Kruh sdílení

napsáno po setkání HT v Makově v červenci 2006

Co je to Kruh sdílení? Stanovili jsme si jednoduchá pravidla pro komunikaci nebo pro diskusi: sedíme v kruhu, mluví jen ten, kdo má kamínek, může říct vše, co ho napadá k tématu nebo poslat dál, nikdo ho nepřerušuje a všichni mu naslouchají. Vždy se rozebírá téma, nikoliv osobně člověk, můžeme spolu nesouhlasit, ale zůstáváme u tématu. Zatím objevujeme taje kruhu, zkoušíme různé varianty a zjišťujeme co funguje a co ne, je to technologie jako každá jiná a my se jí učíme ovládat. Na Brněnském setkání jsme zavedli Time (T) pro ty, kdo chtějí něco doplnit „rychlou faktickou poznámkou“, zjistili jsme, že se nám tohle nelíbí, že to ruší soustředění na člověka, který právě mluví, že když kamínek putuje pomalu od jednoho k druhému, nakonec se stejně poví vše, i to, co dotyčný chtěl honem rychle říct. V Makově jsme zase zjistili, že existuje optimální velikost takového kruhu, když je kruh moc velký, klesá efektivita takového sdílení. Můj současný osobní odhad je, že optimální velikost je 10 až 20 lidí, když je více jak 20 lidí, je lepší už udělat kruhy dva. 

Nechci rozebírat témata, která Kruhem sdílení řešíme, ale poskytnu Vám vhled z vyšší perspektivy na to, co děláme a co se děje kolem. Hodně používám „energetickou“ terminologii, protože v Kruhu pracujeme s energiemi. 

Kruh sdílení je duchovní cesta, stejně mocná a účinná jako ostatní cesty, kterými jdeme (cvičení, meditace, léčení, učení, zpěv, tanec atd.). Od ostatních cest se liší tím, že je to duchovní cesta (růst) celé skupiny lidí nebo komunity. Kruh sdílení nefunguje v jednom člověku. A ať jsou jeho pravidla jednoduchá, elementární a triviální, rozhodně ale nejsou banální (1), protože komunikovat se dá různými způsoby. Pak záleží na tom, čeho chceme dosáhnout. Ať se sejde jakákoliv skupina lidí, vždy mohou zasednout do kruhu a začne komunikace. Ovšem ne všechny druhy komunikace podporují duchovní růst skupiny lidí jako celku. Může zde být jeden člověk, který má co říct ostatním a ti mu naslouchají, tento jeden člověk dostává veškerou energii naslouchání od ostatních a dává jim energii svých slov, tohle je přednáška. Dalším způsobem komunikace může být volná diskuse, ale lidé sedící v kruhu jsou každý jiný, jedni mají potřebu mluvit vyšší než ostatní. V takové diskusi se pak většinou prosadí 3 až 4 diskutující, přičemž ostatní mlčí, protože nemají dost energie, aby dokázali strhnout pozornost ostatních na svou osobu. A když vás nikdo neposlouchá, je marné mluvit. Tuto nevyváženost lze trochu napravit moderovanou diskusí, ale tam velmi záleží na moderátorovi, načež se stejně nedozvíme nic od lidí, kteří nejraději mlčí. Těmito druhy komunikace mohou růst jednotlivci, ale ne celek, protože tam žádný neexistuje. Kruh sdílení právě celek vytváří, vzniká v něm skupinová linie hara (2). 

Jak tedy Kruh sdílení řeší problém pozornosti a naslouchání? V Kruhu má každý čas na to, aby řekl vše, co má na srdci, přičemž je mu pozorně nasloucháno. V Kruhu sdílení nemusí nikdo bojovat o pozornost (energii) ostatních, protože jí má zajištěnu bez boje. V takovou chvíli Kruh naplňuje jednu ze základních našich potřeb, že nás ostatní vnímají a naslouchají nám. Někteří z nás potřebují tuto energii více a bojí se, že jí od ostatních nedostanou, a proto si jí berou „násilím“, o takový lidech se pak říká, že se rádi poslouchají a mluví a mluví a mluví, pozornost a naslouchání posluchačů má však své energetické meze a končí vyčerpáním. Když máme takového člověka v Kruhu, chce to velkou trpělivost, protože on z počátku nevěří, že mu bude dána veškerá pozornost, proto se jí snaží strhnou na svou stranu i mimo pořadí, ale vlastní zkušeností pozná, že se prostě dostane na každého a opravdu bez boje, bez ponižování nebo osobních výpadů, bez křiku. Jiní z nás se naopak bojí pozornosti ostatních, myslí si například, že nemají co říct k tématu nebo že jejich názor je příliš prostý nebo bude zesměšněn a pak se jako prostí nebo hloupí ukážou sami a budou i zesměšněni. V Kruhu sdílení ale přijímáme každý názor jako rovnocenný, ať ho řekne duchovní mistr nebo zedník, v Kruhu každý může pocítit, že je přijímán a jeho názor je akceptován. Trpělivým nasloucháním i aktivním sdílením pracujeme se svými energiemi, učíme se je ovládat a učíme se i o energiích lidí kolem nás.  

