12.Celostátní setkání HT a DDK v Sidonii
20.05.2007 00:00Putovní cirkus zvaný Celostátní setkání Humanity´s Teamu se ve dnech 18.-20.května 2007 zastavil na moravsko-slovenském pomezí v hraniční vísce Sidonie. Laco dostal úžasný nápad pozvat opět naše přátele z DDK Žilina a tak jsme se na setkání mimořádně těšili. Nakonec se nás sešlo přes šedesát a užili jsme si ten víkend neskutečně.
Byla to Pohoda. Útulné rekreační středisko leželo jen pár metrů od hraniční říčky a skoro celé jsme ho obsadili
Takhle začínáme vždycky, v Kruhu, ale tentokrát nás bylo tolik, že jsme se málem nevešli do místnosti. Po několika pokusech jsme našli řešení, kdo se už nevešel na židle, seděl uvnitř Kruhu na zemi a tak energie mezi námi mohla stále proudit.
Celostátní setkání není jen o Kruhu, o meditacích nebo o přednáškách...
Dívej se druhému do očí a on se dívá do tvých, polož mu ruku na srdce, na tvém srdci je jeho ruka. Obejmi ho a pocítíš jeho objetí. Všichni jsme jeden. To je tanec srdcí.
Čas našich setkání je tak krátký, proto si užíváme každou vteřinu. Sníme o světě, který je plný radosti, lásky a harmonie. Sníme s otevřenýma očima a ten sen se stává skutečností. Prožíváme ho...
Ohlasy účastníků
Kamil 21.5.2007
Ahojky Přátelé,
Moje základní otázka víkendu v Sidonii byla, co se dá dělat v šedesáti lidech, aby to mělo šmrnc, ze kterého mám radost, abych cítil propojení a proudící energii. Už předem mi bylo jasné, že nelze sdílet v mém oblíbeném Kruhu srdce, tam jsme si už vyzkoušeli, že maximální limit je tak dvacet až pětadvacet lidí s tím, že pokud chce jít člověk do hlubin svých emocí,pocitů a záměrů, musí být Kruh ještě mnohem mnohem menší.
Celý víkend jsem se pozoroval a zkoumal své pocity. Zkoumal jsem, z čeho pramení má mrzutost, netrpělivost, nervozita a v čem má počátek radost a nadšení. A hledal jsem cesty, jak se od té mrzutosti dostat k radosti. Byla to skvělá škola, díky Vám všem.
Co mě nudilo? Když jsem poslouchal myšlenky. Co mě naplňovalo radostí? Když jsem sám aktivně něco dělal. Pokud chcete Kamila unudit, posaďte ho na přednášku nebo mu vykládejte, co jste si kde přečetli, zavalte ho informacemi. Pokud chcete udělat Kamilovi radost, nechte ho zpívat, tancovat, plácat se do kolen, objímat, tvořit, nebo mu aspoň dejte do ruky tužku a papír. Propojení a proudící energii jsem cítil ve chvílích, když jsem s Vámi něco dělal, kdy jsem vyjadřoval sám sebe, když jsem společně s vámi zpíval nebo se vás dotýkal.
Čtyřleté dítě ve mě bylo naprosto uspokojeno, zpívalo a tancovalo, stavělo hrad z písku, s každým se objímalo. A chci dát stejnou radost i osmiletému, třináctiletému, sedmnáctiletému nebo čtyřiatřicetiletému dítěti ve mě. Dělali jsme věci, které jsou nadčasové, třeba ulička lásky, ale zjistil jsem, že nevím, jak bych vyjádřil radost a tvořivost v osmi, třinácti nebo sedmnácti. Ale mám obrovskou víru v HT a tak jako jsme dokázali znovuobjevit cesty, jak rozradostnit to čtyřleté stvoření v nás, objevíme cestu, která vede dál.
Hodně mě inspirovala ta louka, byla fakt úžasná a ty jabloně kolem....když jsem zavřel oči, viděl jsem nás, jak tam hrajeme nějaké hry i pro osmilété, třináctileté nebo sedmnáctileté. V tom snu jsme naprosto neměli čas sedět vevnitř a poslouchat nějaké přednášky...proč vědecky dokazovat Boha, když Boha prožíváme...proč přemýšlet o nenásilné komunikaci, když nenásilně komunikujeme...proč se trápit tím, jestli jsme tlustí nebo hubení, když jsme dokonalí...a jak je to s přátelstvím mezi mužem a ženou zjistíme tím, že se přátelíme...
