Inspirace srdcem - rozhovor s Antonínem Koláčkem

1. Co pro Vás znamená cesta nebo metoda „inspirace srdcem"? Na webových stránkách MAITREA je inspirace srdcem nepřehlédnutelným mottem, které jako zlatá nit spojuje všechny její aktivity, které vedou obdobně jak stojí napsáno v chrámu Delfách k jedinému cíli „Poznej sám sebe“?Ano to souhlasí. Je to pro nás cesta k sobě samým a chtěli bychom ji ukázat lidem, kteří si uvědomují, že jsou v životě odpovědni sami za sebe. Maitrea je prostor, ve kterém lidé mohou najít odpovědi na své vnitřní otázky, které si uvědomují v průběhu života. Cesta srdcem je vnitřní cesta přes pocity a emoce k naší duchovní podstatě – k nám samým. Žijeme v době, která se orientuje především na intelekt, na myšlení, a lidé často nevnímají, že je ovlivňují hlavně pocity. Pokud si neuvědomují, že cítí a ani nevědí, co vlastně cítí, tak jsou odpojeni od sebe samých a postupně ztrácí svou životní energii. Pracovat sám na sobě a prohlubovat svoji vnímavost k sobě, ke svému nitru znamená prohloubit souznění se světem a ostatními.

Lidé také často v dnešní době nevnímají, že během honby za nějakým cílem zraňují sami sebe. Bolest buď vůbec necítí nebo od ní rychle utečou. Maitrea vytváří bezpečný prostor, ve kterém se lidé mohou otevřít a na svá zranění v klidu znovu podívat. Když se dokážou otevřít a přijmout vše, co je bolí, takové jaké to je, začne se jejich nitro harmonizovat a jejich zranění léčit. Chce to ale trpělivý a velmi jemný přístup každého člověka k sobě samému i k druhým. Důležité pro každého je, se rozhodnout a vykročit.

2. Jak může současný člověk poznat nebo probudit svůj zakrnělý vnitřní život, když přes shon doby a pozornost orientovanou extrovertně ven nemá ani tušení o tom, že nějaký vnitřní život existuje?

Je pravda, že lidé si často svého vnitřního života tolik nevšímají a větší část své pozornosti zaměřují ven. Vnitřní svět každého člověka ale stejně existuje, i když ho někdo nevnímá. To co se děje na našich prožitkových seminářích je, že si lidé postupně uvědomují existenci svých pocitů a vnitřní souvislosti a příčiny svého chování. Toto uvědomění a pochopení jim pak pomáhá snadněji a hlouběji prožívat svůj život.

3. Jakým konkrétním aktivitám se v MAITREA věnujete?

Zaměřujeme se především na prožitkové semináře. Velmi dobré zkušenosti máme s rodinnými konstelacemi, konstelacemi traumatu, aktivními meditacemi, sezeními zaměřenými na vnitřní sebedotazování apod. Velmi účinné techniky jsou také Voice dialog nebo hypnóza. Nádherná bývají také setkání s vnitřním dítětem, vnitřní ženou nebo vnitřním mužem. Těch možností je hodně, ale důležitá je také kvalita lektora a vnitřní připravenost a odhodlání podívat se do svého vnitřního světa našich klientů.

4. Kdy jste si uvědomil svůj vnitřní život a začal se mu věnovat?

Já vnitřním životem žiji a uvědomuji si ho vlastně celý život. Vnitřní svět ale pro mě není náboženstvím, je to přirozená stránka mého bytí. Nepocházím z žádné věřící rodiny, spíš z klasické zemědělské rodiny na Moravě. Systematicky a vědomě jsem se ale otázkami svého vnitřního světa začal zabývat asi před osmi lety. Mým cílem je jasně pochopit všechny struktury mého bytí a splynout s nimi.

5. Musel jste projít od extrému k extrému, než jste našel svůj „zlatý střed“ ? Nejdříve manažerská práce s vysokým pracovním nasazením bez odpočinku a pak odchod do samoty k poustevnickému způsobu života. Uvažoval jste také někdy o celibátu?

