Křesťanské zamyšlení nad „New Age“ 2.

Analýza New Age a Nové spirituality z pera křesťanských teologů. Jejich snahou bylo poukázat na neslučitelnost New Age a Nové spirituality s křesťanstvím, ale mimochodem udělali taky práci, ve které jsou opravdu dobří, analyzovali a popsali svého „nepřítele“. Je to zase jiný pohled, než mají religionisté. Kamil

--------------------------------------------------

část 2.

 

4. NEW AGE V PROTIKLADU KE KŘESŤANSKÉ VÍŘE

Není lehké rozlišit všechny jednotlivé prvky religiozity New Age, jakkoli se mohou zdát nevinné, od převládajícího hlavního obrazu prostupujícího globální myšlení hnutí New Age. Gnostický charakter tohoto hnutí nás nutí, abychom ho posuzovali jako celek. Z pohledu křesťanské víry není možno vyčlenit některé body religiozity New Age jako přijatelné pro křesťany a zároveň odmítat jiné. Jelikož pro hnutí New Age je velmi důležitá komunikace s přírodou a kosmické poznání všeobecného dobra, čímž popírá zjevený obsah křesťanské víry, nelze je posuzovat jako pozitivní či neškodné. V kulturním kontextu pozna­menaném náboženským relativismem je třeba upozornit na snahu postavit religiozitu New Age na stejnou rovinu s křesťanskou vírou a relativizovat rozdíly mezi skutečnou vírou a pověrou, jelikož z toho pramení nemalé zmatky pro neopatrné. K tomu se hodí připomenout poučné nabádání svatého Pavla některým osobám, které „se nemají zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, protože takové věci dávají spíše podnět k rozepřím, než aby to bylo na prospěch Božímu plánu spásy, založenému na víře“ (1 Tim 1,3–4). Některé praktiky bývají ne­správně označovány za New Age jen z komerčních důvodů, aby se lépe prodaly, ale ve skutečnosti nemají s jeho globální vizí nic do činění. Tím se ale jen zvětšuje míra nejasnosti. Jde tedy o důkladné vyčlenění těch prvků, které jsou součástí New Age a které nemohou být přijaty těmi, kdo jsou věrni Kristu a jeho církvi.

Následující otázky mohou být nejjednodušším způsobem, jak posoudit některé základní prvky myšlení a praxe New Age z křes­ťanského pohledu. Označení „New Age“ zahrnuje ideje týkající se Boha, lidské bytosti a světa, osob, se kterými křesťané mohou hovořit o náboženských otázkách, publikací pro meditační skupiny, terapií, názorů na náboženství atd. Některé z těchto otázek, jestliže budou použity při setkání s osobami nebo myšlenkami neoznačenými ex­plicitně jako New Age, mohou odhalit další spojitosti, dosud nepo­jmenované a nepoznané, s celým prostředím New Age. - Bůh je bytost, se kterou navazujeme vztah, nebo je něčím, co lze použít, silou k tomu, abychom byli mocnější?

Pojetí Boha je v New Age dosti všeobecné, kdežto křesťanské po­jetí je velmi jasné. Bůh New Age je neosobní energie, zvláštní rozměr nebo součást kosmu. V tomto smyslu je Bůh životní silou či duší světa. Božství je přítomné v každém bytí, podle stupňů, které jdou „od nejnižšího krystalu ve světě minerálů až ke galaktickému Bohu, o kterém nejsme schopni nic říct, a až za něj. Není to člověk, ale jed­no velké Vědomí.“65 V některých klasických publikacích New Age si lze povšimnout, že lidské bytosti o sobě smýšlejí jako o bozích; jde o přístup u některých osob více rozvinutý nežli u druhých. Bůh už není hledán mimo svět, ale uvnitř vlastního já.66 I tehdy, když je „Bůh“ mimo mne, je tam proto, abych s ním mohl hýbat.

Jde o interpretaci Boha velmi odlišnou od křesťanské, která ho chápe jako Stvořitele nebe a země a jako zdroj veškerého osobního života. Bůh sám je osobní, Otec, Syn a Duch Svatý; stvořil svět, aby sdílel společenství svého života se stvořením. „Bůh, který ‚přebývá v nepřístupném světle‘, chce sdílet svůj božský život lidem, které svo­bodně stvořil, aby je ve svém jediném Synu přijal za adoptivní syny. Tím, že se Bůh zjevuje, chce, aby lidé byli schopni mu odpovědět, poznat ho a milovat ho víc, než by toho byli schopni sami od sebe.“67 Bůh není ztotožněn s životním principem chápaným jako „Duch“ nebo „základní energie“ kosmu, ale je tou láskou, která je absolutně rozdílná od světa, a přesto je tvořivým způsobem přítomná v každé věci a vede lidské bytosti ke spáse.

- Existuje jediný Ježíš Kristus, nebo jich jsou tisíce?

Literatura New Age představuje Krista jako jednoho z mnohých moudrých, zasvěcených či avatarů.

V chápání New Age:

• historický, osobní a individuální Ježíš je odlišen od všeobecné­ho, neosobního a věčného Krista;

• Ježíš není považován za jediného Krista;

• Ježíšova smrt na kříži je vyloučena nebo vysvětlena tak, aby se odstranila myšlenka, že on, Kristus, mohl trpět;

• apokryfní texty (jako neognostická evangelia) jsou považovány za autentické prameny pro poznání těch částí Ježíšova života, které se nenacházejí v kánonu Písma. Pro kristologii New Age jsou důležitá i další zjevení o Ježíši, která předávají entity, du­chové-učitelé nebo „Kroniky Akaša“;

• provádí se něco jako esoterická exegeze biblických textů, aby bylo křesťanství očištěno od formálního náboženství, které mu neumožňuje přístup k jeho esoterické podstatě.68

V křesťanské tradici je Ježíš Kristus Ježíš z Nazareta, o kterém hovoří evangelia, syn Mariin a jediný syn Boží, pravý člověk a pra­vý Bůh, úplné zjevení Boží pravdy, jediný Spasitel světa: „Byl za nás ukřižován, za dnů Pontského Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých, podle Písma, vstoupil na nebe, sedí po pravici Otce.“69

- Lidská bytost: existuje jediná univerzální bytost, nebo mnoho jed­notlivců?

„Úkolem technik New Age je úmyslné navození mystických sta­vů, jako by se jednalo o pokusný materiál. Rebirthing, biofeedback, smyslová izolace, holotropní dýchání, hypnóza, mantra, půst, nedo­statek spánku a transcendentní meditace jsou snahou kontrolovat tyto stavy a zakoušet je neustále.“70 Všechny tyto praktiky vedou k psychické slabosti (a zranitelnosti). Jestliže cvičení spočívá ve znovuobjevení sebe sama, nabízí se praktická otázka, kdo jsem „já“. „Vnitřní bůh“ a holistická jednota s celým kosmem se k této otázce vracejí. Oddělené individuální osobnosti by ve slovníku New Age byly patologické (přesněji řečeno pro transpersonální psychologii). Přesto „opravdovým nebezpečím je holistické paradigma. Myšlení New Age je založeno na totalitní jednotě, a právě proto je nebez­pečné…“71 Nebo mírněji: „Stáváme se věrohodnými v momentě, kdy ‚neseme‘ sami sebe, když naše rozhodnutí a reakce vycházejí sa­movolně z našich nejhlubších potřeb, když naše chování a vyjádření našich citů odráží naši osobní integritu.“72 Hnutí lidského potenciálu je nejvýraznějším příkladem přesvědčení o tom, že lidé jsou božští a že mají v sobě božskou jiskru.

Křesťanský přístup čerpá učení o lidské přirozenosti v Písmu; muži a ženy jsou stvořeni k obrazu a podobě Boží (Gen 1,27) a Bůh si jich velmi cení, k údivu žalmisty (srov. Ž 8). Lidská osoba je ta­jemství, plně odhalené až v Ježíši Kristu (srov. Gaudium et spes, 22), a stává se plně lidskou díky svému vztahu s Kristem skrze dar Ducha Svatého.73 Tento přístup se velmi liší od karikatury antropocentris­mu připisované křesťanství, kterou odmítají dokonce i mnozí autoři a následovníci New Age.

- Spasíme se sami, nebo je spása nezaslouženým Božím darem?

