C. G. Jung a nová religiozita

David Zbíral

Úvod

Vliv švýcarského psychologa Carla Gustava Junga (1875-1961) se ani zdaleka neomezuje pouze na úzkou oblast hlubinné psychologie tak, jak ji pěstují jeho žáci a pokračovatelé. Naopak velmi významně ovlivnil široký proud zájemců o spiritualitu, esoteriku a starobylé náboženské systémy.[1] Tato práce se zaměří právě na roli Jungových myšlenek v procesu vzestupu alternativní religiozity od 60. let 20. stol.

Recepci Jungových myšlenek nelze označit než za neobyčejně rozmanitou. Nejungovská psychologie obecně Jungův systém zpochybňuje, ač některé jeho dílčí aspekty může uznávat (např. klasifikaci psychologických typů). Jungovská psychologie pochopitelně vzhlíží ke svému zakladateli jako k nejvyšší autoritě. U široké veřejnosti (pokud o Jungovi ví) převažuje názor, že šlo o temného, nepochopitelného a zbytečně složitého myslitele. Všechny tyto náhledy na Jungův odkaz by si jistě zasloužily komentář, ale tato práce se omezí na Junga jako gurua, šamana, alchymistu a ufologa. Nic z toho Jung tak zcela nebyl, ale interpretace jeho myšlenek v rámci velké části proudu zájmu o spiritualitu mu tuto aureolu dodala. Byla to interpretace, před kterou on sám nejednou varoval. Ale tento varovný hlas byl příliš slabý, postrádal numinózní sílu jeho myšlenek. Ty se ostatně často dostávaly a dostávají k mnoha příznivcům spirituality křivolakými cestami, přes několikeré zprostředkování a zjednodušení, které je vzhledem k relativní obtížnosti jeho děl zřejmě jediným způsobem, jakým je možno jeho ideje popularizovat a zpřístupnit širšímu obecenstvu.

Rehabilitace spirituality v Jungově díle

V čem tkví nejdůležitější Jungův přínos nové religiozitě? Ukazuje se, že pro příznivce alternativní religiozity není nejzásadnější samotný systém jungovské psychologie, a obzvláště ne jeho konkrétní, málo známé a složité nuance. Co se týče vlivu na proud zájmu o spiritualitu, jeví se jako zásadnější Jungova metoda, jeho způsob práce s náboženskými texty a nevědomým materiálem. Jung nedoporučil svým čtenářům jednu konkrétní náboženskou tradici nebo nevytvořil své vlastní náboženství.[2] Ale na obecné úrovni rehabilitoval všechna náboženství svou archetypovou teorií, obecněji řečeno tím, že jejich základní struktury a představy prohlásil za koreláty psychických jevů a procesů, o nichž často zdůrazňoval, že k jejich konceptualizaci dospěl přísně empirickými metodami.[3] Vytvořil určitý specifický způsob přistupování k náboženským projevům, jenž podle jungiánů přináší i duchovní vhled, ne jen sumu informací, přitom však nenutí svázat se s jednou tradicí, s jednou skupinou, plnit přesně vymezené morální příkazy té které tradice, provádět její rituály apod. Přesně toto vyhovuje širokým vrstvám příznivců alternativní religiozity; Jungův systém umožňuje konstruování soukromého, individuálního světového názoru z vlastně libovolných prvků různých náboženství, neboť všechna náboženství koneckonců zachycují hluboké pravdy o lidské duši a zákonitostech procesů, které v ní probíhají.[4]

Jung mluvil o empiričnosti archetypového modelu. Tím, že následně poukázal na archetypický základ náboženství, v rámci svého systému (tj. když přijmeme jeho argumentaci) v jistém smyslu smířil vědu s vírou, byť sám nepochybně centrum své práce viděl jinde.

Jung rehabilitoval mnoho technik a nauk tím, že je interpretoval jako symbolická vyjádření procesů probíhajících v duši: vykládal a při psychoterapii používal mýty, zabýval se psychologickým výkladem alchymie, gnóze, astrologie a východních náboženství, zkoumal mandaly, psal o psychologii meditace atd.; jak vidno, zájem New Age se obrací v mnoha případech stejným směrem jako zájem jeho, v některých případech v přímé návaznosti na Junga (typicky zejména v případě alchymie, jejímuž studiu a výkladu se Jung věnoval velmi intenzivně).

