Globalizace a nová spiritualita

Lidská civilizace je na přelomu tisíciletí ve stavu latentních a postupně se naplňujících zásadních změn. Celá řada civilizačních procesů se sbíhá do nové reality, kterou si zvykáme nazývat globalizací. Globalizace má řadu dimenzí, zatím je však pozornost věnována především politické, ekonomické, ekologické, vojensko-bezpečnostní a informatické.

Nové informační a komunikační technologie jsou technickým předpokladem dalších globalizačních procesů. Tím, že celá planeta je informačně propojena a na celé zeměkouli je možné sdílet stejné informace "on line", ve stejném okamžiku a tedy v reálném čase, z jedinců na všech sociálních místech planety se stávají hráči na stejném hřišti. To však vytváří nejen kvalitativně zcela nové možnosti, ale také kvalitativně nová civilizační nebezpečí.

Lidská civilizace se vyvíjí po tisíciletí multikulturně a multisociálně jako bohatá varieta rodových, kmenových a národních entit. Civilizační varieta byla pojistkou vývoje i pojistkou zachování lidské existence. Deviantní vývoj jedné entity, i s jejím případným zánikem, představoval pro lidstvo jako takové, jen malé riziko. A zanikání entit, včetně národních států, mělo pro lidskou civilizaci podobný význam jako smrt jedince. Dosažené hodnoty převzala nastupující kultura a ty prvky zanikající kultury, které měly retardační charakter a bránily dalšímu vývoji, zanikly se společností (Sodoma-Gomora). Varieta, tak jako v biologickém světě, i v sociokulturním je pojistkou vývoje. Současně je však také plýtváním energie, protože to, co může být objeveno, vytvořena, pochopeno jednou, je objevováno x krát v závislosti na počtu sociálních entit, tempu jejich vývoje, komunikaci a kooperaci mezi nimi. Lze předpokládat, že existuje optimum mezi kritériem efektivity a bezpečnostním a vývojovým kritériem a z toho odvozené optimum počtu sociálních entit, jejichž optimální počet se mění v průběhu vývoje lidské civilizace. Vývoj ke globalizaci lidské civilizace a tedy potlačení sociokulturní civilizační variety v tomto smyslu znamená zásadní potlačení bezpečnostní a vývojové pojistky, ale může také znamenat zvýšení civilizační efektivity.

Výboje nejmocnějších států byly v dřívějších obdobích technicky a ekonomicky omezeny na bezprostřední okolí. Teprve v období kolonializmu vědecký a technologický vývoj umožnil zámořské objevy a kolonizaci nových území a původních obyvatel a kultur. Tehdy se také objevil eurocentrismus jako společně sdílený názor řady katolických a protestantských zemí, který se projevil ve filozofii, umění a v řadě vědeckých disciplín, ale také jako politická doktrína. Společnosti a kultury vně evropského kulturního okruhu byly vnímány jako barbarské a vnášet křesťanství a evropskou kulturu do těchto kultur bylo vnímáno jako poslání, ospravedlňující i násilné obsazení států a porobení původního obyvatelstva. Vymezování se evropského vůči neevropskému dokonce oslabilo vnitřní konflikty, které vyplývaly z náboženské diferenciace a z politických zájmů a vedly až k náboženským válkám.

Vymezování se vůči vnějšímu okolí systému - okolí sociální entity je zákonité a má i svou nadstavbu v podobě světonázoru, náboženství a dalších kulturních fenoménů. Tato kulturní, světonázorová a náboženská identita má nezastupitelné pozitivní funkce, ale také slouží k vymezování se vůči dalším sociálním entitám. Světonázorová a náboženská identita bývala také příčinou či zástěrkou konfliktů mezi odlišnými sociálními entitami.

Globalizace, ke které dochází prostřednictvím informačních technologií a informačních toků, integrace ekonomické a politické, probíhá v prostředí sociokulturní diverzity a nutně vede ke snižování sociokulturní variety lidské civilizace. Dochází zde k diskrepanci mezi globalizací informací, politiky a ekonomiky a národní sociokulturní diverzitou. Trendy k řešení této diskrepance se však ukazují jako problematické. Je tendence přenášet silnou politickou, vojenskou a ekonomickou pozici do oblastí, které mají specifické zákonitosti vývoje.

Proces globalizace by byl vysoce rizikový, kdyby byl postaven pouze na vyspělé technologii a na tržních mechanizmech. Obtížnější a významnější rovinou globalizačního procesu je dimenze sociokulturní a hodnotová, která musí být výsledkem multikulturního dialogu a konsensu.