Hrozně se mi líbilo, jak jsme udělali ten obrovský Kruh a točili se do spirály a pak obráceně, nejdřív šla energie dovnitř a pak zase ven, do světa. A hodně jsem se těšil, až budeme stavět mandalu, tak příště.
Co mě dělalo radost, když mi bylo osm? Fakt nevím. A tak se ptám Vás, co dělalo radost Vám. Já si vzpomenu akorát na to, co jsem dělal a co mi vůbec žádnou radost nedělalo. Seděli jsme ve škole a poslouchali-největší otrava na světě, pak pořád chtěli, abych někam běhal a byl nejrychlejší nebo skočil nejdál ze všech, to mě vůbec nebavilo. Nebo abychom MY porazili JE, a pak jsme brečeli, když ONI porazili NÁS, čili radosti v tom bylo taky pramálo.
Přemýšlím, jestli znám hru, kterou by mohlo hrát šedesát (nebo šestset) lidí na zelené louce, ve které by byli stále všichni zapojeni a přitom by nešlo o žádné vítězství nebo kdo je nejlepší, ale kde by šlo o souhru, koordinaci, spolupráci nebo o tvoření a která by byla tak rozmanitá, abychom jí mohli hrát až do konce života a nikdy nás nenudila. Mám obrovskou chuť nějakou takovou hru vymyslet a vytvořit, kdo z Vás se přidá? A nebo mnoho her, protože nás čeká ještě mnoho setkání :-)
Pár inspirací mě napadá, třeba TVOŘENÍ BUDOUCNOSTI, vzpomínáte si loni v Brně? nebo NA DIVADLO jako ve Skochovicích. Základ vidím ve velkém Kruhu, který se proměňuje na menší Kruhy, a ty se proplétají. Skvělé jsou řecký nebo francouzský tanec, ale tyhle budoucí hry nejsou jen o tanci. Jaká inspirace přichází Vám?
Tam, odkud pocházím, jsme často hráli Na bubliny, rychlá hra pro skoro neomezený počet lidí, kde se nově příchozí mohou snadno připojit a koho to už nebaví, může odejít. Seděli jsme v trávě a někdo vypustil bublinu a teď bylo snahou všech, aby nespadla na zem nebo neulítla, ovládali jsme jí svými myšlenkami. Bylo to podobné jako jsme si hráli s tím nafukovacím balónkem, akorát s tím rozdílem, že na bublinu se museli soustředit všichni a vyvažovat sílu svých myšlenek s ostatními. Když se někdo nesoustředil, bublina našla díru a frrrr. Když nám spadla nebo ulítla, vypustil někdo jiný další bublinu, mohl jí udělat lehčí nebo těžší (vtipálkové pak vypouštěli bubliny těžké jak kulečníkové koule :-) Další variantou bylo, že bublin bylo víc a když už jsme to uměli, mohli bubliny lítat v různých formacích, to chtělo velikou souhru všech přítomných. Vzpomínáte? :-) Lze něco podobného hrát na Zemi?
V Sidonii jsem často brečel - radostí. Možná jste si toho nevšimli :-) Bylo to ve chvíli, když jsem si VZPOMNĚL. Ano, ano, takhle jsme si to naplánovali... a já viděl před očima obrazy, které už jsem prožil (déja vú). Byli jste tam už tehdy a já cítím takovou vděčnost, že jste tady opět, že jsem Vás našel. Pak už to bylo beze slov, stačilo mi, jen se podívat na Myšku nebo na Marky a byl jsem tam, zpátky ve svém středu....
Způsob, jakým probíhaly přednášky, mě inspiroval k hledání alternativy, která mi dělá radost. Díky, že jste mě s tím hubnutím nenechali trápit dýl jak čtvrt hodiny. Pojal jsem to alespoň jako "besedu" nad dotazy diváků. Vymýšlím způsob jakým chci radostně předávat druhým to, co ve mě je, aby nás to bavilo naprosto všechny a skvěle si to užili.
