Setkání HT a DDK - Mojtín (Slovensko)

VÍKEDNOVÉ SETKÁNÍ HT V MOJTÍNĚ

3.-5.9.2010

Jeden deštivý víkend začátkem září jsme se sešli v Mojtíně. Tedy, když jsme v páteční poledne vyjížděly s kamarádkou z Brna, ještě jsme netušily, že víkend bude deštivý, ale zato jsme tušily s pravděpodobností blížící se jistotě, že si jedeme pro nezapomenutelné zážitky. A taky že ano.

Teď s odstupem dvou týdnů mi ty necelé tři dny splývají do barevné směsice libých pocitů a radosti z té příležitosti být pohromadě s tolika nádhernými lidičkami, kdy jsme mohli radovat z téměř hmatatelné blahodárné energie všech přítomných tvorů, a tvorů píšu schválně, protože nemůžu opomenout přítomnost další spřátelené bytosti – dobrácké plavé fenky Bridžitky, protože všichni víme, že psi jsou andělé :-), a jestli ne všichni, tak tento určitě. 

Ale nejen energie člověčí a psí, nás v Mojtíně oblažovala, nýbrž také energie překrásných kopců a hor a lesů a luk, kde kvetly fialové ocúny a žluté……(botanikové a znalci si doplní). Téměř kýčovité scenérie se před námi otevíraly na každém kroku při našich procházkách po oba dny, a drobný (naštěstí) deštík, neměl šanci něco pokazit na našem svátečním rozpoložení.

Společný program jsme zahájili první večer obligátním tancem srdcí, který u těch, co se z dřívějších setkání ještě neznali, jakoby otevřel komunikační kanály laskavosti, lásky a porozumění a taky trochu umazal z věkových rozdílů mezi námi.

V útulné klubovně s ohněm v krbu se hrály hry na intuici, která se velmi vydařila, společně jsme kreslili mandaly, zpívali skupinově a osůbky k tomu obzvlášť talentem obdařené zpívaly sóla i z vlastní tvorby za zvuků kytar, zkoušeli jsme, jak funguje osobní magnetizmus a proutky dřevěné i drátěné.

Přišla řada i na verše, říkanky vymýšlené za pochodu v lůně lesů a luk, i verše recitované a zpívané, plné radosti ze života a všeobjímající lásky, taky průzračné verše psané v krásných knížkách na křídovém papíře, doplněné kouzelnými obrázky. Když jsem se do těchto tenounkých knížeček v houpacím křesle na chvíli začetla, a nechala se natolik unést jejich půvabem, že se mne zmocnila touha obejmout jejich autora…byl to velmi nezvyklý čtenářský zážitek, neboť autor seděl asi dva metry ode mne, a jestli se mne díval, tak si nemohl nevšimnout mého poněkud zamlženého pohledu.

A obě naše společná rána se nás několik sešlo venku před chatou, kde jsme v lehce vlhkém trávníku, obklopení voňavou přírodou a úchvatným panoramatem kopců zahájili den napřed dechovým cvičením a potom energií nabíjejícím cvičením čínských císařů.

V Mojtíně bylo moc dobře…díky, že jsem tam mohla být.

Eva