Křesťanské zamyšlení nad "New Age" 1.

Analýza New Age a Nové spirituality z pera křesťanských teologů. Jejich snahou bylo poukázat na neslučitelnost New Age a Nové spirituality s křesťanstvím, ale mimochodem udělali taky práci, ve které jsou opravdu dobří, velmi přesně definovali a prozkoumali svého "nepřítele". Je to zase jiný pohled než jaký mají religionisté. Kamil

--------------------------------------------------------

JEŽÍŠ KRISTUS, NOSITEL ŽIVÉ VODY

Křesťanské zamyšlení nad „New Age“

 

PAPEŽSKÁ RADA PRO KULTURU,  PAPEŽSKÁ RADA PRO MEZINÁBOŽENSKÝ DIALOG

VYDALA ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE, PRAHA 2003,(PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)

 

ÚVODNÍ SLOVO

Tato studie se zabývá obšírným jevem New Age, který ovlivňuje mnohé aspekty současné kultury.

Jedná se jen o provizorní zprávu, která je plodem společného zamyšlení studijní skupiny pro nová náboženská hnutí, složené ze členů různých dikasterií Svatého stolce: Papežské rady pro kulturu a Rady pro mezináboženský dialog (které jsou hlavními tvůrci to­hoto projektu), Kongregace pro evangelizaci národů a Papežské rady pro jednotu křesťanů.

Tato zamyšlení jsou určena především těm, kteří pracují v pasto­raci, aby byli schopni vysvětlit, jakým způsobem se hnutí New Age liší od křesťanské víry. Studie zve čtenáře, aby brali v úvahu, jakým způsobem reaguje religiozita New Age na duchovní hlad mužů a žen dnešní doby. Je třeba přiznat, že přitažlivost, jakou religiozita New Age působí na některé křesťany, je zčásti zapříčiněna netečností ve vlastních řadách k tématům, která patří k celku katolické víry, jako je důležitost duchovního rozměru člověka a jeho propojení s celým životem, hledání smyslu života, pouto mezi lidmi a ostatním stvoře­ním, touha po změně sebe i společnosti a odmítnutí racionalistického a materialistického pohledu na lidstvo.

Předkládaná publikace upozorňuje na nezbytnost poznat a po­chopit New Age jako kulturní směr a zároveň na nutnost, aby ka­tolíci znali pravou katolickou nauku a spiritualitu a aby tak správně hodnotili témata tohoto myšlenkového proudu. První dvě kapitoly představují New Age jako obsáhlý kulturní směr a nabízejí rozbor základních prvků jeho myšlení. Od třetí kapitoly dále jsou poskytnu­ty některé ukazatele pro studium tohoto směru ve srovnání s křes­ťanským poselstvím. Nacházejí se tam i některé rady pastoračního typu.

Kdo by chtěl prohloubit studium New Age, najde potřebné podně­ty v dodatcích. Je žádoucí, aby se toto dílo stalo podnětem k dalším studiím, které se přizpůsobí různým kulturním kontextům. Dává si též za úkol podpořit snahu těch, kteří hledají pevné body pro plnější život. Jsme zcela přesvědčeni o tom, že v mnohých našich hledajících současnících můžeme objevit opravdovou žízeň po Bohu. Jak prohlásil papež Jan Pavel II., když se obracel na skupinu biskupů ze Spojených států: „Pastýři si musí upřímně položit otázku, zda věnovali dostatečnou pozornost žízni lidského srdce po opravdové ‚živé vodě‘, kterou nám může nabídnout pouze Kristus, náš Vykupitel (srov. Jan 4,7–13). Jako on musíme i my trvat ‚na duchovním rozmě­ru víry, na stálé svěžesti evangelijního poselství a na jeho schopnosti přetvořit a obnovit ty, kteří ho přijímají‘ .“

 

1. O JAKOU ÚVAHU SE JEDNÁ?

Následující úvahy se snaží být rádcem pro katolíky angažované v hlásání evangelia a v předávání víry na všech úrovních uvnitř círk­ve. Úkolem tohoto dokumentu není podat vyčerpávající odpověď na četné otázky vyvolané New Age nebo jinými současnými jevy, které jsou znameními neustálého lidského hledání štěstí, smyslu a spásy. Jedná se o pozvání pochopit tento kulturní směr a zapojit se do opravdového dialogu s těmi, kteří jsou jím ovlivněni. Dokument pomáhá těm, kteří pracují v pastoraci, pochopit a odpovědět na spiritualitu New Age, jak tím, že osvětluje body, v nichž je tato spi­ritualita v protikladu s katolickou vírou, tak tím, že odmítá postoje vykládané mysliteli New Age v opozici ke křesťanské víře. To, co se žádá od křesťanů především, je pevné zakotvení ve vlastní víře. Na tomto pevném základě mohou budovat život, který bude kladnou odpovědí na výzvu obsaženou v Prvním listě svatého Petra: „Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností.“ (1 Petr 3,15n)

 

1.1 Proč nyní?

Začátek třetího tisíciletí není jen výročím dvou tisíc let od naro­zení Krista, ale i okamžikem, ve kterém se, jak astrologové věří, věk Ryb, jim známý jako doba křesťanství, chýlí ke konci. Hnutí New Age se nazývá podle nadcházejícího věku Vodnáře. New Age je jedním z mnoha vysvětlení významu tohoto historického okamžiku, která bombardují současnou kulturu (konkrétně tu západní), a je těžké jasně určit, nakolik je či není slučitelné s křesťanským poselstvím. Proto se zdá, že nadešel ten správný okamžik nabídnout posouzení myšlení a hnutí New Age jako celku z křesťanského pohledu. Bylo dost správně řečeno, že dnes mnozí lidé kolísají mezi jistotou a ne­jistotou, zvláště pak co se týče vlastní identity.1 Někteří jsou toho mínění, že křesťanské náboženství je patriarchální a autoritativní, politické instituce neschopné zlepšit svět a že oficiální (alopatická) medicína nedokáže lidi účinně uzdravit. Fakt, že principy, které byly kdysi ve společnosti ústřední, jsou nyní chápány jako nedůvěryhod­né a bez opravdové autority, vytvořil klima, ve kterém lidé hledí do svého nitra a do sebe samých, aby našli smysl a sílu. Obracejí se též na alternativní instituce v naději, že uspokojí své nejhlubší potřeby. Život v chaosu nebo bez struktury v alternativních komunitách sedmdesátých let podnítil hledání disciplíny a struktury, které jsou evidentně klíčovými prvky oblíbených „mystických“ hnutí. New Age je přitažlivé především proto, že mnohé z toho, co nabízí, naplňuje lidská očekávání, často neuspokojená oficiálními institucemi.

Přestože mnohé z New Age je reakcí na současnou kulturu, z mnoha hledisek je New Age jejím dědicem. Renesance a reformace vytvořily moderního západního jedince, který není utlačován vněj­ším břemenem, jako např. vnější autoritou či tradicí. Lidé cítí stále méně potřebu „být součástí“ institucí (a přesto je samota opravdo­vou ranou moderní doby) a nejsou ochotni podrobit se „oficiální­mu“ mínění. Díky tomuto kultu člověka je náboženství omezeno na intimní sféru, na to, co připravuje prostor pro uctívání posvátnosti vlastního já. Z tohoto důvodu sdílí New Age mnohé hodnoty za­stávané podnikatelskou kulturou, „evangeliem prosperity“ (o němž bude řeč později, viz kapitola 2.4) a též konzumní kulturou, jejíž vliv se projevuje na stále větším počtu lidí, kteří považují za možné směšovat křesťanství a New Age tím, že si od každého vezmou to, co z těch dvou považují za lepší.2 Stojí za připomenutí, že některé odchylky uvnitř křesťanství se ocitly mimo tradiční teismus tím, že se jednostranně obracejí k vlastnímu já, což celou situaci jen zmátlo. Je zajímavé pozorovat, jak je v některých praktikách New Age Bůh pouze tím, kdo podporuje rozvoj jednotlivce.

New Age přitahuje osoby vyznávající hodnoty moderní kultury. Svoboda, autenticita, samostatnost a další podobné hodnoty jsou považovány za posvátné. Naplňuje obdivem ty, kteří mají problémy s patriarchální kulturou. „Nevyžaduje víc víry, než když se jde do kina,“3 a přesto se považuje za schopné uspokojit duchovní tužby osob. Pokládá se zde základní otázka: Co je možné považovat za spiritualitu v kontextu New Age? Odpověď odhaluje několik rozdílů mezi křesťanskou tradicí a mnoha prvky toho, co je možné nazvat New Age. Některé formy New Age využívají přírodních sil a snaží se komunikovat s jiným světem, aby odhalily osud jednotlivců, po­mohly jim naladit se na správnou vlnu a vyzískat to nejlepší ze sebe samých a z okolností. Ve většině případů se jedná o naprostý fatalis­mus. Křesťanství je naopak pozváním upřít pohled mimo sebe a za sebe, k „novému příchodu“ Boha, který nás zve, abychom žili dialog lásky.

 

1.2 Doba komunikací

V posledních letech vytvořila technologická revoluce v komunika­cích úplně novou situaci. Snadnost a rychlost, s jakou v dnešní době mohou lidé komunikovat, představují jeden z důvodů, pro který bylo New Age schopno upoutat pozornost lidí všech věkových a zájmo­vých kategorií a zmást mnohé následovníky Krista, kteří si nejsou jistí, o co se jedná. Je to především internet, který má tak velký vliv zvláště mezi mladými, kteří ho považují za podmanivý a jim vlastní způsob získávání informací. Avšak v mnohých náboženských aspek­tech se jedná o nedůvěryhodného nositele nedorozumění, neboť ne vše, co má nálepku „křesťanský“ či „katolický“, odpovídá věrně učení katolické církve, a současně se zde nachází mnoho materiálu o New Age, od vážného až po žertovný. Lidé mají oprávněnou potřebu dů­věryhodných informací o rozdílu mezi křesťanstvím a New Age.

 

1.3 Kulturní kontext

Zaobíráme-li se mnohými tradicemi New Age, je nám hned jasné, že nového je tu vpravdě velmi málo. Zdá se, že jméno se rozšíři­lo prostřednictvím rosenkruciánů a zednářů během francouzské a americké revoluce, ale skutečnost, které se týká, je současnou obdobou západního esoterismu. Ten se inspiruje gnostickými skupi­nami, které se objevily v prvních letech křesťanství, a svou důležitost získal v Evropě během reformace. Vyvinul se současně s vědeckým náhledem na svět a v osmnáctém a devatenáctém století se dočkal racionálního ospravedlnění. Jeho charakteristikou se stalo postupné odmítání osobního Boha a zaměření na jiné entity, které v tradičním křesťanství často slouží jako prostředníci mezi Bohem a člověkem, čím dál tím svérázněji si je přizpůsoboval a zaváděl další. Silným směrem moderní západní kultury, který připravil místo myšlen­kám New Age, bylo všeobecné přijetí Darwinovy evoluční teorie. Ta, spolu s pozorností zaměřenou na skryté duchovní schopnosti či síly přírody, se stala nosnou kostrou mnoha prvků toho, co dnes známe jako teorii New Age. V podstatě mělo New Age velký úspěch proto, že jeho pohled na svět byl již z velké části přijat. Půda byla připravena vývojem a rozšířením relativismu a také antipatie nebo netečnosti ke křesťanské víře. Mimoto došlo k živé diskusi o tom, zda by New Age mohlo být definováno jako postmoderní fenomén. Exis­tence a zanícenost myšlení a praxe New Age svědčí o neuhasitelných tužbách lidského ducha směřujících k transcendentnu a k nábožen­skému smyslu, což není jen kulturní jev současnosti, ale byl patrný už v antickém světě, křesťanském i pohanském.

