Humanity´s Team a New Age

Protože je hnutí New Age široké a slovy nepopsatelné, zkoumám ho zkrze jeho energii. Ta energie má mnoho společného s energií, která žije v Humanity´s Teamu, přesto v nich cítím i rozdíly a posuny a proto se zdráhám označit HT za součást hnutí New Age.

Laco mi poslal článek New Age a novopohanství od Davida Zbírala a požádal mě, abych se zamyslel, jestli je HT součástí hnutí New Age, jak je tam definováno. V článku jsou popsány znaky, které autor vidí na hnutí NA. V prvním kroku jsem je srovnával s tím, jestli odpovídají tomu, jak vnímám HT. Odhaduju, že 60 až 80 % popsaných jevů se v HT v různé intenzitě vyskytuje, zbytek nikoliv. Zároveň ale vidím, že ty nejpodstatnější jevy, kterými bych HT popsal já, se v článku vůbec neobjevují. Je pro mě otázkou, jestli se nevyskytují ani v NA nebo je autor nevnímal. Můj závěr je, že ten článek nepopisuje to, čím je pro mě HT, to jak ho vnímám v kontextu náboženských a spirituálních hnutí ve světě.

Pokud přijmu autorovu tezi, pak je New Age novým náboženským hnutím, používá také termín „nová religiozita“, čili nová víra. HT ale vnímám jako spirituální hnutí. A způsob, jakým s duchovností pracujeme, nazýváme Novou spiritualitou. Jaký je rozdíl mezi religiozním a spirituálním?

Religiozní je to, co je založeno na víře. Věříme vždy v něco, co neznáme se stoprocentní jistotou. Pokud jsme si naprosto jisti, tak víme. Jinak buď věříme nebo nevěříme. Jevy, ve které věříme, vždy pocházejí zvenčí, neprošly naším životem a zkušeností, abychom „věděli“. Proto chápu to, co je religiozní nebo náboženské jako to, co se vztahuje k vnějšímu světu, k mysli, k cizí zkušenosti, k přečtenému, k přejatému, k cizím myšlenkám, pocitům nebo záměrům. Důležitým prvkem je pak „vyznání víry“, což je obrana proti pochybnostem, protože jedny cizí myšlenky mohou být zpochybněny jinými cizími myšlenkami. V NA chybí společné vyznání víry, protože to je hnutí pluralistické, přesto jeho integrální součástí je individuální vyznání.

To, co je spirituální neboli duchovní, chápu jako něco vycházející z ducha nebo z duše, kde víra už nehraje žádnou roli. Ve spiritualitě je jedno, v co člověk věří, ale podstatné je to, kým skutečně je, co dělá a co prožívá. Ta podstata bytí vychází z toho, co je v duší, co pramení ze spirituální touhy a co je v tom případě absolutní a nezpochybnitelné, protože se to vždy vztahuje dovnitř, k sobě samému. Člověk ví, ví co cítí, ví co chce, ví kým je. A žádný jiný člověk nemůže říct, že to tak není. To, co je spirituální, pak chápu jako to, co je poznané vlastní zkušeností, odžité, co se stalo součástí bytí, co pramení v srdci. Tam kde religiozita má vyznání víry, má spiritualita projevené vědění.

Co je na HT religiozního? HT bylo založeno s vírou a do vínku mu byly vloženy určité myšlenky, principy či záměry. A každý příchozí je s těmito myšlenkami konfrontován. Může v ně věřit, ale nemusí, může přinášet další zdroje inspirace. Jejich pravdivost pak posuzuje jejich aplikováním ve svém životě, tím jestli jsou funkční. To, co nefunguje, odloží a používá to, co funguje. V HT existuje jistý proud, který se snaží ukotvit nějaké základní postuláty nebo definovat nějaké obecné cíle, ale jeho snaha stále troskotá na nezájmu ostatních připojovat se k vizím a záměrům druhých nebo podporovat přijímané myšlenky. Stále víc se prosazuje proud, který je aktivním tvůrcem, hledá své vlastní záměry při propojování záměrů individuálních a tvoří své vlastní myšlenky a vize. V tom vidím troskotání snahy uchopit HT jako náboženské hnutí, protože v něm už pomalu není nic, v co by šlo věřit. Tvoříme vědění toho, co funguje a co ne.

