Tým her

 

Záměr

Naším záměrem je vymýšlet a organizovat hry, které vyjádří radost, tvořivost a hravost všech zúčastněních, nás jako tvůrců i všech, kteří se přidají. Chceme pobavit, zapojit a zaujmout. Chceme prožívat, že všichni jsme jeden, chceme naplno pocítit, že všichni jsme tvůrci tohoto světa a jen na nás záleží, jaký bude.

Naše hry nejsou soutěže, ve kterých jde o vítězství, proto v nich také nejsou poražení. Prostě vyhrávají všichni už tím, že se zúčastní a přispějí svým dílem k vytvoření dobré nálady.

V našich hrách je prostor pro tvořivost a fantazii každého účastníka a každý může přispívat svou inspirací nebo nápadem k jedinečnosti a neopakovatelnosti toho, co prožíváme. Naše hry tvoří soulad a harmonii a záleží na každém účastníkovi, jestli jí dosáhneme a dosahujeme jí společně tím, že se navzájem podporujeme a inspirujeme. Ačkoliv se dají hrát mnohokrát, pokaždé vytvoříme něco jiného a nového.

Vymýšlíme hry pro malé i větší skupiny lidí a máme i takové, do kterých můžeme aktivně od začátku až do konce zapojit i stovky lidí na našich happeningách, děti, mladé i staré.

K tomu, abychom si začali hrát, nepotřebujeme téměř nic, stačí nám prostor, čas, lidi a nápad. Vymýšlíme takové hry, které se dají zorganizovat během 5 či 10 minut a trvají 30 až 60 minut.

Každý náš happening může být jiný, protože může být složen z rozdílných her

 

Tvoření týmu

 

Chci pracovat v týmu a tvořit radost. Ale když sedím sám v kanceláři, moc nápadů na hry nemám, chybí mi inspirace, chybí mi tým. Proto se ve mně objevila idea Týmu her. Jde mi o to dát naše nápady dohromady, podnítit se navzájem v tvořivosti. Pro začátek chci v našem týmu vymyslet nebo najít aspoň 30 podobných her, které pak můžeme hrát na našich celostátních setkáních s výhledem na to, že je pak budeme hrát s veřejností i na všeobecně přístupných akcích, jako byl Staromák.

 

Takže máte nějaký nápad? Chcete se přidat? Naše hry nemusí být úplně originální, nemusí to být žádné převratné novinky, ale třeba jsme někde nějakou hru viděli nebo o ní slyšeli a chceme si jí zahrát taky a máme kolem sebe v HT spoustu báječných lidí, kteří se s nadšením připojí. Stačí nápad, pravidla hry nebo způsob, jak jí zorganizovat, můžeme dotvořit společně.

 

O hrách

Je spousta pohybových nebo mentálních her, ve kterých jde o rychlost, důvtip, sílu nebo vítězství. Ne každého takové hry baví, protože někteří jsou rychlejší než druzí, další jsou důvtipnější, silnější nebo prostě mají více štěstí. Takové hry dělí lidi na vítěze a poražené. Naše hry naopak spojují, protože v nich nejde o to být v něčem lepší než druzí, ale být sám sebou. Jde o to vyjádřit to, kým každý z nás skutečně je, tak nebo onak, prostě podle toho, jak to každý z nás právě cítí.

 

Přemýšlím o principech, na kterých jsou takové hry postavené. Jejich záměrem je pobavit, zapojit a zaujmout. Toho taková hra dosáhne tehdy, když se všichni účastníci mohou zapojit od začátku až do konce a přitom mohou do hry vkládat své vlastní inspirace, když hra podporuje jejich fantazii. Taková hra nemusí být dlouhá, představuju si čas do jedné hodiny, ani organizačně nebo materiálně náročná, ideální vidím takové hry, která se dají hrát do 5 minut od okamžiku nápadu.

 

Hry

 

Pár her už máme a hráli jsme je a ty nás inspirují k tvoření dalších her. Teď sepíšu hry, na které si vzpomínám nebo které mě právě napadají. Je to inspirace, kterou posílám do našeho týmu, je to energie, která vytvoří další a další hry. A je to také vyjádření mé představy her, které chci hrát.