Odpověď na tuto otázku nalezneme, jestliže si uvědomíme, čím nebo kým si myslíme, že jsme spaseni. Spasíme se díky našemu konání, jak často tvrdí New Age, nebo jsme spaseni láskou Boží? Klíčovými slovy jsou sebenaplnění, seberealizace a sebevykoupení. Ohledně chápání lidské přirozenosti lze říci, že New Age je plně pe­lagiánské.74

Pro křesťany je spása závislá spíše na účasti na utrpení, smrti a vzkříšení Krista a na přímém osobním vztahu s Bohem než na ně­jaké technice. Lidská situace, tak jak je složitá díky prvotnímu a osob­nímu hříchu, může být uzdravena pouze ze strany Boha: hřích je urážkou Boha a pouze Bůh nás může se sebou smířit. V Božím plánu spásy byly lidské bytosti spaseny Ježíšem Kristem, který je jako Bůh a člověk jediný prostředník spásy. V křesťanství není spása zkušeností vlastního já, meditativním a intuitivním přebýváním v sobě samém, ale je to odpuštění hříchu, osvobození od hlubokého rozpolcení na­šeho nitra, dosažení pokoje smyslů díky jednotě s milujícím Bohem. Cesta spásy se nenachází v jednoduché samořízené proměně vědomí, ale v osvobození od hříchu a jeho následků, které nás vede k boji proti hříchu v nás samých a ve společnosti, která nás obklopuje. Nutně nás vede k láskyplné solidaritě s naším bližním v nouzi.

- Pravdu tvoříme, nebo ji přijímáme?

Pravda je v New Age otázkou dobrých vibrací, kosmických vztahů, harmonie a extáze, povětšinou příjemných zážitků. Vlastní pravda se hledá podle kritéria, co je mi příjemné. Hodnocení náboženství a etických otázek se přirozeně řídí vlastními city a zkušeností.

Křesťanská nauka ukazuje na Ježíše Krista jako na „cestu, pravdu a život“ (Jan 14,6). Jeho následovníci musí otevřít svůj život jemu a je­ho hodnotám, jinými slovy objektivním požadavkům tvořícím součást objektivní skutečnosti, kterou mohou nakonec poznat všichni.

- Modlitba a meditace: obracíme se k sobě samým nebo k Bohu?

Trend zaměňující psychologii se spiritualitou nás vede k tomu, abychom trvali na tom, že mnohé meditační techniky, které jsou nyní v módě, nejsou modlitbou. Často jde o dobrou přípravu k modlitbě, ale o nic víc, přestože vytvářejí příjemný duševní pocit nebo psychofyzické pohodlí. Zážitky, které vyvolávají, bývají velmi silné, ale zastavit se na této úrovni znamená zůstat sami, nestát před tváří druhého. Mlčení nás může postavit před prázdnotu, místo aby se stalo mlčením kontemplujícím Milovaného. Zároveň je pravda, že techniky ponoření se do vlastního srdce jsou vlastně zdůrazněním vlastní schopnosti dosáhnout božského, nebo se dokonce božskými stát. Jestliže zapomenu v lidském srdci hledat Boha, nejde tu o křes­ťanskou modlitbu. I tehdy, bereme-li v úvahu spojení s univerzální energií, „tento snadný ‚vztah‘ s Bohem, kde Bůh slouží k uspokojení všech našich potřeb, ukazuje na egoismus přítomný v jádru tohoto New Age.“75

Praktiky New Age nejsou opravdovou modlitbou, jelikož se týkají introspekce nebo sloučení s kosmickou energií a odporují dvojímu zaměření křesťanské modlitby, která sice vede k introspekci, ale sou­časně a především je setkáním s Bohem. Křesťanská mystika se musí vystříhat nebezpečí, aby byla pouhou lidskou snahou, neboť je ve své podstatě dialogem zahrnujícím „postoj obrácení a vyjití ze svého já vůči Božímu ty“.76 „Křesťan, i když je sám a modlí se v skrytu, má vě­domí, že se vždy modlí spolu s Kristem, v Duchu Svatém a společně se všemi svatými za dobro celé církve.“77

- Máme snahu popírat hřích, nebo jeho existenci přijímáme?

New Age nezná pojem hřích, spíše jde o myšlenku nedokonalého poznání. Hledá se osvícení, kterého lze dosáhnout pomocí zvláštních psychofyzických technik. Tomu, kdo se podílí na činnosti New Age, není řečeno, v co má věřit, co má či nemá dělat, ale: „Je tisíce způsobů, jak proniknout do vnitřní reality. Jdi tam, kam tě vede inteligence a in­tuice. Měj důvěru v sebe.“78 Autorita přešla z teistické pozice do nitra vlastního já. Největším problémem, jak ho vnímá myšlení New Age, je odcizení se celému kosmu, nikoli osobní selhání či hřích. Náprava spočívá v stále hlubším ponoření se v celistvost bytí. Z některých pu­blikací New Age vyplývá, že jeden samotný život nestačí a musí dojít k reinkarnacím, aby lidé mohli plně rozvinout svůj potenciál.

V křesťanském pohledu „se skutečnost hříchu, a především hříchu prvotního, objasní jen ve světle Božího zjevení. Bez poznání Boha, které nám toto zjevení dává, nelze jasně rozpoznat hřích. Dochází pak k pokusům vysvětlit hřích prostě jako chybný růst, jako psycho­logickou slabost, omyl, jako nevyhnutelný následek nepřiměřených společenských struktur atd. Jen ten, kdo zná Boží plán s člověkem, může pochopit, že hřích je zneužití oné svobody, kterou Bůh dává stvořeným osobám, aby ho mohly milovat a aby se mohly mít navzá­jem rády.“79 „Hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí; je to přestupek proti pravé lásce k Bohu a bližnímu, způso­bený zvráceným lpěním na určitých věcech. Hřích zraňuje lidskou přirozenost a vážně narušuje lidskou solidaritu…“80 „Hřích je urážka Boha… hřích se vzpírá Boží lásce k nám a oddaluje od ní naše srd­ce… hřích je tedy ‚sebeláska až k pohrdání Bohem‘.“81

- Jsme povzbuzováni k odmítnutí utrpení a smrti, nebo k jejich při­jetí?

Někteří spisovatelé New Age považují utrpení za něco, co jsme si sami vnutili, za negativní karmu nebo i za neschopnost využívat na­plno své zdroje. Jiní se zaměřují na metody, jak dosáhnout úspěchu či bohatství (např. Deepak Chopra, José Silva a další). Reinkarnace je v New Age často považována za nutný prvek duchovního růstu, ob­dobí postupného duchovního vývoje, které započalo naším naroze­ním a po smrti bude pokračovat. Zkušenost smrti druhých v našem životě v nás vyvolává ozdravnou krizi.

Jak kosmická jednota, tak i reinkarnace jsou neslučitelné s křes­ťanskou vírou, podle které je každá lidská osoba bytostí, která žije život, za který plně odpovídá: chápání osoby podle New Age zpo­chybňuje myšlenku odpovědnosti a svobody. Křesťane vědí, že „Kris­tovým křížem se nejen uskutečnilo vykoupení, ale bylo vykoupeno i samo lidské utrpení. Kristus – bez jakékoli viny – na sebe vzal ‚celé zlo hříchu‘. A zkušenost s tímto zlem určila nesrovnatelnou šíři Kris­tových utrpení, která se stala cenou za vykoupení … Vykupitel trpěl místo člověka a pro člověka. A každý člověk má svým způsobem účast na vykoupení. Každý je také povolán k účasti na utrpení, jímž jsou vykoupeny všechny lidské strasti. Kristus uskutečnil vykoupení svým utrpením, a tím zároveň pozvedl i lidskou bolest do roviny vykoupení. Proto každý člověk může svým utrpením mít účast na Kristově výkupném utrpení.“82

- Je třeba se sociálně angažovat nebo nikoli?

Mnohé z New Age je pouze nevhodné sebeprosazování, ale některé významné postavy hnutí zastávají názor, že není správné posuzovat celé hnutí na základě menšiny osob, které jsou sobecké, iracionální a narcisistické, nebo se nechat oklamat některými jejich výstřední­mi praktikami, které poškozují obraz New Age jako opravdového duchovního hledání a spirituality.83 Pro křesťany je za nepřijatelné považováno splynutí jedinců v kosmickém já a relativizace či úplné popření rozdílnosti a protikladů v kosmické harmonii.

K opravdové lásce je nutná přítomnost druhé, odlišné osoby. Opravdový křesťan hledá jednotu ve schopnosti a svobodě druhého říci „ano“ či „ne“ na dar lásky. Křesťanství nazírá jednotu jako spole­čenství a sjednocení jako komunitu.

- Naše budoucnost je vepsána ve hvězdách, nebo ji musíme pomáhat tvořit?

Nový, nadcházející věk bude obýván dokonalými a androgynními bytostmi, které budou dokonale ovládat kosmické zákony přírody. V tomto scénáři bude křesťanství odstraněno a přenechá místo no­vému globálnímu náboženství, novému světovému řádu.