 

1.4 New Age a katolická víra

I když připustíme, že religiozita New Age jakýmsi způsobem odpovídá oprávněným očekáváním lidské přirozenosti, je nutno si všimnout, že se tak snaží pokaždé činit v opozici ke křesťanskému zjevení. Především pak v západní kultuře je velmi silné okouzlení „alternativními“ přístupy ke spiritualitě. Na jedné straně se mezi katolíky rozšířily nové formy psychologického prosazení jednot­livce, a to i v duchovních centrech, v seminářích a institucích pro řeholní formaci. Na druhé straně stále sílící zvědavost a nostalgie po starodávných rituálech a moudrosti vysvětlují široké rozšíření esoterismu a gnosticismu. Jak je více či méně známo, je mnoho lidí přitahováno „keltskou“ spiritualitou5 nebo náboženstvími dávných národů. Knihy a přednášky o spiritualitě a antických a orientálních náboženstvích se stále rozrůstají a z komerčních důvodů nesou na sobě často nálepku New Age. I přesto není vždy propojenost s těmito náboženstvími jasná a často je popírána.

Patřičné křesťanské rozlišení myšlenek a praktik New Age nemůže nedojít k názoru, že tak jako gnosticismus druhého a třetího století, tak i New Age zastává pozice, které církev označuje jako bludařské. Jan Pavel II. upozorňuje na nebezpečí „znovuzrození gnostických myšlenek v takzvaném New Age. Nesmí nás zmást, že přináší ob­novu náboženství. Jedná se jen o nový způsob gnóze čili o postoj ducha, který ve jménu hluboké znalosti Boha převrací jeho slovo a nahrazuje je těmi, která jsou pouze lidská. Gnóze se nikdy nestáhla z půdy křesťanství, ale žila stále spolu s ním, někdy v různých filo­sofických směrech, častěji však v náboženských a paranáboženských formách, v rozhodném, i když ne otevřeném kontrastu se vším, co je svou podstatou křesťanské.“6 Jako příklad uveďme eneagram, pro­středek k analýze charakteru podle devíti typů, který vnáší nejasnost do učení a života křesťanské víry, jestliže je používán jako pomůcka k duchovnímu růstu.

 

1.5 Pozitivní výzva

Není možné přitažlivost New Age podceňovat. Jestliže je znalost obsahu křesťanské víry malá, je možné chybně tvrdit, že křesťanské náboženství neobsahuje hlubší spiritualitu; důsledkem je pak po­kušení hledat ji jinde. Je pravda, že někteří tvrdí, že New Age je již jevem minulým, a mluví proto o „next“ Age.7 Odvolávají se na krizi, která se začala projevovat ve Spojených státech amerických počát­kem devadesátých let, ale přiznávají, že zvláště mimo anglofonní svět se tato „krize“ může dostavit později. Ale přesto knihkupectví, roz­hlasové stanice a hojnost svépomocných skupin, vzniklých v mno­ha západních městech a obcích, hovoří o něčem jiném. Zdá se, že alespoň nyní je New Age ještě velmi živé a je samozřejmou součástí kulturní scenérie dnešní doby.

Úspěch dosažený New Age je pro církev výzvou. Lidé cítí, že křesťanské náboženství jim nenabízí nebo jim nikdy nedalo to, co opravdu potřebují. Hledání, které často lidi přivádí k New Age, je opravdovou touhou po hlubší spiritualitě, po něčem, co by se do­tklo jejich srdce, po způsobu, jak dát smysl spletitému a namnoze odcizenému světu. V kritice New Age však najdeme i něco kladného vůči „materialismu všedního života, filosofii a taky lékařství a psy­chiatrii; vůči redukcionismu, který odmítá vzít v úvahu náboženské a nadpřirozené jevy; průmyslové kultuře divokého individualismu, která učí egoismu a nehledí na druhé, na budoucnost ani na životní prostředí“.8 Odpovědi New Age na tyto existenciální otázky jsou však problematické. Jestliže církev nechce být obviněna z hluchoty k tuž­bám člověka, musí její členové učinit dvě věci: zapustit ještě pevněji kořeny v základech své víry a naslouchat křiku, často tichému, kte­rý stoupá ze srdcí osob a který, jestliže ho církev neslyší, je přivádí jinam. Je třeba povzbuzovat věřící, aby se těsněji přimkli ke Kristu, a byli tak připraveni ho následovat, protože on je pravou cestou ke štěstí, pravdou o Bohu a plností života pro všechny muže a ženy schopné odpovědět na jeho lásku.

 

2. SPIRITUALITA NEW AGE: PŘEHLED

Křesťané se v mnoha západních společnostech a stále častěji i v dalších částech světa dostávají do styku s různými projevy feno­ménu známého jako New Age. Mnozí z nich touží poznat, jaký je nejlepší způsob, jak se přiblížit k něčemu, co je podmanivé, ale záro­veň spletité, neuchopitelné a někdy provokující. Tato úvaha se snaží pomoci křesťanům, aby dokázali dvě věci:

– rozlišit v tradici New Age prvky jeho vývoje,

– ukázat prvky, které jsou v rozporu s křesťanským zjevením.

Jde o pastorační odpověď na aktuální výzvu, odpověď, která se nesnaží o vyčerpávající seznam fenoménů New Age, protože výsled­kem by byl obsáhlý svazek a není těžké najít informace tohoto typu jinde. Podstatné je, abychom správně pochopili New Age, abychom je mohli vyrovnaně zhodnotit a nesnížili se k zesměšňování. Považo­vat vše, co je spojeno s New Age, jen za dobré nebo špatné, by bylo nerozvážné a chybné. Avšak způsob myšlení, který stojí u základů religiozity New Age, je ve svém celku těžko smiřitelný s křesťanským učením a spiritualitou.

New Age není hnutím ve smyslu, který bývá obyčejně dáván vý­razu „nové náboženské hnutí“, a není ani tím, co se obvykle myslí pod pojmy „kult“ či „sekta“. Jelikož protíná kultury a je přítomné v mnoha jevech, jako jsou hudba, kinematografie, semináře, studijní skupiny, duchovní obnovy, terapie a mnoho dalších aktivit a dění, je daleko více rozšířené a neformální, přestože některé náboženské a paranáboženské skupiny si vědomě přivlastňují prvky New Age. Tento směr se podle některých stal zdrojem myšlenek pro různé náboženské a paranáboženské sekty.9 New Age nelze považovat za jediné a ucelené hnutí, nýbrž spíše za širokou síť stoupenců, jejichž pojítkem je „myslet globálně, ale jednat lokálně“. Ten, kdo je součástí této sítě, nemusí nutně znát její další články nebo se s nimi setká jen zřídka, ne-li nikdy. Ve snaze zabránit nedorozumění při užívání termínu „hnutí“ hovoří někteří o New Age jako o „milieu“10 nebo o „kultu posluchačů“ (audience cult).11 Bylo též zdůrazněno, že se jedná o „ucelený myšlenkový směr“,12 jasnou výzvu moderní kul­tuře. Jde o synkretickou strukturu, která spojuje mnoho rozdílných prvků, a dovoluje tak lidem sdílet zájmy nebo svazky různým způ­sobem a s různou mírou nasazení. Mnohé směry, jednání a postoje, které nějakým způsobem patří do New Age, jsou prakticky součástí hluboké a snadno identifikovatelné reakce proti převládající kultuře, a proto v tomto smyslu označení „hnutí“ nemusí být až tak nevhod­né. Je možné je aplikovat na New Age ve stejném smyslu, v jakém se používá pro označení dalších širokých sociálních hnutí, jako je hnutí za lidská práva nebo mírové hnutí. Tak jako tato hnutí, i New Age zahrnuje ohromný zástup lidí, zasazujících se za hlavní cíle hnutí, avšak lišících se ve způsobu nasazení a v chápání některých jednot­livých otázek.

Daleko spornější je výraz „náboženství New Age“, a proto je lépe se mu vyhnout, přestože je často New Age odpovědí na otázky a po­třeby náboženského charakteru a oslovuje lidi, kteří ve svém životě chtějí objevit či znovu objevit duchovní rozměr. Jestliže se varujeme označení „náboženství New Age“, nepochybujeme tím v žádném případě o autentické povaze hledání významu a smyslu života ze strany těchto osob, ale respektujeme tím jen fakt, že mnozí z okruhu tohoto hnutí svědomitě rozlišují mezi „náboženstvím“ a „spiritua­litou“. Mnozí odmítli organizované náboženství, které podle jejich soudu neuspokojilo jejich potřeby, a právě proto se obrátili jinam, aby nalezli „spiritualitu“. Mimoto v New Age najdeme zásadní pře­svědčení, že čas jednotlivých náboženství je u konce, tudíž nazývat je náboženstvím by bylo v rozporu s jeho chápáním sebe sama. Přesto je vcelku správné umístit New Age do širšího kontextu esoterického náboženského pojetí, jehož přitažlivost neustále stoupá.13

Tato úvaha si klade problém podstaty. Je snahou o pochopení a ohodnocení něčeho, co je především nadměrným vyvyšováním bohaté rozmanitosti lidské zkušenosti. Je tudíž odsouzena k tomu, že vyvolá kritiku, neboť se dopouští na tomto kulturním hnutí ne­spravedlnosti. Podstatou tohoto hnutí je totiž překročení toho, co ono považuje za těsná omezení racionálního myšlení. Přesto chce být tato studie výzvou pro všechny křesťany k vážnému přístupu k New Age, a jako taková žádá od svých čtenářů navázání kritického dialogu s osobami, které ke stejné realitě přistupují zcela odlišným způsobem.

Účinnost pastorace církve ve třetím tisíciletí je z velké části závislá na připravenosti schopných hlasatelů evangelijní zvěsti. To, co zde následuje, je odpovědí na těžkosti vyjádřené mnoha lidmi v přístu­pu k tak spletitému a neuchopitelnému jevu, jakým je New Age. Jde o snahu pochopit, čím New Age je, a zjistit, jaké jsou otázky, na které, jak tvrdí, může nabídnout odpovědi a řešení. Existuje několik vynika­jících knih a studií zabývajících se celým fenoménem nebo podrobně vysvětlujících některé jeho konkrétní prvky. V dodatcích je možné nalézt odkazy na některé z nich. V každém případě je jejich přístup nutno hodnotit ve světle křesťanské víry. Tato úvaha si klade za úkol pomoci najít katolickým věřícím klíč ke čtení ústředních a základních principů, které stojí za myšlenkou New Age, aby byli schopni v křes­ťanském duchu zhodnotit ty prvky New Age, se kterými se setkají. Je třeba říci, že mnohým se označení New Age nezamlouvá a považují výraz „alternativní spiritualita“ za příznačnější a méně omezující. Dále je pravda, že mnohé jevy zmiňované v tomto dokumentu nejsou z dů­vodu stručnosti blíže specifikovány, ale předpokládá se, že čtenáři po­znají jev či skupinu jevů, které je po právu možno spojit s všeobecným kulturním hnutím označovaným často jako New Age.