A už mám i téma: "Kurz objímání", sice se objímáme od rána do večera, ale jsme si vědomi toho, co vlastně děláme? Jistě jste si všimli, kolika různých způsobů, lze člověka obejmout. A víte, že každý něco znamená? Víte, že způsob, jakým obejmete druhého člověka o vás řekne opravdu hodně? (tedy rozhodně mě :-) Chcete vědět, co jste mi na sebe prozradili jen pouhým objetím? Co jsem prozradil na sebe já? Jak se Vám se mnou objímalo? Co vám o sobě říkají lidé, kteří se s vámi objímají? A chcete se naučit objímat tak, abyste naplno vyjadřovali to, kým opravdu jste? A víte jaké to je, když se objímají ti, co to opravdu umí? Wow!!! Opravdu přeju každému člověku, aby si něco takového prožil. Bylo úžasné se s vámi objímat a pozorovat to, jak se měníte, den za dnem. Jste skvělí učitelé :-)
Kdy bude další setkání? Už teď se moc těším!!!!
Miluju Vás, Kamil
--------------------------------------------------------------------------------
Žaneta 21.5.2007
Kamile, milý
jen pár prvních postřehů k tvému dlouhému elaboprátu.
Já cítím, že se nám podařilo skoubit vše..aktivity, které víkend HT jako celorepublikáč může nabídnout.
A dokonce jsem byla nadšena..že se to vše tak vydařilo..a mám obdiv k Lackovi jak to zvládl moderovat..propojovat...neb vím, jaký to může být fičák..
bylo tam od všeho něco..a každý si může vybrati.....i tys měl volbu..vím, prošel sis vším, abys sis udělal pocit, názor..co ti pasuje a co ne..
ted to víš..tak můžeš
a) to , co chceš abychom dělali jináč - sám na příště připravit jináč..nějakou část programu
b) nebo přímo takové to "jinak laděné setkání" které uspokojí všechny potřeby tvých vnitřních dětí, zorganizovat, moderovat, vymyslet, přizvat nás do programu..dle tvých navrhnutých pravidel...
c) nebo stále nevrtat v tom...v čem to nebylo stále dost dobré..a prostě přijmnout..vše jak bylo..a přijmout naprostou zodpovědnost za své prožitky, které někdy nesouvisí s tím, co dělají druzí...
např : - level 1 nemůžu vystát něčí povídání...on je nudný
level 2 dokážu vnímat, co mi to dává..respektuji to...ale nudím se a tak odcházím..s respektem k sobě
level 3 dokážu vnímat, co mi to dává..respektuji to, ale dokážu vnímat i to v čem mi to nesedí..v čem se pro sebe můžu poučit..dělat to jináč..
¨ level 4 jak můžu toho druhého podpořit v tom, čím zrovna Je
..level..5 .....
pro mě bylo užasné slyšet názor Martinky v autě při naší cestě domů do Ostravy - která s námi byla na uplně prvním celorepublikáči v Ml. Boleslavi, roku 2004..a která střídavě, dle možností jezdívala a jezdívá až do tedka.
Všímala jsem si v čem všem se vylepšujeme, v čem všem jsme více a více tvořivější, sebevědomější, jak to získává na profesionalitě..a plynulosti a daří se sladit vše...takové aktivity i makové...každý si může vybrat..uaa a díky moc za její slova.
Zároven, prosím, vím že i reflexe je důležitá....a vyslyšet si názory druhých...vím, že se stále můžeme v něčem zdokonalovat..růst..jak jen nám to náš potenciál dovolí...
proto přijmi mou podporu..
Bud sám Tím, co chceš, aby jsi prožíval
Bud nám inspirácí
ukaž nám konkrétní kroky v čem ještě můžeme zlepšit tyto setkávání, předved je, ...ale za sebe nemám už prostor ani vždy chut nad tím diskutovat..ale jak, už mě znáš, vždy tě podporuji, at to děláš prakticky
Ale tak i tak díky za vše
pusu a pa
žan
--------------------------------------------------------------------------------
Kamil 21.5.2007
Díky Žanetko,
stále hledám, co chci, a jak sám sebe vyjádřit s radostí. Žádný můj pocit, který jsem prožíval v Sidonii, nesouvisel s tím, co dělali druzí lidé, ať to byla ta mrzutost nebo radost. Všechno se to odehrává ve mě a já své pocity respektuju a taky je zkoumám a sdílím s ostatními. Právě pocity jsou mými majáky na cestě. Občas jsem mrzutý, když nevím, co vlastně chci a chvíli se v tom plácám a hledám, a proto mám Vás, protože s Vámi je to hledání mnohem mnohem snadnější a rychlejší.
