Historie, hlavní myšlenky a cíle Humanistického hnutí

Našel jsem na netu starší článek o Humanistickém hnutí. 

Přibližujeme historii, hlavní myšlenky a cíle Humanistického Hnutí slovy jednoho ze zakladatelů, Maria Rodriguese (Sila), pronesenými k příležitosti 30 výročí založení Humanistického Hnutí dne 4.5.1999 v Argentině.

Drazí přátelé,
opět jsme tady! Jsme tu kvůli této slavnosti, obklopeni několika přáteli, kteří byli s námi od začátku našich aktivit, a jsme tu také společně s dalšími, kteří nás doprovázejí kratší dobu při těžkém úkolu polidštění světa, který se den co den více odlidšťuje a vzdaluje se tak našim aspiracím.

Myslíme si, že pro ty, kteří neznají dobře naši práci a naše myšlenky, je namístě rozvinout některé body, které i přes velké zjednodušení mohou dát přibližnou představu událostí, které daly vzniknout tomuto proudu myšlenek a aktivit, který se poprvé veřejně vyjádřil na tomto pustém místě přesně před třiceti lety.
 
Bylo to na sklonku 60. let.

Již uplynula dlouhá doba od barbarství 2. světové války a na jistých místech se rozběhl velký proces ekonomické rekonstrukce a společenské reorganizace. A přece dál pokračovaly válečné konflikty, dál se v rozsáhlém měřítku šířil hlad a nerovnost a neomezeně se zvětšovala možnost masivní destrukce. Svět se stal bipolární a v obou blocích se závod ve zbrojení zdůvodňoval jako nezbytnost k zabránění agrese opačného pólu... Tak byla zeměkoule rozdělena dvěma ideologiemi, které jednaly z dominantních pozic, ale které nebyly s to pochopit historický okamžik, ve kterém se nacházely, a ještě méně byly s to pochopit proces, do kterého byly vtaženy. Civilizační krize, která se začala projevovat v této epoše nebyla nějakým zvláštním jevem, ale jednoduše pokračováním a zesílením stejných faktorů, které přispěly ke vzniku světových zrůdností a katastrof. A právě do tohoto klimatu celkového nepokoje pronikají mladistvé fenomény té doby, mezi které lze zahrnout malou skupinu, která vzniká v této oblasti, a která se šíří do stále vzdálenějších míst. Lidé této skupiny se nemohli volně vyjadřovat, protože už tenkrát začaly nastupovat diktatury. Když militantní aktivita těchto diktatur začala vést k nezbytnosti sdělit návrhy početnějším skupinám, začíná se rozpoutávat konflikt, který vyústí až v uvěznění a deportaci velkého množství mladých, kterým bychom chtěli věnovat na okamžik vzpomínku: těmto odvážným mladým lidem z Chile a z Argentiny, kteří pokračovali v rozvíjení rodícího se hnutí i v exilu. Chceme také vzpomenout zvláště první členy ve Španělsku, v Itálii a ve Spojených státech, kteří solidárně přijali vyhnance té doby. Mnoho z těchto starých přátel je zde dnes přítomno, jsou spjatí mnohými společnými zkušenostmi... Jim patří náš vřelý pozdrav. Ale pokračujme v našem vyprávění.

 
Během 70. let

se utváří organizace ”Komunita pro rozvoj lidské společnosti". Jednalo se o společenskou a kulturní skupinu, která v průběhu let byla uznána OSN. To byl okamžik, kdy se zformovaly a ustálily přesnější filosofické formulace a stanovily se charakteristiky tohoto nového typu hnutí, které už nemohlo být zaměňováno se spontaneitou jiných skupin, jež mají evidentní nádech dekadence a rozpadu. Právě od Komunity pro rozvoj lidské společnosti (logo tvořil trojúhelník vepsaný do kruhu) se začíná rozvíjet velké množství kulturních klubů, společenských organizací ve čtvrti a dalších skupinek. Právě takto se Humanistické hnutí pomalu zformovalo a dnes se šíří v různých podobách od kampaní alfabetizace v karibských a afrických zemích až po činnost ve zdravotnictví, kde medici a ošetřovatelé na četných místech zeměkoule pracují s mnoha omezeními, ale ve velmi krásném duchu.

Toto Humanistické hnutí tak různorodé ve svých společenských a kulturních aktivitách dalo také původ  
politickým stranám, které se začínají formovat v 80. letech.

 
V 90. letech

se Hnutí ocitá ve své plné koncepční zralosti a definuje se jako Universalistický humanismus nebo také jako Nový humanismus, jasně se odlišující od starých humanistických směrů. V letošním roce se hnutí připravuje uskutečnit úplné zhodnocení všeho, co se udělalo od prvních krůčků, a navrhuje svou strategii pro nadcházející století.