 

2.1 Co nového New Age přináší?

Pro mnohé termín New Age jasně vyjadřuje velmi důležitý dě­jinný přelom. Podle některých astrologů žijeme ve věku Ryb, kte­rému vévodí křesťanství a který bude na počátku třetího tisíciletí vystřídán novým věkem – věkem Vodnáře.14 Věk Vodnáře zaujímá v hnutí New Age důležité místo, a to díky vlivu teosofie, spiritismu, antroposofie a jejich esoterických předchůdců. Kdo zdůrazňuje blízkou proměnu světa, vyjadřuje často touhu po této změně ani ne tak ve světě samém, jako v naší kultuře a v přístupu ke světu. To je obzvláště zjevné u těch, kdo zdůrazňují myšlenku „nového paradig­matu“ života. Takový přístup je podmanivý, protože v některých jeho formách projevu nejsou lidé pasivními diváky, ale hrají aktivní roli v proměně kultury a ve vytváření nového duchovního povědomí. V dalších projevech je kladen větší důraz na nezadržitelný vývoj přírodních cyklů. V každém případě je věk Vodnáře vizí, nikoli teo­rií. Tradice New Age je velmi rozsáhlá a zahrnuje mnohé představy, které výslovně nesouvisejí s přechodem věku Ryb do věku Vodnáře. Najdeme v něm zdrženlivé a dosti všeobecné vize budoucnosti, kte­ré počítají vedle jednotlivých náboženství s planetární spiritualitou s právě tak planetárními politickými institucemi k doplnění institucí místních, s globálními a demokratičtějšími ekonomickými činiteli s větší možností účasti, s větším důrazem na komunikaci a výchovu, s přístupem kombinujícím oficiální medicínu s léčitelstvím, s více androgynním chápáním sebe sama a se způsoby, jak scelit vědu, mystiku, technologii a ekologii. Opět je zřejmá hluboká touha po plné a zdravé existenci lidského rodu a planety. Mezi směry, které se v New Age setkaly, najdeme dávné okultní egyptské praktiky, kabalu, raný křesťanský gnosticismus, súfismus, druidskou moudrost, keltské křesťanství, středověkou alchymii, renesanční hermetismus, zenový buddhismus, jógu atd.15

Co je tedy nového v New Age? Jedná se o „synkretismus esoteric­kých a sekulárních prvků“,16 vzájemně propojených rozsáhlým do­jmem, že doba je zralá pro zásadní proměnu jednotlivců, společnosti a světa. Existují různá vyjádření nutnosti změny:

– od Newtonovy mechanické fyziky k fyzice kvantové;

– od přílišného vyvýšení rozumu v moderní době k ocenění citu, emoce a zkušenosti (často popisované jako přechod od racio­nálního myšlení levé poloviny mozku k intuitivnímu myšlení jeho pravé poloviny);

– od mužské a patriarchální nadvlády k oslavě ženskosti jak v jed­notlivcích, tak ve společnosti.

V tomto kontextu bývá nezřídka používán výraz „změna para­digmatu“. V některých případech se jasně předpokládá, že tento přechod není jenom žádoucí, ale i nevyhnutelný. Odmítnutí moderního myšlení, které stojí u kořene touhy po změně, není nové a dalo by se popsat jako „novodobé probuzení pohanských náboženství, smícha­né s vlivy východních náboženství, s moderní psychologií, filosofií, vědou a antikulturou zrozenou v 50. a 60. letech“. New Age není ničím jiným nežli svědkem kulturní revoluce, obsáhlou reakcí na myšlenky a hodnoty převládající v západní kultuře, avšak paradoxně je jeho idealistický kriticismus typický právě pro kulturu, proti níž bojuje. Považujeme za nutné říci několik slov o pojmu „změna para­digmatu“, známého díky Američanu Thomasi Kuhnovi, zabývajícímu se dějinami vědy, který zahrnul do pojmu paradigma „celou plejádu přesvědčení, hodnot, technik atd., sdílených členy dané komunity“. Když dochází ke změně jednoho paradigmatu v druhý, jedná se spíše o celkovou změnu perspektivy nežli o postupný vývoj. Dochází tak k opravdové revoluci a Kuhn zdůraznil, že vzájemný kontrast pa­radigmat je natolik obsáhlý, že vylučuje jejich soužití. Domnívat se tedy, že změna paradigmat v oblasti náboženství a spirituality je jen novým způsobem, jak vyjádřit tradiční pravdy, znamená nepochopit podstatu. Probíhající změna je radikální změnou pohledu na svět, která zpochybňuje nejen obsah, ale i tradiční výklad předcházejícího vztahu mezi New Age a křesťanstvím, je úplné přehodnocení života.

Evidentně nám věda a technologie nedokázaly dát, co se jeden čas zdálo, že slibují, a proto se lidé hledající smysl a osvobození obrátili na spiritualitu. New Age, tak jak je známe, se zrodilo z hledání něče­ho lidštějšího a krásnějšího, než je skličující a odcizený život západní společnosti. Jeho první představitelé byli ve svém hledání připraveni hledět daleko, a tak přijalo New Age silně eklektický přístup. Mohlo by se jednat o jedno ze znamení „návratu k náboženství“, ale určitě se nejedná o návrat k pravověrným křesťanským naukám a vyznáním. Mezi první znaky tohoto „hnutí“, které se objevily v západní kultu­ře, patří slavný Woodstocký festival ve státě New York v roce 1969 a muzikál Vlasy, který prezentoval hlavní témata New Age v příznač­né písni „Vodnář“.20 Avšak jednalo se jen o špičku ledovce, jehož sku­tečná velikost byla zřejmá až později. Idealismus šedesátých a sedm­desátých let ještě v některém prostředí přežívá, ale jeho většinovou složkou už není mládež. Zmizelo propojení s levicovou politickou ideologií a psychedelické drogy ztratily na své původní důležitosti. Od té doby se událo tolik věcí, že nic z tohoto už nepůsobí revoluci­onářsky. Duchovní a mystické tendence, omezené předtím na proti­kulturu, se staly součástí kultury dominantní a dotýkají se různých oblastí života, jako lékařství, vědy, umění a náboženství. Západní kultuře je nyní vlastní obecnější politické a ekologické vědomí a tato velká kulturní proměna velmi ovlivnila životní styl mnoha osob. Ně­kteří navrhli vnímat „hnutí“ New Age právě jako onen velký přechod k tomu, co je považováno za „rozhodně lepší způsob života“.

 

2.2 O čem je New Age přesvědčeno, že může nabídnout?

 

2.2.1 Okouzlení: musí to být anděl

Jedním z běžných prvků „spirituality“ New Age je působivost způ­sobená nevídanými úkazy, přesněji paranormálními entitami. Osoby fungující jako médium jsou přesvědčeny, že jiná entita přejímá kont­rolu nad jejich osobností v průběhu tzv. extáze – jev v New Age zná­mý jako kontaktérství – během níž médium může ztratit vládu nad svým tělem a svými schopnostmi. Někteří z těch, kteří se zúčastnili těchto seancí, tvrdí, že se jedná o duchovní úkazy, které ale nepo­cházejí od Boha, přestože se téměř vždy používá terminologie lásky a světla. Je pravděpodobně přesnější mluvit o nich jako o formách spiritismu nežli jako o spiritualitě v úzkém slova smyslu. Dalšími přáteli a poradci duchovního světa jsou andělé (kteří se stali hlavním těžištěm nového obchodu s knihami a obrazy). Pokud někdo v New Age zmiňuje anděly, nečiní tak systematicky, protože v této oblasti je někdy příliš přesné rozlišování považováno za zbytečné; „existuje totiž mnoho úrovní učitelů, entit, energií a bytostí v každém koutě vesmíru. Všichni jsou zde, abyste je vnímali a vybírali podle svých mechanismů přitahování/odmítání.“22 Tyto duchovní entity bývají často „ne nábožensky“ vyzývány, aby dopomohly k uvolnění smě­řujícímu k lepší kontrole vlastního života, kariéry a k usnadnění procesu rozhodování. Další zkušeností New Age, obhajovanou tím, kdo se považuje za „mystika“, je splynutí některých duchů s výji­mečnými osobami, skrze které vyučují. Někteří přírodní duchové bývají popisováni jako silné energie, přítomné v přirozeném světě a též v „oblasti lidského nitra“, tedy jako ti, ke kterým je možno při­stupovat pomocí rituálů, drog a dalších technik způsobujících stavy změněného vnímání. Alespoň v teorii je jasné, že se často v New Age neshledáme s žádnou vyšší duchovní autoritou, než je vlastní osobní duchovní zkušenost.

 

2.2.2 Harmonie a porozumění: dobré vibrace

Různé příklady jako Findhornská zahrada a Feng Šui23 různým způsobem ukazují, jak je důležité být v souladu s přírodou a vesmí­rem. V New Age nenalezneme rozlišení mezi dobrem a zlem. Lidské konání je plodem jednak osvícení, jednak neznalosti. Nemůžeme tudíž nikoho odsuzovat a nikdo nemá potřebu odpuštění. Věřit v existenci zla je příčinou negativity a strachu. Odpovědí na nega­tivitu je láska. Není však podstatné ji proměnit ve skutky, nýbrž mít daný mentální postoj. Láska je energie, vysokofrekvenční vibrace, ta­jemství štěstí, zdraví a úspěchu, je to schopnost najít soulad, najít své vlastní místo v dlouhém řetězci bytí. Učení a terapie New Age tvrdí, že nabízejí klíč k nalezení vzájemných propojení mezi všemi částmi vesmíru, takže lidé mohou vyladit tón vlastního života a být ve vzá­jemné harmonii se vším, co je obklopuje. Teoretický rámec, z něhož vycházejí, se však od autora k autorovi liší.

