Praktikujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy

(Tak zní název jedné ze „slepičích“ povídek z knihy Jacka Canfielda a M. Victora Hansena.)

Praktikujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy – tak zní slogan, který se šíří po celé zemi. Je svěží zimní den. Červené auto plné vánočních dárků dojede k pokladně, kde se vybírá mostné, a její řidička s úsměvem prohlásí: „Platím za sebe a za šest aut za mnou“, a podá výběrčímu 7 lístků. Dalších šest řidičů, kteří dojedou k pokladně s připravenými dolary, se pak dozví: „Nějaká paní před vámi už za vás zaplatila. Hezký den.“

Ona paní v červeném autě, jak se posléze ukázalo, si u kamarádky na lístku přilepeném na ledničce přečetla: „Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy.“ Ta věta ji tak omráčila, že si ji opsala. Jiná žena ji spatřila nastříkanou sprejem na zdi skladiště stovky mil od domova. Musela na ta slova neustále myslet a pak to vzdala, vrátila se k onomu skladišti a opsala si je. „Připadá mi to neuvěřitelně krásné,“ prohlásila, když vysvětlovala, proč je píše na konec každého dopisu „jako poselství shůry“.

Jejímu manželovi se věta tak zalíbila, že ji vyvěsil na stěnu ve třídě svých sedmáků. Jedna ze žákyň byla dcera místní novinářky, která větu uveřejnila s tím, že se jí líbí.

O dva dny později se jí ozvala její přítelkyně, která větu zahlédla v restauraci, myslela na ni celé dny a pak šla a zapsala si ji na papírový ubrousek.

„To je nádhera!“ Užasl i další návštěvník restaurace a také si ji zapsal na ubrousek. „Mám nápad,“navrhla žena. „Kdykoliv vás napadne, že by se s něčím mělo pohnout, prostě to nazdařbůh udělejte“.

Teď se věta objevuje na samolepkách na autech, zdech, dopisech a navštívenkách. A šíří se jako partyzánská válka dobra. Někde někdo právě včas vhodí neznámému člověku minci do parkovacích hodin. Jinde se skupina lidí s kbelíky a hadry pustí do gruntování zpustošeného domu, jehož užaslí postarší majitelé s úsměvem přihlížejí. V jiném městě dostane mladík chuť odházet sníh z příjezdové cesty. No a co, nikdo se nedívá, a tak vyčistí cestu i sousedům.

Je to pozitivní anarchie, chaos, milé vytržení. Nesmyslně krásné činy se šíří: Někdo sází narcisy podél cesty, jiný se zase toulá mezi betonovými paneláky a cestou vysbírá odpadky do vozíku ze supermarketu a další obrousí ze zelené lavičky v parku sprosté nápisy.

Prý se není možné usmát, aby se tím člověk sám trochu nepotěšil – podobně nelze spáchat náhodnou laskavost, aniž by člověk neměl pocit, že se jeho vlastní problémy zmenšily, i kdyby jen proto, že se svět stal trochu lepším.

A když se něco takového stane vám, neubráníte se šoku, příjemnému otřesu. Kdybyste vy byli jedním z těch řidičů ve špičce, kteří zjistili, že za ně někdo zaplatil přejezd přes most, kdoví, k čemu by vás to inspirovalo? Usmáli byste se na unaveného úředníka? Zamávali byste na někoho na křižovatce? Nebo uděláte něco většího? Jako každá revoluce, partyzánské dobro začíná pomalu, jedním činem. Ať je to ten váš.

Adair Lara 

a Vlasta alias PAT

tak to je má představa bezva světa