 

Živá mandala

Místo: hřiště, louka, tělocvična (je skvělé, když je poblíž vyvýšené místo, ze kterého jde fotografovat)

Účastníci: 50 až 100 lidí možná i víc

Inspirace: Kamil Krbálek. K mé první hře mě inspirovalo celostátní setkání v Sidonii, kde jsme chtěli stavět Lesní mandalu, ale už to nestihli a kde jsme si hráli na louce.

Cílem je vytvořit mandalu z ležících lidských těl. Mandala je obraz se středovou symetrií, kterým protéká vesmírná energie. Tradičně mandalu tvoří buddhističtí mniši z obarveného písku, ale my jí můžeme vytvořit z nás samých.

Organizátor určí výrazným předmětem (tyč, hromada šatstva, atd.) střed mandaly, pravým středem mandaly je ovšem člověk, toho může vybrat organizátor (i tajně nebo to může být on sám) nebo vyzve zúčastněné, aby se přihlásil kdo chce Středem být. Dále vyzve účastníky, aby se rozdělili do skupin. Pokud se staví trojná mandala, skupiny mají počet členů v násobku 3 (6,9,12), pokud čtverná pak v násobku 4 (8,12,16), v obou variantách lze mít i dvoučlennou skupinu. Obě varianty lze i kombinovat, ale to už chce zkušenosti. Nekombinované mandaly jsou jednodušší a tedy vhodné pro začátek.

Každá skupina se dohodne, jakou pozici těla budou všichni její členové v mandale zaujímat, jestli budou ležet na zádech, na břiše, s roztaženýma rukama nebo nohama atd. a jaký směr vzhledem ke středu mandaly zaujmou, jestli budou ležet všichni hlavou směrem do středu mandaly nebo opačně, nebo v nějakém jiném libovolném směru. Fantazii se meze nekladou. Je výhodné, pokud jsou členové skupiny přibližně stejně vysocí. V případě, že se stavby účastní i děti, je vhodné vytvořit skupiny jen z nich, nějaký dospělý jim pak může pomoci s dohodou. Pokud budou v mandale i malé děti, mohou tam být v páru s dospělým, pak je skvělé mít skupinu třeba ze třech párů rodič-dítě. Variantou je stavět mandalu ne z jednotlivců ale z párů (např.manželských), kdy jednotku tvoří pár (např. objímající se).

Stavba mandaly je pro mnichy obřadem, při kterém dochází k propojení člověka s mandalou. Při stavbě Živé mandaly dochází k propojení jejích tvůrců mezi sebou. Mandala je hologram a v každé její části je obsažen celek, každý člověk je v ní sám za sebe a přitom je propojen s lidmi ze své skupiny a je součástí obrazu, který tvoří lidé kolem něho. Každý je proto zárověň stavitelem i stavebním kamenem.

Poté co se jednotlivé skupiny zhruba dohodnou, shromáždí se všichni účastníci v kruhu kolem středu mandaly. Je vhodné provést krátký propojovací rituál, např. chytnout se za ruce a chviličku meditovat. Organizátor vyzve skupinu, která chce být nejblíž středu mandaly, aby zaujala svou pozici. Po příchodu do mandaly se její členové rozestavují symetricky k jejímu středu, je nutné, aby všichni byli ve stejné vzdálenosti od středu a pravidelně rozmístění. Poté si všichni lehnou do předem dohodnuté pozice. Organizátor dbá o symetričnost a případně skupinu koordinuje, aby její členové shodnou pozici opravdu zaujali. Poté přichází další skupina a navazuje s výběrem svého místa v mandale na již ležící lidi, i v tuhle chvíli se nová skupina může rozhodnout změnit svou pozici tak, aby krásněji navazovala na již ležící. Organizátor dbá o to, aby byla mandala stavěna od středu a rozrůstala se směrem ven, aby jednotlivé skupiny na sebe navazovaly a nevznikala hluchá místa, proto je funkční, aby se lidé v mandale nějakou částí těla navzájem dotýkali.