Pozornost, které se nám dostává je sice časově omezená, ale vždy je veškerá. Energie naslouchání celé skupiny je soustředěna na to, co říká právě jeden člověk. V tuto chvíli tohoto člověka všichni vnímají a mistrům mezi námi stačí třeba i kratičký čas k tomu, aby dokázali říct několika větami to podstatné.  

Každý, kdo sedíme v Kruhu, máme občas nutkání něco podotknout k tomu, co právě říká ten s kamínkem, ale na druhou stranu si všimněme, jak často někdo řekne: „Ztotožňuji se s tím, co řekl ten a ten. Mám stejný názor jako onen.“ A na třetí stranu, když odložíme svou poznámku na chvíli, kdy na nás přijde řada, často už je naprosto pasé, řečená nebo na ní zapomeneme a my mluvíme k tomu, co se děje právě teď. Tohle nám hodně napovídá o tom, co se v Kruhu děje. Kruh sdílení je totiž hologram, v něm nezáleží na tom, kdo co řekne, podstatné je, že dotyčná informace zazní, a pak je jedno z čích úst. Dále se jako hologram projevuje v počtu lidí v Kruhu, ať jich je jakýkoliv (rozumný) počet, vždy je úplný a když se nechá kamínek dorotovat tak, aby už nikdo neměl potřebu něco dalšího podotknout, v Kruhu sdílení zaznělo vše, co mělo a mohlo zaznít, není co dodat. Tohle je důvod pro nižší počet lidí (do 20) v Kruhu. Když nás bylo 30, zaznělo stejně tolik informací, jako kdyby nás bylo 15 nebo jakýkoliv jiný počet. Ale zase každý nakonec může říct tu podstatnou informaci, protože v kruhu už nesedíme jen sami za sebe, ale jako celek. Ovšem ten Kruh není hologramem jen sám od sebe, ten hologram tvoříme sdílením a proto je potřeba ho dokončit, tj. buď dorotovat kámen až už nikdo nemá co říct nebo alespoň dokončit začaté kolo. 

Dalším holografickým aspektem je, že informace, které proběhnou Kruhem sdílení, jsou v souladu s Pravdou, kdyby do Kruhu přišel sebevznešenější duchovní mistr, nepředal by skupině víc než je ona schopná přijmout pomocí Kruhu. Samozřejmě, že každý účastník chápe informace, které proběhnou Kruhem jinak, ale celkové pochopení celé skupiny se zvýší, celá skupina duchovně roste. Vedlejší efektem je, že účastníci se zbavují svých bloků, odkládají masky, kterými se chrání před světem, dokážou se otevřít energiím, které kolem nich proudí, uzdravují se a takto duchovně rostou individuálně.  A z tohoto pochopení i individuálního růstu se rodí skupina jako taková, jako společenství nebo komunita, která má společné vědomí, společný záměr, sdílené myšlenky a emoce. 

Čas individuálních mistrů pominul, jak správně podotkl Neal, nastal čas kolektivních mistrů. Kruh sdílení je technologie, která právě takového kolektivního mistra buduje a vytváří. V Kruhu sdílení v Makově sedělo několik velkých duchovních mistrů, kteří přišli, aby nás právě Kruh naučili, seděli tam mezi námi a sdíleli své životy, protože tudy vede naše cesta. Individuálních mistrů není na světě mnoho a mohou mít jen omezený počet žáků, ale my potřebujeme oslovit miliardy lidí, dát jim moudrost mistrů, jejich nekonečnou lásku, pevný záměr a sílu. V Kruhu sdílení vše tohle je. Kouzlem Kruhu je jeho jednoduchost a přitom daleký dosah. Myslím si, že bychom mohli tuhle myšlenku nabídnout i dalším HT po světě (shaRing, share ring, pooling?). 

Ještě zdaleka neznáme celou technologii Kruhu sdílení. A fakt se mi točí hlava při pomyšlení, kam až nás může dovést. Další krokem je tvorba vícero Kruhů tak, aby zůstaly ve spojení a synchronizaci. A pak Kruhy Kruhů… 

Kruh sdílení je už součást nového světa, kterou můžeme prožívat tady a teď. Tím, že jsme ho stvořili a prožili, byl ten nový svět už mezi námi. Díky Vám. 

Kamil

„…i když hodíš do vody cihlu, objeví se kruh. 

Protože kruh je podstatou všeho...“ 

                                         Děda Drchlík 

„…spojme svoje ruki, nechť sa kruh zvetšuje…“ 

                                   Bystruška