Cesta změny

Svět kolem nás se mění a lidé mají strach ze změn. Věci už nejsou takové, jaké byly dřív a spousta z nás má strach, že jsou horší. Nevíme, co nás čeká a tak se bojíme budoucnosti. To, čeho jsme se báli včera, dnes prožíváme. To čeho se bojíme dnes, prožijeme zítra. Naší přirozenou reakcí je obrana toho, co mizí a boj proti tomu, co přichází. A to, co nastává, je veliké a mocné a my tak malí a bezbranní. Máme vůbec naději něco změnit?

Pokud chceme změnit něco tak obrovského jako je svět, zemské klima nebo celá civilizace, musíme použít ty nejmocnější nástroje, které nám byly dány a musíme je používat nejlépe jak dovedeme. Nic menšího nefunguje. Darovali jsme si úžasnou příležitost stát se mocnými a dovednými ve svých životech. Ta změna totiž začíná v nás, v našich srdcích, vstupuje do našeho vědomí a mění naše záměry a činy. Záměry a činy jsou ty nástroje, co už máme, naučme se je tedy používat tak, aby tvořily to, co chceme. Jeden záměr je nepatrný, jeden čin je maličký, ale když se spojí tisíce a miliony záměrů a činů, vznikne něco mnohem většího, než je jejich prostý součet.

"Co cítím?" a "Co chci?" jsou dvě klíčové otázky, které si stále klademe a odpovědi na ně nás navigují životem. Sdílíme své odpovědi a nasloucháme druhým. Tento text vznikl právě sdílením odpovědí. Zajímá nás, co cítí a co chtějí ostatní. Zajímá nás, jak se naše záměry zrcadlí v záměrech druhých. Chceme tvořit společné záměry a jejich realizaci prožívat svými životy. Společné záměry a společné činy, to je ta moc, ta síla, ta energie, ta naděje, které nám byly dány. Použijme je.

Vesmír je stroj na záměry, vhodíš záměr, vypadne výsledek. Pokud nevíme, co od vesmíru očekáváme, výsledky, které nám vesmír vrací se nám nelíbí. Proto je nutné si přesně uvědomovat, co od vesmíru chceme, jaké záměry mu posíláme. Pokud jsou naše záměry nepřesné, v rozporu s jinými záměry nebo nevědomé, tvoříme něco, co nechceme. Takto jsme se záměry pracovali dosud a vytvořili jsme chaos, války, klimatické změny, nemoci, chudobu, bolest. Ale už si to uvědomujeme, už víme, že to můžeme dělat jinak. Můžeme vytvořit svět bezpečí, míru, zdraví, bohatství, radosti a lásky na planetě, která podporuje Život.

To, že všichni jsme jeden, je hluboko ve vědomí Bytostí světla. Naším záměrem je umožnit dalším lidem získat schopnosti, které jim dovolí rychle tvořit společné záměry s lidmi kolem sebe, v jejich skupinách nebo týmech a nám umožní tvořit společné záměry s nimi. A co chceme?

Chceme PROŽÍVAT lásku ve všech jejich formách, chceme PROŽÍVAT jednotu, harmonii, radost, štěstí, svobodu, chceme TVOŘIT, chceme BÝT spolu. Chceme spojovat lidi s jejich sny a nejkrásnějšími představami, chceme je propojovat mezi sebou navzájem i se sebou samými. Chceme ostatní provázet po cestách, na kterých se potkávají, a tvořit prostor jejich kontaktu.

Formulace záměru

Tvoření záměru je v prvé řadě energetický proces na individuální i skupinové úrovni. Druhou fází tvoření je vyjádření záměru slovy. Abychom se dočkali od vesmíru výsledků, které očekáváme, musíme si být přesně vědomi záměrů, které do něho dáváme. Je potřeba záměr jasně a přesně formulovat. Takový záměr pak vnímá nejen vesmír, ale hlavně lidé kolem nás.

Formulace účinných a funkčních záměrů má svá pravidla.

1. Vše, co je v záměru, je vytvořeno

2. Vesmír nezná předponu ne-

3. Záměr je o mě/ o nás

4. Záměr je realizovatelný, jen pokud je živý

5. Zaměř se na výsledek

6. Každá podmínka je omezením

7. Věř svému záměru

1. Vše, co je v záměru, je vytvořeno

Každé slovo záměru je vesmírem zhmotněno, proto do záměru dáváme jen to, co chceme opravdu stvořit. Každé slovo je důležité, pečlivě je proto vážíme.

