Obroda spirituality

Obroda spirituality - Odklon od svodů patriarchátu

Většina duchovních učení jde vertikálním směrem: nahoře na trůnu vládne učitel, jehož autorita a lidská zralost nesmí být zpochybňována, dole se nachází žák a pokorně přijímá perly z úst mistrových. Hodí se tento druh duchovního vývoje stále ještě do současné doby? Mushin J. Schilling obhajuje kooperativní model, ve kterém i často zle stíhané Já dostává své místo.

Co se týče toho Nejvyššího, odlišují se duchovní směry a učení často velmi výrazně. Ale na druhé straně se všechny neuvěřitelně shodují: tělo, svět a často také Já a rozum jsou brány jako překážka a iluze - a ženy od cesty odvádí a svádí ke světu a smyslné radosti. I když tělesnost, světskost a nepřátelskost k ženám, jak se znatelně projevuje téměř ve všech tradičních učeních, jsou dnes v západním světě mega-out, představa Já a rozumu jako překážky a iluze je stále ještě všude hýčkána a pěstována. Toto vede, obzvlášť v kombinaci s nyní tak populární poučkou o osvícení bez ega jako té nejvyšší hodnotě, k tomu, že hodnota člověka jako osoby, Já, individua už není nedotknutelná.

Jednotlivec a jeho jedinečné Já nemají žádný nárok na to, aby byly uznány za opravdový a živoucí protějšek. Já a rozum jsou iluze, které překáží a jsou proto popírány a likvidovány. Toto naznačuje jednotlivci ve jménu osvícené duchovnosti, aby odložil nebo opustil právě to, co ho dělá obrany schopným, kreativním, schopným vlastní vůle, také samostatného, jedinečného, proměnlivého, starostlivého, zodpovědného za sebe a cítící spoluzodpovědnost - což jsou všechny vlastnosti zdravého Já.


Vertikální spiritualita

Vertikální spiritualitou nazývám tradiční i moderní spirituální směry, které pěstují hierarchii, ve které stojí Bůh, božské, ne-dualita atd. na vrcholu a na nižších stupních to lidské, zvířecí či materiální. Nahoře je to, co nám ukazuje směr a my, tady dole, následujeme. Ale většinou - jestli ne vždycky - přitom platí toto:
Čím více se někdo přibližuje tomu Nejvyššímu, tím více je jeho vyjadřování a jeho chování povýšené nad všechny kritiky. To platí obzvláště pro ty osvícené nebo probuzené, kteří jsou přece "identicky" S TÍM. Ten, kdo "ještě není tak daleko", nemůže skutečně pochopit nebo vysledovat, odkud pochází to, co ten dotyčný říká nebo dělá, neboť se nachází na nižší úrovni vědomí.
Ten, kdo přesto tento vertikální model kritizuje, projektuje stíny. To, co tedy na osvícených lidech nebo na vertikální spiritualitě kritizuje, je ukryto v jeho Já a měl by se na to zblízka podívat. (Ego nebo Já jsou podle tohoto učení paradoxně oboje jak projektování stínů tak iluzí.)
Ten, kdo se ocitl na vrcholu duchovních vůdců, ten už se neřídí rozumem - hlavou, ale dělá všechno z čisté lásky a jenom proto, aby ostatním pomohl dál na jejich cestě.

Můžeme skutečně pochopit, odkud pochází osvícené a probuzené činy? Ne, pokud připustíme, že tito lidé stojí velmi vysoko nad námi. A navíc: Vlastně nemáme ani žádné právo to posuzovat. Neboť jen ten, kdo sám dosáhl osvícené úrovně vědomí, může pochopit a ocenit, co dělají a proč. Kdo ale stále lpí na egu - a je proto ještě tak nízký - bude také podle toho jednat. Tím ten dotyčný, který jednání a učení takového člověka kritizuje, vlastně jenom ukazuje jak je omezený, a že své stíny hází na ostatní a má další nekalé úmysly. Ovšem, platí to samozřejmě jen v tom případě, kdy člověk na tuto hierarchii věří a povařuje ji za správnou.


Kořeny v minulosti

Vertikální spiritualita a její patriarchální učení mají své kořeny jednoznačně v dobách feudalismu, odkud pochází také její nepřátelství k tělu, světu a ženám. Ten, kdo měl v těchto dobách zážitky, ve kterých se mu odhalil zdroj bytí a vzniku, vykládal si to podle potřeb tehdejšího uspořádání společnosti, ve které na vrcholu trůnil absolutní král, císař nebo imperátor. Byl ve spojení nebo v jednotě s Nejvyšším, Absolutním, Transcendentním, vládnoucím nade vším. A proto také to spirituálně Nejvyšší panovalo nad světem...