Křesťané žijí ve stavu očekávání, připraveni na poslední dny, ve kterých se Kristus vrátí. Jejich nový věk započal před dvěma tisíci lety s Kristem, který nebyl nikdo jiný, než „Ježíš Kristus, Slovo Boží učiněné člověkem pro spásu všech“. „Přítomnost a působení Ducha se netýkají jen jedinců, ale i společnosti a dějin, národů, kultur, nábo­ženství.“ Vskutku „všechny oživuje Duch Otce, kterého Syn člověka svobodně dává“.84 My žijeme v poslední době.Na jedné straně je patrné, že mnohé z praktik New Age nevzbuzují v těch, kteří se jim věnují, doktrinální otázky, ale na druhou stranu je nepopiratelné, že tyto praktiky vyjadřují, byť nepřímo, mentalitu, která může ovlivnit způsob myšlení a vnuknout velmi osobní vnímání skutečnosti. New Age samozřejmě vytváří svou vlastní atmosféru a může být těžké rozlišit neškodné od toho, nad čím je třeba se zamyslet. Není na škodu být si vědom toho, že učení o Kristu, rozšířené v kruzích New Age, čerpá myšlenky z teosofického učení Heleny Blavatské, z antroposofie Rudolfa Steinera a z „Arcane School“ Alice Baileyové. Jejich současní žáci nezastávají jen názory těchto myslitelů, ale spolupracují s kolegy z New Age na vytvoření úplně nového chápání skutečnosti, na učení známém některým pozorova­telům pod jménem „pravda New Age“.

 

5. JEŽÍŠ KRISTUS NÁM NABÍZÍ VODU ŽIVOTA

Jediným základem církve je Ježíš Kristus, její Pán. On je středem každého křesťanského počínání a každé křesťanské zvěsti. Proto se církev neustále vrací k setkání se svým Pánem. Evangelia vyprávějí o mnoha setkáních s ním: od betlémských pastýřů po zločince ukři­žované spolu s ním, od moudrých starších, kteří mu naslouchali, když hovořil v chrámě, po učedníky kráčející se smutkem v srdci do Emauz. Avšak nejvýmluvnějším příběhem, který ukazuje na to, co nám nabízí, je jeho setkání se samařskou ženou u Jákobovy studny, zaznamenaný ve čtvrté kapitole evangelia podle Jana. Jde o příhodu definovanou jako „paradigma naší povinnosti vůči pravdě“86. Zku­šenost ze setkání s cizincem, který nám nabízí vodu života, ukazuje, jakým způsobem se mají křesťané zapojit do rozhovoru s každým, kdo ještě Krista nezná.

Sympatickým prvkem Janova vyprávění je skutečnost, že oné ženě chvíli trvá, než pochopí, co Ježíš myslí vodou „života“ či vodou „živou“ (verš 11). Nehledě na to, je žena okouzlena nejen cizincem samým, ale i jeho zvěstí, a setrvává, aby mu naslouchala. Po prvním překvapení, kdy zjistí, že Ježíš toho o ní mnoho ví („Správně jsi odpověděla: ‚Nemám muže‘; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“) (verše 17–18), je ochotna poznat pravdu o sobě samé: „Pane, vidím, že jsi prorok!“ (verš 19) Začíná rozhovor o uctívání Boha: „Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů.“ (verš 22) Ježíš se dotýká jejího srdce, a tak jí pomůže naslouchat tomu, co o sobě říká jako o Mesiáši. Slova „Já jsem to, který s tebou mluvím“ (verš 26) ji připravují k otevření srdce, pravému uctívání v Duchu a sebezjevení Ježíše jako Božího Pomazaného.

Žena „tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem“ vše o tom člověku (verš 28). Silný dojem, který v ženě zanechalo setkání s cizincem, učiní ostatní natolik zvědavými, že i oni „vyšli z města a šli k němu“ (verš 30). Brzy přijímají pravdu o jeho osobě: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a ví­me, že je to skutečně Spasitel světa.“ (verš 42) Přejdou od vyprávění o Ježíši k jeho osobnímu poznání a pak k pochopení všeobecného významu jeho osobnosti. K tomu dojde, jestliže jejich mysl a srdce jsou otevřené.

Je významné, že se děj odehrává u studny. Ježíš nabízí ženě „pra­men vody tryskající do života věčného“ (verš 14). Ježíšovo laskavé jednání se ženou je příkladem pastoračního působení při pomoci druhému, aby dokázal být bez potíží upřímný, při náročném pro­cesu sebezkoumání („Řekl mi všechno, co jsem udělala,“) (verš 39). Takovýto přístup se může ukázat vhodný vůči lidem přitahovaným Vodnářem (tím, který nosí vodu), kteří však ve skutečnosti hledají pravdu. Bylo by potřeba pozvat je k naslouchání Ježíši, který nám nenabízí jen něco k utišení naší každodenní žízně, ale i k utišení hluboké a skryté duchovní žízně po „živé vodě“. Důležité je přiznat upřímnost lidí hledajících pravdu. Nejde o obelhání druhých či sebe sama. Každý dobrý vychovatel ví, jak je důležité být trpělivý. Člověk, který nalezne pravdu, je ihned naplněn silou, danou novým pocitem osvobození od neúspěchů a strachů minulosti, a „kdo touží poznat sám sebe jako žena u studny, předá druhým touhu po poznání prav­dy, která osvobodí i je.“87 Pozvání naslouchat Kristu bude účinnější, jestliže bude pocházet od někoho, kdo byl hluboce a viditelně za­sažen svým setkáním s ním, protože nejde o pozvání někoho, kdo o něm slyšel mluvit, ale někoho, kdo si je jistý, že „je to skutečně Spasitel světa“ (verš 42). Je třeba ponechat lidem prostor k vlastní odpovědi v souladu s vlastním tempem a ostatní nechat na Bohu.

 

6. DŮLEŽITÉ BODY

 

6.1 Nutnost vedení a dobré formace

 

Kristus, nebo Vodnář? New Age je téměř vždy vázáno na „alter­nativy“: buď na alternativní pojetí skutečnosti˝, nebo na alternativní způsob (magického typu), jak zlepšit současnou situaci.88 Alternativy nenabízejí dvě možnosti, ale jen možnost vybrat si jednu věc na­místo druhé. V náboženské oblasti nabízí New Age alternativu vůči židovsko-křesťanskému dědictví.

Panuje názor, že věk Vodnáře nahradí převážně křesťanský věk Ryb. Myslitelé New Age si toho jsou zcela vědomi. Někteří z nich jsou přesvědčeni, že nadcházející změna je nevyhnutelná, zatímco jiní se aktivně zasazují o to, aby skutečně nadešla. Kdo se ptá, zda je možné věřit v Krista i ve Vodnáře, ať je mu jasné, že se jedná o situaci, kdy člověk stojí na jedné nebo na druhé straně.

„Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.“ (Lk 16,3)

Stačí, když křesťané pomyslí na rozdíl mezi mudrci, kteří přišli od východu, a na krále Heroda, aby poznali mocné důsledky volby pro Krista, nebo proti němu. Nesmíme nikdy zapomenout, že mnoho hnutí, která stála u zrodu New Age, se staví explicitně proti křesťan­ství. Jejich postoj vůči křesťanství není neutrální, nýbrž neutralizující. Bez ohledu na to, co se často říká o otevřenosti všem náboženských pojetím, není tradiční křesťanství chápáno jako přijatelná alternati­va. Občas je možné zřetelně slyšet, že „není místa, kde by mohlo být tolerováno tradiční křesťanství“, a jsou ospravedlňovány protikřes­ťanské postoje.89 Zpočátku se tato opozice omezovala na zřídkavá prostředí těch, kdo víc než jen povrchně přilnuli k New Age, ale od nedávné doby začala na všech úrovních pronikat „alternativní“ kultura, která má mimořádnou přitažlivost, především v kompliko­vaných západních společnostech.

Smíšení nebo zmatek? Tradice New Age vědomě a chtěně smazá­vají skutečné rozdíly mezi Stvořitelem a stvořením, mezi subjektivní a objektivní realitou. Jejich ideálem zůstává překonat pohoršení rozdělení, v teorii New Age se však jedná o systematické směšování prvků, které západní kultura pečlivě odlišovala. Není snad správnější označit je spíš za zmatek? Není to jen slovní hříčka, když tvrdíme, že se New Age daří tam, kde panuje zmatek. Křesťanská tradice si vždy, když hájila víru a snažila se pochopit Boha, svět a lidskou bytost, cenila role rozumu.90

New Age využilo duševního stavu těch, kdo odmítali chladný, vypočítavý a odlidštěný rozum. I když tato pozitivní intuice, kte­rá nás upomíná, že rovnováha mezi všemi našimi schopnostmi je nutná, neospravedlňuje ještě zřeknutí se schopnosti neodmyslitelné pro plný lidský život. Rozum má výhodu všeobecnosti: je svobod­ně přístupný komukoli, na rozdíl od tajuplné a okouzlující povahy „mystického“, gnostického a esoterického náboženství. Vše, co půso­bí zmatek v pojmech nebo utajování, je třeba zvážit pozorně, protože namísto aby skutečnost zjevovalo, ukrývá naopak její pravou tvář. Odpovídá postmoderní ztrátě důvěry v absolutní jistoty minulých dob, která často vede k útěku do iracionality. Výzva spočívá v dů­kazu, že zdravá spolupráce mezi vírou a rozumem zvyšuje kvalitu lidského života a vzbuzuje respekt ke stvoření.

