18.celostátní setkání - Sidonie 2009

Už po několikáté jsme se sešli na tom úžasném prosluněném místě, kde mizí hranice mezi námi, v Sidonii. Tentokrát byl náš společný čas mezi 22. a 24.květnem 2009. 

Minule jsme vytvořili Novou zemi (16.celostatní setkání) a tak tentokrát jsme tvořili vztahy na ní a nechali jsme se inspirovat knížkou Poselství od protinožců, kde se říká: Každý ze sebe vydává to nejlepší - a obohacuje tím druhé lidi.

Vyhledat další podobné snímky na: Humanity's Team Ceska republika

--------------------------------

Ahoj,
říkal jsi, že se těšíš na reportáž z celostátního setkání a tak na Tebe myslím a čekám na inspiraci , nějak se mi nechce do psaní..a to jsem si dala v Sidonii nové jméno "Zapisovatelka svědectví" !

Jsem totiž plná krásných pocitů - moje "citová nádrž" tam byla opět naplněna po okraj, byla jsem posílena, nasměrována i inspirována, v což jsem tajně doufala..

Naše páteční Rada, která programu předcházela, by se Ti určitě líbila - byla konstruktivní a přitom taaak pohodová, obdivovala jsem s jakou vstřícností jsme věci řešili a kolik jsme toho udělali ! Seděli jsme venku, dýchali svěží vzduch a těšili se na všechno, co přijde.

Večer začal milý ruch kolem příjezdu účastníků, vítání a ubytování a všudypřítomná Vlastička Frantová dávala dění, svojí přítomností a naplňováním role organizátora, srdečnou a tvořivou náladu ...jsem ani nevěděla, že jste loni vytvořili v Sidonii tak hezké obrazy Nové Země..no a letos jsme se zabývali VZTAHY na Nové Zemi - inspiraci jsme si vzali z knížky "Poselství od protinožců". Já jsem tuhle známou knížku sice nečetla, ale od Vlastičky jsme se dozvěděli, že TAM, na druhé straně zeměkoule žijí OPRAVDOVÍ LIDÉ, neboli lidé spjatí do dnešních dnů s přírodou tak úzce, že mezi nimi funguje dokonce telepatická komunikace, nepotřebují oděv, každý přispívá k blahu společenství tím, co nejlépe umí a podle toho má i jméno.

Ha ! Co kdybychom to také zkusili ? Co asi v sobě objevíme za nejvýraznější talent? To jsme zkoumali v sobotu dopoledne a byla u toho velká legrace, jak je vidět i z fotografií. Všiml sis těch zmuchlaných papírků ? Tak na těch jsou naše talenty a zájmy, které milujeme a které jsme přesto museli odhazovat, až zbyl každému v ruce jen jeden papírek s názvem toho, co ho skutečně NEJVÍC naplňuje...

A podle toho si zvolil nové jméno..to bylo zajímavé - to, jak jméno zformulovat, jsme totiž vymýšleli všichni a většinou jsme se u toho hodně nasmáli - asi proto jsme měli tak originální inspiraci. Kdybys náhodou nevěděl, jak můžeš odteďka oslovovat např. Jáju - tak je "Šokující". Že jí to jméno fakt "sedne", o tom jsme se přesvědčovali celý víkend a Jáje se to moc líbilo !

Vznikla jména jako : "Otevřeně zářící" (Blanka), "Smějící se Slunce" (Žanetka), "Propojující srdce" (Marky), "Blažená" (což se občas zaměňovalo za Blaženu - Vilma), "Lesní muž", "Bavič", "Radostná", "Nebeská", "Muzikant", "Bouřlivák", "Laskavé slovo", "Tančící víla", "Mazlík", "Šamanka" a mnohá další. Z našich mailíků si časem jistě vydedukuješ, kdo je kdo.... 

Vlastička navrhla, že se budeme chovat v souladu se svým jménem a že se odpoledne poohlédneme po nějakém tom přírodním "oděvu", ve kterém budeme další den oslavovat život a tak jsme spojili příjemné s užitečným a vyšli jsme nadýchat se vůně Bílých Karpat...že u toho byla spousta brebentění si jistě umíš představit (i když přírodní lidé prý moc nemluví..) - měli jsme si toho tolik co říct !

Nejhezčí místečko jsme našli na té louce, kde se na fotce objímáme - já byla ale tak omámená sluníčkem, úchvatným výhledem na zelené hory a louky a tak zaujatá povídáním na téma ho oponopono, které jsem viděla dělat Vilmu "v přímém přenosu", že jsem si toho všimla pořádně až na té fotce .

Celý ten den byl moc fajn a taky nám dobře vařili - třeba polévky byly faaakt bezkonkurenční nebo čajíček z černého bezu, na který natrhala květy Šamanka. Hrál se volejbal, ve společenské místnosti se provozovaly různé hry, jóga smíchu, povídalo se a diskutovalo na různá, třeskutě zajímavá témata (já hltala ho oponopono, ve kterém Vlastička s Vilmou dosáhly téměř mistrovství), byl táboráček a hlavně bylo cítit všudypřítomné SDÍLENÍ - sdílení přátelství, poznání, radosti ...i naši slovenští přátelé (kvůli kterým jsme urazili takovou dálku) byli moc příjemní a milí...a v září jsme všichni z HT pozvaní na Slovensko na Pružinu, ať žije družba !

Jojo, škoda, žes nebyl s námi..Jaké jméno by sis vybral Ty ?? A co bys předvedl (v duchu svého nového jména) na Oslavě života, jen lehce přioděný ? My jsme tančili ("tančíme Labadan, Labadan, Labadan, tančíme Labadan, Laba Laba dan.."), křepčili, hulákali, skřehotali, radovali se, objímali se a sledovali, jak jsme krásně uvolnění a propojení.

A skoro každý za sebe něco předvedl - mě se nejvíc líbil Lesní muž, který přišel do našeho kruhu i s divočákem (Blančin syn Davídek) a pak nám předvedl námluvy u protinožců a to tak, že bacil do hlavy svým vlastnoručně vyrobeným topůrkem svoji budoucí družku (a svoji skutečnou manželku Evu alias Radostnou). Ještě dneska mi to cuká koutky a mám chuť se smát a smát a smát...a jsem za všechno vděčná.

Cítím, jak nás to všechny zase sblížilo, jak se rozvinuly naše VZTAHY ( a o ty přece šlo ) a jak jsme se natěšili na další činnost Hátéčka . 

Takže tolik moje "svědectví" a všiml sis, že
 "Krásně je na světě, to je krásný den...
  krásně je na světě, to je krásný den...
  krásně je na světě, to je krásný den...
  ten jako ten ať si zpívá . 
  Ten ten ten jako ten, 
  ten ten ten jako ten 
  ten ten ten jako ten,
  ten jako ten ať si zpívá.. !"

  Iveta (28.5.2009)