Nový Kruh srdce

Všichni jsme se těšili a byli zároveň i trošičku nervózní - já spoléhala na Kamila, který má zkušeností dost a dost na to, aby pomohl "rozhýbat" novou skupinku - ukázal jí, co všechno se dá v Kruhu srdce dělat a vdechl jí atmosféru sdílení a taky radost, otevřenost a upřímnost :-).

Setkání bylo hned od začátku, kdy jsme se sešli na autobusové zastávce, spontánní a milé a tak nás rozpaky rychle přešly. Doma jsme se uvelebili s čajem a s obloženými chleby - potřebovali jsme si nejdřív trochu popovídat a prožít nové prostředí. Byt byl tichý, uklizený :-) a společnost nám dělali jen náš kocourek a kočička , kteří se přiloudali, aby nás omrkli a pozdravili. Teprve když jsme si poklábosili a trochu vychladli z toho horka, přenesli jsme si hrnečky do obývacího pokoje.

Neseděli jsme tentokrát na zelené louce, jako v Sidonii se sluncem nad hlavou, ale na mechově zelené huňaté dece, a sluníčko nám nahradil žlutý polštářek :-). Číči se promenádovaly, zrovna jako v Sidonii.. a čaje bylo dost.

Ztišili jsme se a vzali jsme se za ruce - tím vznikl malý kroužek a za chvíli jsem cítila, jak se mi rozehřívají ruce a jak se celkově uvolňuji - energie začaly proudit. Rozlítané myšlenky se naopak po chvilce usadily. Každý řekl, jako obvykle, co v tuhle chvíli cítí (to je lehčí) a co chce (to je pro mě někdy oříšek)...

Je to super, zaposlouchat se do sebe i do jiných - mít pozornost obrácenou dovnitř. Aspoň na chvíli "vypnout hlavu" a myslet - srdcem. Dokážeme se pak spojit rychleji sami se sebou :-). Celý večer jsme se zaměřovali na to podstatné - na naše pocity a záměry. Na naše nejkrásnější představy. A také na naši nejkrásnější společnou představu. Všechno, co jsme prožívali, bylo krásné a cenné - posouvající a obohacující nás všechny.

I v Kruhu srdce se dodržují určité zásady a líbilo se mi, jak Kamil celý proces jemně usměrňoval - a byl přitom pořád jeden z nás. Přišla jsem si také na pár důležitých věcí a s tím se dostavil i pocit úlevy i nové síly. Cítila jsem se přitom svobodně (nikdo mě nepoučoval a prostor pro sdílení byl dostatečný a bezpečný) a moje srdíčko jásalo !

Vyzpovídala jsem "kluky" také z toho, jak oni TVOŘÍ tu svoji nej........představu - protože se mi zdá, že v tom mám zmatek, že buď pochybuji nebo že to nedělám důsledně a že mi to zkrátka nějak nefunguje. A ejhle - ukázalo se, že čím víc budeme vyčištěnější (a tím optimističtější), tím lépe nám to půjde - vědomě i podvědomě. Tak to jsem nevěděla. To bude život ! :-)

Na tom jsem si uvědomila, že kam se jedinec pracně "plácá" roky, společně to jde mnohem rychleji a radostněji :-)! .Můžeme si pomáhat, povzbuzovat se.... a tak.

Teprve před půlnocí jsme usoudili, že je načase se rozloučit (tak nějak se nám nechtělo) a domluvili jsme se hned na příští středu - jupííí! Mám se zase na co těšit .-) Venku byla hluboká letní noc, na nebi hvězdičky, z Prokopského údolí vanul svěží vánek, lípy voněly. Sídliště spalo a my jsme jím procházeli posílení, spokojení, propojeni jeden s druhým - v jednotě. Protože celkem rychle přifrčel autobus, nebyl čas se ani rozloučit - na co taky ? Stejně jsme všichni z HT v duchu pořád spolu - jsme my to ale šťastlivci, že ? :-)! .

Zdraví a všechny objímá Iveta

14.6.2007