 

2.2.3 Zdraví: zlatý život

Oficiální (alopatická) medicína má dnes sklon k léčbě jednotli­vých nemocí a nedokáže věnovat pozornost širšímu rámci lidského zdraví. Takový postoj vyvolal značnou a pochopitelnou nespokojenost. Alternativní terapie se staly velmi oblíbenými, neboť přistupují k člověku v jeho celistvosti a neléčí, nýbrž uzdravují. Holistické zdra­ví, jak známo, se soustřeďuje na důležitou funkci mysli při fyzickém uzdravování. Je zastáván názor, že vazba mezi duchovními a fyzický­mi aspekty spočívá v imunitním systému neboli v indickém systému čaker. Z pohledu New Age jsou nemoc a utrpení důsledkem jednání proti přírodě. Jestliže žijeme v souladu s přírodou, můžeme očekávat daleko zdravější život a též materiální prosperitu. Podle některých léčitelů New Age bychom ve skutečnosti nemuseli ani zemřít. Rozvoj našeho lidského potenciálu nás přivede ke kontaktu s naším vnitř­ním božstvím a s těmi částmi v nás, které byly odcizeny nebo utlu­meny. To se jeví zřejmým především ve stavech změněného vnímání (ASCs), ke kterým dochází pomocí drog či různých technik rozšiřo­vání mysli, zejména v oblasti „transpersonální psychologie“. Za spe­cialistu změněných stavů vnímání je často považován šaman, osoba, která je schopna být prostředníkem mezi transpersonálními říšemi duchů a božstev a světem lidí. Existuje celá škála přístupů podporují­cích holistické zdraví. Některé pocházejí ze starých kulturních tradic, náboženských i esoterických, jiné jsou spojené s psychologickými teoriemi vyvinutými v Esalenu v letech 1960 až 1970. New Age pro­paguje široký okruh praktik, jako je akupunktura, biofeedback, chi­ropraxe, kinesiologie, homeopatie, iridologie, masáže, a různé druhy ­taci a vizualizaci, nutriční terapii, psychické uzdravení, různé druhy léčení pomocí bylin, krystaloterapii, metaloterapii, muzikoterapii a chromoterapii, terapie vázané na reinkarnaci a konečně tzv. dva­náctietapové programy a psychoterapeutické skupiny.25 Podle New Age se zdroj našeho uzdravení nachází v našem nitru a můžeme se k němu dostat pomocí naší vnitřní nebo kosmické energie.

Jelikož dobré zdraví s sebou nese nutně prodloužení života, nabízí New Age východní formuli v západních termínech. Původně byla reinkarnace součástí cyklického hinduistického způsobu myšlení, jejímž základem byl átman neboli božské jádro osobnosti (později pojem jiva), který se pohyboval od jednoho těla k druhému v cyklu utrpení (samsara) podřízeném zákonu karmy, ovlivněné chováním v minulých životech. Naděje pak spočívala v možnosti narodit se do lepších podmínek nebo se úplně osvobodit od nutnosti znovuzroze­ní. Naopak ve většině buddhistických tradic se nejedná o duši, která bloudí od těla k tělu, ale jde o kontinuum vědomí. Přítomný život je uvězněn v nekonečném kosmickém procesu, který nešetří ani bohy. Na Západě se v době Lessingově uvažovalo o reinkarnaci v optimis­tičtějším světle jako o procesu učení se a progresivní seberealizace. Spiritismus, teosofie, antroposofie a New Age považují reinkarnaci za jednu z forem podílení se na kosmické evoluci. Zdá se, že tento postkřesťanský eschatologický přístup odpovídá na nevyřešené otázky teodiceje a odstraňuje pojem pekla. V okamžiku, kdy se duše oddělí od těla, má člověk možnost spatřit celý svůj uplynulý život až k tomuto bodu a v okamžiku spojení duše s novým tělem vidí dopředu něco z nadcházejícího života. Lidé se ke svým minulým životům mohou dostat díky snům a meditačním technikám.

 

2.2.4 Celková jednota: magická a tajuplná cesta

Jednou z hlavních snah hnutí New Age je snaha o „celistvost“. Nabádá k překonání všech forem „dualismu“, neboť jsou škodlivým produktem méně osvícené minulosti. Rozdělení, která je třeba po­dle New Age překonat, zahrnují reálné rozlišování mezi stvořitelem a stvořením, reálné rozlišení mezi člověkem a přírodou a duchem a hmotou, neboť se jedná o chybné formy dualismu. Často se před­pokládá, že tyto dualistické tendence mají své kořeny v židovsko­-křesťanské tradici západní civilizace, přestože by bylo přesnější je hledat v manicheismu. Vědecká revoluce a duch moderního racio­nalismu bývají kritizovány především pro svůj sklon k fragmentaci, díky němuž se o organismech hovoří jako o mechanismech slože­ných ze svých nejmenších částí, které je vysvětlují, a pro svou snahu zredukovat ducha na hmotu, čímž se duchovní realita včetně duše stává pouhým nahodilým „epifenoménem“ v podstatě materiálních procesů. Ve všech těchto oblastech jsou alternativy New Age defi­novány jako „holistické“. Holismus prostupuje celým hnutím New Age, od jeho zájmu o holistické zdraví k jeho hledání sjednocujícího vědomí, od jeho ekologického vědomí k myšlence globálního „net-workingu“.

 

2.3 Základní myšlenkové principy New Age

2.3.1 Globální odpověď v době krize

„Jak křesťanská tradice, tak sekulární víra v nekonečný vědecký proces musely čelit těžké patové situaci, jež se prvně projevila během studentských revolucí roku 1968.“27 Moudrost předešlých generací byla z ničeho nic zbavena smyslu a respektu, kterému se těšila, zatím­co všemocnost vědy se vypařila, takže církev musela „čelit velkému kolapsu v předávání své víry novým generacím“28. Všeobecná ztráta víry v to, co bylo základem svědomí a sociální soudržnosti, byla do­provázena neočekávaným návratem ke kosmické religiozitě, k rituá­lům a krédům, které mnozí považovali za křesťanstvím pohřbené. Ve skutečnosti tato věčná esoterická podzemní žíla nikdy nezanikla. Na druhé straně oblíbenost asijského náboženství v západním kontextu byla něčím novým; formulovala se ke konci XIX. století v teosofic­kém hnutí a zrcadlila „vzrůstající vědomí globální spirituality, která v sobě spojuje veškeré existující náboženské tradice“29.

Věčné filosofické téma jednoho a mnoha nabývá moderní a sou­časné formy v pokusu o překonání nenáležitého rozdělení, ale i reál­ných rozdílů a rozlišení, a jeho nejobvyklejším vyjádřením se stává holismus, důležitá složka New Age a jedno z hlavních znamení doby poslední čtvrtiny XX. století. Úsilí o překonání rozdělení do sekto­rů, charakteristické pro mechanistickou ideologii, stálo neskutečné množství energie, ale vedlo to k nutnosti podřídit se globální síti, která by na sebe vzala téměř transcendentní autoritu. Ta zahrnuje samozřejmě proces proměny vědomí a rozvoj ekologie.30 Nová vize, která je cílem proměny vědomí, byla formulována jen postupně a jejímu upevňování překážely starší způsoby myšlení, považované za status quo. Úspěch mělo zobecnění ekologie na obdiv k přírodě a obnovení posvátnosti Země, Matky Země, nebo Gaii, s misionář­ským zápalem typickým pro politiku zelených. Výkonným orgánem Země je celá lidská rasa. Harmonie a pochopení, nutné k zodpo­vědnému spravování, jsou stále častěji chápány jako globální vláda s odpovídající globální etikou. Věří se, že teplo Matky Země, bož­stva prostupujícího celé stvoření, zahladí rozdělení mezi stvořením a transcendentním Bohem-Otcem židovství a křesťanství a odstraní tak představu, že jsme touto bytostí řízeni.

V takovémto pohledu uzavřeného vesmíru, do kterého spolu s námi patří „Bůh“ a další duchovní bytosti, lze rozpoznat impli­citní panteismus. Jde o základní bod prostupující celým myšlením a praxí New Age a ovlivňující hned v počátku jakékoliv pozitivní tvrzení, které by podporovalo některý z aspektů jeho spirituality. Jako křesťané ale věříme, že „člověk je ve své podstatě tvorem a tako­vým zůstane navždy, takže nikdy nebude možné pohlcení lidského já božským já“.

 

2.3.2 Hlavní ráz myšlenky New Age

Hlavní ráz myšlenky New Age musíme hledat v esotericko-teoso­fické tradici, široce akceptované intelektuálními evropskými kruhy osmnáctého a devatenáctého století. Obzvláště byla tato tradice přítomná v zednářství, spiritismu, okultismu a v teosofii, které mají společný jistý typ esoterické kultury. V tomto pohledu na skutečnost jsou světy viditelné i neviditelné propojeny řadou styčných znaků, analogií a vlivů mezi mikrokosmem a makrokosmem, mezi kovy a planetami, planetami a různými částmi lidského těla, mezi vidi­telným světem a neviditelnými říšemi. Příroda je živá bytost, kterou prostupují vlny sympatie a antipatie a která je oživována tajemným světlem a ohněm, které se lidské bytosti snaží ovládnout. Lidé se mo­hou dostat do kontaktu s vyššími a nižšími světy pomocí představi­vosti (orgán duše a ducha), s použitím prostředníků (andělů, duchů, ďáblů) nebo rituálů.

Prostřednictvím duchovní cesty proměny mohou být lidé uvedeni do tajemství kosmu, Boha a sebe. Pravým cílem je gnóze, nejvyšší stupeň poznání rovnající se spáse. Zahrnuje studium nejstarších a nejvýznamnějších filosofických tradic (toho, co bývá nesprávně označováno jako „philosophia perennis“), náboženství (teologie pr­vopočátků) a tajného (esoterického) učení, které je klíčem ke všem „esoterickým“ tradicím přístupným komukoliv. Esoterické učení předává učedníkovi učitel během postupného programu zasvěcení. Někteří považují esoterismus devatenáctého století za naprosto se­kularizovaný. Tradiční prvky esoterismu, jako alchymie, astrologie a další, byly doplněny o aspekty moderní kultury, mezi které patří hledání příčinných zákonů, evolucionismus, psychologie a studium náboženství. Tento typ esoterismu je nejlépe patrný v představách Heleny Blavatské, ruského média, která roku 1875 založila v New Yorku spolu s Henrym Olcottem Teosofickou společnost. Společnost si kladla za úkol spojit prvky východní a západní tradice a vytvořit jakýsi druh evolucionistického spiritismu a stanovila tři hlavní cíle:

1. „Vytvořit jádro univerzálního lidského bratrství bez rozdílu rasy, víry, třídy nebo barvy.“

2. „Podporovat srovnávací studium náboženství, filosofie a vědy.“

3. „Objasnit dosud nejasné přírodní zákony a skryté síly člověka.“

„Smysl těchto cílů… musí být upřesněn. První cíl implicitně od­mítá ‚iracionální fanatismus‘ a ‚sektářství‘ tradičního křesťanství, jak jej vnímají spiritisté a teosofové… Přesto z těchto cílů není hned zřejmé, že ‚vědou‘ teosofové měli na mysli tajné vědy, filozofií occulta philosophia, že přírodní zákony jsou okultní nebo psychické povahy a že očekávali od srovnávání náboženství odhalení ‚prvopočáteční tradice‘, definitivně ztvárněné hermetistické philosophia peren­nis.“

Důležitou součástí spisů madam Blavatské byla emancipace žen, která obsahovala útok proti „mužskému“ Bohu židovství, křesťanství a islámu. Přáním byl návrat k hinduistické Bohyni-Matce a k prakti­kování ženských ctností. Tyto myšlenky dále rozvinula Annie Besan­tová, hlavní postava feministického hnutí. Dnes v boji proti „patriar­chálnímu“ křesťanství pokračují „Wicca“ a „spiritualita žen“.