Musím se přiznat, že uvažoval. Ve svém životě jsem prošel různými stádii a určitou část svého života jsem byl velmi přísný až asketický ke svému tělu. Byla to zajímavá zkušenost. Ale dnes už vím, že své tělo chci velmi jemně opečovávat. Uvědomil jsem si také, že život je neoddělitelně spojen se sexuální energií a že jsem dříve potlačoval důležitou část svého bytí. Musel jsem při svém hledání, jak jste říkala, projít extrémy, abych si uvědomil, že v sobě potřebuji najít rovnováhu mezi svou hmotnou i spirituální částí. Manažerská práce představovala především honbu za plněním cílů, které byly vnější a často to byly ještě cíle někoho jiného. Být sám je krásné a regenerující, ale sdílení života s lidmi, kteří vám rozumí a jsou vám nějak podobní je krásnější. Velmi důležitým základem mého vnitřního klidu jsou pro mě vyrovnané a láskyplné rodinné vztahy.

6. Když někdo pracuje v businessu, ve vrcholných manažerských pozicích a zná svůj vnitřní svět, jak se to může promítnout v jeho práci, pokud chce stále pracovat ve vysokém tempu?

Pokud chce manažer pracovat v určitém tempu, které si nastaví, je to jeho vlastní rozhodnutí. Věnuje svou energii tomu, čemu ji chce věnovat. Otázkou ale je, jak vzniká jeho rozhodnutí, čemu se bude věnovat. Jestli pocházejí tato rozhodnutí z jeho nitra nebo z touhy či potřeby splnit co nejrychleji všechny úkoly a cíle, které na něj jeho okolí klade. Někdy si je ale na sebe manažer naloží sám a ani neví proč to dělá, pak je to často proto, že se nechce dotýkat svých vnitřních bolestí. Nicméně když už někdo pozná svůj vnitřní svět, umožní mu to lépe nakládat se svým energetickým potenciálem. Nebude se pak dostávat tak často do stresových situací a sám je nebude kolem sebe vytvářet.

7. Jak se dá propojit „cesta srdcem“ s podnikáním ?

Pro mě je důležité naučit se v každém okamžiku vycítit svým srdcem, jak se mám správně rozhodnout. Člověk se vlastně rozhoduje neustále a řešení, které přicházejí v daném okamžiku v úvahu bývá většinou hodně. Učím se nepodléhat tlaku okolí a také tlaku svých přání. Učím se najít takové řešení, ze kterého mám v daném okamžiku nejlepší pocit. A také se učím nebát se změnit své rozhodnutí v případě, když se objeví nové řešení, ze kterého mám ještě lepší pocit.

Každý člověk si do svého prostoru postupně přitáhne lidi, kteří jsou mu nějak podobní a se kterými si vnitřně rozumí a tak může vzniknout tým lidí, se kterým se dá prožít mnoho legrace a zároveň může být velmi úspěšný. Podmínkou pro dobré fungování takových týmů ale je velká otevřenost všech členů týmu a jejich maximální upřímnost k sobě samým. Pokud nějaký člen týmu dlouhodobě zanedbává svůj vnitřní svět, musí z týmu odejít. Na druhou stranu pokud někdo chce řešit své vnitřní otázky, ale „jen“ to neumí, tak mu ta otevřenost a upřímnost k ostatním členům týmu a k sobě může hodně pomoci. Energie takto vyladěného týmu se dá nasměrovat k vytvoření a realizaci mnoha různých kreativních projektů, které můžou být velmi úspěšné.

8. Dnes vychází mnoho duchovní literatury, která se týká energie peněz a finančního úspěchu. Co si o tom myslíte?

Peníze jsou důležitou součástí života. Jsou z mého pohledu zhmotnělou a mocnou formou energie. A samozřejmě, když se vytvoří rovnováha v určitém podnikatelském prostoru, tak se energie, kterou investujete do různých aktivit, promění ve finanční prostředky.