Když už všichni leží, zruší se dočasný střed mandaly a na jeho místo se postaví určený člověk (může tam stát od začátku místo tyče). Může chvíli čerpat energii, která ve středu je a kochat se krásou, která je kolem něho. Poté si vybere jednoho člověka, jehož místo a polohu v mandale zaujme a ten se do středu postaví místo něj a ten zase náhodně vybere dalšího atd. Organizátor upozorní, že ve středu se chtějí vystřídat všichni, proto čas pobytu ve středu je omezený. Vše probíhá v tichu, proto je nutné mít domluvený způsob označování těch, co už ve středu byli (například šátkem, kapesníkem nebo ubrouskem na těle - ty mohou být ve středu a každý si ho vezme, když ze středu odchází). Během střídání se je mandala stále stejná a přitom pokaždé jiná, nikdo nezůstane od začátku až do konce na svém místě a ve své poloze, protože zaujme pozici někoho jiného. Co to říká o světě kolem nás?

Ve chvíli, kdy se ve středu vystřídají všichni, mandala se zboří a všichni se postaví, koho to táhne do středu, může tam opět jít a ve středu bývalé mandaly se vytvoří klubko lidí. Velice rádi v takové chvíli broukáme slabiku ÓM. Na závěr se opět vytvoří kruh. A může se pokračovat stavbou další mandaly.

Při počtu větším jak 80 až 100 lidí, je již zdlouhavé se v centru střídat. Pak je na začátku vhodné udělat několik menších mandal, v počtu tak 40-60 lidí, kde se všichni 1.naučí jak mandalu tvořit 2. vytvoří se skupinky, které si dohodnou společnou pozici a 3. všichni se vystřídají uprostřed. A až teprve potom uděláme velkou mandalu, kde se již lidé ve středu nestřídají. Při velkých mandalách je vhodné vyznačit na ploše sektory. Další variantou je sladit oblečení účastníků i barevně, lze tvořit skupiny podle barvy oblečení.

Na závěr poslední dobrovolník mandalu na památku vyfotografuje. Na fotografování je pak ideální jeřáb J

 

 

Lesní mandala

 

Místo: plácek 2 x 2 metry a libovolně větší

Účastníci: libovolný počet

Inspirace: Lenka Janoušková

Cílem je vytvořit mandalu z přírodních materiálů. Na procházce nebo výletě se účastníci vyzvou, aby sbírali zajímavé přírodniny (kameny, listy, větvičky, plody, květy atd.) a to vždy v počtu 3, 6 nebo 12 při trojné mandale, nebo v počtu 4, 8, 12 při čtverné. V obou variantách lze mít i dvojice předmětů. Organizátor může určit někoho, kdo vybere střed mandaly, může to být on sám nebo někoho určí (i tajně) nebo se všichni dohodnou. Variantou je, že střed se vybere až po návratu. Středem je pak jedinečný kus.

Mandala je o jednotě, o propojení vnitřního a vnějšího světa, o jednotě mezi člověkem a přírodou. Při její tvorbě právě tohle mohou tvůrci zažít. Tato jednota je vyjádřená i ohleduplností k přírodě. Mandala může být krásná i z nejobyčejnějších věcí a krásný, ale vzácný květ v ní může naprosto zaniknout. Proto si vybíráme z přírody takové věci, které poté můžeme přírodě vrátit. Pokud skupina objeví něco vhodného do mandaly, ale vzácného, účastníci se dohodnou, že tu přírodninu vezme jen jeden z nich třeba jen v minimálním počtu kusů, protože mandala je společné dílo.