Vytvořit si vlastní skutečnost. Rozšířené přesvědčení New Age, že každý si vytváří vlastní skutečnost, je sice podmanivé, ale iluzorní. Vykrystalizovalo z jungovské teorie, kde lidská bytost je branou mezi vnějším a vnitřním světem s nekonečnými rozměry, kde každá osoba je Abraxas tvořící nebo ničící vlastní svět. Hvězda, která září v tomto nekonečném vnitřním světě, je Bůh a cíl člověka. Nejzávaž­nějším a nejproblematičtějším důsledkem přijetí myšlenky, že osoby si vytvářejí vlastní skutečnost, je otázka utrpení a smrti: osoby s váž­nými omezeními nebo neuzdravitelnými nemocemi se cítí oklamány a pokořeny, když jim někdo tvrdí, že byly příčinou vlastního neštěstí a že jejich neschopnost změnit věci je důsledkem toho, že slabě čelí životu.

Tato otázka není v žádném případě akademická a má hluboký dopad na pastorační přístup církve k závažným existenciálním otáz­kám všech. Naše omezení jsou součástí našeho života a toho, že jsme stvoření. Smrt a ztráta jsou výzvou a nabízejí vhodnou příležitost, neboť pokušení uniknout do západního, přepracovaného pojetí převtělování, je neoblomným důkazem strachu ze smrti a touhy žít navěky. Využijme až doposledka příležitostí, které jsou nám předklá­dány, abychom si pamatovali, co Bůh slíbil při vzkříšení Ježíše Krista. Nakolik je naše víra ve vzkříšení těla, kterou křesťané hlásají každou neděli ve vyznání víry, autentická?

Myšlenka New Age, podle níž jsme v jistém smyslu také bohové, je otázkou, která si zasluhuje prohloubení. Všechno samozřejmě záleží na vlastní definici skutečnosti. Na všech úrovních katolické výchovy, formace a kázání je nutné posílit zdravý přístup k episte­mologii a psychologii. Je důležité stále vytvářet účinnější způsob, jak hovořit o transcendenci. Zásadní obtíž veškerého myšlenkového sys­tému New Age spočívá v tom, že transcendence je výlučně autotran-scendence, které je třeba dosáhnout prostřednictvím uzavřeného vesmíru.

Pastorační zásady. V 8. kapitole budou uvedeny základní doku­menty katolické církve, v nichž je možné najít hodnocení myšlenek New Age. Na prvním místě se nachází řeč Jana Pavla II. zmíněná v úvodním slově. Papež uznává v tomto kulturním směru několik pozitivních aspektů, jako např. „hledání nového smyslu života, nový cit pro ekologii a touhu jít za chladné a racionalistické náboženské cítění“. Na druhé straně upozorňuje věřící na některé dvojznačné prvky, které jsou neslučitelné s křesťanskou vírou: tato hnutí „při­kládají malou pozornost zjevení… Tíhnou k tomu, že relativizují náboženské učení ve prospěch volného pojetí světa… Často před­kládají panteistické chápání Boha… Nahrazují osobní zodpovědnost za vlastní skutky před Bohem smyslem pro povinnost vzhledem ke kosmu, a tak převracejí skutečný pojem hříchu a potřebu vykoupení skrze Krista.“

 

6.2 Konkrétní kroky

Především je třeba ještě jednou připomenout, že v široké škále New Age ne všechny osoby nebo praktiky přijímají teorie tohoto hnutí stejným způsobem. Stejně tak je označení New Age často špatně užíváno nebo připisováno jevům, které je třeba zařadit jinam. Termín New Age je dokonce užíván jako hanlivé označení osob nebo praktik. Je podstatné určit, jaké jevy i úmyslně spojené s tímto hnutím odrážejí křesťanské pojetí Boha, lidské osoby a světa, nebo mu odporují. Pou­žití termínu New Age samo o sobě znamená velmi málo, znamená-li vůbec něco. To, co je podstatné, je vztah jednotlivce, skupiny, praktiky nebo výsledku k centrálním principům křesťanství.

Katolická církev vlastní účinné sítě, kterých by se však mohlo užívat lépe. Existují například četná pastorační, kulturní a du­chovní střediska. V ideálním případě by se jich mohlo užít pro odpověď na zmatek ohledně religiozity New Age mnoha krea­tivními způsoby, jako např. poskytnout prostor k diskusi nebo ke studiu. Musíme nicméně připustit, že existuje mnoho přípa­dů, v nichž jsou katolická střediska spirituality aktivně zapojena do rozšiřování religiozity New Age v církvi. To musí být zajisté napraveno nejen proto, aby byl zastaven zmatek a omyl, ale také aby tato centra byla schopná účinně prosazovat pravou křesťan­skou spiritualitu. Zvlášť katolická kulturní střediska jsou nejen akademickou půdou, ale i prostorem k čestnému dialogu.

Některé vynikající specializované instituce se zabývají všemi těmito otázkami. Jsou to cenné zdroje, které by měly být štědře sdíleny s těmi, kdo mají menší možnosti.

Větší počet skupin New Age se chápe příležitosti vyložit svou filosofii a svou činnost druhým. K setkání s těmito skupinami je třeba přistupovat opatrně a měly by se v nich angažovat osoby, které jsou schopny vyložit jak katolickou víru, tak spi­ritualitu, a uvažovat kriticky nad myšlením a praktikou New Age. Je nesmírně důležité kontrolovat důvěryhodnost osob, skupin a institucí, které tvrdí, že nabízejí uvedení do New Age a informace o něm. V některých případech to, co začíná jako nestranné zkoumání, končí jako aktivní propagace „alterna­tivních náboženství“ nebo jejich obrana. Některé mezinárodní instituce jsou aktivně zapojeny do propagační kampaně za re­spekt vůči „náboženské odlišnosti“ a připisují statut náboženství i některým sporným organizacím. To je v souladu s ideou New Age přechodu do nové éry, kdy omezený charakter jednotlivých náboženství poskytuje prostor univerzalitě nového náboženství či spirituality. Skutečný dialog naopak bude vždy respektovat odlišnost od začátku a nebude se snažit zakrýt rozdíly tím, že bude směšovat všechny náboženské tradice.

Některé místní skupiny New Age definují svá setkání jako „modlitební“. Ten, kdo je pozván k účasti na těchto setkáních, musí hledat znamení autentické křesťanské spirituality a dbát na to, aby se neuskutečňoval žádný iniciační obřad. Tyto skupiny těží z nedostatku teologické a duchovní připravenosti osob, aby je postupně vtáhly do něčeho, co by mohlo být formou nepra­vého kultu. Je třeba křesťany učit, jaký je pravý předmět a obsah modlitby – v Duchu Svatém skrze Ježíše Krista k Otci –, aby mohli bezpečně posoudit úmysly „modlitební skupiny“.

Bude snadné rozeznat křesťanskou modlitbu a Boha, Ježíše Krista.93 Mnoho lidí je přesvědčených, že nehrozí žádné nebez­pečí, když si „něco vypůjčí“ z východní moudrosti, ale příklad transcendentální meditace by měl křesťany vést k tomu, aby byli obezřetní při angažování se v něčem, kde nemají plnou znalost druhého náboženství (v tomto případě hinduismu), ať už zastánci transcendentální meditace tvrdí cokoli o náboženské neutralitě. Problém nespočívá v tom, že se někdo učí způsob meditace, nýbrž v předmětu a obsahu tohoto cvičení, které zcela zřejmě určuje, zda se týká Boha, kterého zjevil Ježíš Kristus, některého jiného zjevení nebo prostě skrytých hlubin vlastního já.

Také křesťanské skupiny, které se zasazují za chápání Země jako Božího stvoření, mají být náležitě doceňovány. Otázka úcty ke stvoření může být řešena kreativně i na katolických školách. Přesto mnoho z toho, co nabízejí ty nejvyhraněnější prvky ekologického hnutí, se neshoduje snadno s katolickou vírou. Obecně řečeno, nasazení za životní prostředí je dobrým zname­ním obnovené pozornosti věnované tomu, co nám Bůh nabízí, a snad i nutným znamením křesťanské péče o stvoření, ale „hlu­boká ekologie“ se nezřídka zakládá na panteistických a občas i gnostických principech.