Marilyn Fergusonová věnovala jednu kapitolu svého e Aqua­rian Conspiracy, „Spiknutí Vodnářů“, předchůdcům věku Vodnáře, kteří položili základ proměňující vize, založené na rozšíření vědomí a na zkušenosti sebetranscendence. Mezi jinými zmiňuje amerického psychologa Williama Jamese a švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga. James definoval náboženství jako zkušenost, a ne jako dogma a učil, že lidské bytosti mohou měnit své mentální postoje tak, že se stanou tvůrci vlastního osudu. Jung vyzdvihl nadpřirozený charakter vědomí a přišel na myšlenku kolektivního nevědomí, jakési zásobár­ny symbolů a společných vzpomínek osob z různých dob a kultur. Oba vědci přispěli, podle Woutera Hanegraaffa, ke „zposvátnění psy­chologie“, která se stala důležitou součástí myšlení a praxe New Age. Jung totiž „nejen dal esoterismu psychologický charakter, ale povýšil psychologii na posvátnou tím, že ji naplnil obsahem typickým pro esoterickou spekulaci. Výsledkem je souhrn teorií, který umožnil li­dem hovořit o Bohu a mít na mysli vlastní psýché, hovořit o psýché, ale mínit božské. Jestliže psýché i Bůh jsou ‚mysl‘, potom zpochybnit jedno znamená zpochybnit i druhé.“33 Na obvinění, že „psychologizoval“ křesťanství, odpověděl Jung tvrzením, že „psychologie je moderním mýtem a víru lze pochopit jedině pomocí takového mýtu.“34 Je jisté, že Jungova psychologie osvětluje mnohé aspekty křesťanské víry, přesněji pak nutnost čelit skutečnosti zla, ale jeho náboženské přesvědčení se během různých období jeho života tolikrát změnilo, že to, co zůstává, je poněkud nejasný obraz Boha. Centrálním prv­kem jeho myšlenek je kult Slunce, kde Bůh představuje životní ener­gii (libido) v nitru každého člověka.35 Jak sám řekl: „Toto přirovnání není pouhým hraním si se slovy.“36 Jung má na mysli „vnitřního

Hnutí lidského potenciálu se pokusilo o záměnu psychologie se spiritualitou; ta se rozšířila na konci 60. let pod záštitou kaliforn­ského Esalen Institute. Transpersonální psychologie, silně ovlivněná východními náboženstvími a Jungem, nabízela kontemplativní ces­tu, na které se věda setkávala s mysticismem. Důraz kladený na těles­nost, hledání způsobu rozšíření vědomí a pěstování mýtů kolektivní­ho nevědomí bylo povzbuzením k hledání „boha ve vlastním nitru“. K realizaci vlastních schopností bylo potřeba překonat osobní já, aby se člověk stal bohem, kterým ve své podstatě je. Aby k tomu došlo, bylo nutné vybrat vhodnou terapii, meditaci, parapsychologické zážitky, užívání halucinogenů. To byly prostředky k získání „vrchol­ných zážitků“, „mystických“ zážitků sjednocení s Bohem a kosmem. Astrologická mytologie poskytla symbol Vodnáře, který následně za­čal představovat touhu po podstatně novém světě. Dvě střediska byla a do jisté míry ještě jsou počátečními hnacími motory New Age, totiž Zahradní komunita Findhorn v severovýchodním Skotsku a esalen­ské centrum pro rozvoj lidského potenciálu v kalifornském Big Sur ve Spojených státech. To, co je stále nezanedbatelným zdrojem růstu New Age, je zvyšující se globální vědomí a rostoucí uvědomování si blízké ekologické krize.

 

2.3.3 Hlavní témata New Age

New Age není sice náboženstvím v pravém smyslu slova, nicmé­ně se zajímá o to, co se označuje jako „božské“. Podstatou New Age je svobodné spojení rozdílných aktivit, myšlenek a osob, na něž se může vztáhnout toto označení. Neexistuje proto konečná formulace podobná naukám hlavních náboženství. I přesto, nehledě na ne­smírnou pestrost uvnitř New Age, můžeme nalézt některé společné body:

– vesmír je organický celek;

– je oživován energií, která bývá též nazývána Duší nebo Du­chem;

– společná je i silná víra v prostřednictví různých duchovních entit. Lidské bytosti mají schopnost vystoupit do vyšších, nevi­ditelných sfér a mají vládu nad svým životem za hranicí smrti;

– existuje „věčné poznání“, které předchází a převyšuje všechna náboženství a kultury;

– lidé následují osvícené učitele…

 

2.3.4 Co říká New Age…

2.3.4.1 …o lidské osobě?

New Age věří v možnost zdokonalení lidské osobnosti pomocí široké škály technik a terapií (na rozdíl od křesťanské spoluprá­ce s Boží milostí). Většinou souhlasí s Nietzschem, podle kterého křesťanství zabránilo autentickému lidstvu naplno se projevit. Do­konalost v tomto kontextu znamená dosažení seberealizace podle stupnice hodnot, kterou si sami určíme a které dosáhneme vlastními silami. Je tedy možno hovořit o já, které utváří samo sebe. Podle to­hoto způsobu vnímání je větší rozdíl mezi lidskými bytostmi, jakými jsou nyní a jakými budou, až plně rozvinou své schopnosti, než mezi lidskými bytostmi a lidoopy.

Je vhodné rozlišit mezi esoterismem, neboli hledáním poznání, a magickým či okultním, což je nástroj k získání moci. Některé sku­piny jsou jak esoterické, tak okultní. V jádru okultismu se nachází vůle k moci, založená na snu stát se božským. Techniky rozšiřování mysli se snaží zjevit člověku jeho božskou moc. Lidé pak použitím této moci připravují cestu věku osvícení. Toto přílišné vyvyšování lidstva obrací naruby řádný vztah mezi Stvořitelem a stvořením a je­ho extrémní formou je satanismus. Satan se stává symbolem vzpoury proti konvencím a pravidlům, symbolem, který se nezřídka proje­vuje vyzývavě, sobecky a násilně. Některé evangelikální skupiny se obávají podprahové přítomnosti satanistických symbolů, nebo těch, které tak aspoň chápou, v některých projevech rockové hudby, která silně ovlivňuje mládež. Toto vše je naprosto cizí pokojné a harmo­nické zvěsti Nového zákona a je často jedním z důsledků přílišného vyvyšování lidstva, jestliže vede k popření transcendentního Boha.

A nedoplácejí na to jen mladí. Hlavní témata esoterické kultury najdeme i v politice, ve výchově a zákonodárství.37 Konkrétním pří­kladem je ekologie. Vášnivost, s jakou radikální ekologie podporuje biocentrismus, je popřením antropologického pohledu Bible, podle něhož jsou středem světa lidské bytosti, protože jsou považovány za kvalitativně vyšší než jiné přírodní formy. Jde o jev, který dnes prostupuje legislativu a výchovu, přestože se tím zmenšuje hodnota lidstva. Stejný esoterický kulturní ráz lze nalézt v ideologii, která je základem demografických politik a pokusů genetického inženýrství, které se zdají být vyjádřením lidského snu o znovustvoření sebe sama pomocí vlastních sil. V co doufat, aby se tak stalo? Rozluštit ge­netický kód, pozměnit přirozená pravidla sexuality, překonat hranice smrti. V příběhu, který lze nazvat typickým pro New Age, se lidé rodí s božskou jiskrou, způsobem připomínajícím starý gnosticismus. To je pojí s jednotou Všeho. Jsou považováni ve své podstatě za božské, přestože se na kosmickém božství podílejí různým stupněm vědomí. My jsme spolustvořitelé a tvoříme naši osobní realitu. Podle jednoho pojetí, které považuje každého jednotlivce za tvořivý zdroj kosmu, někteří autoři New Age tvrdí, že jsme to my, kdo si volí okolnosti svého života (dokonce i nemoc a smrt). Přesto, abychom správně na­lezli své místo v celistvosti kosmu, musíme podniknout cestu. Cestou je psychoterapie a spásou je poznání univerzálního vědomí. Hřích neexistuje. Existuje pouze nedokonalé poznání. Identita každé lidské bytosti se rozplývá v univerzálním bytí a v procesu následujících inkarnací. Jsme pod určitým vlivem hvězd, ale můžeme se otevřít božství žijícímu v našem nitru, v neustálém hledání (pomocí správ­ných technik) stále větší harmonie mezi sebou samými a božskou kosmickou energií. Není potřeba žádného zjevení ani spásy, které by nepocházely ze samotných lidí, stačí zkušenost spásy nacházející se v našem nitru (sebespasení), pomocí psychofyzických technik, které přivádějí k trvalému osvícení.

Některé fáze cesty k samovykoupení jsou přípravné (meditace, fyzická harmonie, uvolnění sebeuzdravujících energií). Jedná se o výchozí body procesů spiritualizace, zdokonalení a osvícení, které napomáhají osobám získat sebekontrolu a psychickou koncentraci nad „proměnou“ individuálního já v „kosmické vědomí“. Osud lidské bytosti je utvářen řadou reinkarnací duše v různá těla. Nejedná se o cyklus samsary ve smyslu očišťování jako trestu, ale o stupňovité stoupání k dokonalému rozvinutí vlastních schopností.

Psychologie se používá k tomu, aby vysvětlila rozšíření mysli jako „mystickou“ zkušenost. Jóga, zen, transcendentální meditace nebo tantrická cvičení vedou k seberealizaci či osvícení. Věří se, že „vr­cholné zkušenosti“ (znovuprožití vlastního narození, cesty k hrani­cím smrti, biofeedback, tanec, a dokonce i omamné látky, cokoliv, co vyvolává změněné stavy vědomí) vedou k jednotě a osvícení. Jelikož existuje pouze jedna Mysl, někteří lidé se mohou stát prostředníky při styku s vyššími bytostmi. Každá z částí jediné univerzální bytosti je v kontaktu s dalšími částmi. Transpersonální psychologie je klasickým přístupem New Age a jejími hlavními pojmy jsou: uni­verzální mysl, vyšší já, osobní a kolektivní nevědomí a individuální já. Vyšší já je naší reálnou identitou, mostem mezi Bohem, který je božská mysl, a lidstvem. Duchovní růst je kontakt s vyšším já, kte­rý překonává veškeré formy dualismu mezi subjektem a objektem, životem a smrtí, duší a tělem, mezi já a jeho zlomkovými aspekty. Naše omezená osobnost je jako stín či sen tvořena reálným já. Vyšší já v sobě zahrnuje vzpomínky předešlých (re-)inkarnací.

 

2.3.4.2 …o Bohu?

New Age značně upřednostňuje východní a předkřesťanská ná­boženství, jelikož je považuje za nepoznamenaná zkresleným židov­sko-křesťanským pohledem. Přikládá tudíž velkou úctu prastarým agrárním ritům a kultům plodnosti. „Gaia“, Matka Země, se stává alternativou Boha Otce, obrazu spojovaného s patriarchálním pojetím nadvlády muže nad ženou. Hovoří se o Bohu, ale nikoli o osobním Bohu. Bůh, o kterém New Age mluví, není ani osobní, ani transcen­dentní. Není ani svobodným Stvořitelem, milujícím vládcem vesmíru, nýbrž „neosobní energií“, imanentní světu, se kterým tvoří „kosmic­kou jednotu“: „vše jedno jest“. Jedná se o monistickou, panteistickou jednotu, přesněji o jednotu panenteistickou. Bůh je „životní princip“, „duše nebo duch světa“, veškeré vědomí přítomné ve světě. V jistém smyslu vše je Bůh. Přítomnost Boží je lépe viditelná v duchovních as­pektech reality, takže každá mysl/duch je jistým způsobem Bohem.