Spojení globalizace s nadstavbou - kulturou, světonázorem, náboženstvím - jedné sociokulturní entity by způsoboval labilitu a rizikovost celého planetárního systému. Avšak doposud můžeme pozorovat, že obsahem globalizace se stává především euroamerická kultura a její produkty. Masová kultura, liberalizmus, tržní mechanizmy. Nebezpečná a historií překonaná je vize nadřazenosti určité kultury a její implantace společnostem s jinou kulturou. V současnosti je tendence za takovou považovat euroamerickou křesťanskou kulturu. My, kteří jsme v této kultuře vyrostli, máme tendenci to, co bylo a je součástí této kultury považovat za normální a to, co je za hranicí této kultury máme tendenci vnímat spíše jako něco nenormálního. Připomeňme si však, alespoň některé hříchy naší kultury.

Křižácké výpravy a šíření víry prostřednictvím genocidy, náboženské války uvnitř křesťanství, likvidace jihoamerických kultur a genocida jejich obyvatel, genocida indiánů -původních severoamerických obyvatel, kolonializmus a s ním spojené vyvražďování obyvatel Afriky, Asie a Austrálie a Ameriky a rozvrácení jejich původních kultur, rozpoutání 1. a 2. světové války, vznik totalitních společenských systémů, otrokářství v novověké době a do nedávné doby rasová segregace, která v USA kolem třetině obyvatelstva upřela lidská a občanská práva.

Ale i v současnosti je v křesťanské euroamerické civilizaci tolik jevů a problémů, že by bylo na místě usilovat o nápravu a řešení stavu euroamerické kultury, namísto jejího vnucování jako ideálního vzoru pro zbytek světa.

Jedná se např. o problém drog, alkoholizmu, nikotinizmu, nezaměstnanosti, bezdomovectví, vysoké kriminality, prorůstání organizovaného zločinu s politickým systémem, masové únosy žen, spojené s obchodem s bílým masem a násilná prostituce, rozšířená pedofilie. V důsledku sexuální turistiky se v zemích mimo křesťanský kulturní okruh rozšiřuje prostituce, včetně prostituce dětské. Jak je patrno, euroamerická kultura nemá důvod k přílišné pýše na svou dosaženou úroveň. Technologická úroveň společnosti je prostředkem a hodnocení společnosti na základě její technologické úroveň je projevem nekulturnosti. Zvláště v mladší větvi křesťanské civilizace - v USA, je patrná určitá civilizační arogance a nedostatek pokory. Z historie víme, že kombinace těchto vlastností nevěstila nikdy nic dobrého pro budoucnost.

Ať se jedná o evropskou či jinou kulturu, vždy se jedná o svébytný fenomén spojený s konkrétní sociokulturní entitou (státem-národem) a vůči němu funkční. Tato entita a její nadstavba jsou vzájemně vybalancované, dosažený stav je výsledkem historického vývoje a aktuální stav obsahuje i tuto historii. Nadstavba a její prvky plní řadu funkcí vůči společenskému systému entity právě díky této aktuální i historické provázanosti. Nadstavba jedné entity proto nemůže být funkčně, strukturálně ani historicky provázána s globální entitou a z těchto důvodů nemůže převzít úlohu nadstavby v procesu globalizace a pro globální systém.

Globalizace musí souběžně se známými procesy v oblasti politiky, ekonomiky, informatiky usilovat o vytváření nadstavby v oblasti kultury, světonázoru a náboženství. Podíváme li se zpět do historie vidíme, že každé náboženství bylo do značné míry spojené s určitým státem, národem, kulturou a národy se často vymezovaly vůči ostatním svým náboženstvím. Naprosto to platí o judaizmu a o židech, v menší míře i o dalších. Náboženství byla v historii zneužívána pro mocenské a ekonomické zájmy v podobě náboženských válek. Současný vývoj obsahující globalizaci a tendence k univerzalizmu vnímá tuto historickou zátěž náboženství, ale i další fenomény, které uvnitř náboženství vznikly navzdory jeho podstatě.

