Skochovice - srpen 2006

22. - 28. 7. 2006

Školení facilitátorů s Christianem Petrem Pankhurstem a Kimberly Wieser - obrovský Kruh srdce podle metody Teja Steinera, technik Embracing Change (Objetí změny) a životního coachování, atd., (viz www.embracingchange.org), místo: Skochovice u Vltavy. Kromě lektorů (USA+UK) se zúčastnilo 25 účastníků ze 4 zemí (Česko, Slovensko, Nizozemsko a Chorvatsko), byla to i komerčně velice úspěšná a výjimečná událost a mezník v životě.

Christian Pankhurst o semináři:
"Nejhlubší pětidenní školení kruhu srdce, jakého jsem kdy byl svědkem" říká Christian Pankhurst, zakladatel a moderátor Embracing Change, o školení facilitátorů v Praze. „Nevím, kde začít, abych popsal těchto pět zázračných dní, takže začnu tím, čeho jsem se obával: "Může Kruh srdce skutečně fungovat v jiném jazyce s konsekutivním tlumočením?” Říkali mi, že se to nedá zvládnout a že to je nemožné. Nuže, nejenom to bylo možné, ale byla to ta nejsilnější zkušenost propojení, jaké jsem kdy byl svědkem a jakou jsem kdy CÍTIL. 26 účastníků se sjelo z celé Evropy, ale pouze 1/3 z nich mluvila a rozuměla anglicky. Se dvěma nadanými a trpělivými tlumočníky jsme spolu-vytvořili zázrak. Slovy nelze popsat, co se skutečně dělo během těch pěti dnů, ale slzy radosti a smutku, které mi tekly když jsem zažíval všechny ty vzácné chvíle, mi naplňují srdce tušením magie a zázraku. Uvědomoval jsem si, že jsem se do účastníků zamiloval tak, jak jsem to nikdy dříve nezažil, a cítil jsem, že toto soustředění patří mně a všem kolem! Společně jsme byli ubytováni a společně jsme jedli a žili. Zachovám mlčenlivost o našich účastnících a nebudu se dělit o to, co se událo v tom campingu u Prahy. Ale můžu vám říct, že naše společná zkušenost se dotkla našeho jádra tak hluboce, že naše životy už nikdy nebudou jako dříve. Chci poděkovat Markétě a Daliborovi, našim zástupcům HT, kteří soustředění zorganizovali a odvedli tak skvělou práci!“

Dalibor Novák:

To, čemu jsme se naučili z Tej Stenerova konceptu Kruhu srdce, je to, že každý z nás je stejně důležitý jako ten druhý, pouze pozornost se v čase přesouvá z jednoho na druhého. A také jsme se naučili, že dokonce i ten nejvíce problematický, negativní pocit, emoce či informace, které se bojíme vyjadřovat, by měly být vysloveny. Často raději zvolíme nezatěžovat ostatní něčím, co není dost pozitivní a věříme, že se s tím dokážeme vyrovnat sami. Ve skutečnosti ale takto vznikají bloky a důležité informace jsou skryty skupině. Nevyslovené negativní informace se vždycky stanou něčím, co ostatním chybí a co je pro všechny členy kruhu pozitivní, radostné a léčivé. Když tedy dovolíme, aby tyto věci vyšly na povrch, nemůže být žádná informace pro ostatní zatěžující či škodlivá. Musíme být pouze spolu, sdílet a naslouchat. Pak se stávají zázraky. To je důvod pro to, proč sdílíme i nepopulární témata. Uvědomujeme si, že naše zkušenost je naším výtvorem a že jsme schopni milovat ostatní, ať už nám činí jakékoliv „potíže“. Doufáme, že nás můžete také milovat tímto způsobem. Není třeba se bát. Když budeme sdílet upřímně, nikdo nic neztratí, my všichni vše získáme. Ale věříme tomu dostatečně? Doporučujeme, abyste si prožili Kruh srdce, stejně jako jsme ho zažili my toto léto s Christianem Peterem Pankhurstem

Kamil Krbálek:

V uplynulých týdnech a měsících jsem si tvořil nejkrásnější představu, jak by Kruh mohl fungovat, co bychom v něm mohli prožít a kam to všechno směřuje. Bylo to o potenciálu, který jsem v něm viděl. Cítil jsem obrovskou radost z tvoření a naději, že jednou se to povede. Doufal jsem, že snad za několik let ten potenciál rozvineme a netušil, že to bude trvat pouhé dny, tak rychle už tvořím realitu kolem sebe, myšlenky se mi teď materializují s až děsivou rychlostí. 