Jestliže lidé přijímají vědomě „božskou energii“, jde o „energii kristovskou“. Mluví se i o Kristu, ale ne o Ježíši z Nazareta. „Kristus“ je titul udělovaný tomu, kdo dosáhl takového stavu vědomí, ve kte­rém vnímá své vlastní božství, a může tedy prohlásit, že je „univer­zálním učitelem“. Ježíš z Nazareta nebyl Kristus, ale pouze jednou z historických osobností, ve které se tato „kristovská“ povaha proje­vila, jako v případě Buddhy a dalších. Každé dějinné zjevení Krista jasně ukazuje, že všechny lidské bytosti jsou nebeské a božské, a vede je k takovému uskutečnění. Nejvnitřnější a nejosobnější („psychická“) úroveň, na které lidské bytosti vnímají tuto „božskou kosmickou energii“, bývá nazývána „Duchem svatým“.

 

2.3.4.3 …o světě?

Pro značnou část myšlení New Age je velmi důležitý krok od mechanistického modelu klasické fyziky k „holistickému“ modelu moderní atomové a subatomové fyziky, založené na koncepci hmoty složené z vln a energií namísto z prvků. Vesmír je oceán energie, tvo­řící jednotný celek nebo síť vztahů. Energie oživující tento jednotný organismus, kterým je vesmír, je „duch“. Rozdíl mezi Bohem a svě­tem neexistuje. Svět sám je božský, vystaven evolučnímu procesu, který přivádí nečinnou hmotu k „vyššímu a dokonalejšímu poznání“. Svět nebyl stvořen. Je věčný a soběstačný. Budoucnost světa je závislá na vnitřním, nutně pozitivním dynamismu a vede ke smířené (bož­ské) jednotě všeho, co existuje. Bůh a svět, duše a tělo, inteligence (racionalita) a emotivnost, nebe a země, to vše je jednou obrovskou vibrací energie.

James Lovelock ve své knize o hypotéze Gaia zastává názor, že „celou škálu živé hmoty na zemi, od velryb až po viry a od dubů až po chaluhy, je možno považovat za jednu živou entitu, schopnou ovlivňovat zemskou atmosféru k uspokojení všech svých potřeb a obdařenou možnostmi a mocí větší, než mají části, které ji tvoří“.38 Pro některé je hypotéza Gaia „podivným souhrnem individualismu a kolektivismu. Je to, jako by se New Age poté, co vymanilo osoby z područí roztříštěných politik, nyní nemohlo dočkat, aby je vrhlo do kotle globální mysli.“ Globální mozek potřebuje k vládě instituce, jinými slovy celosvětovou vládu. „Aby New Age překonalo současné problémy, sní o duchovní aristokracii ve stylu Platónovy Republiky řízené tajnými společnostmi…“39 Toto tvrzení může být přehnané, ale je dokázáno, že se gnostické elitářství a globální vláda shodují na mnohých otázkách mezinárodní politiky.

Ve vesmíru je vše propojeno. Každá část je obrazem celku. Celek se nachází v každé části. Ve „velkém řetězci bytí“ jsou všechny by­tosti niterně propojeny a tvoří jedinou rodinu na rozdílném stupni evoluce. Každá lidská osoba je hologramem, obrazem stvoření jako celku, ve kterém vše vibruje podle vlastní frekvence. Každá lidská bytost je neuronem centrálního nervového systému Země a všechny individuální subjekty se vzájemně doplňují. Vždyť v celém stvoření existuje jistá vnitřní či androgynní komplementarita.40

Často se objevujícím tématem v dílech a myšlení New Age je „nové paradigma“, zavedené současnou vědou. „Věda nám umožnila pohled do nitra celků a systémů, pobídla nás a proměnila. Učíme se chápat tendence, rozpoznávat první znamení ještě slibnějšího paradigmatu. Tvoříme alternativní scénáře budoucnosti. Mluvíme o krachu starých systémů a zavádíme nová řešení problémů ve všech oborech.“41 „Změna paradigmat“ je radikální změna pohledu, ale nic víc. Je otázkou, jestli myšlenka a reálná změna jsou v rov­nováze a nakolik se vnitřní proměna může projevit jako účinná ve vnějším světě. Musíme se ptát, aniž bychom však vyjadřovali negativní úsudek, nakolik myšlenkový proces, který předpokládá tvrzení jako: „válka je nemyslitelná ve společnosti autonomních osob, které objevily, že celé lidstvo je na sobě vzájemně závislé, které se nebojí cizích myšlenek a kultur, které vědí, že všechny revoluce začínají v nitru a že není možné vnucovat druhým vlastní stupeň osvícení“,42 může být vědecký. Je nelogické tvrdit, že se něco nemůže stát jenom proto, že je to nemyslitelné. Tento způsob myšlení je čistě gnostický ve smyslu, že poznání a vědomí přikládá přehnané schopnosti. Ne­popíráme základní a podstatnou roli rozvoje vědomí ve vědeckém bádání, pouze varujeme vydávat za vnější realitu něco, co se nachází zatím jen v mysli.

 

2.4 „Obyvatelé spíše mýtu nežli historie?“⁴³: New Age a kultura

„V podstatě lze přitažlivost New Age nalézt v kulturně vyvolaném zájmu o vlastní já, o jeho hodnotu, schopnosti a problémy. Jestliže je tradiční religiozita se svou hierarchickou organizací vhodná pro společenství, tradic prostá spiritualita se dobře hodí pro jednotlivce. New Age je ‚o‘ já, protože usnadňuje vyvyšování toho, co musí být a co se musí stát, je ‚pro‘ já, protože tím, že se liší od toho, co převládá, může čelit problémům identity, pocházejícím z obvyklého způsobu života.44

Odmítnutí tradice jako patriarchálního, hierarchického a církev­ního uspořádání s sebou nese hledání alternativní formy společnosti, která by se jasně inspirovala moderním pojetím vlastního já. Mnohé spisy New Age objasňují, že pro změnu světa se (přímo) nedá dělat nic, ale dá se dělat vše pro změnu sebe sama. Změnit osobní vědomí se zdá být (nepřímým) způsobem, jak změnit svět. Osobní příklad je nejdůležitějším nástrojem pro uskutečnění sociálních změn. Ce­losvětové uznání těchto osobních příkladů povede vždy k přeměně kolektivní mysli a taková proměna se stane hlavním výdobytkem naší doby. Jedná se samozřejmě o součást holistického paradigmatu a o jinou formulaci klasické otázky jednoho a mnoha. Navazuje i na jungovský výklad teorie vzájemných vztahů a jeho odmítnutí pří­činnosti. Jednotlivci jsou útržkovité obrazy planetárního hologramu. Pohledem do svého nitra se vesmír nejen poznává, ale zároveň se mění. Čím více však hledíme do nitra, tím více se zmenšuje oblast našeho působení. To vše je opravdu v souladu s prosazováním de­mokratické účasti v novém planetárním řádu, nebo jde o jemnou a podvědomou formu, jak připravit lidi o moc a vydat je tak nebez­pečí manipulace? Současné obavy z celosvětových problémů (ekolo­gické otázky, vyčerpání přírodních zdrojů, přelidnění, ekonomický rozdíl mezi severem a jihem, obrovský vojenský arzenál a politická nestabilita) vedou či nevedou k nasazení v dalších, stejně reálných sociálních a politických otázkách? Staré rčení, že ‚láska začíná doma‘, může být příkladem zdravé vyrovnanosti v přístupu k těmto pro­blémům. Někteří z pozorovatelů New Age zjistili za zdánlivým ne­zájmem o politiku levicové autoritářství. Sám David Spangler zdů­razňuje, že jedním ze stínů New Age je „záludné přijetí nedostatku moci a neodpovědnosti ve jménu očekávání nového věku namísto činného budování integrity ve vlastním životě“.45

Přestože není zcela správné tvrdit, že v postojích New Age jde o téměř absolutní kvietismus, jedna z hlavních výtek proti hnutí New Age se týká osobní touhy po seberealizaci, která se staví proti možnosti opravdové náboženské kultury. Ukazují to tři body:

Otázkou je, zda je New Age rozumově přesvědčivé, když se snaží o získání uceleného obrazu kosmu v takovém pohledu na svět, který si je jistý svou schopností integrovat přírodu a duchovní realitu. Západní svět je považován za rozpolcený a založený na monoteismu, nadpřirozenosti, alteritě a rozdělení. Zásadní dualismus je patrný v rozlišeních jako reálný a ideální, relativ­ní a absolutní, konečný a nekonečný, lidský a božský, posvátný a světský či minulost a přítomnost, které můžeme shrnout v He­gelově „nešťastném vědomí“. To vše je popsáno jako něco tra­gického. Odpovědí New Age je jednota skrze sloučení. Předpo­kládá, že dokáže smířit duši s tělem, ženství s mužstvím, ducha s hmotou, lidské s božským, zemi s vesmírem, transcendentní s imanentním, náboženství s vědou, rozdíly mezi náboženství­mi, jin s jang. Různost tedy neexistuje. To, co zůstává, lze nazvat transpersonalitou. Svět New Age je bezproblémový: není čeho dosáhnout. Metafyzický problém jednoho a mnoha zůstává nevyřešen nebo není pro velké obavy z účinků nejednoty a roz­dělení jako problém kladen, odpovědí je však pouze popis toho, jak by se věci zdály, kdyby se na ně dívalo jiným způsobem.

New Age přejímá, kousek po kousku, východní náboženské obyčeje a dává jim nový výklad, aby je upravilo pro obyvatele Západu. Důsledkem je odmítnutí termínů „hřích“ a „spása“, které jsou nahrazeny morálně neutrálními termíny „závislost“ (addition) a „zotavení“ (recovery). Odkazy na mimoevropské vlivy jsou někdy pouhou „pseudoorientalizací“ západní kultury. Nejde o opravdový dialog. V kontextu, v němž se k řecko-řím­ským a židovsko-křesťanským vlivům přistupuje s nedůvěrou, se východních vlivů používá k nahrazení západní kultury. Tra­diční věda a medicína jsou vnímány jako podřadnější než holis­tický přístup, tak jako patriarchální a partikularistické struktury v politice a náboženství. Překážejí nástupu věku Vodnáře. Znovu je jasně vidět, že volba alternativ nabízených New Age vede lidi, aby se zřekli tradice, ve které vyrostli. Jde skutečně o svobodnou a zralou volbu, jak se často tvrdí nebo předpokládá?

