14.celostátní setkání HT v Praze

Díky přátelé,

naše setkání bylo pro mě opět velmi inspirující a cítím obrovskou vděčnost, protože se nám zase podařilo vyvolat toho ducha jednoty.

Velkým překvapením byl pro mě už program, v sobotu do oběda jsme totiž dělali přesně a nachlup to, co jsem měl naplánováno na tu neuskutečněnou Seč. Takže Vy, kteří jste nevěděli, co se to na té Seči vlastně mělo dít, jste prožili první část toho Tvoření týmů. Překvapující to pro mě bylo proto, že jsem se o program tohohle setkání vůbec nestaral. Asi to tak mělo být, prostě dušičky na výletě...a vejlet je nejlepší, když je to čóro móro...

Druhým obrovským překvapením bylo to, co jsme vytvořili v té hře Právě vytváříme. Přiznávám se bez mučení, představoval jsem si, že to bude probíhat jinak, ale to, kam jsme se společně dostali, bylo něco tak úžasnýho, že bych to nedokázal sám vymyslet ani za sto let. Proto si tak velmi cením toho, že mohu být s Vámi.

Posledního půl roku jsem pracoval s metaforou HT jako lodi.Tady je "starý" svět, tam za obzorem je "nový" svět a HT je loď, která nás veze z jednoho světa do druhého, je tam kapitánka, kormidelníci, posádka i cestující. Tahle moje metafora nepřežila střet s realitou toho, co opravdu HT je, co tam každý z nás přináší, co tam prožíváme a děláme. Už od té "nepovedené" Seči jsem tušil, že ta loď nefunguje, ale bál jsem se tu metaforu opustit, protože jsem neměl žádnou jinou. Ale od soboty už jí mám, darovali jste mi jí svým elánem, nadšením, láskou a fantazií. HT je pro mě MÍSTO, kde žijeme. Ve chvíli, kdy se v našem Kruhu ta představa objevila, cítil jsem, že tam mezi námi bylo něco, čemu křesťani říkají Duch svatý...

Dnes ráno jsem odpovídal na mail nějakému Jirkovi, který narazil na naše stránky, chtěl by se zúčastnit nějaké naší akce, ale bál se, že jsme někde (duchovně) daleko a on se teprve rozsvětcuje. Odpověděl jsem, že HT je tak daleko, jak daleko je celá tahle planeta, ani o metr dál a ani o metr blíž.

Když jsme spolu, jsme prostě TAM, kde chceme být, nemusíme nic tvořit, nikam cestovat, prostě nemusíme vůbec nic. Jen jsme. A každý je tím, kým skutečně je, zpěvačkou nebo zpěvákem, tanečnicí, spisovatelkou, sochařkou, hercem nebo herečnou, malířem, pacientkou a každý do toho svého dává to nejlepší, co v něm je a dohromady je z toho tak úžasný setkání jako bylo to sobotní...dáváme si lásku, pozornost, ocenění, doteky a objetí...

Už dlouho jsem tušil, že Humanity´s Team není duchovní hnutí, dokonce to není ani občanské sdružení, není to organizace ani firma ani spolek ani (dopravní) prostředek. Humanity´s Team je místo. Pomocí různých dopravních prostředků (skutečných i duchovních) jsme se sjeli na jedno místo, na Zemi. Tahle metafora je pro mě naprosto nová a inspirující a pokud inspiruje i Vás, velmi rád si přečtu, jak si tohle místo představujete vy...

Díky, že tu můžu být s Vámi

Kamil

Chci vám všem moc poděkovat za sobotní setkání. Přišla jsem rozsypaná a vy jste vzali všechny kousíčky a poskládali z nich krásnou bytost! Děkuju. 

Děkuju vám za svůj taneček. Došlo mi to až v neděli. Šla jsem do toho s tím, že jsem to chtěla pro sebe. Že to dokážu. Že dostanu ocenění. Ale vaše reakce byly naprosto úžasné. Chtěli jste třetí a čtvrtou písničkou. A mě došlo, že jsem vám tím tancem dala radost. To, že jsme tancovali spolu, bylo víc, než stát před vyprodaným sálem! Cítím, že to je poslání tance. Děkuju.