Neale Donald Walsch hovoří s Bohem

vyhrabal jsem na internetu starší článek o NDW a jeho přednášce v Praze. Pro pamětníky. Kamil

Od nepaměti je velkou touhou všech lidí promluvit si se Stvořitelem toho všeho, co vidí okolo, i jich samých. Otázek, které by všichni Bohu chtěli položit, je mnoho. A on mlčí a mlčí. Toto mlčení si ti, kteří se nenamáhali problémem, jak se vlastně mají Stvořitele ptát, vyložili vlastní domněnkou, že žá ný Bůh ani není, že vlastně to okolo vzniklo "jen tak", aby se prázdnota nenudila. Návštěva katolických kostelů s vyobrazením Boha jako důstojného starce v noční košili na oblaku jim jejich předběžné pochybnosti jen potvrdí. Rozvinutím "hlubokomyslné úvahy" o samovolnosti vzniku vesmíru i jich samých jim zase potvrdí náš soubor dialektických materialistů na školách a ve vědeckých institucích. Na základě tohoto domněle vědeckého závěru jim vyplyne, že smyslem života je "urvi co můžeš, neboli nesmysl života". V hloubi duše každého ateisty přesto stále kutá červík: Co když to tak není? Tak vzniká i u konzumních lidí poptávka po lidech, kteří tvrdí, že Boha viděli či s ním dokonce hovořili.

Předkládáme vám dva pohledy na přednášku Neala Donalda Walsche v Praze, které předcházela dlouhodobě opakovaná reklama v mnoha časopisech, takže celý národ, tedy ta jeho část, která se zajímá nejen o materiálno, věděla, že ten "slavný Američan" Walsch, který hovoří s Bohem, navštíví i naše malé Česko. Jaká událost a sláva moci přivítat v Praze takového člověka! A ještě ke všemu z Ameriky, ke které ještě pořád většina národu, jako pozůstatek myšlení z dob totality, vzhlíží s nezaslouženým obdivem a úctou. Z těchto i jiných důvodů jsme považovali za důležité představit osobnost N. D. Walsche tak, aby si i nezasvěcený mohl udělat správnou představu. Nechceme tím samozřeimě nijak snižovat zásluhy pana Walsche, ale ani ho nijak přehnaně nevyzdvihovat jako gurua. Dle našeho názoru pouze první tři knihy Hovory s Bohem I., II. a III. vznikly "diktátem" Boha. Ostatní už jsou pouze opakováním vyřčeného a tudíž pouhá komerce.

Ale nechť si vážený čtenář udělá názor sám a k tomu mu mohou dopomoci oba následující pohledy prvý pana Josefa Staňka, autora knih s hlubokými duchovními pravdami, se kterými naše čtenáře postupně seznamujeme na našich stránkách a které považujeme v současné době za jedny z nejlepších na našem knižním trhu a druhý pohled je od přímé účastnice přednášky v pražské Lucerně.

Redakce časopisu Phoenix

Podle dialektických materialistů a teologů by se žádní takoví vyskytovat neměli. Teologické zdůvodnění Stvořitelova mlčení má spočívat v tom, že kdyby Bůh chtěl s lidmi mluvit, zajisté by si vybral je. Přesto lidí, kteří tvrdí, že ke komunikaci s duchovní dimenzí dospěli, není zas až tak málo v žádném národě. Problém je v tom, co komunikující sdělují. Jak je možné, že více než 90% "Bohem vyjeveného" jsou buď banality nebo přímo zmateniny. Mají pravdu ateističtí psychiatři, kteří na základě svých empirických "pravd" říkají, že každý s Bohem hovořící patří na "psychinu"? Nikoliv! Pár jsem jich zažil a mám vlastní zážitky.

