13.celostátní setkání HT a DDK v Pružině
30.09.2007 00:00
Naši přátelé z Duchovně-Diskusního Klubu uspořádali již podruhé slovensko-české setkání v malebném náručí hor. Tentokrát se náš společný víkend uskutečnil 28. až 30. září 2007 nedaleko Púchova a Povážské Bystrice ve vísce Pružina v podhůří Strážovských vrchů. A sjelo se nás přes čtyřicet ze všech koutů Čech, Moravy i Slovenska.
Evička a Marián pro nás v penzionu Priedhorie připravili bohatý program s mottem "Vraťme se do dětství - Hrajme si teď a tady - stále". A tak jsme si hráli, uvnitř i venku na sluníčku, v jeskyni, u stolu, u ohně i na zemi. V menší i větších skupinách, někdy všichni dohromady, někdy každý sám, tak, jak každému velelo jeho srdce. A tvořili jsme radost s radostí a pro radost....
Bylo to setkání starých přátel, kteří jsou rádi spolu a dovedou si ty společné chvíle užít. Jsme si stále blíž a tuhle blízkost dáváme i do našich her, jako je Tanec srdcí, nebo když se poznávají ti, co se najdou podle karet nebo při sdílení v Kruzích nebo když tancujeme nebo zpíváme.
V sobotu ráno jsme vyrazili za dobrodružstvím.
Právě jsme se dozvěděli, že kousek od Pružiny je Dúpná jeskyně. Obvykle je zavřená, ale my máme mezi sebou přátele, kteří mají klíče. Jeskyně je asi sto metrů dlouhá a jsou v ní krápníky i různé krystaly. Je to ideální místo, kde můžeme zažít něco zajímavého.
Vysoko na stráni se v lese skrývá vchod do hlubin matky Země. Nejsme první, kdo vstoupí dovnitř, před námi tam možná bydleli i lidé z doby kamenné, prý zde sídlil i jeskynní lev. A schovávali se tu i různí bojovníci v dobách bojů Slováků za svobodu. Takže huráá, vytáhnout baterky a vyrážíme.
V hlubinách jeskyně se skrývá spoustu zajímavého, prohlížíme si nejen krápníky a různé postranní chodby, ale nacházíme i spícího netopýra.
Jsme téměř na konci. To "téměř" je na místě, protože jeskyně pokračuje dál, ale už je tak nízká, že bychom se museli plazit, prý jsou zde ještě neobjevené prostory, takže kdo ví, jak je jeskyně vlastně veliká. Na konci, v největší síni, jsme se zastavili a zaposlouchali se do zpěvu dalajlamy, který nám otevřel také nový prostor. A naše srdce se otevřela, když jsme společně zpívali ÓM, celá jeskyně se chvěla mocným souzvukem.
Naše schopnost ovládat počasí je čím dál lepší, po celotýdenním dešti jsme si na naše setkání přivolali to nejnádhernější podzimní počasí plné sluníčka a téměř letní pohody. To teplo přímo vybízelo k hrám na louce za penzionem.
Když jsme spolu a držíme se za ruce, energie z nás přímo tryská a když tryská tak tvoří...
Už cestou od jeskyně jsme kromě malování křídami na silnici sbírali různé přírodniny, kameny, plody, listy, květy...
....a vytvořili Lesní mandalu. Ach, to je krása. Jó, povedlo se....
A mandalu lze postavit nejen z věcí, ale i z lidí a taková mandala se může i hýbat a dýchat a proměňovat se, mění se tak, jako se měníme my.
Spirály, molekuly, bzučák, ulička lásky, hra na intuici...co všechno může dělat partička lidí na zelené louce?
A mezi hraním máme i spoustu času popovídat si s přáteli, ochutnat místní speciality - opět byly halušky a opět podle zcela originálního receptu (tedy aspoň pro mě) - vyložit si karty nebo nechat si vyčíst osud z rukou.
A s příchodem noci začala ohnivá šou...
Tamtamy se rozezvučely pod rukama bubeníků, další hudebníci se připojili s nástroji, které zrovna měli po ruce, zadul křik divochů...indiáni dorazili do Pružiny...
Celý kmen se zapojil do víru tance....
...hlubokou nocí se linuly rytmy, která nás provázejí od pravěku....
...chrabří mužové zkoušejí svou odvahu, a krásné ženy je povzbuzují....
Náš kmen se skládá z různých bytostí, indiánů, arabů i brouků pytlíků :-)
V neděli ráno byl i čas dozvědět se něco zajímavého. Mandaly, které tvoříme, mají dlóuhou historii a Petr je stále zkoumá a stále zjišťuje nové a nové věci.
Pak přišel čas loučení, kdy každý se opět vracíme k sobě.....
(foto Anička Smith, Peter Bugár a Evička Janoušková)
———
Zpět