Stále jsem měl představu, že je nezdvořilé odejít, když někdo mluví nebo si začít dělat něco svého, když mě nebaví sedět, a pak jsem mrzutý. Ale když jsem sebral veškerou svou odvahu a vyběhl na zelenou louku, smál jsem se radostí. To byla úžasná zkušenost, kde jinde bych to mohl zažít, než na takové akci? A pak jsme si sedli do písku a postavili hrad...
Žanetko, když jsem s tebou (ale i s ostatními), mám stále víc odvahy, být tím, kým skutečně jsem. Ten svůj bod programu pro příští setkání jsem začal připravovat už v Sidonii, těch milion objetí mi bylo velkou inspirací a protože se objímám strašně rád, bude to objímání :-)
Kamil
--------------------------------------------------------------------------------
Vlasta 21.5.2007
Ahoj Kamile a vůbec všichni.
Už na tom pracuji. Moje vize školy rodičovství spočívá přesně v tom, co jsi
napsal. Znovu si prožít narození , předškolní věk, školní věk ......... atd. ale
ne tím, že budeme rozkrývat co nám kdo kdy, ale prostě a jednoduše si to
vytvoříme všechno nově podle té naší nejkrásnější představy a hlavně s radostí a
lehkostí bytí.Už léta se řídím tímto citátem. Co slyšíš, to zapomeneš. Co
vidíš,to si zapamatuješ. Co prožiješ, to pochopíš. Je to nádhera, radost, úžasné
naplnění poznávat svět prožitkem, to mi teda věř. Zažívám to s dětmi dost často.
Jsem ve fázi, kdy sháním informace a tak jsem moc ráda za všechno, co v Sidonii
proběhlo. Díky všem nádherným zrcadlům jsem si uvědomila spoustu věcí o sobě.
Cítila jsem se přijatá,jásající, tvořivá, chráněná, v bezpečí,obdivuhodná,
respektovaná, milovaná v harmonii i přesto, že jsem si dovolila být sama sebou,
projevit se, dělat jen ty věci, které se mnou souzněly. Dokonce jsem dala
přednost své momentální touze zahrát si volejbal před poslechem písní od Lenky a
veršů od Martinky i když jsem se na to moc těšila a vlastně jsem je v kolečku
vychvalovala. Prostě nádhera. A moje aha. Zjistila jsem, že dávat lásku je pro
mě mnohem jednoduší, naprosto samozřejmé, ale přijímat se musím učit. A taky
jsem si uvědomila, že bezpodmínečná láska nebolí. Alespoň já to tak cítím. I
když jsem celou uličku lásky brečela, byly to slzy štěstí.Cítila jsem klid, mír,
blaženost, nádherný hřejivý pocit u srdce, totální přijetí.
Děkuji Vám všem, že jsem s vámi mohla být, že jste mi dali pocítit
bezpodmínečnou lásku, že jste mi ukázali, že ji v sobě mám.
Mám ze sebe obrovskou radost, ušla jsem obrovský kus cesty a vy jste mi ,moje
milá druhá já, ukázali jak daleko. Taky jste mi dodali obrovskou odvahu
uskutečnit svůj sen. Ta sebedůvěra ještě trošku pokulhává a tak vám
mooooooooooooooc děkuji za podporu.
Miluji, miluji, miluji
Vlasta
--------------------------------------------------------------------------------
Kamil 22.5.2007
Ahoj Vlastičko,
vím, že je kolem mě spousta dušiček, které doplňují a podporují mé vlastní záměry. A to, co čtu od tebe, se mnou tak hluboce ladí. I já jsem teď ve fázi hledání informací a pak si v myšlenkách tvořím a představuju, co chci prožít. A své sny sdílím s Vámi všemi, protože jste pro mě důležití, protože sdílení je druhým krokem v tvoření reality.
Chci být na setkání, kde prožiju to, co nazýváš "školou rodičovství". Kde prožiju své dětství podle své nejkrásnější představy bez toho, abych se musel vracet do minulosti...