Dosah a rozsah Jungova vlivu

Doposud se zde hovořilo poněkud neurčitě o Jungově vlivu na novou religiozitu. Je však třeba zdůraznit, že Jungův vliv celý proud nové religiozity nezasáhl. Najdeme bezpočet hnutí, v jejichž nauce nelze vysledovat jakýkoli průkazný vliv Jungova myšlení či nějaké explicitní zaujetí stanoviska k tomuto mysliteli.

Zřejmě žádné nové náboženské hnutí nepokládá Junga za hlasatele zjevené pravdy, za duchovního učitele, za gurua v pravém slova smyslu, za svého zakladatele apod. Pro mnoho hnutí je Jungova nauka zcela nepodstatná, ač jí snad některá z nich mohou přesto být zprostředkovaně v dílčích otázkách ovlivněna.

Ve vyhraněných, dobře ohraničitelných hnutích s východními kořeny mají Jungovy obecně malý význam. Jeho rozbory východních náboženství[5] samozřejmě v ledaskom mohou probudit zájem o východní spiritualitu, nicméně před napodobováním východních technik Jung varoval a stavěl se spíše za pozorné zvažování podnětů východních kultur, nikoli konfesijní příklon k nim.[6] To už poměrně jasně vymezuje rámec, v jakém mohou být Jungovy rozbory východních náboženských tradic šířeji přijímány: nikoli v hnutích, která aktivně a dlouhodobě praktikují jógu, zenovou meditaci apod. a jsou pevně svázány s náboženskou tradicí, z níž vycházejí, nýbrž spíše mezi širokými vrstvami zájemců o východní náboženství, kteří se ovšem varují přílišné angažovanosti na náboženské praxi či rituálním životě po vzoru dané východní tradice, s východními myšlenkami se seznamují především v knihách a vybírají si z těchto idejí to, co se jim jeví jako přínosné pro jejich světonázorovou orientaci a profilaci.

Rovněž pro většinu vyhraněných minoritních tradic nemá Jungův systém žádnou důležitost. (Zajímavou psychologickou interpretaci legend o grálu sepsala Jungova manželka ve spolupráci s jeho žačkou,[7] ale s Hnutím Grálu jejich kniha nemá žádnou souvislost. Není však pochyb o tom, že pomáhá živit širokou oblíbenost tematiky grálu v novodobé esoterické literatuře.[8])

S jinou situací se setkáváme u mnoha nábožensko-psychoterapeutických hnutí. To nás ani příliš nepřekvapí; zaměřenost jungovského systému na praktické využití v psychoterapii se sice dost často opomíjí a mnozí kritikové i mnozí příznivci s ním zacházejí spíše jako s filosofickou naukou, nicméně tato zacílenost je neoddiskutovatelná.

Zajímavým případem je scientologie. Nalézáme v ní důraz na psychosomatiku,[9] ale ten sám o sobě ještě Jungův vliv ani v nejmenším nedokazuje. Další podobnost s jungovskou psychologií, konkrétně s její koncepcí archetypu bytostného Já (archetypu úplnosti), je v učení o thetanu, vnitřním já,[10] nicméně ideu božského jádra lidské bytosti rozhodně nemůžeme označit za specificky jungovskou; objevuje se v mnoha náboženských tradicích. Zato mnohem zřetelnější jsou však jungovské či obecněji řečeno hlubinněpsychologické myšlenky v základní Hubbardově koncepci analytické a reaktivní mysli. Podle Hubbarda máme kromě analytické mysli (v jungovské terminologii vědomí) i reaktivní, nevědomou mysl, v níž se ukládají obrazy či záznamy traumat z nepříjemných událostí našeho života, tzv. engramy. I když se nám třeba daná příhoda vytratí z paměti, dále nás ovlivňuje. Některé engramy si neseme v sobě už z prenatálního stádia. Krom toho – to už jde za Jungovo pojetí – máme v mysli vepsány i engramy z našich minulých životů.[11] Koncepce nevědomí se v tomto učení ozývá dosti zřetelně. Nicméně Scientologická církev hlásá, že reaktivní mysli se máme zbavit,[12] kdežto Jung zdůrazňoval cenu nevědomí, které podle něj zdravě koriguje náš úzkoprse racionalistický postoj a vyvažuje jednostrannosti v postoji vědomí, které si usurpuje vládu nad psychikou a odřezává se tak od živné půdy nevědomí.[13] Důrazem na trauma jako obsah reaktivní mysli (a vlastně i na samotnou reaktivnost nevědomé mysli)[14] se ostatně scientologie spíše blíží koncepcím Freudovým.

Jisté odkazy na Junga nalezneme např. i u představitelů novopohanství.[15] Jednoznačně největší vliv ale měl na proud známý jako New Age.