Mezi "sděleními" jsou i věci tak průlomové a v budoucnosti potvrzené, že problém musí být v něčem jiném. Problém je v kvalitě nás lidí! Zatímco Podstata světa obsahuje všechny úrovně a dimenze existujícího ve vyvážené podobě a v aspektu věčnosti, my od "spoda" se rozvíjející tvorové, jsme schopni vnímat jen útržky z dění v jednotlivých dimenzích stvoření a některé rozměry nevnímáme vůbec. Proto si Boha Podstatu světa nejen nedovedeme představit, ale ani pochopit. Od tohoto aspektu je odvozeno přísné doporučení Starého zákona, které jakoukoliv představu zapovídá. Pochopení tohoto principu vede ke stavu absolutní pokory, jediného stavu ducha, v němž komunikace s Podstatou světa vede k pozitivnímu výsledku osvícení.

Neale Walsch na počátku takový postoj měl. Byl ve stavu absolutního zoufalství, které pramenilo z bezvýchodnosti jeho dosavadního života, nic nevěděl a ptal se. A to byl onen stav absolutní pokory, který otevírá smysluplnou komunikaci s dimenzí nadčasovosti. A ejhle! Ozval se hlas! Velmi srozumitelný i pro materialistického člověka. Walsch, člověk na dně, se probudil a rozhovor popsal v knize "Hovory s Bohem". Její úspěch a ohlas byl mimořádný, neboť hovořil v rovině, které lidé stejně materialisticky založení, rozumí. Ve výpovědi je navíc představen Bůh jako hybatel každého atomu vesmíru. Ten promlouvá k člověku prostřednictvím událostí hmotného světa. Tedy zcela jiný Bůh než onen, kterého představují církve a sekty. Takovou Podstatu světa znali dosud jen zasvěcenci, pro které bylo radno mlčet! Protože však duchovní vývoj lidí se pohnul kupředu a pojetí dřívějších zasvěcenců se mohlo stát masovým, dostavil se i spisovatelský úspěch, doprovázený i úspěchem finančním.

Autor poznal, že prodáváním Boha se nemusí zabývat pouze guruové či církve. A tak začal psát další a další spisy, (dokonce už bylo vydáno 15 knih) a pořádat přednášky. Četl jsem jen první tři, ale ihned bylo zjevné, že s vytracením pokory se vytratila i výpovědní hodnota. Ti, kteří přečetli inspirovaný první díl, si usilovně kupují další knihy v naději, že se od Boha dozví ještě něco víc. Lidé chtějí, aby úsilí o přibližení se k Absolutnu vyvinuli jiní, zatímco oni sami se budou starat "o zrno pozemské". A ti druzí jim pak zkráceně za pakatel v knize či přednášce sdělí, cože Bůh říká. Jenže to právě nejde. Před Podstatou světa stojí každý sám, jen jemu Ona odpovídá. Pouze vlastní úsilí vede k plodu!

Na lenosti lidské je možné založit podnikatelský úspěch. Přidá se trochu podnikatelských znalostí, jako např. čím je vstupenka na přednášku dražší, tím musí být obsah hodnotnější apod. Kdo by neobětoval pětistovku za setkání s člověkem, který hovořil s Bohem? K tomu známý "pražský efekt": v Praze má úspěch jistý jen člověk z "velkého světa" či hodnostář. Pro Prožáky je rozhodující mít tituly a být "odněkud". Pražský emčéčé (malý český člověk) je unesen jakýmikoliv pronesenými banalitami, pokud je pronese "kapacita". To se také stalo na přednášce pana Walsche. Pronesení banalit by nebylo zas tak něco škodlivého, kdyby dotyčný nenaznačil, že mu Bůh zhruba řekl, že: "Češi jako revoluční národ mají duchovní revoluci začít a že na to mají jen třicet let, jinak svět zanikne!"

Tři čtvrtiny přítomných pražských "revolucionářů" nadšeně aplaudovalo v naději, že jako obvykle se za ně najde někdo, kdo za ně "revoluci" v duchovní atmosféře udělá a oni pak nastoupí všechno řídit. Neudělá!!! Všechny dosavadní pseudorevoluce byly vždy jen akty zoufalství nebo alibizmu špatného svědomí masy národa, které byly zneužity skupinou uctívačů moci k tomu, aby vystřídala skupinu blahobytem již zdegenerovanou.

To, co situaci může změnit, je posunutí celého pojetí duchovnosti, tj. náboženskosti na vyšší úroveň a ta již probíhá.

