Pojďme hrát

Ahoj Lacko, nevím, jestli jsem s Tebou mluvila v Sidónii o radaru, ale zmínila jsem se Žanetce, a ta mi navrhla, ať o něm napíšu. Hodně jsem o tom četla, na Netu, ve Phoenixu, a rozhodně ho tu nechci. Je pro nás nebezpečnější než všechny války ve světě, i ty, co takzvaně hrozí. Radar, pokud ho tu budeme mít, nás zabije spolehlivěji než cokoliv jiného. Tak jsem přemýšlela čtrnáct dní, co bych napsala, aby to mělo cenu. Určitě víš, že máme nyní „vzácnou“ návštěvu z USA, která se všemožně snaží, abychom vyměkli a chtěli tu ten důležitý radar. A ministryně zahraničí „Condolisa Raisová“ řekla suverénně Putinovi „Tento projekt si zastavit nedáme“. Asi už nemůžeme čekat, co naši politici, kteří klidně za krátkodobé výhody nechají lidi na holičkách. Rozepisovat se o takzvaných kladech a jistých záporech radaru nebudu, každý si potřebné informace může sehnat ve zmiňovaném časopise, na netu i jinde.

Nemůžeme bojovat zbraněmi, ani stávkami, ani hádáním se. Kromě toho, že je nás jen 10 milionů, negativní emoce by se nám vymstily. I tak jich máme dost. Modlit se můžeme, ale můžeme taky něco dělat. Včera, když jsem nad tímto problémem hloubala, napadlo mě zčistajasna zahrát si na altovou flétnu naši hymnu. Nemám na ni noty a nikdy jsem ji nehrála zpaměti. Ale včera ano. Najednou to šlo. A znělo to náramně. Přidala jsem i Ódu na radost, tu si hrávám častěji, jelikož ji v notách mám, a zpaměti ji umím taky. Měla jsem z toho velmi zvláštní radostný pocit. Jako bych někomu, možná Bushovi, říkala, že s námi musí počítat, že nejsme ovce, se kterými si hraje ten, nebo onen, že si to dokážeme uvědomit, a že si to konečně uvědomujeme, v čem je naše síla. Co nám možná ti různí uchvatitelé během dob dřívějších i dnešní doby záviděli a chtěli mít. Že máme být na co hrdí, že u nás opravdu je zemský ráj. A když my si budeme sami vládnout, bude dobře všem, u nás, v Evropě,...

Mám návrh. Každý den, ve 20.00 si zahraju na flétnu naši hymnu i Ódu na radost. Budu hrát tak dlouho, dokud mě to bude bavit, dokud budu mít pocit, že mám hrát. Kdo chce, ať se připojí. Může hrát, zpívat, recitovat, bubnovat, cokoliv. Čas se dá posunovat, i když, pokud budeme něco dělat v určitou přesnou dobu, energie bude silnější. Zase je však lepší i v jinou dobu než vůbec.
Taky si při tom můžeme představovat, že máme skvělé politiky, kteří milují svou vlast a chtějí ze sebe vydat to nejlepší, co v nich je, aby Česká republika vzkvétala a lidé v ní byli zdraví a šťastní.

Protože čím my Češi můžeme bojovat? Čím se můžeme bránit? V čem je naše síla? Neříkalo se náhodou, co Čech, to muzikant? A že jsme šikovní. Jsme zruční. Umíme skvěle improvizovat. Máme touhu po kráse, po harmonii. Chceme žít v míru a v klidu. Máme tu obrovský duchovní potenciál. Musíme začít.

ZDAR! Martina