Organizátoři jednoho protestu napsali: "Toto je akce proti klimatické změně." Co na základě tohoto záměru tedy vesmír tvoří? Vytvoří akci, pak klimatickou změnu, bez jejíž existence by akce neměla smysl a nakonec střet mezi nimi, aby akce i klimatická změna naplnili smysl svého bytí. Byl ovšem toto nejhlubší záměr organizátorů? Pochybuji.

Lépe formulovaný záměr by mohl znít: "Tohle je akce na podporu uchování příznivého klimatu". Pak vesmír tvoří akci, přiznivé klima a podporu mezi nimi. A ještě účinější je vyjádřit záměr co nejpříměji, např.: "Chci žít na planetě s nejlepšími podmínkami pro život."

Tahle věta popírá sama sebe. Vesmír samozřejmě zná předponu ne-, ale záměr je vždy spojen s energií a ta je vždy "kladná" nebo přítomná a to, že nějaké přání znegujeme neznamená, že zmizí energie jeho záměru.

Záměr "nechci být nemocný", slyší vesmír jako "chci být nemocný" a tvoří existenci (být) a nemoc. Proto je třeba vždy záměry formulovat kladně: "chci být zdravý". Vesmír pak tvoří existenci a zdraví.

Ale POZOR, vesmír reaguje na slovo NE, je to povel k zastavení toku energie. Pokud někdo vyšle záměr a druhý řekne NE, záměr se neuskuteční. Proto účinné záměry formulujeme tak, aby je nikdo další nemohl slovem NE zastavit.

Záměr "chci, abys byl zdravý", může druhý slovem NE zastavit. Nikdo to ale nemůže udělat, pokud záměr formulujeme ve vztahu k sobě. např. "chci být obklopen zdravými lidmi" nebo "chci dávat zdraví." Tento záměr můžeme zastavit jen my sami.

Nelze změnit nikoho jiného, než sebe sama. Nelze mít záměr za někoho jiného než za sebe sama a tvořit to, co chci podle své nejkrásnější představy.

Spousta lidí vysílá záměry k jiným lidem, ale nikdy netvoří to, co chtějí. Pokud druhému řeknu "chci, abys umyl nádobí," možná docílím toho, že nádobí bude umyto, ale to, co chci podle své nejkrásnější představy, tj. láskyplný harmonický vztah, nevytvořím. Toho docílím jedině tak, že vyjádřím záměr k sobě samému "chci čísté nádobí." Pokud je to touhou i toho druhého, umyje ho, pokud ne, s láskou ho umyju sám.

Lze samozřejmě jiným vnutit svůj vlastní záměr, o kterém si myslím, že je pro všechny ten nejlepší. Podobné myšlenky měli i Hitler, Stalin a Mao. Ale ani jejich záměrem podle nejkrásnější představy jejich životů nebyly miliony mrtvých, ale láska, harmonie a porozumění.

4. Záměr je realizovatelný, jen pokud je živý

Z energetického hlediska je záměr živý tehdy, pokud je průnikem aktuálních záměrů zainteresovaných lidí, čili není mezi námi někdo, kdo je proti. Pokud jsme s takovým člověkem, je nutno hledat jiný záměr, jinak ho formulovat, je třeba hledat hlubší shodu.

Ve formulaci záměru je život tehdy, pokud je vyjádřen živým jazykem. Používáme proto činná slovesa, nikoli infinitivy. Mluvíme v přítomném čase, nikoli v budoucím nebo minulém, protože život existuje jen tady a teď.

Pokud je mým záměrem "postavit dům", vesmír neví, co má dělat, stojí, energie neproudí, řídí se totiž podle slovesa. Když záměr změním na "budu stavět dům," energie už může proudit, ale čeká na budoucnost. Jenže ta nikdy nenastane.

Živý záměr je "chci postavit dům" nebo "stavím dům" nebo "mám dům". Teprve ve chvíli, když v záměru je činné sloveso v přítomném čase, vesmír ví co a jak tvořit.