Počátek třetího tisíciletí nabízí opravdový kairos k evangelizaci. Mysl i srdce osob jsou již mimořádně otevřené důvěryhodným informacím o křesťanském výkladu času a dějin spásy. Není prioritou zdůrazňovat, co chybí v jiných přístupech k problé­mu. Spíš je naopak třeba znovu a znovu nahlížet prameny naší víry, abychom mohli nabídnout dobrou a hlubokou prezentaci křesťanského poselství. Můžeme být hrdí na to, co nám bylo svěřeno, a musíme odolat tlakům dominující kultury, které nás vedou k zakopávání talentů pod zem (srov. Mt 25,24–40). Jedním z nejúčinnějších nástrojů, které máme k dispozici, je Ka­techismus katolické církve. Existuje také obrovské dědictví cest svatosti, které nacházíme v životech křesťanů a křesťanek minu­losti i dnešní doby. Tam, kde bohatý křesťanský symbolismus a jeho umělecké, estetické a hudební tradice jsou dosud nepo­znány nebo již byly zapomenuty, musí se křesťané a všichni, kdo hledají zkušenost nebo větší vědomí Boží přítomnosti, mnoho nasadit.

Dialog mezi křesťany a osobami přitahovanými New Age bude plodnější, pokud bude mít na paměti přitažlivost všeho, co se dotýká emocí a symbolického jazyka. Máme-li znát a milovat Ježíše Krista a sloužit mu, má nesmírný význam začít s dobrou znalostí Písma, ale nejjistější způsob, jak dát smysl veškerému křesťanskému poselství, je především setkání s Pánem Ježíšem v modlitbě a ve svátostech, což jsou okamžiky, kdy je náš každodenní život posvěcován.

Možná to nejjednodušší, nejsamozřejmější a nejnaléhavější opat­ření, jaké by se mělo prosadit, by mohlo být také tím nejúčinnějším, totiž vydobýt maximum z bohatství křesťanského duchovního dě­dictví. Velké řeholní řády mají silné tradice meditace a spirituality, které by mohly být sdíleny skrze pravidelné kurzy nebo delší časové úseky strávené v jejich domech. Částečně se tak již stalo, ale je třeba učinit ještě víc. Pomoci osobám v jejich duchovním hledání tím, že se jim nabídnou schválené techniky a zkušenost autentické modlitby, by mohlo stát na počátku dialogu, který odhalí bohatství křesťanské tradice a možná i objasní mnoho z New Age.

Jeden z hlavních exponentů New Age použil sugestivního obrazu: přirovnal tradiční náboženství ke katedrálám a New Age ke světo­vému trhu. Hnutí New Age je chápáno jako výzva křesťanům, aby přinesli poselství katedrál na trh, který nyní pokrývá celý svět. Ten­to obraz je pro křesťany pozitivní výzvou, neboť je vždy ten pravý čas, kdy je třeba přinášet lidem na trhu poselství katedrál. Křesťané pozvání nepotřebují a ani na ně nemají čekat, aby přinášeli dobrou zprávu Ježíše Krista těm, kdo hledají odpovědi na své otázky, potra­vu, která by je nasytila, živou vodu. Když se přidržíme zmíněného přirovnání, musejí křesťané, nasyceni slovem a svátostí, vyjít z kated­rál a vnášet evangelium do každého aspektu všedního života. „Jděte, žeň je hojná!“ V apoštolském listu Novo millennio ineunte Svatý otec zdůrazňuje velký zájem o spiritualitu, který se vyskytuje v dneš­ním sekularizovaném světě, a jak ostatní náboženství odpovídají na tuto poptávku uspokojivým způsobem: „My, kdo jsme dostali milost víry v Krista, Spasitele světa, jenž nám zjevuje Otce, máme povinnost ukázat, do jaké hloubky může člověka přivést vztah k němu.“ (č. 33) Ti, kdo procházejí světovým trhem, aby tam nalezli náboženské od­povědi, pocítí přitažlivou sílu křesťanství v prvé řadě ve svědectví členů církve, v jejich důvěře, klidu, trpělivosti a citu a v jejich kon­krétní lásce k bližnímu; všechno jsou to plody jejich víry, které se živí autentickou osobní modlitbou.

 

7. Dodatky

7.1 Několik krátkých formulací myšlenek New Age

Formulace New Age od Williama Blooma, citované in Hellas Paul, The New Age Movement. The Celebration of the Self and the Sacralization of Modernity, Blackwell : Oxford 1996, str. 225 a násl.:

·         Celý život, veškerá existence je zjevením Ducha, Nepoznatelné­ho, onoho nejvyššího vědomí nazývaného v mnoha rozličných kulturách tolika různými jmény.

·         Cílem a hybnou silou veškeré existence je plné zjevení lásky, moudrosti a osvícení.

·         Všechna náboženství jsou vyjádřením té stejné vnitřní skuteč­nosti.

·         Celý život, jak ho vnímáme svými pěti smysly a vědeckými pro­středky, je jen vnějším závojem příčinné, vnitřní a neviditelné skutečnosti.

·         Právě tak jsou lidské osoby podvojné: 1) dočasná vnější osob­nost a 2) vnitřní vícerozměrná osobnost (duše nebo vyšší já).

·         Vnější osobnost je omezena a tíhne k lásce.

·         Cílem vtělení vnitřní bytosti je přivést vibrace vnější osobnosti k rezonancím lásky.

·         Všechny vtělené duše jsou svobodné zvolit si vlastní duchovní cestu.

·         Našimi duchovními učiteli jsou ti, jejichž duše je svobodná od potřeby vtělovat se, a vyjadřují bezmeznou lásku, moudrost a osvícení. Některé z těchto velkých bytostí jsou velmi známé a vyrostla na nich světová náboženství. Jiní naopak známí ne­jsou a působí nepostřehnutelně.

·         Celý život je ve svých různých formách a ve svých rozličných stavech vzájemně závislá energie a zahrnuje naše činy, city i myšlenky. S Duchem a s těmito energiemi spolupracujeme na vytváření naší skutečnosti.

·         I když jsme podpíráni dynamikou kosmické lásky, jsme odpo­vědni za svůj stav, za své prostředí a za celý život.

·         Během tohoto časového úseku došla evoluce planety a lidstva do bodu, kdy zažíváme zásadní duchovní proměnu svého indi­viduálního a kolektivního vědomí. Proto hovoříme o New Age. Toto nové vědomí je výsledkem stále pozitivnějšího vtělení toho, co někteří nazývají energií kosmické lásky. Toto nové vědomí se vyjadřuje instinktivním pochopením posvátnosti veškeré exis­tence a zvlášť její vzájemné propojenosti.

·         Toto nové vědomí a pochopení vzájemné dynamické propoje­nosti veškerého života ukazují na rozvoj zcela nové planetární kultury.

Heelas cituje (str. 226) „doplňující formulaci“ od Jeremy Tarchera.

1. Svět včetně lidské rasy je projevem vyšší a úplnější božské při­rozenosti.

2. V každé lidské bytosti je ukryto vyšší já, které je projevem vyšší a úplnější božské přirozenosti.

3. Tato vyšší přirozenost může být probuzena a může se stát stře­dem každodenního života jednotlivce.

4. Toto probuzení je důvodem existence každého individuálního života.

David Spangler je citován v „Actualité des religions“ č. 8, září 1999, str. 43, o charakteristikách vize New Age, kterými jsou:

holismus (globalizující, protože existuje jen jedna jediná skuteč­nost-energie);

ekologie (Země, Gaia, je naší matkou; každý z nás je neuronem centrálního nervového systému Země);

androgynie (duha nebo jin/jang jsou obojí symboly New Age a týkají se vzájemného doplňování protikladů, zvlášť mužského a ženského);

mystika (nalézá posvátno ve všech věcech, i v těch nejběžněj­ších);

planetární (osoby musejí být jak zakořeněny ve vlastní kultuře, tak otevřené univerzálnímu, schopné žít lásku, soucit, mír, a do­konce podporovat i ustanovení celosvětové vlády).

 

7.2 Vybraná hesla

Androgynie

Nejedná se o hermafroditismus, neboli o současnou přítomnost fyzických charakteristik obou pohlaví, nýbrž o vědomí přítomnosti mužských i ženských prvků v každém jednotlivci. Je to vyrovnaný stav vnitřní harmonie mezi animus a anima. V New Age je to stav dosažený novým uvědoměním si tohoto dvojího způsobu bytí a exis­tence, charakteristického pro každého muže i každou ženu. Čím více se rozšíří, tím více přispěje k přeměně mezilidských vztahů.

