (nejen) léčivou moc

Znáte ten pocit - někdo vám přiloží ruku na čelo, když je vám špatně, a za chvilku je vám o něco lépe. Mnohé indigové děti tohle a mnohem více umějí. Krásně to vystihl americký režisér a autor filmu Jak přicházejí sny s Robinem Williamsem, Stephen Simon. Roku 2005 proběhly po světě premiéry jeho nového dramatického filmu Indigo, ve kterém si zahrál i Neal Donald Walsch, autorita pro témata indigo a nová spiritualita, autor světového bestselleru Hovory s Bohem. Malá holčička náhodně vstoupí do recepce malého hotelu a hned zamíří ke starému pánovi na vozíku, který nemluví a hledí nepřítomně před sebe. Majitel hotelu pokřikuje, aby se k němu nepřibližovala. Dívka na něj ale položí ruce a za chvíli je po léta duchem nepřítomný děda na nohou a diví se, co s jeho hotelem syn provedl. Z arogantního šéfa hotelu se rázem stane ustrašený syn, který v první chvíli dívce vynadá. To už je ale holčina zas pryč. Jejich kousky tím nekončí. V 9 letech šokuje malá Larsonová přihlížející dospěláky, když popadne vidličku, dá si ji na zápěstí a obtočí si ji kolem ruky jako náramek. "Pozorovala jsem to s několika dalšími lidmi, vypadalo to jako když se ta vidlička sama pomalu taví podle tvaru zápěstí, zatímco ona jen klidně před sebe zírala."

Povídají si s duchy

Společnost Sirius, která paranormální jevy zkoumá na území České republiky, před lety řešila případ malého chlapce, který samovolně u lidí viděl auru, barevné energetické pole kolem těla, a viděl díky tomu, co se v člověku děje. Takových bylo více, ale tento také vídal duchy a vyprávěl složité příběhy zoufalých mrtvých lidí. O jeho jméně z pochopitelných důvodů pomlčíme. Myslete si o tom cokoli, skutečností ale bylo, že je přestával rozeznávat od živých lidí - tak to bylo silné. Jednou šel s maminkou po návsi kolem hřbitova a na jednoho z nich vyplázl jazyk - bylo jich moc a radost z nich neměl. Jaké překvapení pro něj pak bylo, když se s ducha u hřbitovní zdi vyklubala rozezlená a navýsost živá stará paní a pustila se za ním s rozpřáhnutou holí. Fenomén "neviditelných přátel" je u indigových dětí častým jevem. Když 8letý Tomášek začal mluvit s květinami a věcmi, začalo toho být trochu hodně i na paní Janu z Prahy. "Myslela jsem si, že ho to přejde, ale dnes je to snad ještě horší. Naposledy včera se pohádal s houpačkou, protože ho neposlouchala."

Vyprávějí o jiných světech a životech

Mnohé děti ukazují na andílky, které nikdo nevidí, nebo se smějí na kohosi, kdo není vidět. A řada z nich vypráví o svém životě v jiné zemi i na jiné planetě. Když bylo malé Larsonové 6 let, rozpovídala se o svých životech. Její příběhy byly tak podivné, že jim matka naslouchala, ale když se jednou dcerky zeptala, jestli by jí neřekla nějakou ze svých pohádek, dcerka se rozčílila „že si nic nevymýšlí, jen vypráví své vzpomínky o životě na jiných planetách, daleko odsud". Jindy ale mluví o tomto životě, jako nějací mniši. Angelina, dcera manželů Gloverových, se jednou zeptala svého 7letého bratra Suriela, který ukusoval z jablka, na co myslí, a on jí odpověděl "jablko je život". Nejmenší 2letý bráška si říká Buddha. 4letá Maielaya svou matku šokovala, když jí řekla, že ji pozorovala a že se jí rozhodla narodit. Popsala jí pak detaily z těhotenství, které nemohla vědět, jak se oblékala a co dělala.

Mají nelehké úkoly a poslání

Indigové děti musejí překonávat mnohé výzvy. Jejich extrémní citlivost je pro rodiče nepochopitelná a stěží ji ocení, protože ji sami nemají. Nekonformní přístup k systému a disciplíně jim způsobuje množství potíží. Kritici říkají, že jsou prostě rozmazlené. Ten samý přístup jim ovšem umožňuje uskutečnit své cíle a být vedoucími reforem. Být indigo prý není snadné, ale je to poslání. Mají pozvednout lidské vědomí, a ukázat jednotu, propojenost všech věcí. Nejde jen o novou nálepku? Oponenti odpovídají: Pokud jim nedáme nálepku my, dají ji jim ostatní. Většinou se jim říká děti s poruchou pozornosti, přestože to rozhodně neznamená, že každé problémové dítě je indigo. "Máme poselství a to poselství je, že indigoví jsme všichni. Jediné, co musíme udělat, je otevřít se a odpustit. Pak budeme mít možnost opravdově poznat Boha," říká 10letá Angelina.

Indigo kolem zeměkoule a do Prahy

Nedávno v Praze se konala světová premiéra dokumentu Indigová (r)Evoluce Marka Twymana. Indigo se postupně stává normou. Protože si s těmito dětmi psychologové často nevědí rady, předepisují jim silné léky - už ve 3 nebo 6 letech. I u nás už proto vznikají psychologické poradny, které se soustřeďují na pomoc právě těmto dětem. Prvním indigovým dětem je dnes už totiž 30 let a během svého dospívání neměly možnost jakékoli podpory. Indigové děti přitom podporu velmi potřebují, aby mohly objevit samy sebe. "Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony. Pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou samy sobě ubližovat," říká Carolina Hehenkamp ve své průkopnické knize Fenomén indigové barvy, která vyšla v roce 2001. Carolina na podzim roku 1999 začala s nadšením budovat síť Světelný kruh indigových dětí a ten se v rekordním čase několika měsíců rozšířil po celém světě.

Co je to vlastně indigo?

Indigo je temně modrá až modrofialová barva světelného spektra. Podle lidí, kteří tvrdí, že vidí auru - energetické záření kolem těla, je to nejnovější barva, která se v lidské auře objevuje. Základní barvy aury mají přitom určovat osobnostní charakteristiky jednotlivce. Indigo se prý začalo častěji objevovat v lidské auře koncem 70. a v průběhu 80.let. Zlom však nastal údajně po roce 1992, kdy se tito jedinci začali objevovat ve větším měřítku. Někteří autoři tvrdí, že alespoň částečně indigových je 85 % dětí narozených po roce 1992, 90 % narozených po roce 1994 a dokonce 95 % těch, co se rodí v současnosti. Většině dětí, které teď vyčnívají jako "indigové", je kolem 13 let, ale jsou tu i mladší.

Kam ty děti tolik spěchají?

Děti jsou dnes ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, vidí jak věci jsou, chtějí se všeho účastnit a všechno napravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. Známé milníky, jakými jsou první zuby, první krůčky či první slova, jsou u nich běžně zkráceny o polovinu a lékaři se jen diví. "To není možné," říkávají, ale matky je snadno přesvědčí, že je. Rekordy se stále posouvají. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím a nikoli šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (nejnovější rekord udělalo děvčátko jménem Nelinka z Plzně, když začalo chodit již v 5 měsících) a před ukončením jednoho roku znají abecedu. Indigové děti mnohdy nepromluví dříve, než se naučí číst, mluvení je pro ně omezující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říci telepaticky.

07:39 - 15.06.2006

Autor: magazín Epocha.

původní článek