Duchovno a věda

Před tím, než jsem se začal zajímat o spiritualitu, mou vášní byla věda a zůstala jí i teď, stále si udržuju předhled o tom, co se děje, co se objevuje, na co vědci přišli. Velice se zajímám o vesmír a kosmický výzkum, zajímá mě vznik vesmíru, hvězd, planet i života, inspirují mě texty o evoluci, o vědomí, o vývoj i historii lidského druhu. Nevidím rozpory mezi informacemi, které získávám od vědců a ze spirituálního světa, naopak, jsou v čím dál větší shodě.

Věda a vědecké poznání světa nejsou statické a mění se a shazovat práci vědců je stejně povrchní, jako když oni shazují tu naší. Víme o sobě a o tom, co děláme, dost málo, ale všichni popisujeme jednu skutečnost. Proto mám hluboký respekt k tomu, co vědci objevují, protože popisují stejnou Boží skutečnost a její zákonitosti, které já popisuju ze spirituálního světa. (Stejně povrchní jsou i vzájemné shazování a urážky mezi lékaři a léčiteli, když si jedni o druhých myslí samé nesmysly. Obě cesty mají stejný cíl, radostného a zdravého člověka a každá přispívá k jeho dosažení svým dílem. Velmi se mnou souzní, jak o tom píše Barbara Brennan v Rukách světla.)

Stále více vidím, že pojímat spiritualitu a vědu jako dvě protikladné oblasti, je omyl. I ty největší vědecké objevy všech dob totiž vůbec nevznikly z chladného rozumu, ale byly vysoce inspirované ze spirituálního světa, nádherně o tom třeba píše ve svých životopisech Richard Feynman, nositel Nobelovy ceny za fyziku. To, za co dostal nobelovku, mu bylo shůry dáno a on si tohohle daru byl plně vědom. A to, že to pasovalo ke všem ostatním výsledkům získaným vědeckou metodou není náhoda, ale princip. Věda je totiž vysoce spirituální záležitost a věnují se jí velice vyspělé duše, které dokážou vnímat principy reality.

Samozřejmě vnímám omezený rozhled současné vědy, který vědcům zatím znemožňuje vidět víc, ale taky vidím cesty, kterými věda opouští tuhle uzavřenou oblast. To, co bylo objeveno např. v kvantové mechanice, způsobilo, že současný vědecký rozum se zastavil a těm znalým vědcům už je jasné, že s dosavadním pojetím světa cesta dál nevede. Samozřejmě, ještě nejsou natolik odvážní, aby ten domeček zbořili, ale ten den se blíží. Pak se velmi změní vědecké pojetí pojmů jako je čas, prostor, život, vědomí. A já jim posílám lásku, přijetí a odvahu.

Mé informace ze channelingů jsou v souladu s vědeckým poznáním a chápáním 3D světa. Jdou sice dál a hlouběji do světů, kam věda zatím nezasahuje, ale mí průvodci potvrzují, že ve 3D světě mají vědecké informace svou platnost. Ofrňovat nos nad člověkem, který získal informace z učebnice nebo jiné knihy, kdežto druhý je má ze channelingu nebo rovnou od andělů, je nepochopením přenosů informací ve vesmíru. Principiálně totiž není vůbec rozdíl mezi nasloucháním, čtením a channelingem. To, že čtete tenhle text, je channeling jako každý jiný. To, co si člověk přečte ve vědecké knize, má stejnou platnost jako channeling archanděla Michaela, i chyby a zkreslení v přenosu představ a myšlenek jsou podobné a s oběma informacemi se musí také podobně zacházet. A jak ve vědě, tak v channelingu platí, jeden zdroj=žádný zdroj.

Vědecké informace mi umožňují vnímat a chápat 3D realitu a když naslouchám svému nitru, dokážu vidět i věci, které ještě vědci neobjevili nebo je špatně chápou. Často, když se zeptám na nějakou podrobnost, dostanu informaci: „přečti si to tady v té (vědecké) knížce, nemáme čas ti deset let vysvětlovat něco, co už bylo objeveno jinde.“ Pak mí průvodci pracují s představami nebo modely, které jsem si utvořil při čtení knížky a dokážou je rozvíjet a doplňovat, ale než bych se k těm prvotním představám dopracoval sám, trvalo by to roky a já mám na práci prostě něco jiného, než objevovat objevené. Už se mi stalo, že při čtení knížky o lidské evoluci mi došlo, že paleontologové přehlédli něco, o čem jsem věděl z channelingu, a o několik let později ta záležitost byla skutečně objevena.