Antroposofie

Teosofické učení šířené původně Chorvatem Rudolfem Steinerem (1861–1925), který opustil Teosofickou společnost poté, co vedl její německou větev mezi léty 1902–1913. Je to esoterní učení, jež má za cíl zasvětit osobu do „objektivního poznání“ v duchovně-božské sféře. Steiner věřil, že mu to pomůže při průzkumu zákonů evoluce vesmíru a lidstva. Každá fyzická bytost vlastní odpovídající bytost duchovní. Pozemský život je ovlivněn astrálními energiemi a du­chovními esencemi. Tvrdí se, že Kroniky Akáša jsou „kosmická pa­měť“ přístupná zasvěceným (iniciovaným).95

Eneagram

(z řeckého enneá = devět + gramma = znamení) Označení se týká diagramu složeného z kruhu s devíti body po obvodu, spojenými uvnitř kruhu trojúhelníkem a obrazcem o šesti vrcholech. Původně byl užíván k věštění, ale proslavil se jako symbol klasifikačního sys­tému osob. Ten spočívá v devíti základních charakterových typech. Stal se známým po zveřejnění knihy Helen Palmer e Enneagram.96 Autorka uznává, že je dlužnicí ruského esoterického myslitele G. I. Gurdijeva, chilského psychologa Claudia Naranjo a autora Oscara Ichazo, zakladatele Aricy. Vznik eneagramu je opředen tajemstvím, někteří se však domnívají, že pochází ze súfické mystiky.

Esoterika

(z řeckého esotéros = vnitřní) Vztahuje se většinou na starověký a utajený soubor poznání, přístupný pouze skupinám zasvěcenců, které se považují za strážce pravdy skryté většině lidstva. Proces zasvěcení vede lidi od poznání ryze vnějších a povrchních skuteč­ností k vnitřní pravdě a současně vzbuzuje vědomí na hlubší úrovni. Osoby jsou vyzvány, aby se vydaly na tuto „vnitřní cestu“ a objevily „božskou jiskru“, kterou nosí v sobě. Spása se v tomto kontextu sho­duje s objevením svého já.

Evoluce

Evoluce v New Age je daleko víc než jen vývoj živých bytostí do vyšších forem života. Fyzický model se promítá do psychické oblasti, takže imanentní síla v lidských bytostech vede lidi k vyšším formám duchovního života. Lidské bytosti tuto sílu plně neovládají, ale jejich dobré či zlé skutky mohou urychlit nebo zbrzdit jejich pokrok. Celé stvoření včetně lidstva se neúprosně blíží k splynutí s božstvím. Re­inkarnace v této vizi postupného duchovního vývoje, který začíná zrozením a pokračuje po smrti, zaujímá samozřejmě velice význam­né místo.97

Feng šui

Jedná se o formu geomantie. Konkrétně je to čínská okultní me­toda odhalování skryté přítomnosti pozitivních nebo negativních proudů v budovách a na jiných místech na základě znalosti pozem­ních a atmosférických sil. „Právě jako lidské tělo nebo vesmír, tak i různá místa jsou prostoupena různými silami, jejichž rovnováha je pramenem zdraví a života.“98

Gnóze

Obecně se jedná o formu neintelektuálního, nýbrž vizionářského či mystického poznání, které je údajně zjeveno a schopno otevřít lidské bytosti přístup k božskému tajemství. V prvních staletích křesťanské éry církevní otcové proti gnózi bojovali, neboť byla v roz­poru s vírou. Někteří spatřují ve valné části New Age znovuzrození gnostických idejí a někteří autoři s ním spojení prvotní gnózi citují. Nicméně velký důraz, který New Age klade na monismus a také na panteismus nebo panenteismus, vyžaduje spíš používání termínu neognóze, který by odlišil gnózi New Age od gnóze antické.

Hermetismus

Systém náboženských praktik a filosofických spekulací spojených se spisy Corpus Hermeticum a s alexandrijskými texty připisovanými bájnému Hermovi Trismegistovi. Když se poprvé během renesance rozšířily, panoval názor, že by mohly odhalit předkřesťanské nauky, avšak následná studia stanovila jejich vznik do prvního století po Kristu.99 Alexandrijský hermetismus je hlavním pramenem moderní esoteriky, s níž sdílí eklektismus, odmítnutí pozitivní a symbolické povahy vesmíru a myšlenku pádu a následného pozvednutí lidstva. Hermetická spekulace posílila víru v základní starověkou tradici nebo též v tzv. philosophia perennis, společnou všem náboženským tradicím. Vyšší a obřadní magické formy se vyvinuly právě z rene­sančního hermetismu.

Hlubinná psychologie

Psychologická škola založená Freudovým žákem C. G. Jungem. Jung uznal, že náboženství a duchovní otázky jsou důležité pro lidské zdraví a integritu. Klíčovým prvkem jeho metody byly interpretace snů a analýza archetypů. Archetypy jsou formy náležející k zděděné struktuře lidské psýché. Objevují se v častých motivech nebo obra­zech ve snech, ve fantaziích, v mýtu a v pohádkách.

Hnutí lidského potenciálu

Od svého zrodu (Esalen v Kalifornii, 60. léta) rozvinulo toto hnutí síť skupin zasazujících se o osvobození vrozené lidské tvořivé schopnosti skrze seberealizaci. Z těch nejbanálnějších ekonomických důvodů stále se zvyšující počet společností používá při formačních programech vedení podniku různé techniky osobní transformace. Transpersonální techniky, Hnutí za vnitřní duchovní uvědomění, Organizační rozvoj a Organizační transformace jsou příklady toho, jak osoby ne náboženské, ale ve skutečnosti zaměstnanci společnos­tí, se mohou ocitnout pod cizí „spiritualitou“, v situaci, která dává vzniknout problémům týkajícím se osobní svobody. Jsou zde zřejmé vztahy k východní spiritualitě a psychoterapii, zatímco jungovská psychologie a Hnutí lidského potenciálu měly významný vliv na šamanismus a na „znovuvybudované“ formy novopohanství jako druidismus a wicca. Obecně platí, že „osobní růst“ je možné chá­pat jako formu převzatou z „náboženské spásy“ v hnutí New Age: osvobození od lidského utrpení a slabosti bude možné díky rozvoji lidského potenciálu, který je plodem stále většího kontaktu s naším vnitřním božstvím.100

Holismus

Klíčový pojem v „novém paradigmatu“, který tvrdí, že nabízí teoretický rámec obsahující úplnou vizi světa moderního člověka. V protikladu ke zkušenosti se stále větší roztříštěností ve vědě a v každodenním životě je „celistvost“ (wholeness) chápána jako centrální metodologické a ontologické pojetí. Lidstvo je přítomné ve vesmíru jako část jednotlivého živého organismu, harmonická síť dy­namických vztahů. Klasické rozlišení mezi subjektem a předmětem, za které jsou Descartes a Newton kritizováni, je napadnuto mnoha vědci, kteří se snaží vybudovat most mezi vědou a náboženstvím. Lidstvo je součástí univerzální přírodní a světové sítě (ekosystému, rodiny) a musí se snažit žít v harmonii s každým prvkem této téměř transcendentní autority. Když člověk pochopí, jaká je jeho vlastní role v přírodě a ve vesmíru, který je také božský, pochopí, že „celist­vost“ a „svatost“ jsou totéž. Jasnějším vyjádřením pojetí holismu je hypotéza „Gaia“.101

Hudba New Age

Je to vzkvétající průmysl. Tato hudba je často prezentována jako prostředek k dosažení harmonie se sebou samými nebo se světem a jednou její částí je i hudba „keltská“ nebo druidská. Někteří skla­datelé New Age tvrdí, že jejich hudba staví mosty mezi vědomím a nevědomím, pravděpodobněji však k tomu dochází, když kromě melodií je přítomné i rytmické a meditativní opakování klíčových vět. Stejně jako jiné prvky New Age má i část této hudby za cíl uvést osoby ještě více do hnutí, většinou však jde jen o obchodní nebo uměleckou záležitost.

Iniciace

V náboženské etnologii je to poznávací anebo zkušenostní cesta, během níž je jednotlivec přijat, buď sám nebo jako člen nějaké skupi­ny, prostřednictvím zvláštních rituálů za člena náboženské komuni­ty, tajné společnosti (např. zednáři) nebo společenství mysterického typu (magického, esotericko-okultního, teosofického apod.).