Abychom náš výklad doplnili, řekneme, že to, co především definuje toto hnutí, není ani politicky determinovaná aktivita, ani aktivita společenská nebo kulturní, ale soubor myšlenek a styl života.

Když úplně zjednodušíme nejdůležitější návrhy tohoto hnutí, mohli bychom říci, že  
 
v první řadě staví lidskou bytost jako hlavní hodnotu a starost v tom smyslu, že nic není nad člověka a žádný člověk není nadřazen druhému člověku.  
 
Za druhé potvrzuje rovnost všech lidí, a tudíž pracuje na překonávání pouze formální rovnosti práv všech lidí před zákonem, abychom se přiblížili ke světu stejných možností pro všechny.  
 
Za třetí uznává různorodost osobní i kulturní a tedy uznává charakteristiky vlastní i různých národů a odsuzuje všechny druhy diskriminace uplatňované ve jménu rozdílů ekonomických, rasových, etnických a kulturních.
 
Za čtvrté podporuje každou tendenci rozvoje poznání za limity vystavěné nesmyslnými předsudky, přijímanými jako absolutní a nezměnitelné pravdy.
 
Za páté proklamuje svobodu myšlení a víry a nakonec zavrhuje všechny formy násilí, zahrnující nejen násilí fyzické, ale také násilí ekonomické, rasové, náboženské, morální a psychologické, jako každodenní fenomény zakořeněné ve všech částech planety...

 
Zmíněné návrhy: považovat člověka za hlavní hodnotu, prosazovat rovnost možností pro všechny, uznávat různorodost a stavět se proti jakékoliv formě diskriminace, podporovat svobodu myšlení a bojovat proti jakékoliv formě násilí, charakterizují naši myšlenku a naši činnost v těch nejobecnějších aspektech. Zároveň tyto návrhy formují styl života a formu vztahů vysoké morální hodnoty. Tato forma by se dala vyjádřit ve větě ”Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě".
 
Na posledním místě by měl být zdůrazněn jeden aspekt našeho chování, a to účast ve všech oblastech života s cílem prosazovat předchozí citované návrhy. Účastnit se ve všech kulturních, společenských a politických oblastech s maximální energií a houževnatostí, kterou jsme schopni vynaložit, se stává více než doporučením našeho hnutí, stává se to nezbytností této krizové doby, ve které žijeme. Argumenty toho druhu, že vše je v rukou nekonečně mocného a násilného systému, že úspěch patří zkorumpovaným a neschopným se musí přeměnit z důvodu k přijetí našeho stavu ponižovaných a podceňovaných bytostí v základní podnět k přeměně stavu věcí veřejných.
 
Na druhé straně zdůrazňujeme také dimenzi toho, co je zásadně osobní a interpersonální, co, třebaže je vepsáno ve společenském kontextu, představuje jádro naší existence. Osobní vztahy, dnes zcela zničené, ukazují růst slepého násilí, ve kterém se ”ty" a ”my" zcela ztrácí, a ze kterého individuum, odkázané k samotě a zmatenosti, nenachází žádná východiska. Musíme znovu v této oblasti potvrdit, že každá lidská bytost má právo ptát se po smyslu života, po lásce, po přátelství... po všem, co se týká poezie a velikosti lidské existence, kterou se pokouší zhanobit jedna stupidní a malá materialistická kultura směřující k ”antihodnotám" a rozpadu.
 
A v této situaci, ve které nám je dáno žít, musíme uznat prozatímní vítězství antihumanistické kultury a přiznat si neúspěch našich ideálů, které nebylo možné naplnit.
 
Ale vítězové dneška nemají zajištěnou budoucnost, protože se všude ve světě začíná projevovat nová spiritualita: není to spiritualita pověrčivosti, není to spiritualita netolerance, není to spiritualita dogmatismu, není to spiritualita náboženského násilí, není to těžká spiritualita ”starých struktur" ani zastaralých hodnot; je to spiritualita, která se probudila z hlubokého spánku, aby znovu naplnila všechny lidské bytosti jejich nejlepšími aspiracemi.
 
Jestliže dnes musíme přiznat neúspěch, musíme také zaznamenat, že se rodí nová civilizace, první planetární civilizace v historii člověka. A následkem toho krize, které se objevují a které se budou objevovat i v blízké budoucnosti, poslouží přes všechno to neštěstí k překonání této poslední etapy lidské prehistorie... a každý bude vědět, zda se rozhodne připojit se k této změně nebo ne a každý pochopí, zda hledat hlubokou obnovu vlastního života.
 
U příležitosti 30. výročí, které dnes slavíme, chci poslat nejvřelejší vzpomínku stovkám tisíců našich přátel ve světě a zároveň bratrsky zdravím ty, kteří nás dnes doprovázejí tady.
 
Mír, sílu a radost pro všechny.