Po návratu se vyznačí kruh (křídou na zem, klacíkem do písku, provázkem na trávě) a rozdělí se na čtyři nebo šest (trojná) symetrických částí. Účastníci si sednou nebo postaví do kruhu kolem. Na začátek je vhodné provést nějaký propojovací rituál, např. chytnout se za ruce a chvilku meditovat. Organizátor vyzve toho, kdo našel střed, aby ho umístil do mandaly. Poté postupně všichni přistupují k mandale a vkládají své přírodniny symetricky do mandaly, dbá se o to, aby byly ve stejné vzdálenosti od středu mandaly, ve stejné pozici a pravidelně rozmístěné. Mandala se staví od středu, proto první přistupují ti, co chtějí dát své přírodniny do centra. Každý stavitel může mít více souborů přírodnin.

Když už není co vložit a mandala je hotová, všichni tvůrci se mohou kochat pohledem na ní. Mniši považují mandalu za živou bytost, proto když přestane existovat, stále se k ní chovají s úctou, písek pečlivě shrabou a nasypou do vody. Proto ani my nenecháváme mandalu jejímu osudu, nerozkopáváme jí. Když se všichni dost nabaží, mandala se s pietou shrabe na jednu hromadu a vše se vrátí přírodě.

 

Na schovávanou

 

Místo: vhodné prostředí, kde se dá schovat

Účastníci: 5 až 20

Inspirace: Robert Fulghum

 

Americký spisovatel Robert Fulghum postavil klasickou hru na hlavu a ze „zábavy“, která všechny přestala bavit už před dávnými věky, udělal opět srandu. Cílem hry je všichni se najít.

Všichni si stoupnou do chumlu tak, aby nikdo neviděl ven a vybere se jeden člověk, který se jde schovat. Po stanovené době ho ostatní začnou hledat. Kdo ho najde, schová se k němu. Hra končí, až se opět najdou všichni a všichni jsou zase v chumlu a může se pokračovat.

 

 

Hry v kruhu

 

Místo: louka nebo tělocvična

Účastníci: 10 až 50

Her v kruhu je spousta, většinou jsou krátké, mohou trvat 5 až 10 minut, proto jich vždy navazuje víc za sebou. Účastníci sedí nebo stojí a při společné hře mohou prožít propojenost a jednotu s ostatními. V kruhu se dá dělat spousta dalších věci, například tancovat, máme oblíbený řecký tanec, ale k tanci je potřeba hudba. Při hrách v kruhu reprodukovanou hudbu nepoužíváme, tvůrci rytmů jsou vždy samotní účastníci.

 

Krásně je na světě

Inspirace: Vlastička Frantová

Cílem hry je pomocí společného rytmu propojit účastníky. Je vhodná na začátek a pro děti od 3 do 99 let. V kruhu se sedí.

 

Text písničky:

1.část – všichni střídavě do rytmu tleskají a plácejí se do stehen

Krásně je na světě to je krásný den

Krásně je na světě to je krásný den

Krásně je na světě to je krásný den

Ten jako ten ať si zpívá

 

2.část - plácá se do stehen sousedům v pravo i v levo, všichni v rytmu naráz plácnou souseda v levo a v zápětí vpravo a tak stále dokola

Ten ten ten nebo ten

Ten ten ten nebo ten

Ten ten ten nebo ten

Ten nebo ten ať si zpívá

Písnička se zpívá 3 až 4 krát s tím, že se zpívá i plácá čím dál rychleji.

 

Při prvním zpívání organizátor vysvětlí způsob tleskání a plácání, upozorní, že první plácnutí souseda bude doleva, to je důležité říct, aby došlo ke sladění rytmu. Variantou může být i hra ve stoje, pak plácáme sousedy na záda.

 

Spirála

Inspirace: Ľubomír Belička

Cílem hry je koncetrovat kruh a jeho energii do jeho středu. Hra je vhodná na závěr. V kruhu se stojí a všichni se drží za ruce.

Organizátor rozpojí kruh a vede účastníky po spirále do středu, dlouhý had se nakonec namotá do velkého chuchvalce, kdy všichni jsou tváří ke středu, účastníci mohou prožít blízkost a jednotu. Pokud se had neroztrhne, lze ho zpátky rozmotat a namotat opačně, kde všichni jsou tváří ven. Energii, kterou jsme si užili, dáváme světu.