Opravdové náboženské tradice podněcují kázeň za účelem do­sažení moudrosti, vyrovnanosti a soucitu. New Age je odrazem hluboké a nesmazatelné touhy po ucelené náboženské kultuře a touhy po něčem všeobecnějším a více osvěcujícím, než co obvykle nabízejí politici. Není však jasné, zda je prospěch z vize postavené na neustále se rozšiřujícím já určen jednotlivci nebo společnosti. Formační kurzy New Age, které byly známy jako „Erhard seminar trainings“ (EST) apod., směšují protikulturní hodnoty s převládající potřebou úspěchu, vnitřní uspokojení s vnějším úspěchem. Ve Findhornu pořádaný kurz „Spirit of Business“ přetváří chápání práce a zvyšuje její produktivitu. Někteří následovníci New Age se netouží stát jen opravdověj­šími a spontánními, ale i bohatšími (pomocí magického umění apod.). „To, co přitahuje osoby s podnikatelskou mentalitou, je zdání, že se zde podporují lidštější myšlenky než ve světě pod­nikání. Jde o myšlenky, díky nimž se z pracovního místa stává ‚prostředí, kde se člověk učí‘, je potřeba ‚dát práci novou jiskru‘, ‚práce musí zlidšťovat‘. Mluví se o ‚realizaci manažera‘, ‚prioritě osob‘ nebo ‚uvolnění potenciálu‘. Tyto myšlenky, prezentované učiteli New Age, se pravděpodobně zamlouvají těm lidem obchodu, kteří už sledovali jiné kurzy zaměřené na světský humanismus a touží jít dál s cílem dosáhnout osobního růstu, štěstí a nadšení a současně obchodní produktivity.“46 Není pochyb, že tyto osoby hledají moudrost a vyrovnanost k vlastnímu užitku, ale do jaké míry jim činnost, v níž jsou zaměstnány, umožňuje pracovat pro obecné blaho? Tyto jevy je třeba posuzovat nezá­visle na motivacích, nýbrž podle plodů, které přinášejí; je třeba se ptát, zda podporují vlastní já nebo solidaritu s celým stvoře­ním neboli lidstvem, a nejen s velrybami, stromy, či lidmi, kteří smýšlejí stejným způsobem. Kardinál Joseph Ratzinger popisuje nejhorší důsledky jakékoliv na egoismu založené filosofie jako „strategie zaměřené na snížení počtu těch, kteří se budou moci najíst u stolu lidstva“.47 Jde o příklad kritického posouzení jakékoli filosofie či teorie. Křesťanství se snaží měřit lidské chování na základě jeho ohleduplné a v lásce pevně zakotvené otevřenosti vůči Stvořiteli a všemu ostatnímu stvoření.

 

2.5 Proč dosáhlo New Age tak velkého úspěchu a rozšířilo se tak rychle?

Nezávisle na otázkách, které vzbuzuje, a kritikách, které vyvolává, je New Age pokusem vnést trochu tepla do tvrdého a nemilosrdného světa, ve kterém žijeme. Jako reakce na modernu jedná především na úrovni citů, instinktů a emocí. Úzkost z apokalyptické budouc­nosti, ekonomické nestability, politické nejistoty a klimatických změn má velký vliv na hledání alternativního řešení v rozhodně kladném vztahu ke kosmu. Znovu se hledají ucelenost a štěstí, často na výslovně duchovní úrovni. Není to jistě náhoda, jestliže New Age zaznamenává obrovský úspěch v době, která je charakterizována téměř všeobecným zdůrazňováním různosti. Západní kultura pře­kročila hranici tolerance ve smyslu násilného přijetí nebo rezignace před tzv. idiosynkrasiemi jednotlivce či menšinové skupiny a začala vědomě podrývat respekt k normálnímu. Normálnost je nám před­kládána jako morálně obtížný pojem, nutně spojený s absolutními normami. Pro stále větší počet osob nejsou absolutní normy a kréda ničím jiným než neschopností tolerovat odlišné pohledy a přesvěd­čení druhých. V takovémto prostředí měly alternativní teorie a styly života nevídaný úspěch: být odlišný není jen přijatelné, ale je to dob­ré a pozitivní.48

Je důležité připomenout, že lidé vyznávají New Age mnoha růz­nými způsoby a na různých úrovních. Ve většině případů nelze mluvit o „příslušnosti“ ke skupině nebo hnutí, ani o plném uvě­domování si základních principů New Age. Jak se zdá, jsou lidé především přitahováni konkrétními terapiemi a praktikami, aniž by se ptali, co za tím stojí; další jsou pak jednoduše příležitostní spotřebitelé produktů označených „New Age“. Kdo využívá napří­klad aromaterapie či poslouchá hudbu New Age, zajímá se větši­nou o vlivy, které mají na jeho zdraví a dobré žití. Pouze malá část prohlubuje studium New Age a snaží se pochopit jeho teoretický („mystický“) smysl. To se dokonale shoduje s konzumními modely společnosti, ve které je zábava tak důležitá. Toto „hnutí“ se dobře přizpůsobilo zákonům obchodu a jeho rozšíření má zčásti na svě­domí i jeho obchodní nabídka. Alespoň v některých kulturách je New Age považováno za značku produktu vzniklého aplikací pra­videl marketingu na náboženský jev.49 Mimoto bude vždy existovat možnost zneužít duchovních potřeb osob k ekonomickému obo­hacení. Tak jako mnoho jiného v současné ekonomice je i New Age globální jev, živený a držený na nohou informacemi sdělovacích prostředků. Lze tvrdit, že toto globální společenství bylo utvořeno sdělovacími prostředky, a je zřejmé, že populární literatura a sdě­lovací prostředky mají na svědomí rychlé rozšíření téměř do všech koutů světa, názorů sdílených „věřícími“ a sympatizujícími. Není však možné dokázat, jestli k tomuto rychlému šíření myšlenek došlo náhodou, nebo bylo podporováno přesným plánem, neboť se jedná o velmi volnou formu „komunity“. Tak jako u kybernetic­kých komunit vytvořených internetem, jedná se i zde o oblast, ve které lidské vztahy mohou být impersonální nebo interpersonální jen ve velmi omezeném smyslu.

New Age se stalo velmi oblíbeným jako málo jasné spojení růz­ných forem víry, terapií a praktik, často náhodně vybraných a pro­míchaných, bez ohledu na nesrovnalosti a nejasnosti, které podobná metoda může přivodit. Tomu se však nelze divit u vize světa, vědomě založené na intuitivním myšlení „pravé části mozku“. Právě proto je tak důležité najít a rozlišit hlavní rysy myšlenek New Age. To, co New Age nabízí, bývá mnohdy označeno spíše jako „duchovní“ než jako typické pro některé náboženství, ale pouta s východními nábo­ženstvími jsou mnohem těsnější, než si mnozí „spotřebitelé“ dokáží uvědomit. Samozřejmě se to týká především „modlitebních“ skupin, ke kterým se lidé rozhodnou připojit, ale jde i o reálný problém díky stále většímu počtu společností, jejichž zaměstnanci si musí osvojit meditaci a techniky rozšiřující vědomí jako součást svého pracovní­ho zařazení.50

Za důležité považujeme říct i něco o systematickém povyšová­ní New Age na ideologii. Jde o obšírný problém. Některé skupiny obvinily všeobecně New Age ze spiknutí, ale bylo jim odpovězeno, že přihlížíme mimovolné kulturní změně, jejíž hranice jsou šťastně determinovány vlivy, které přesahují možnost lidské kontroly. Stačí připomenout, že New Age sdílí spolu s některými skupinami mezi­národního vlivu snahu o potlačení a překonání jednotlivých nábo­ženství, aby tak vznikl prostor pro náboženství univerzální, schopné sjednotit celé lidstvo. Velmi blízko tomuto cíli je snaha mnoha in­stitucí vymyslet globální etiku, čili etický rámec, který by odrážel globální povahu současné kultury, ekonomie a politiky. Mimoto se přenesením ekologických otázek na pole politiky celá hypotéza Gaia či kult Matky Země dostávají do jiného světla.

 

3. NEW AGE A KŘESŤANSKÁ SPIRITUALITA

 

3.1 New Age jako spiritualita

Zastánci New Age je často nazývají „nová spiritualita“. „Nová“ se může nazývat jen s notnou dávkou ironie, když tolik jejích myšlenek pochází z dávných náboženství a kultur. To, co je vpravdě nové, je uvědomělé hledání alternativy k západní kultuře a jejím židovsko-křes­ťanským kořenům. Slovo „spiritualita“ je označením niterné zkušenosti harmonie a jednoty s celou realitou, která odstraňuje pocit nedokona­losti a konečnosti, který zkrušuje lidskou osobu. Lidé odhalí hluboké pouto s posvátnou univerzální silou nebo energií, která je jádrem celého života. Po tomto objevu se muži a ženy mohou vydat na cestu zdoko­nalení, která jim umožní dát směr svému osobnímu životu a vztahu ke světu a zaujmout své místo v univerzálním procesu dění a v nové genezi neustále se vyvíjejícího světa. Výsledkem je kosmická mystika51 založená na vědomí vesmíru, který se vyvíjí dynamickými energiemi. Takže kos­mická energie, vibrace, světlo, Bůh, láska i vyšší Já se týkají jedné jediné skutečnosti, prvotního pramene přítomného v každém bytí.

Tato spiritualita spočívá ve dvou rozdílných prvcích, z nichž prv­ní je metafyzický a druhý psychologický. Metafyzická část má původ v esoterických a teosofických kořenech New Age a ve své podstatě se jedná o novou formu gnóze. K božskému je možno přistoupit tak, že jednotlivec odhalí skrytá tajemství při hledání „skutečného za tím, co je jen zdánlivé, počátku mimo čas, nadpřirozeného za tím, co je pouhá pomíjivost, prvopočáteční tradice mimo tradici zdánlivou, druhého za já, kosmického božství za vtěleným jednotlivcem“. Esoterická spiritu­alita „je hledání Bytí mimo oddělenost bytostí, něco jako nostalgie po ztracené jednotě“

 „Zde je možno spatřit gnostický ráz esoterické spirituality, zjevný v okamžiku, kdy synové Vodnáře hledají transcendentní jednotu náboženství. Z historických náboženství se snaží uchopit pouze esoterické jádro, o němž tvrdí, že jsou jeho strážci. V jistém smyslu tak popírají historii a odmítají myšlenku, že by spiritualita mohla být zasazena v čase či nějaké instituci. Ježíš z Nazareta není Bůh, ale jed­ním z početných projevů univerzálního a kosmického Krista“.

Psychologická část tohoto typu spirituality vyrůstá ze setkání eso­terické kultury s psychologií (srov. zde 2.3.2). New Age se tedy stává zkušeností osobní psychicko-duchovní proměny, v analogii s nábo­ženským prožitkem. Pro některé má tato proměna formu hlubokého mystického zážitku, který následuje po osobní krizi nebo dlouhém duchovním hledání. Pro jiné vychází z praktikování meditace či některé terapie, nebo z paranormálních zážitků pozměňujících stavy vědomí a umožňujících vnímání jednoty skutečnosti.