Člověk představuje vzájemně se ovlivňující jednotu tří složek biologické, psychické a sociální. Třetí složka bývá také nazývána "společenská osobnost", která se vytváří v procesu socializace a sociálního zrání, jako průsečík mezi individualitou jedince a působením společnosti. Vztah mezi jedincem a společností se realizuje prostřednictvím sociálního pole jedince, které se v posledních letech v důsledku moderních procesů proměňuje, dochází k virtualizaci-digitalizaci sociálního pole a k jeho rozšiřování o evropskou a globální dimenzi. Jedinec žije v dynamické rovnováze se svým sociálním polem a změny v sociálním poli vedou ke změnám modální společenské osobnosti. Proměna sociálního pole moderního člověka a globalizace vyžadují zásadní změny v osobnosti moderního člověka, svým způsobem se jedná o globální osobnost, která bude vybavena na planetární univerzalitu.

Co by mohlo u člověka vytvářet vnitřní platformu k planetární univerzalitě? V realitě již takový fenomén existuje, nazývám ho novou spiritualitou. V čem je nová spiritualita nová? Nová spiritualita není novou v historickém rozměru, ale pouze v relaci k církevní spiritualitě. Pojem nová spiritualita, ale také alternativní spiritualita se používá již delší dobu. Svým způsobem každá spiritualita obsažená v duchovním poselství avatarů jako byl Kristus či Buddha byla současně nová i tradiční, protože podstata jejich poselství je nadčasová, ale duchovní poselství každého avatara vyjadřovalo "novou spiritualitu" v podobě relevantní dané době a sociokulturním podmínkám prostředí, v němž působil.

Přeci jen však lze na nové spiritualitě nalézt nové prvky:

1. To, co bylo v minulosti sdělováno zasvěcenci pouze jako esoterní nauka, je nyní široce přístupné všem zájemcům. Duchovní literatura umožňuje seznámit se v relativně krátké době s s různými duchovními směry, což bylo v minulosti nemožné. Poznání i jednoho esoterního proudu, jako je třeba hermetizmus či kabala, bylo dříve záležitostí celoživotního studia.
2. Historická spiritualita byla ve své formální podobě zaměřena na určitý národ, kulturní okruh, čímž byla méně sdělná pro lidi jiných kulturních okruhů. Hranice mezi kulturami a náboženstvími nikdy nebyla ostrá a s postupujícími stoletími jejich existence, jednotlivá náboženství se stále více nejdříve územně, a posléze i obsahově prolínala a ovlivňovala. Nová spiritualita však již není zaměřena a omezena na určitý národ, kulturu či území, ale má planetární rozměr, jak co do svých zdrojů, témat a problémů, tak i rozložením jedinců, kteří novou spiritualitou žijí a rozvíjejí ji. Také z hlediska svých zdrojů či pramenů má nová spiritualita planetární rozměr, čerpá z křesťanství, buddhismu, jógy, hinduizmu a z dalších pramenů.
3. U nové spirituality se mění vztah k vědě. Církevní spiritualita byla v ostrém protikladu k vědě a k jejím poznatkům. Racionalismus a osvícenectví přinesli základy moderní evropské vědy do určité míry jako reakci na represe římskokatolické církve vůči lidskému poznávaní, které přineslo poznatky rozporné vůči církevním dogmatům. I když hroty mezi církví a vědou se postupně obrousily, v pozadí tento antagonizmus zůstává. Nová spiritualita představuje novou kvalitu jak na straně spirituality, tak na straně vědy. Ze strany humanitních věd v díle osobností jako je C. G. Jung a Stanislav Grof a ve směrech, které reprezentují, dochází ke sbližování se spirituálním myšlením. K určitému přibližování, když ne přímo k průnikům, dochází však i v uvažování některých přírodních vědců, kteří bez problémů překračují hranici mezi přírodními vědami a transpersonální psychologií či obecně spiritualitou. Překonávání dřívějšího antagonizmu mezi církevní spiritualitou a vědou je tedy další charakteristikou nové spirituality.
4. Nová spiritualita byla při svém postupném utváření stimulována aktuálními civilizačními problémy jako je ekologický problém či světový mír a součástí nové spirituality je snaha globální civilizační problémy řešit.
5. Nová spiritualita je reakcí na církevní spiritualitu, která na původní spiritualitu obsaženou v poselství avatara nanesla vrstvy organizace, byrokracie, hierarchie, vazby na světskou mocenskou strukturu a umožnila "světskou kariéru" formálně duchovním osobám. To vše odvádělo od spirituality k aktivitám spojeným s organizací a hierarchií.
6. Nová spiritualita akcentuje nadčasovou podstatu spirituality. Jedná se o niternou spiritualitu, o přímý vztah člověka k transcendentnu bez zprostředkujících článků kněze, náboženské organizace a hierarchie, kostela, náboženských rituálů a církevních dogmat.