Dělat z čisté vody channeling na rozsáhlé a komplexní téma týkající se 3D je zhola nemožné a je to ztráta času, protože výsledky jsou mimo realitu. Pochopení se tvoří dlouhou dobu a vysvětlit relevantně obrazy, které v channelingu přicházejí dá nesmírnou makačku. Ale když si uvědomíme, že všichni jsme jeden a všichni lidi na Zemi přivádějí informace ze spirituálního světa, můžeme využít všech informací. A nejen těch od mágů a proroků, ale také od vědců. Poznání všech je stejně platné.

Příkladem v realitě neukotveného channelingu jsou informace o Atlantidě, o ostrově utopeném uprostřed Atlantiku, které lidé přijímají už tisíce let, ale bez znalosti deskové tektoniky, bez základní znalosti geologické historie Země nebo archeologie se změnily v nepoužitelnou konstrukci. Vědecké informace nejsou něčím, co nás má ohrožovat a vědci nejsou diletanti, kteří bojují proti představě Atlantidy. Ve chvíli, kdy je vezmeme jako partnery, kteří pracují svým způsobem na objasnění záhad tohoto světa a jejich informace bereme za stejně platné jako jsou ty naše, teprve tehdy se dobereme použitelných výsledků. Uprostřed Atlantiku v posledních milionech let žádný kontinent nebyl, tak se ani žádný nemohl potopit. Přesto channelingy o Atlantidě mají svou platnost, ale v realitě jsou ukotvené někde jinde. Prostě pátrejme dál místo nesmyslných hádek.

Poznáváme svět všemi smysly a na všech úrovních a tak nedílnou součástí je i poznávání světa na mentální úrovni, která nám umožňuje tvořit si logickou představu o světě. A pokud vycházíme z představy, že vše je jedno a celý vesmír je v souladu, pak jsou v soulady i všechny formy poznání, protože vedou k poznání té samé podstaty. A rozpory ukazují, že můžeme pátrat dál a objevit hlubší souvislosti.

Například se mnou nerezonovaly vize kosmické katastrofy, které předpokládají nějaký neznámý objekt ve Sluneční soustavě, jehož objevení je krajně nepravděpodobné. A mí průvodci mi při čtení podobných vizí vždy doporučovali řídit se vědecky ověřenou představou okolního vesmíru a tím zachovávat klid. Nikdy netvrdili, že se třeba najednou sluneční soustavou prožene nějaká „modrá“ hvězda, o které bychom ještě nevěděli, protože mám astronomickou představu o okolí Slunce a o tom, co se ví a neví. Ale při pátrání po původu těch vizí, jsem si uvědomil, že ta „modrá“ hvězda se nám objeví nad hlavou, čili ne na obloze, ale že je budoucí součástí lidského energetického systému.

Při otázkách na dutost 3D Země, mi naskakovali pipínky skepticismu, protože chápu, že dutá Země je fyzikálně nemožná a z pozorování pohybu družic ukazují, že Země je kompaktní těleso. Ale pak jsem si uvědomil, že „dutá“ je Gaia. Podíval jsem se, jak vypadá Země v jiných dimenzích. Vnímám 3 vyšší světy, svět energií, svět záměrů a svět božské emanace. Planetě ve světě energií nebo jejímu archetypu se říká Gaia. A ve světě energií jistou "dutost" Země vnímám, ale spíš tak, že v blízkosti fyzického povrchu vidím hustou a velmi komplikovanou energetickou strukturu, tvořící celou biosféru, jsou v ní archetypy všech druhů, všech vztahů i procesů. Uvnitř pak je ta struktura mnohem jednodušší a jakoby řídší.

Ale jsou stále věci, o kterých vím, že jsou nepravděpodobné, ale ještě nemám vysvětlení pro to, co znamenají v symbolické řeči našich průvodců. Např. posun pólů ze dne na den nebo změna rotace Země. Umím si dost dobře představit velikosti energií, které by to mohly způsobit, a proto vím, že je ta událost ve 3D krajně nepravděpodná, i když se samozřejmě oboje už v historii Země stalo, to když do nás narazila planeta velikosti Marsu a stvořila Měsíc.

A velmi si vážím pana Grygara a jeho klubu skeptiků Sysifos, protože pro nás dělají to nejlepší, co umí.

(psáno pro Novou Zemi)