Vědomí srdce a radar

 Milí přátelé,

Není moc zvykem, aby se duchovně zaměřené společnosti zabývaly tzv. politickými otázkami. Pokud se však jedná o témata, která se bezprostředně týkají života všech lidí naší společnosti, vyjádření určitého postoje by se mělo stát samozřejmostí.

Jednou z takových otázek, která je v současné době hodně diskutována, je stavba americké radarové základny na našem území. Velké množství informací se dozvídáme ze sdělovacích prostředků, další z neoficiálních zdrojů, konají se akce iniciativy „Ne základnám“ (více viz www.nenasili.cz“) apod.. Někteří jsou pro, jiní zásadně proti. Stejně jako mnoho dalších si možná i Vy kladete otázku, jaký postoj k této situaci zaujmout.

Zkusme se na celou záležitost podívat z obyčejného lidského pohledu.

Jakákoliv potřeba vytváření obranných (bojových) aktivit je zároveň podporou boje a hlavně STRACHU. Udržuje a vyživuje napětí, které se dříve nebo později musí projevit, které umocňuje napětí i druhé strany. CO dáš - dostaneš. Kdo seje vítr – sklízí bouři. Veškeré zbraně slouží v konečném důsledku vždy válce.

Stavbou podobného charakteru nevytváříme důvěru, ze které by mohla vzejít spolupráce, porozumění, pomoc. Vytváříme pocit nedůvěry, kterým říkáme: „Vám se nedá věřit. . ." a tím podporujeme „jejich" vlastní pocity nehodnoty. Když někomu budu dostatečně dlouho dávat najevo, že je pro mě nedůvěryhodný, tak mi nakonec tuto moji představu naplní a já bych pak mohl říci „No vidíte…“

Je to vše úplně stejné jako s naší myslí.

Čemu věnujeme pozornost, to tvoříme – budujeme,a to si následně taky musíme odžít.   

Je zřejmé, že i mnozí zastánci této stavby mají pro tento svůj osobní postoj zcela čisté důvody. Vždy však stojí za zvážení, jaký prvotní cíl stál u zrodu myšlenky na její vybudování. Nejdůležitější v naší myšlenkové tvorbě je totiž záměr - úmysl - ono "proč"?

My jsme v srdci Evropy - a ze srdce by měla vycházet mírumilovnost, soucítění, ...

Z tohoto pohledu se budování radarové základny jako nástroje proti případnému možnému nebezpečí, proti pouze potenciální hrozbě, nejeví jako nejlepší řešení. Cílem tohoto zamyšlení je, abychom si všichni připomenuli nutnost věnovat pozornost nejen tomu, co se děje v nás, ale i okolo nás. A je-li potřeba, tak zaujmout určitý postoj a vyjádřit svůj názor. Pokud totiž s něčím nesouhlasíme, ale navenek se nijak neprojevíme, náš názor jako by neexistoval. Pokud Vás tedy tyto myšlenky oslovily,využijte každé vhodné příležitosti . Připojte se a veřejně zviditelněte svůj názor. Vždyť mlčení je automaticky považováno za souhlas.  

Dny prožité v klidu a míru vám za Vědomí Srdce o.p.s. přejí

Jarek Nahodil a Jirka Ott

Ernestína se k obsahu tohoto dopisu – výzvě vyjádřila souhlasně a dodala:

„Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem.“

„Co kdybychom energii vloženou do stavby radaru přetvořili např. na jídlo pro ty, co zoufale trpí hladem? Pomocná ruka je víc než obranný val“.