Mládež v procesech globalizace a spiritualizace - nové spirituality

Jeden z nejpodstatnějších rysů vývoje společnosti v posledních deseti letech je postupná diferenciace podle řady kritérií. Za jeden z diferenciačních znaků můžeme považovat vztah ke spiritualitě. Generace mládeže se jako celek vyvíjí k další sekularizaci, despiritulizaci a ke stále vyhraněnějšímu hédonizmu. Avšak uvnitř generace mládeže existují skupiny, kteří se o spiritualitu nejen zajímají, ale spiritualita se stala významným rozměrem jejich života.

Empirické poznatky o spiritualitě české společnosti

Následující grafy vyjadřují poznatky získané v rámci grantu MŠMT ČR "Mládež a spiritualita" řešeného doc.PhDr. Petrem Sakem, CSc. Časovou řadu tvoří data z dalších výzkumů autora.

"Považujete se za přívržence-stoupence následujících církví, náboženských a duchovních směrů ?" K vyjádření použijte škálu: 1 - rozhodně ne, 2 - spíše ne , 3 - nevím, nemohu posoudit, 4 - spíše ano, 5 - rozhodně ano, 6 - neznám, nemám dostatek informace.

"Kde lze především nalézt Boha ( Nejvyšší princip, transcendentno apod.)"

1. sám v kostele
2. v kostele při mši či jiném obřadu
3. ve společnosti stejně věřících
4. ve společnosti kněze
5. při studiu Bible (křesťané, židé) či jiné knihy
6. v přírodě, v horách, na poušti
7. v sobě
8. nikde

Tab. Význam duchovních aktivit a technik při hledání Boha (v %)

"Jsou podle Vašeho názoru důležité uvedené alternativy při hledání - nalezení Boha, "Nejvyššího principu" atd. K vyjádření míry důležitosti použijte škálu č. 2" Stupně škály byly verbalizovány následujícím způsobem: 1 - rozhodně ne, 2 - spíše ne, 3 - nevím, nemohu posoudit, 4 - spíše ano, 5 - rozhodně ano.

"Využil jste někdy ve svém životě uvedených forem duchovního a náboženského života?" Pokud ano, jak často, k vyjádření použijte škálu č. 6" Stupně škály: 1-nikdy v životě, 2-pouze několikrát za život, 3-v minulosti často, ale již dlouho ne, 4-alespoň jedenkrát za rok, 5- alespoň jedenkrát za půl roku, 6- alespoň jedenkrát za měsíc, 7- alespoň jedenkrát za týden, 8 - každý den, jen výjimečně ne.

"Využil jste někdy ve svém životě uvedených forem duchovního a náboženského života?" Pokud ano, jak často, k vyjádření použijte škálu č. 6" Stupně škály: 1-nikdy v životě, 2-pouze několikrát za život, 3-v minulosti často, ale již dlouho ne, 4-alespoň jedenkrát za rok, 5- alespoň jedenkrát za půl roku, 6- alespoň jedenkrát za měsíc, 7- alespoň jedenkrát za týden, 8 - každý den, jen výjimečně ne.

Jak se podle Vašeho názoru bude vyvíjet duchovní život moderního člověka? Vyjádřete se pomocí škály 1 - rozhodně ne, 2 - spíše ne , 3 - nevím, nemohu posoudit, 4 - spíše ano, 5 - rozhodně ano, 6 - neznám, nemám dostatek informace.

Moderní člověk:

1. bude orientován na materiální stránku života, duchovní dimenze ho nebude zajímat
2. bude se vracet ke křesťanství v tradičním katolickém pojetí
3. bude hledat inspiraci v křesťanství, ale v jiné podobě než podávají katolické a evangelické církve
4. bude se orientovat na orientální duchovní nauky (buddhismus, védánta, zen bud. atd.)
5. bude inklinovat ke směrům jako je new age, transpersonální psychologie atd.
6. vzniknou nové formy spirituality, duchovního a náboženského života
7. ke svému duchovnímu životu bude potřebovat kněze, kostely a náboženské rituály

Závěr

Destruktivní působení tržních mechanizmu na planetární rovině musí být vyváženo novou spiritualitou a novým typem osobnosti člověka s hodnotovým systémem a myšlením, schopným reflektovat celoplanetární souvislosti a s globální odpovědností. Nová spiritualita a nový typ osobnosti musí vyvažovat rizika, kterými jsou tržní mechanizmy a politici.

původní článek