5. Zaměř se na výsledek

Tvoření záměru je o definování cílů. Cesty, které k nim vedou, necháváme na vesmíru. Pokud dáme do záměru cestu, zůstaneme na cestě a cíle nikdy nedosáhneme.

Spousta léčitelů má tento záměr: "chci léčit lidi" a tak léčí, ale nemocných neubývá, aby se léčitelův záměr mohl naplňovat, potřebuje zkrátka nemocné lidi a vesmír je tvoří. Ale takový stav není nejhlubším záměrem ani léčitelů ani jejich pacientů. Došlo k záměně cesty (léčit) za cíl (vyléčit). Funkční záměr zní: "chci uzdravovat lidi."

6. Každá podmínka je omezením

Vyjadřujeme záměry bezpodmínečně. Vesmír může splnit každý náš záměr, ale pokud očekáváme určitý způsob naplnění, omezujeme jeho možnosti tvořit a sobě schopnost rozpoznat, že záměr byl naplněn.

Pokud náš záměr vychází z nejkrásnější představy o našem životě, vesmír má připraven způsob, jak ho naplnit. Když ale omezíme záměr nějakou podmínkou, ten přichystaný způsob nemusí proběhnout nebo jsme tak omezeni naší představou, jak by měl být záměr realizován, že si nevšimneme, že se uskutečnil jinak.

"Chci vyhrát první ve sportce," to je velice konkrétní záměr se spoustou podmínek, jen málokdo vyhraje první ve sportce a ani to, že mám silný a jasný záměr, tu pravděpodobnost nezmění. Bezpodmínečný záměr je "chci být bohatý," vesmír má ty peníze pro mě třeba připraveny jinde a pokud se neomezím jen na sportku, mohou přijít odkudkoliv.

Každá pochybnost oslabuje záměr. Pochybujeme o záměrech, které se nám zdají nereálné nebo jejichž splnění si nezasloužíme. Je to o sebedůvěře i důvěře k vesmíru. Ale pochybovat je důležité, protože pochybnosti nás upozoňují, jestli to, co chceme, je opravdu v souladu s naší nejkrásnější představou. Pokud pochybujeme, hledáme dál a hloubš, až prostě pochyby zmizí.

Pochyby také ukazují, že zde je více záměrů, které si odporují nebo jsou protichůdné, pak je potřeba si ujasnit, co doopravdy chceme. Klasickým znakem pochyb je záměr, který začíná: "chtěl/a bych...". Tomu vesmír rozumí jako: "možná bych chtěl a možná taky ne..." Jednoznačné "CHCI..." je bez pochyb.

O čem přemýšlíme, to se stane. Co je naším přáním, to vesmír vytvoří.

Nejdříve jsem si vysnil, že chci být ve skupině lidí, se kterými budu prožívat své nejkrásnější představy. A sním stále, hledám nejkrásnější představu toho jak ta skupina funguje, jak tvoří společnou nejkrásnější představu, jak získává sílu k její realizaci. Tyto své představy sdílím s vámi, mluvím o nich, píšu o nich, vizualizuji je. A vy mi dáváte zpětnou vazbu a sdílíte se mnou zase svoje nejkrásnější představy. V tomhle zrcadle se můj záměr proměňuje a harmonizuje s vaším a tak vzniká náš společný záměr. A čím přesnější a krásnější mám svůj individuální záměr a čím lépe je synchronizovaný se záměry každého z vás i s naším společným, tím úžasnější realitu vytvořím. Už realita, která vzniká teď, kterou právě teď prožívám, když jsem s vámi, je neuvěřitelná. A společně tvoříme zázraky a kouzla.

Sním o týmu lidstva. Je to sen s otevřenýma očima. Tenhle text je o obecných principech, o strukturách, o procesech, ale není to život. ŽIVOT JSME MY. Vím, že dokážeme změnit svět za jediný den a ten den se blíží. Ve chvíli, kdy vytvoříme vizi nového světa, zjistíme, že ten svět je už zde, že ho právě prožíváme. Že principy jsme objevili, struktury vytvořili a procesy probíhají. Říká se, že ke skokové proměně světa dojde, až nás bude na téhle cestě 2 až 3%. Co se stane, až nás v Čechách půjde společně 200 až 300 tisíc? Až tolik lidí bude mít synchronní záměry? Až bude tolik lidí mít záměr společný?