Karma

(ze sanskrtského kořene „kri“ = čin, skutek) Klíčový pojem hin­duismu, džinismu a buddhismu, avšak s proměnlivým významem. Ve starém védském období označoval rituální úkon, zvláště oběť, díky němuž získávala osoba přístup ke štěstí či blaženství na onom světě. Když se objevil džinismus a buddhismus (přibližně šest set let před Kristem), získalo slovo „karma“ spásonosný význam: cestou osvo­bození bylo poznání „átmanu“ nebo vlastního „já“. V učení samsáry se karma stává neustávajícím koloběhem lidského zrození a smrti (hinduismus) nebo znovuzrození (buddhismus).102 V New Age je „karmický zákon“ často považován za morální synonymum pro kosmickou evoluci. Karma tedy nemá nic co do činění se zlem nebo s utrpením, které jsou jen zakoušenou iluzí jako součást „vesmírné hry“, nýbrž je univerzálním zákonem příčiny a následku a součástí směřování vzájemně závislého vesmíru k morální rovnováze.103

Kontaktérství

Psychická média tvrdí, že fungují jako kanály informací pochá­zejících od jiných bytostí, kterými jsou obvykle netělesná jsoucna žijící na vyšší úrovni. To spojuje různé bytosti jako učitele, kteří do­sáhli dokonalosti, anděly, božstva, kolektivní bytosti, přírodní duchy a vyšší já.

Kristus

V New Age je historická postava Ježíše jen vtělením ideje či ener­gie nebo shluku vibrací. Podle Alice Baileyové je zapotřebí velkého dne proseb, kdy všichni věřící utvoří takovou koncentraci duchovní energie, že umožní novou reinkarnaci, která zjeví, jakým způsobem je možné se spasit… Pro mnoho osob je Ježíš jen duchovním mis­trem jako Buddha, Mojžíš a Mohamed a byl proniknut kosmickým Kristem. Kosmický Kristus je známý také jako kristovská energie, nacházející se v základech každé bytosti a všeho bytí. Jednotlivci musí být postupně zasvěcováni do vědomí této kristovské charakteristiky, kterou vlastní. Kristus znamená pro New Age nejvyšší stav dokona­losti vlastního já.104

Krystaly

Panuje názor, že krystaly vibrují na daných frekvencích. Jsou tedy užitečné k vlastní proměně. Používá se jich v různých terapiích a při meditaci, při zviditelňování, při „astrálních cestách“ nebo jako amu­letů. Když se na ně díváme zvenčí, nemají žádnou vnitřní moc, nýbrž jsou prostě jen krásné.

Monismus

Metafyzické učení, podle něhož rozdíly mezi bytostmi jsou ilu­zorní. Existuje jen jedna jediná univerzální bytost, jejíž částí je každá věc i osoba. Jelikož monismus New Age zahrnuje i myšlenku, že skutečnost je svou podstatou duchovní, jedná se o současnou formu panteismu (občas s explicitním odmítnutím materialismu, zvláště marxismu). Jeho snaha o smazání jakéhokoli dualismu nenechává prostor pro transcendentního Boha, a tedy každá věc je Bůh. Dalším problémem pro křesťanství je otázka původu zla. C. G. Jung chápal zlo jako „stinnou stránku“ Boha, který je pro klasický teismus čistým dobrem.

Mystika

Mystika New Age se obrací k já, místo aby vstupovala do spole­čenství s Bohem, který je „úplně jiný“. Je to splynutí s vesmírem, ko­nečné potlačení jednotlivce v jednotě všeho. Zkušenost vlastního já je zkušenost božská; proto člověk hledí do sebe, aby nalezl skutečnou moudrost, kreativitu a moc.

New Thought

Náboženské hnutí založené v XIX. století ve Spojených státech amerických. Jeho počátky tkví v idealismu, jehož bylo velmi rozší­řenou formou. Bůh je absolutně dobrý a zlo je pouze iluzí. Základní skutečností je mysl. Jelikož každý zapříčiňuje vlastní myslí události svého života, je třeba, aby na sebe vzal konečnou zodpovědnost za všechny aspekty situace, v níž se nachází.

Novopohanství

Název často odmítaný těmi, kterým je připisován; týká se proudu, který se rozvíjí paralelně s New Age a navzájem se s ním ovlivňuje. Při velké vlně reakcí proti tradičním náboženstvím, zvlášť proti zá­padnímu náboženství židovsko-křesťanskému, se mnoho lidí obrá­tilo ke starým domorodým, tradičním a pohanským náboženstvím. Cokoli, co v čase předchází křesťanství, je posuzováno jako více od­povídající duchu té které země nebo národa, jako nedotčená forma přírodního náboženství v kontaktu se silami přírody, často matriar­chální, magická nebo šamanistická. Lidstvo bude zdravější, pokud se vrátí k přirozenému cyklu svátků (zemědělských) a k celkovému prosazování života. Některá „novopohanská“ náboženství byla vy­tvořena nedávno a jejich autentický vztah s původními formami je diskutabilní, především když jsou ovlivněny moderními ideologic­kými prvky jako ekologií, feminismem, nebo v některých případech, mýty rasové čistoty.105

Okultismus

Okultní (skryté) poznání a skryté síly mysli a přírody, které sto­jí u základu přesvědčení a praktik spojených s takzvanou tajnou „věčnou filosofií“, pocházející na jedné straně z antické řecké magie a alchymie a na druhé straně z hebrejské mystiky. Tyto prvky jsou obecně neznámé díky tajnému kódu, který je předáván zasvěcencům sdruženým ve skupinách nebo společnostech, které toto poznání a techniky střeží. V XIX. století zavedly spiritismus a Teosofická společnost nové formy okultismu, které zase ovlivnily různé proudy New Age.

Panteismus

(z řeckého pan = vše a theos = bůh) Víra, že všechno je bůh, nebo někdy že všechno je v bohu a že bůh je ve všem (panenteismus). Každý prvek vesmíru je božský a božství je stejně přítomné ve všech věcech. Toto pojetí nezanechává prostor pro boha jako odlišenou bytost, jak ho chápe klasický teismus.

Parapsychologie

Zabývá se věcmi jako mimosmyslové vnímání, telepatie, telekine­ze, psychické uzdravování a komunikace s duchy prostřednictvím média nebo kontaktérství. Přes ostré kritiky vědců nabývala para­psychologie stále více na síle a velmi dobře ladí s myšlenkou rozšíře­nou v některých kruzích New Age, že lidské bytosti mají mimořádné, ale často nerozvinuté psychické schopnosti.

Planetární vědomí

Toto pojetí světa, které se vyvinulo v 80. letech, dává přednost lidskému společenství spíš než národu, kmenu nebo institucionální sociální skupině. Můžeme je považovat za dědice různých hnutí na počátku XX. století, která podporovala světovou vládu. Vědomí jed­noty lidstva dobře ladí s hypotézou Gaia.

Pozitivní myšlení

Přesvědčení, že jednotlivci mají schopnost měnit fyzicky skuteč­nost nebo vnější okolnosti tím, že změní vlastní mentální přístup a budou myslet pozitivně a konstruktivně. Občas jde o to, uvědomit si přesvědčení, která se skrývají na úrovni nevědomí a která určují naši životní situaci. Lidé, kteří myslí pozitivně, očekávají od svého postoje dobré zdraví a plnost, často úspěch, a dokonce i nesmrtel­nost.

Rebirthing

Na počátku 70. let popsal Leonard Orr „rebirthing“ jako proces, pomocí jehož může osoba identifikovat a izolovat nevyřešené oblasti svého vědomí a tím i pramen stávajících problémů.

Reinkarnace

V New Age je spojena s pojetím vzestupné evoluce ústící do zbož­štění. Na rozdíl od indických náboženství nebo náboženství z nich vzešlých spatřuje New Age v reinkarnaci postup individuální duše k dokonalejšímu stavu. To, co se převtěluje, je nehmotné a duchovní, přesněji je to vědomí, ona jiskra energie přítomná v jednotlivci, který se účastní na kosmické nebo „kristovské“ energii. Smrt není nic jiné­ho než přechod duše z jednoho těla do druhého.

Rosenkruciáni

Jedná se o okultní západní skupiny zabývající se alchymií, ast­rologií, teosofií a kabalistickým výkladem Písma. Rosenkruciánská asociace (Rosicrucian Fellowship) přispěla ve XX. století k návratu astrologie a Starý mystický řád růže a kříže (AMORC) se těšil pověs­ti, že se mu podařilo zhmotnit mentální představy zdraví, bohatství a štěstí.

Rozšíření vědomí

Jestliže je vesmír nepřetržitým řetězcem bytí, jsou všechny úrovně existence, minerální, rostlinná, živočišná, lidská, kosmická a božská, vzájemně propojeny. Lidské bytosti si uvědomují své místo v tomto holistickém pojetí globální skutečnosti a rozšiřují své vědomí daleko za jeho obvyklé hranice. New Age nabízí rozsáhlou řadu technik, kte­ré osobám napomáhají dosáhnout vyšší úrovně vnímání skutečnosti, poskytuje jim způsob, jak překonat rozdělení mezi subjektem a ob­jektem v poznávacím procesu, a končí v úplném splynutí toho, co běžné a nižší vědomí považuje za oddělené a rozdílné skutečnosti.