Co je na HT spirituálního? Vnímám, že HT se odklonilo od víry v něco, k průzkumu toho, kým každý z nás skutečně je, co prožívá a co chce tvořit podle své nejkrásnější představy o životě. Hledáme, co máme společné a co můžeme udělat dohromady. Právě tohle vyvěrá z hlubokých spirituálních tužeb našich duší. Přestáváme se zabývat myšlenkami, jako produkty mysli, které s námi mohou manipulovat a zaměřujeme se na sebe jako zdroj lásky, moudrosti a inspirace, které potřebujeme ke svému životu.

HT často popisuju slovy Radost, Život, Domov, to jsou ty nejpodstatnějí prožitky, které v HT mám, a které mi v popisu New Age nejvíc scházely. Dále v něm prožívám uvědomění si toho, kým jsem, co dělám a co se kolem mě děje tím, že dostávám zpětnou vazbu od druhých. Tohle vidím jako duchovní práci a růst celé skupiny nejen jako individuální práci jednotlivců ve skupině.

Cítím, že i duchovní proudy vznikající od poloviny 20.století byly nejen religiozní, ale i hluboce spirituální a jejich označení za nové náboženství je pohodlnou nálepkou religionistů. Nevnímám, že by byly v něčem v rozporu s Novou spiritualitou. Ale naprosto necítím potřebu řadit HT do krabičky New Age, pokud je obecně chápáno jako náboženské hnutí. Pokud bych měl HT zařadit do nějakého proudu, tak bych ho spíš nazval Novou spiritualitou než do New Age.

Jaké vidím rozdíly v energiích mezi NA a NS? První rozdíl je už v energiích duší, které se v obou hnutích angažují. Jsou tu dvě generace, fialoví a indigoví.

Fialoví jsou vyspělé duše, které se začaly rodit po druhé světová válce. V šedesátých letech 20.století přišla jejich revolta a stvořili si novou víru, která jim vyhovovala víc než opatrnické a nepružné náboženství jejich modrých rodičů. Tato víra byla hodně individualistická a pluralitní, přesto to byla víra. Fialoví věřili v něco, co neexistovalo, buď to bylo ztraceno v minulosti nebo se to mělo vynořit v budoucnosti. Fialoví jsou vůdci, organizátoři, jsou politicky aktivní, akční, mají vize a podle nich chtějí změnit svět nebo lidi kolem sebe.

Indigoví jsou staré duše, které se vrátily, začaly masově přicházet koncem století a teď jejich proud vrcholí. Jejich záměrem je žít spirituálním životem. Nová spiritualita indigových už vůbec s vírou nepracuje, je jí prakticky jedno, v co kdo věří a zaměřuje se na to kým skutečně každý je a jak to projevuje ve svém životě. Indigoví nechtějí měnit svět, protože oni sami jsou tou změnou, prožívají ji.

Zjednodušeně bych popsal New Age jako náboženství fialových duší. Nová spiritualita je pak životem indigových. Je mezi nimi podobný rozdíl jako mezi křesťany a Ježíšem Kristem, jen v opačném časovém sledu. Byl Ježíš křesťan? Křesťané věří v Krista, ale co on? On žil to, v co křesťané věří. Kristus je pro mě symbolem spirituální zkušenosti, křesťanství pak vírou v ní (religiozity). Nová spiritualita prožívá to, v co věří New Age. NS je už za tím paradigmatickým posunem ve vědomí, který NA předpovídalo.

Vidět to je třeba v používání jazyka, tam kde NA mluví v budoucím čase, používá NS přítomný. Jevy, které NA vyhlíží, považuje NS za právě teď probíhající. NS pak nezkoumá skutečnost pomocí myšlenek nebo myšlenkových konstrukcí, ale vlastním prožitkem a na vlastní kůži a nezkoumá vnější svět, který je vždy relativní, ale vnitřní, kde nalézá absolutní nezpochybnitelnou pravdu v prožitku samém. („Pravda je Život“ „Nemůžu jít a tím lhát“). V tomto konceptu je pak každý nositelem pravdy, protože je nositelem Života a tato pravda je slovy nevyjádřitelná.

Nová Spiritualita indigových duší je dítětem New Age, něco, co se zrodilo z tužeb a lásky fialových. A Humanity´s Team je zhmotněním a oživením toho, o čem New Age snilo.

Kamil Krbálek