9. Vy jste i mimo jiné zakladatelem Bankovní akademie a Vysoké školy finanční a správní.

Tyto školy jsme zakládali spolu Bohunkou Šenkýřovou už v 90. letech, kdy jsme využili svých zkušeností z bankovnictví. V té době jsme byli na počátku úplně nových forem podnikání a chování na finančních trzích v naší zemi. Bylo potřeba zabezpečit v tomto oboru nové znalosti a dovednosti pro mladé lidi. Lidé byli tehdy plní nadšení z poznávání nových věcí. Já dnes už na těchto školách nepůsobím, ale věřím, že nadšení z nových tvůrčích projektů tam lidem zůstalo.

10. Rozvíjení kreativity lidí od dětí předškolního věku až po školu tradičních umění pro dospělé jsou další aktivity, kterým se v MAITREI věnujete.

To je pravda. Edukace je stále v centru mého zájmu. Uvědomil jsem si ale, že edukace nemůže být jen přenos informací z hlavy do hlavy. Je to hlavně přenos informací přímo ze srdce do srdce. Proto se všechny naše současné aktivity zaměřují na sebepoznání, aby každý dokázal přečíst ty informace, které k němu přicházejí z jeho okolí. Také aby dokázal odlišit to, co patří k němu a co patří k někomu jinému. Ve své práci se proto zaměřujeme především na prožitek a jeho pochopení.

Pro děti budujeme mateřskou školku založenou na waldorfských principech, ve které bude kladen důraz na rozvoj citově-prožitkové a kreativní složky dítěte, na základní vztahy v rodině, k přírodě a také k sobě samému a samozřejmě na vztahy mezi dětmi vzájemně. Je důležité, aby ranné prožitky z dětství byly u každého dítěte harmonické a tím kladně ovlivňovaly zbytek jeho života.

Zvýšený nárůst agrese a nepozornosti mezi dětmi a jejich hyperaktivita jsou vlastně důsledkem traumat z ranného dětství. Je to forma jejich nespokojenosti a protestu. Rodiče těchto dětí na ně často nemají čas a ony se pak dožadují jejich pozornosti a lásky všemi možnými způsoby.

11. Cítíte se být buddhistou nebo jste se budhismem jako směrem nechal pouze inspirovat?

Ano buddhismus mě jako směr přístupu k životu ovlivnil hodně, ale nemohu se vnitřně označit za buddhistu. Stejně tak mě silně ovlivnil Osho nebo súfismus a další směry. Nemohu se vymezit do žádného duchovního směru, protože si nechci klást žádné hranice. Jsem kosmopolitní bytostí, která získává zkušenosti ze všeho, co prožívá, a snaží se je v sobě integrovat do jednotného celku.

12. Jak jste se k buddhismu dostal?

Nejdříve díky literatuře, která tady po revoluci začala vycházet. Později jsem potkal mnoho konkrétních lidi, kteří toho o vnitřním světě lidí už mnoho věděli. Do Čech přijela jeho Svatost Dalajláma představitel tibetského buddhismu, Namkhai Norbu rimpočhe ze směru Dzogčhenu, vytvořila se velká skupina mladých lidí kolem lamy Ole Nydahla ze směru Diamantová cesta. Pak jsem potkal mnoho lidí i z dalších směrů a zemí. Mezi těmito lidmi jsem postupně našel mnoho přátel a hodně si s nimi rozumím. A hlavně se s nimi cítím vnitřně velmi dobře.

13. Osobně jste se setkal s Dalajlamou, je Vám i blízký také tibetský buddhismus?

Jeho Svatost Dalajlama je bytost, která je mi vnitřně velmi blízká a dá se říci, že ji miluji. Setkal jsem se s ním osobně několikrát. Když jsem byl v Tibetu, tak mě bylo smutno z toho, jak se tibetský buddhismus pomalu a jistě ztrácí v minulosti. Dnes už se tam často jen opakují dříve naučené rituály a jen v několika klášterech jsem našel hlubokou spirituální práci. Myslím si, že se učení buddhismu postupně přenáší do Evropy, kde nachází odezvu. Mám pocit, že právě díky rozšíření buddhismu na Západě se dostává dnes do centra pozornosti lidí jejich zájem o svůj vnitřní život.