Všechno, o čem jsem snil a psal, jsem minulý týden prožil, naprosto, dokonale. Ale i v té nejkrásnější představě jsem velmi podcenil potenciál Kruhu, rychlost s jakou pracuje, sílu, jakou dovede uvolnit. V Kruhu srdce je taková energie, jakou jsem nezažil, naprosto válcující cokoliv jiného v mém životě. Kruhy, které jsme vytvořili v Brně a v Makově, byly také silné, ale Kruh srdce byl ještě stokrát silnější. Měl jsem tam dost energie poprat se se svými nejhlubšími strachy, čelit jim tváří v tvář. Dokázal jsem si sáhnout na dno psychických i tělesných sil, dokázal jsem dát ze sebe všechno, vyjádřit do posledního střípku všechy emoce a zřetelně a nahlas říct vše, co chci. Realizace mých přání pak trvala vteřinu, tak obrovská energie tvoření tam byla přítomná. A prožíval jsem nejhlubší lidskost každého z nás, na dřeň. Dokázal jsem si bezstarostně hrát jako malé dítě, mít divokou radost ze života, milovat. 

Poslední ráno, když jsme všichni měli zavřené oči a dělali pomalé pohyby, abychom stále vnímali energii vlastního těla, jsem pocítil zvláštní věc. Když se občas naše těla nebo energie setkaly a jemně se zkoumaly, najednou jsem si uvědomil, že poznávám lidi jen podle doteku, věděl jsem, kdo se mě dotýká a koho se dotýkám já. Tak hluboce jsme tam byli propojeni. Dokázal jsem hmatem rozeznat 26 lidí. O tomhle okamžiku se mi kdysi zdálo, ale byl to jen sen. Tehdy jsem brečel a cítil zoufalství. Ten sen se stal skutečností. 

Kruh srdce je něco, co chci prožívat do konce svého života, když jsem v něm, cítím bezpečí, vůni domova, radost, harmonii, mám sílu tvořit, naslouchat, léčit, učit. Každému v Kruhu můžu říct, co právě cítím bez toho, abych musel své pocity zdůvodňovat, obalovat je nějakými příběhy, nemusím si nic vymýšlet, nemusím se maskovat, stavět bariery, nemusím se ničeho bát. A to všechno proto, že mě nikdo nesoudí, neříká mi, co si mám myslet nebo co dělat. A já vždycky můžu říct co chci. V Kruhu cítím svobodu. Cítím radost, když svobodně vyjadřuju vše co cítím, když brečím, mám vztek, jsem v harmonii nebo když se směju jak blázen. Chci být v takovém bezpečí navždy. 

Zjistil jsem, že cítím nudu bez energie pocházející z řečí, myšlenek, názorů, faktů, soudů a rad, prostě ze všeho, co pochází z hlavy a ne ze srdce. Pochopil jsem, že být dobrým učitelem (sobě i druhým) znamená, tohle všechno opustit a nechat promluvit srdce. Má cesta nevede přes hluboké koncepty, propracované doktríny, přesná fakta, duchovní učení nebo jakékoliv jiné nudné řeči, kašlu na školy (ať vysoké nebo mateřské), které mi něco vtloukají do hlavy a nic nedávají mému srdci. 

Mou cestou je pocit, vyjádření, přijetí a prožitek. Stačí jen říkat co cítím, co chci, přijímat, co přichází a žít. Tak vzniká Kruh srdce. Svou cestu jsem už kdysi nazval Cestou srdce, aniž jsem tehdy tušil, kam mě až zavede. Dovedla mě k prožívání těch nejkrásnějších představ o svém životě, které jsem kdy měl. Chtěl jsem být v komunitě lidí, se kterými mi bude dobře a jsem v ní, chtěl jsem prožít a cítit propojení s ostatními lidmi a to prožívám, chtěl jsem poznat sílu, kterou v sobě mám a tu používám. Radost, to je pocit, který mi už nikdy nikdo nemůže vzít.

Teď cítím propojení se všemi Kruhy srdce, které byly, jsou i budou, které spojují všechny lidi na téhle planetě. Každým dnem si bude víc a víc lidí klást ty dvě otázky a tak se vydají na cestu a já chci zářit, aby na ní viděli. Proto jsem Ilumauir.

O tom, co se dělo v dalších měsících viz článek O kruzích srdce