Spiritismus

I když zde byla vždy snaha spojit se s duchy zesnulých, je spiritis­mus XIX. století jedním z proudů, které se slévají v New Age. Vyvi­nul se na základě myšlenek Swedenborga a Mesmera a stal se novým druhem náboženství. Madam Blavatská byla médium, a tak měl spi­ritismus velký vliv uvnitř Teosofické společnosti, i když se víc zdů­razňoval kontakt s entitami z dávné minulosti než s osobami mrtvý­mi jen krátkou dobu. Alla Kardec přispěl značnou měrou k rozšíření spiritismu v afro-brazilských náboženstvích. Prvky spiritismu exis­tují i v některých nových japonských náboženských hnutích.

Šamanismus

Praktiky a víra spojené s komunikací s přírodními duchy a s du­chy mrtvých skrze rituální posedlost (ze strany duchů) šamana, kte­rý funguje jako médium. V New Age měl úspěch, neboť zdůrazňuje harmonii s přírodními silami. Svou roli hraje i romantická představa o domorodých náboženstvích a jejich blízkosti k Zemi a k přírodě.

Teosofie

Dávný termín, který původně označoval jeden typ mystiky. Byl spojen s řeckou gnózí a s neoplatonismem, s Mistrem Eckhartem, Mikulášem Kusánským a Jakubem Böhmem. Nový důraz na tento termín dala Teosofická společnost založená Helenou Petrovnou Bla­vatskou a dalšími v roce 1875. Teosofická mystika tíhne k monismu a zdůrazňuje podstatnou jednotu duchovních a hmotných prvků vesmíru. Vyhledává také skryté síly, které umožňují vzájemné půso­bení hmoty a ducha, takže se konečně mohou setkat božská a lidská mysl. Teosofie nabízí mystickou spásu nebo osvícení.

Transcendentalismus

Hnutí spisovatelů a myslitelů XIX. století z New Englandu, kteří sdíleli idealistickou víru v zásadní jednotu stvoření, ve vrozenou dobrotu lidské osoby a v nadřazenost intuice nad logikou a nad zku­šeností ohledně zjevení těch nejhlubších pravd. Jeho nejvýznačněj­ším představitelem je Ralph Waldo Emerson, který opustil ortodoxní křesťanství, poznal unitáře a nakonec přistál u nové mystiky, která spojovala myšlenky převzaté z hinduismu a americké populární myšlenky jako individualismus, osobní zodpovědnost a potřebu do­sáhnout v životě úspěchu.

Věk Vodnáře

Každý astrologický věk, trvající přibližně 2 146 let, nese jméno jednoho ze znamení zvěrokruhu, ale „velké roky“ postupují opač­ným směrem, takže stávající věk Ryb se chýlí ke konci a nadchází věk Vodnáře. Každý věk má vlastní kosmickou energii. Energie Ryb vytvořila období válek a konfliktů, ale věk Vodnáře bude věkem har­monie, míru a jednoty. Z tohoto hlediska přijímá New Age dějinnou nevyhnutelnost. Podle některých byl věk Berana obdobím židovství, věk Ryb křesťanství a věk Vodnáře bude věkem univerzálního nábo­ženství.

Velké bílé bratrstvo

Madam Blavatská tvrdila, že je v kontaktu s mahatma neboli s mi­stry, vyššími bytostmi, které dohromady představují Velké bílé bratr­stvo. Považovala je za vůdce vývoje lidské rasy a činnosti Teosofické společnosti.

Wicca

Zkrácený tvar anglického termínu „witchcraft“ (čarodějnictví), který označuje novopohanský návrat některých prvků rituální ma­gie. Poprvé byl použit v Anglii v roce 1939 Geraldem Gardnerem, který ho nalezl v několika akademických textech, podle nichž bylo evropské středověké čarodějnictví starým přírodním a křesťany pronásledovaným náboženstvím. Pod názvem „the Craft“ se velice rychle rozšířilo po Spojených státech, kde bylo spojeno se „spiritua­litou žen“.

 

7.3 Klíčová místa New Age

Esalen

Komunita založená v Big Sur v Kalifornii v roce 1962 Michaelem Murphy a Richardem Price. Jejím hlavním cílem bylo dosažení se­berealizace bytí skrze nudismus, vidění a přírodní medicínu. Stala se jedním z nejdůležitějších center Hnutí lidského potenciálu a rozšířila myšlenky holistické medicíny ve světě výchovy, politiky a ekonomie. Docílila toho prostřednictvím kurzů srovnávacího náboženství, my­tologie, mystiky, meditace, psychoterapie, rozšiřování vědomí apod. Spolu s Findhornem je považována za významné místo pro rozvoj vodnářského vědomí. Sovětsko-americký institut v Esalenu spolu­pracoval se sovětskými funkcionáři na projektu Za podporu zdraví.

Findhorn

Tato zemědělská holistická komunita vytvořená Peterem a Eileen Caddy vypěstovala rostliny nesmírných rozměrů neobvyklými me­todami… „Založení findhornské komunity ve Skotsku v roce 1965 bylo milníkem v dějinách hnutí, které se nazývá New Age. Neboť Findhorn byl vtělením jeho ideálních principů proměny. Hledat uni­verzální vědomí, mít za cíl harmonii s přírodou, idea proměněného světa a praktikování kontaktérství, to jsou všechno znamení hnutí New Age a byly přítomny ve Findhornu od jeho založení. Úspěch této komunity ji přeměnil na model anebo na zdroj inspirace pro další skupiny jako Alternatives v Londýně, Esalen v Big Sur v Kali­fornii nebo Open Center and Omega Institute v New Yorku.“106

Monte Verità

Utopistická komunita poblíž švýcarské Ascony. Od konce XIX. sto-letí představovala místo setkání pro evropské a americké předsta­vitele protikultury na poli politiky, psychologie, umění a ekologie. Konference Eranos se v něm odehrávaly každý rok od 1933 a sjednocovaly význačné postavy New Age. Ročenky ozřejmují úmysl vytvořit integrované světové náboženství.107 Je nesmírně zajímavé procházet seznamem osob, které se na Monte Verità sešly v průběhu oněch let.

Obsah

ÚVODNÍ SLOVO 3. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1. O JAKOU ÚVAHU SE JEDNÁ? 5. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.1 Proč nyní? 5. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.2 Doba komunikací 7. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.3 Kulturní kontext 8. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.4 New Age a katolická víra 8. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.5 Pozitivní výzva 9. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2. SPIRITUALITA NEW AGE: PŘEHLED 11. . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.1 Co nového New Age přináší? 14. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2 O čem je New Age přesvědčeno, že může nabídnout? 18. . . .

2.2.1 Okouzlení: musí to být anděl 18. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.2 Harmonie a porozumění: dobré vibrace 19. . . . . . . . . . . .

2.2.3 Zdraví: zlatý život 19. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2.4 Celková jednota: magická a tajuplná cesta 21. . . . . . . . . .

2.3 Základní myšlenkové principy New Age 22. . . . . . . . . . . . . . .

2.3.1 Globální odpověď v době krize 22. . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3.2 Hlavní ráz myšlenky New Age 23. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3.3 Hlavní témata New Age 27. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3.4 Co říká New Age… 27. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3.4.1 …o lidské osobě? 27. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3.4.2 …o Bohu?30. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.3.4.3 …o světě? 31. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.4 „Obyvatelé spíše mýtu nežli historie?“:New Age a kultura 33. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.5 Proč dosáhlo New Age tak velkého úspěchua rozšířilo se tak rychle? 36. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3. NEW AGE A KŘESŤANSKÁ SPIRITUALITA 40. . . . . . . . . . . . .

3.1 New Age jako spiritualita 40. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.2 Duchovní narcisismus? 41. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.3 Kosmický Kristus 42. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.4 Křesťanská mystika a mystika New Age 44. . . . . . . . . . . . . . . .

3.5 „Vnitřní bůh“ a „theosis“ 46. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4. NEW AGE V PROTIKLADU KE KŘESŤANSKÉ VÍŘE 48. . . . .

5. JEŽÍŠ KRISTUS NÁM NABÍZÍ VODU ŽIVOTA57. . . . . . . . . . .

6. DŮLEŽITÉ BODY 59. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.1 Nutnost vedení a dobré formace 59. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.2 Konkrétní kroky 62. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7. DODATKY 67. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.1 Několik krátkých formulací myšlenek New Age 67. . . . . . . . .

7.2 Vybraná hesla 69. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.3 Klíčová místa New Age 81. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8. PRAMENY 83. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8.1 Dokumenty magisteria katolické církve 83. . . . . . . . . . . . . . . .

8.2 Křesťanské studie 84. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9. OBECNÁ BIBLIOGRAFIE 86. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.1 Některé knihy o New Age 86. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9.2 Díla zabývající se dějinami, díla popisná a analytická86. . . . .