 

3.2 Duchovní narcisismus?

Různí autoři považují spiritualitu New Age za formu duchovního narcisismu nebo pseudomystiky. Je zajímavé sledovat, jak se tato kri­tika objevila i u významného zastánce New Age Davida Spanglera, který se ve svých posledních dílech od tohoto myšlenkového proudu distancoval. Napsal, že v nejlidovějších formách New Age „jednot­livci a skupiny uskutečňují vlastní dobrodružné a mocenské fanta­zie, většinou okultní a mileniaristické… základní charakteristikou tohoto stupně je lpění na vlastním světě seberealizace s následným (ne vždy viditelným) odtažením se ze světa. Na tomto stupni je New Age obýváno divnými a exotickými bytostmi, učiteli, čekateli, mimo­zemšťany; je to místo psychických sil a okultních mystérií, konspirací a tajných učení.“

V jednom z pozdějších děl vyjmenovává David Spangler prvky, které považuje za záporné nebo za „stíny“ New Age: „odcizení se minulosti ve jménu budoucnosti, lpění na novém jako takovém…; ne­rozvážnost a nedostatečné rozlišování ve jménu integrity a společen­ství, a tedy nedostatek pochopení či respektu vůči omezením; chaos mezi psychickými jevy a poznáním, mezi kontaktérstvím (srov. zde 7.2 Vybraná hesla) a spiritualitou, mezi pohledem New Age a ko­nečnou pravdou.“56 Spangler je nicméně přesvědčen, že egoismus a iracionální narcisismus jsou charakteristiky malého množství ná­sledovníků New Age. Kladně vidí roli New Age jako symbolu změny a vtělení posvátna, jelikož je hnutím, ve kterém je většina osob „váž­nými hledači pravdy“, kteří pracují pro pravdu a duchovní růst.

David Toolan, americký jezuita, který se po léta pohyboval v pro­středí New Age, sleduje komerční hledisko mnohých produktů a terapií označených jako New Age. Pozoruje, jak následovníci New Age objevili vnitřní život a jsou okouzleni z vědomí, že jsou zodpo­vědní za svět, ale bývají lehce přemoženi individualistickými sklony a viděním všeho jako spotřebního předmětu. V tomto smyslu, jest­liže spiritualita New Age není křesťanskou, není ani buddhistickou, protože nepočítá s popřením já. Sen o mystické jednotě směřuje, jak se zdá, k jednotě čistě virtuální, která nakonec zanechá lidi ještě více osamocené a nespokojené.

 

3.3 Kosmický Kristus

Během prvních let křesťanství byli věřící v Ježíše Krista nuceni čelit gnostickým náboženstvím. Nesnažili se je nevidět, ale postavili se k této výzvě kladně a sami vztáhli na Krista označení používaná pro kosmická božstva. Nejvýstižnějším příkladem je slavný hymnus na Krista z listu svatého Pavla křesťanské komunitě v Kolosech:

On je věrný obraz neviditelného Boha,

dříve zrozený než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,

svět viditelný i neviditelný:

ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva,

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti.

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

Kristus je dříve zrozený než všechno ostatní

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, to je církve:

On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých.

Tak má ve všem prvenství.

Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnostdokonalosti,

a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo

jak na nebi, tak na zemi

tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

(Kol 1,15–20)

Tito křesťané neočekávali žádný nový kosmický věk. Tímto hymnem oslavovali naplnění všech věcí započatých Kristem. „Sku­tečně se čas naplnil, protože skrze vtělení Bůh vstoupil do dějin lidstva. Věčnost vstoupila do času: jaké větší ‚naplnění‘ může ještě být? K jakému jinému ‚naplnění‘ by mohlo dojít?“57 Gnostická víra v kosmické síly a jakýsi temný osud neumožňuje vztah s osobním Bohem zjeveným v Kristu. Pro křesťany je pravý kosmický Kristus ten, který je aktivně přítomen v jednotlivých částech svého těla, kterým je církev. Neobracejí se k neosobním kosmickým silám, ale k láskyplné péči osobního Boha. Kosmický biocentrismus chápou jako souhrn sociálních vztahů (v církvi). Mimoto nejsou křesťané svázáni cyklickým modelem kosmických událostí, ale soustředí se na historického Ježíše, konkrétně na jeho ukřižování a vzkříšení. V Lis­tě Kolosanům a v Novém zákoně nacházíme učení o Bohu odlišné od učení hlásaného New Age: křesťanské pojetí Boha ho chápe jako Trojici osob, která stvořila lidské bytosti proto, že toužila sdílet společenství trojičního života se stvořením. Jestliže se to správně chápe, znamená to, že opravdovou spiritualitou není naše hledání Boha, ale Bůh, který hledá nás.

V kruzích New Age se rozšířila i další myšlenka, naprosto odlišná od kosmického významu Krista. „Kosmický Kristus je božský vzor, který má spojitost s osobou Ježíše Krista (ale neomezuje se pouze na tuto osobu). Božský vzor se v této souvislosti stal člověkem a přebý­val mezi námi (srov. Jan 1,14). Kosmický Kristus… vede k novému exodu z otroctví a z pesimismu newtonského a mechanistického světa plného soupeření, světa s vítězi a poraženými, dualismy a an­tropocentrismem, a také z pohoršení, že náš úžasný svět je popisován jako nástroj prostý tajemství a mystiky. Kosmický Kristus je místní, historický, opravdu důvěrně spojený s dějinami lidstva. Kosmický Kristus může žít ve vedlejším domě, či dokonce uvnitř nejhlubšího a nejopravdovějšího já každého z lidí.“58 Přestože toto vysvětlení nemusí uspokojit všechny, kteří mají co do činění s New Age, je vel­mi výrazné a ukazuje s naprostou přesností, jaké jsou rozdíly mezi těmito dvěma pohledy na Krista. Kosmický Kristus New Age je vzor, který se může opakovat v mnoha osobách, místech a časech; je nosi­telem veliké změny paradigmat; konečně je energií v nás.

Pro křesťanskou víru není Ježíš Kristus vzorem, ale božskou oso­bou, jejíž lidsko-božská postava odhaluje tajemství Otcovy lásky k lidstvu v dějinách (srov. Jan 3,16). Žije v nás, protože s námi sdílí náš život, ale to není ani vnucené, ani samozřejmé. Všichni muži a že­ny jsou pozváni k spoluúčasti na jeho životě, na životě „v Kristu“.

 

3.4 Křesťanská mystika a mystika New Age

Pro křesťany je duchovní život vztah s Bohem, který se postup­ně skrze jeho milost prohlubuje a během svého průběhu osvěcuje také náš vztah k bližnímu a ke kosmu. Spiritualita v pojetí New Age znamená prožívat stavy vědomí, ve kterých převládá pocit harmonie a jednoty se Vším. „Mystika“ se tedy netýká setkání s transcendent­ním Bohem v plnosti lásky, ale překypující zkušenosti obrácení se do sebe sama s povznášejícím pocitem jednotného bytí s celým vesmí­rem a s pocitem ponoření vlastní individuality do oceánu bytí.59

Toto základní rozdělení je zřejmé na všech stupních srovnání křesťanské mystiky s mystikou New Age. Cesta očištění u New Age je založena na vědomí nepokoje a odcizení, které je třeba překonat po­nořením se do Všeho. K proměně je třeba používat techniky, které ve­dou ke zkušenosti osvícení. To přetvoří vědomí člověka a umožní mu kontakt s božstvím, pojímaným jako nejhlubší podstata skutečnosti.

Techniky a způsoby nabízené tímto imanentním náboženským systémem, který nevnímá Boha jako osobu, vycházejí „zespodu“. Přestože zahrnují ponoření se do hlubin vlastního srdce a duše, jed­ná se svou podstatou o lidský počin ze strany osoby snažící se o do­sažení božství pomocí vlastních sil. Často jde o „stoupání“ na úrovni vědomí směřující k tomu, co je chápáno jako vědomé osvobození „vnitřního boha“. Ne všichni mají přístup k těmto technikám, jejichž prospěch je omezen na privilegovanou duchovní „aristokracii“.

Oproti tomu je hlavním bodem křesťanské víry sestoupení Boha mezi stvořené bytosti, zvláště mezi nejprostší, nejslabší a nejméně obdařené v očích „světa“. Existují techniky, kterým je dobré se naučit, ale Bůh je přesahuje a dokáže se bez nich obejít. „Křesťanovo přiblížení k Bohu se nemůže zakládat na nějaké technice v úzkém slova smyslu. To by odporovalo duchu dětství, o němž hovoří evangelium. Pravá křesťanská mystika nemá nic společného s technikou, je totiž vždycky darem Božím, jehož se obdarovaný cítí nehodným.“60

Obrátit se znamená pro křesťany obrácení k Otci skrze Syna a s učenlivostí vůči síle Ducha Svatého. Čím více se prohlubuje vztah s Bohem, který je stále a v každém ohledu svobodným darem, tím více se stává neodkladnou potřeba opustit hřích, duchovní krátkozrakost a nadšení sebou samým, vše, co zabraňuje důvěrnému ode­vzdání se Bohu a otevřenosti vůči bližnímu.

Veškeré meditační techniky je třeba očistit od marnivosti a na­myšlenosti. Křesťanská modlitba není cvičením sebekontemplace, nehybnosti a vyprázdněním sebe sama, ale rozhovor lásky, který „vyžaduje postoj obrácení a vyjití ze svého já vůči Božímu ty“61. To vede ke stále většímu poddání se Boží vůli, skrze kterou jsme pozvá­ni k hluboké a opravdové solidaritě s našimi bratry a sestrami.

 

3.5 „Vnitřní bůh“ a „theosis“

Jde o osudově důležitý bod rozporu mezi křesťanstvím a New Age. Mnohá literatura New Age je protkána přesvědčením, že neexistuje žádná božská bytost „tam venku“ nebo opravdu oddělená od zbytku reality. Jungem počínaje vyznává velmi mnoho lidí víru ve „vnitřního boha“. Podle New Age je naším problémem neschopnost rozpoznat vlastní božství, neschopnost, kterou lze překonat s pomocí učitele a řa­dy technik, které mají za úkol uvolnit naše skryté (božské) schopnosti. Základní myšlenka je ta, že „Bůh“ je hluboce přítomen v našem nitru. Jsme bohové a svoji neomezenou moc odhalíme, když odstraníme všechny nánosy neautentičnosti.63 Čím více tento potenciál pozná­váme, tím více se uskutečňuje, a v tomto smyslu má New Age vlastní představu theose čili zbožštění, či přesněji řečeno způsobu, jak roz­poznat a přijmout svou božskou přirozenost. Žijeme podle některých „v době, ve které se naše vnímání Boha má stát niterným: od vnějšího všemohoucího Boha k Bohu jako dynamické síle, která se nachází pří­mo ve středu veškerého bytí: Bůh jako Duch.“

V úvodu k páté knize díla Adversus Haereses se svatý Irenej zmi­ňuje o „Ježíši Kristu, který se skrze svou nadpřirozenou lásku stal tím, čím jsme my, aby nás přivedl k tomu, že se staneme tím, čím je on“. Zde se theosis, křesťanské chápání zbožštění, neuskutečňuje jen díky naší snaze, ale s pomocí Boží milosti, která působí v nás a skrze nás. To nutně předpokládá zásadní vědomí toho, že jsme neúplní, a dokonce hříšní, v žádném případě přílišné vyvyšování sebe sama. Mimoto je theosis chápána jako uvedení do života Trojice, dokonalý příklad rozlišení uvnitř jednoty: víc součinnost než splynutí. Vše je plodem osobního setkání, nabídkou nového způsobu života. Život v Kristu není ničím tak osobním a soukromým, aby byl omezen jen na oblast vědomí, ani nejde o nový stupeň vědomí. Vede k proměně naší duše a těla skrze účast na svátostném životě církve.