Středověká pojetí světa a Boha jsou v koncích a skutečně se to projevilo nejvýrazněji v Česku krachem všech typů evangelizátorů, kteří přišli do duchaprázdného Česka v póze misionáře, přicházejícího mezi divochy. Nejprve je třeba se vrátiti k principům, které řídí komunikaci s duchovní dimenzí, abychom z nich odcítili okamžiky, kdy Walsch překračuje svůj "mandát" a tím se odchyluje. Skutečně existuje komunikace přímo s Bohem - Podstatou světa. Je to stav, kdy se duch člověka vymístí z těla a ocitne se v záři Světla. Tento fenomén je doprovázen pocitem absolutního štěstí a naplnění. Každá otázka, která lidského ducha v tom okamžiku napadne, je mu ihned odpovězena, respektive si ji přílivem energie Života sám v úrovni svého rozvoje odpoví. Vše je mu náhle jasné, žasne nad tím, že to nepochopil již dříve.

Tento stav poprvé exaktně popsal Moody v knize "Život po životě" jako myslím šestnáctý z osmnácti obecných příznaků posmrlných zážitků. Po něm řada autorů, také my v knize "Svatý Grál a energie života". Toto není až tak případ Walschův. Jeho zážitek vychází ze slyšeného tichého hlasu, který mu dává odpovědi na otázky, jej tížící. Takový proces je komunikací s duchovními vůdci. Ti podávají informace v úrovni, které dotyčný rozumí a které jsou určeny výhradně jemu. Navíc doprovázejí každého člověka dva: jeden světlý a druhý tmavý. Podstatné je znát klíč, podle kterého oba mluví. Jeden totiž říká konkrétní pravdu pro danou situaci jako pomoc, druhý říká polopravdu nebo nedopovězenou pravdu jako matení v dané situaci. Jakýkoliv typ zištnosti a egoizmu v myšlení dotazujícího dává právo k odpovědi tmavému.

Jakákoliv nečistota v myšlení, zištnost či snaha po slávě, je odklon od božské čistoty v duchu. Taková "vibrace" je příčinou všech chyb v komunikaci s duchovní dimenzí, jak ji nyní obecně vidíme u "slavných" či otitulovaných "kapacit". Jakmile se Neale Walsch stal slavným spisovatelem, pokora se vytratila a nastoupily rafinované polopravdy jeho tmavého průvodce. Protože Walsch není "pověřencem světa" nemůže položit otázku času jeho trvání. Když ji položí, dostane se mu pravdivé odpovědi od tmavého, že má maximálně třicet let času. Ale pozor!!! Ne svět, ale dotazovatel osobně. Pro něj bude tento svět trvat třicet let! Má třicet let života.

Ostatně rok 2030 označily i vědecké kapacity za zlomový již kolem roku 1970. V tomto roce se podle prognóz zhroutí do nezvladatelného stavu surovinové, odpadové, energetické a jiné ukazatele. Jenže vývoj je vždy "bojem" kladů a záporů. A nejsme tu sami. Skeptikům naschvál je tu transcendentní dimenze a jakmile vývoj v lidstvu nabude směr k zániku lidstva jako takového, nastoupí iracionální zásah!

Ten, kdo tento svět postavil, si jej i ohlídá !!!

Dokud bude na světě jediný spravedlivý, a je jich pořád dost, i když o nich neslyšíme, svět nezanikne! Pro transcendetní zásahy máme příkladů z poslední doby dost. Naposledy v pádu sovětského impéria bez jediného výstřelu, neboť jeho pološílení vůdci před Andropovem začali kalkulovat s atomovou válkou.

Je tedy jediné východisko pro každého člověka, jak nezapadnout mezi žernovy božích mlýnů: poznat duchovní zákony stvoření a řídit se jimi. Pak od něj odstoupí strach, největší duševní stres. Stane se tak zachráncem světa osobně, respektive se mezi ně zařadí. Jsou všude, v Česku je jich hodně. Pouze nevím, jestli by takovému závěru dotyční tak nadšeně tleskali. Žádá totiž dělat "revoluci" sám se sebou.

Josef Staněk
časopis Phoenix 7/2004

zdroj