14. Jaké meditační techniky používáte?

Těchto technik je hodně, nemá smysl je konkrétně jmenovat, záleží na cíli, který si zvolíte, podle toho přizpůsobíte tu danou techniku. Je velice důležité vnímat vše, co se ve vás a kolem vás děje a porozumět tomu. Já se hlavně učím být přítomný tady a teď v každé situaci v mém životě, nejen na meditačních sezeních. Žádná událost nebo setkání s člověkem v našem životě není náhoda, má pro nás vnitřní smysl a je pro nás důležité ho pochopit.

15. Máte pocit, že v dřívějších životech jste se reinkarnoval na Dálném východě? Na základě čeho jste k tomu dospěl? Přemýšlel jste o tom, proč jste se nyní zrodil zde na Západě, v Praze, v srdci Evropy?

Mám pocit spolupatřičnosti hraničící s pocitem lásky k východním zemím. Cítím se tam energeticky velmi dobře. Ale jsem šťastný, že jsem se narodil tady v Evropě a přímo v České republice. Naše země je přece nádherná a já ji miluji. A jsem taky rád, že jsem se narodil zrovna v tomto čase, který je přelomový. Není to náhoda, že v době, ve které žijeme, se v tak krátkém čase děje tak rychle tolik změn. Je tu velká naděje, že se spiritualita může vrátit do každodenního života, že se stane naší běžnou potřebou, jako je pití nebo jídlo.

16. Dnes i Vy sám pomáháte ostatním nalézt cestu k sobě do jejich nitra? Ale i ve vztahu klient terapeut, vzniká situace, že klient nastavuje své zrcadlo terapeutovi, a ukazuje mu, co může terapeut na sobě sám změnit. Musel jste i vy něco změnit ve vztahu k okolí a klientům?

To, co už dlouho řeším je, můj až příliš silný pocit zodpovědnosti. Pramení to asi ještě z mé původní rodiny, z dětství. Měl jsem mladší sestry, o které jsem se každý den staral a vodil je do školky a školy a pak zpět domů. Cítil jsem se za ně být zodpovědný, aby se jim nic nestalo. Tento pocit zodpovědnosti za život ostatních lidí jsem si pak přenesl i do práce. Uhlazoval jsem všem cestu, ubrušoval ostré hrany, chtěl je rychleji posunout v jejich životě. V daném okamžiku byl tento pocit správný, protože jsem to tak cítil. Ale dnes už vím, že když někoho „zachraňuji“ nebo, když řeším věci za něj, tak mu vlastně zmenšuji prostor pro jeho vlastní sebepoznání. Pochopil jsem, že se každý člověk vyvíjí vlastním tempem, a já nemám žádné právo vstupovat do jeho osudu, pokud na mě nemá nějakou otázku nebo prosbu. Dnes vím, že život je o nekonečné trpělivosti a přijímání všeho takového, jaké to je. Navíc k tomu potřebuji vysokou jemnost svého vnímání a citlivost svého chování.

17. Jaké máte další plány v rámci aktivit MAITREA?

V minulosti jsem hodně plánoval, teď už neplánuji. Těším se na vše, co přichází. Program tvoříme podle podnětů, které přicházejí od klientů, od lektorů a také z našeho nitra. Vše se neustále mění a Maitrea je otevřený prostor, ve kterém pracuje sladěný tým lidí, kteří mají svou práci velmi rádi a jsou na přicházející změny dobře připraveni.

„Jednejte, aniž byste zasahovali a nic nebude ponecháno bez vlády“. Tao te ťing

Rozhovor připravila a otázky kladla Romana Bochníčková pro časopis Sféra, Foto: fotograf Vojtěch Vlk

1.9.2008 původní článek