Jung a New Age

Problém vymezení New Age

New Age nelze jednoznačně vymezit. Netvoří jedinou organizaci, nemá společné vyznání víry, společné pobožnosti či závazné posvátné písmo, což znesnadňuje či spíše znemožňuje nalézt jasnou hranici tohoto hnutí.[16] Značná část autorů tuto hranici nehledá, nýbrž se snaží New Age uchopit podle jistých typických rysů. Na základě jejich výskytu či absence pak určují, zda dané dílo (pro New Age jsou příznační přívrženci-čtenáři) či dané uskupení má k New Age blízko, zda je spíše na periférii a jeho zařazení do New Age je sporné, popřípadě zda je duchu New Age zcela vzdálené. Některé z těchto bodů se záhy objeví v analýze vlivu Junga na New Age.[17]

Jungovská psychologie a New Age

Jung se stal jedním z oblíbených autorů New Age. Důvod je jednoduchý: ačkoli není třeba unáhleně pokládat Jungův myšlenkový systém za bezprostřední východisko New Age, je nepochybné, že vyjadřoval mnohé myšlenky blízké New Age a spolupodílel se na utváření mnoha zásadních koncepcí. I on nabízel alternativu, programově nabourával stroze vědecké hledisko, brojil proti „plytkému rozumářství“,[18] zdůrazňoval jednostrannost přísně racionálního pohledu na svět a naprosto odmítal materialisticko-mechanistické pojetí člověka. Jungova koncepce náboženství jako nositelů archetypických obsahů i její konkrétní aplikace na nejrůznější náboženské ideje, jak ji nacházíme v Jungových dílech, souzní s modelem „privátní synkreze“,[19] kterou si ten který příznivec New Age vytváří: všechna náboženství jsou v zásadě správná, neboť zachycují hlubokou pravdu o lidské duši.

Jung stejně jako představitelé New Age viděl duchovní situaci Západu jako velmi neuspokojivou, ač nenabídl model celkové proměny společnosti, jak je to typické pro New Age.

Další shody najdeme v pojetí božství. Jung zdůrazňoval, že duše má božskou povahu,[20] a chápal centrální archetyp nevědomí (bytostné Já) jako korelát představy Boha. K nalezení bytostného Já, jakési rovnováhy a integrity psyché (včetně nevědomých složek), docházíme cestou individuace, která vede – vyjádřeno pomocí schématu hrdinské cesty – od archetypu dítěte přes archetyp hrdiny až po nalezení úplnosti, spojení protikladů.[21] Podobně (a často v jungovských termínech) mluví příznivci New Age o zrození Boha v naší duši, uskutečnění Božství, rozvinutí vlastního božského potenciálu.[22]

Jung se nebál zabývat ani paranormálními jevy a UFO.[23] Alchymii, astrologii apod. dodal jistou důvěryhodnost tím, že je prohlásil za nauky vypovídající o duši. Právě toto rehabilitační úsilí je jeho největším přínosem pro hnutí New Age.

Na jungovské koncepce úzce navazuje také tzv. transpersonální psychologie, kterou lze vnímat jako jeden z proudů New Age. Představitelé transpersonální psychologie se otevřeně hlásí k základním Jungovým koncepcím (archetypy, kolektivní nevědomí)[24] a ledacos, co Jung naznačil, domýšlejí a radikalizují: antimaterialistické zaměření, zkoumání mimosmyslového vnímání, transformativní účinky některých psychických procesů považovaných běžně za patologické, oceňování kolektivního nevědomí, zájem o UFO atd.[25] Též Rupert Sheldrake výslovně zdůrazňuje důležitost Jungovy koncepce kolektivního nevědomí pro teorii morfických polí.[26]

Závěr

Bylo by velkou chybou podceňovat vliv Jungových myšlenek na některé proudy nové religiozity, především na New Age. Je naprostá pravda, že Jungův myšlenkový systém vznik New Age bezprostředně neinicioval a spíše byl New Age postupně integrován. Nicméně od samého počátku New Age v užším slova smyslu je na jeho myšlenkách patrný Jungův vliv.[27] Především rehabilitací mnohých technik a náboženských nauk Jung New Age spolu s dalšími razil cestu. Jeho samotného nelze do proudu New Age zařazovat, ale hnutí New Age tak, jak je známe, by bylo bez Jungových pojmů a koncepcí jen stěží myslitelné. Je úkolem dalšího sestupování k pramenům a jejich pečlivé konkrétní analýzy, aby Jungův vliv určitěji zmapovala a zhodnotila.
 

zdroj