Po mém prvním dopise mi spousta z vás psala, jak jste si hráli jako děti. Díky. I já si dobře pamatuju, co jsem dělal v osmi nebo třinácti letech, ale ty hry nebyly takové, aby uspokojily mou duši. Chtěl jsem být s lidmi a tak jsem se těch jejich her účastnil, ale když jsem si chtěl hrát přesně podle svého gusta, hrál jsem si sám. Ale po čem teď má duše touží, co je moje potřeba, která stále není naplněna, je hrát si přesně podle svého gusta a přitom být s lidmi, které miluju. Ale ještě neznám ty hry, které mě naplní. Hledám. S Vámi všemi, protože plný se cítím, když jsme plní všichni.
teď cítím, že se mi ztrácí minulost a s láskou jí nechávám odejít, cítím se být podruhé dítětem a mé druhé dětství jsou tyhle roky v HT... neskutečně si to užívám, protože konečně je to dětství podle touhy mého srdce...nikdy jsem nevěřil, že si to budu moci zopakovat, že dostanu druhou šanci...jsem za to tak vděčný...
Kamil
--------------------------------------------------------------------------------
Filip 22.5.2007
Ahojte Dušičky! :)
Prostě Boží!
Stále lepší a lepší, setkání od setkání. Děkuji.
Moc moc děkuji organizátorům i jejich pomocníkům. Zejména: Lackovi, Marky
a samozřejmě Lubošovi.
Dále Petrovi D. (magic bejby) i všem co přispěli do programu.
A všem se Vám, sluníčkům, moc omlouvám, že mi do toho vlezli ty
koncerty alikvotního sboru. (při případném příštím konfliktu se Vás pokusím
přemluvit, abyste termín setkání přesunuli... tím se to roz-synchronizuje,
doufejme, a už se to od té chvíli jistě nikdy nestřetne. :-) )
I za všechny sdílení: Kamile, Míšo, Žanko , moc moc děkuji.
:o)
s Láskou objímá
Filip
P.S. Přikládám pro Vás, dušičky, Elfský pozdrav v jazyce Quenya (česky:
Mluvnice).
(v nejvznešenějším jazyce prvních elfů, nesmrtelných jeho dětí,
stvořených údajně - podle Mistra J.R.R.Tolkiena - přímo Bohem! )
Vynasnažil jsem se Vám jej namalovat co nejhezčími kaligrafickými runami jak
jsem jen dovedl. (je to písmo, které si elfové pojmenovali Tengwar což znamená česky: "hlásky") :-)
Je tam napsáno: "Hvězda svítí na hodinu našeho setkání."
(Runy) čti: ELEN SÍLA LÚMENN OMENTIELVO. (je to krásný tradiční Elfský pozdrav, v jazyce nesmrtelných)
--------------------------------------------------------------------------------
Marta 22.5.2007
Ahoj lidičky, dušičky, sluníčkové, prostě - světýlka!
Chci Vám poděkovat a děkuji :-) za setkání s Vámi, za úžasnou atmosféru,
kterou jste (jsme) vytvořili tam a ještě více za to, že ta úžasná atmosféra
ve mě zůstává nadále. Budu se snažit, aby zůstala co nejdéle, a těším se, až
budu v lásce každičký okamžik a nebude únavy, hladu, žízně, horka ani zimy,
stejně tak jak těchto nebylo v uličce lásky.
Děkuji Lackovi za skvělou organizaci před, tam i po :-).
Děkuji Kamilovi, že mě s Vámi seznámil.
Děkuji Lubošovi za milé uvítání a uvedení mezi Vás. Moc ráda bych, Luboši,
navštívila Tvůj koutek na kraji zahrady. Nadýchla jeho atmosféru, kouzlo,
sílu,... lásku.
Děkuji Petrovi za spolehlivý odvoz autem. Moc ráda s Tebou jezdím.
Děkuji Pavlovi, že si mě pamatoval z přednášky v Praze a že mě uvítal.
Děkuji Lucce za průchod uličkou lásky. Přemýšlela jsem, že jsi jak
princezna, jako víla, jako žena, že jsi krásná...., ale nic z toho
nevyjadřovalo to, jaká jsi byla. A pak mi došlo, že prostě JSI. Stále Tě
vidím.
Děkuji Míše za společnost v autě. Děkuji Míšo a Evo, že jste mi pomohly
chtít se zdobit a krášlit a utrácet za hadříky.
———
Zpět