Tradiční spiritualita a její "moderní" odnože jsou díky jejich původu a učení podmíněné, vertikální a znázorňují stoupající cestu: od nejnižší zvířecko-lidské světské úrovně k božskému nebo ne-duálnímu nejvyššímu vrcholu. Dalo by se namítnout, že jako takový by nebyl tento úhel pohledu žádný problém, ale tato cesta tím představuje nejen hierarchii hodnot, nýbrž se stala také v průběhu historie hierarchií duchovních pozic a moci a stále tím je: "transcendentní", "osvícené", "božské Já" stojí nahoře v hierarchii příčin a řetězu instrukcí (odtud přichází informace o tom "co dělat dál"), vysoko nad tělesností, světem, osobou nebo Já a také nad ženskostí. Možná proto je také tak málo ženských guru...

Pokud se dnes toto učení následuje, reprodukuje se s nejlepšími spirituálními záměry feudalisticko-patriarchální struktura, ve které je rozum, ego, tělesnost atd. redukováno na iluzorní a tím nakonec likvidováno. Idea, že bychom si mohly všech těchto nízkých překážek a tak zvaných iluzí cenit, se neobjevuje ani náznakem.


Elementy spirituální obrody

Právě to ale patří k podstatným elementům nutné obrody spirituality: ocenění lidí, stavů a fenoménů, a sice právě takových, jaké se člověku dostaví. Podle vertikálního duchovního učení vidí pouze ten člověk na nejvyšším stupni všechno tak, jak to opravdu je; všichni ostatní vidí filtrované, iluzorní a zkreslené skutečnosti. Tento úhel pohledu však není ani pravdivý ani prospěšný. Naši duchovní předkové nevěděli, co dokazuje dnešní fyzika: neoddělitelnou souvislost mezi pozorovatelem a tím, co pozoruje. Psychologie nám navíc ukazuje, že naše výchova a kultura má neredukovatelný vliv na to, jak věci vidíme. Co vidíme a rozeznáváme, je tedy vždy a v každém případě koprodukcí mezi tím, kdo vnímá, jeho stavem vědomí a tím, s čím se setkává a co se děje. Je jedno, jak osvícení nebo neosvícení jsme, neexistuje žádná spirituální skutečnost, která by byla nezávislá na nás - ani uvnitř nás ani nikde tam venku.

Dá se namítnout, že to Nejvyšší ve vertikální spiritualitě se nepovažovalo jen za transcendentní, tedy za panující nade vším, ale také za imanentní, byvší ve všem. Ovšem, toto není v praxi zcela zřejmě relevantní. Co se pěstuje a žije, je transcendence: usiluje se o to nejvyšší a to nízké musí zhynout nebo zmizet. Neboť pokud by se brala vážně imanence, ctili bychom to nejvyšší ve všem a ve všech. Nikdo by už nestál nad nebo pod někým jiným, bylo by jedno na jakém stupni vědomí a vývoje by se nacházel. Bylo by jasné, co stále znovu objevuje i kooperativní spiritualita: všechno, co se dostavuje, vzniká ze setkání. Skutečnost, obzvláště ta spirituální, je společné dílo všech.


Kooperativní spiritualita

Při naší spirituální emancipaci jde také o to, důvěřovat vlastnímu vnímání a cenit si ho takového, jaké je tím, že mu propůjčíme svůj hlas - že dáváme za pravdu tomu, co vnímáme. Tak potkáváme sama sebe a naše zkušenosti zcela tak, jak se objeví, otevření a respektující - a druhé potkáváme zrovna tak. Autentické setkání se tak stává dalším ze základních elementů této spirituality, setkání, které se protějšku a jeho zkušenosti naprosto otevírá. Protože nesejde na tom, jak se jednotlivci rozdílně vyvíjeli, sdílení podstatného patří k jádru kooperativní spirituality: Co jsi konkrétně zažil? Jak se to vyvíjelo? Jak to vidíš a posuzuješ a jakou roli to hraje ve tvém životě? Ale také: Co je mezi námi? Jak se můžeme vzájemně podpořit? Tím se spiritualita naplňuje také soucitnou komunikací.

Kooperativní spiritualita je komunikativní, zahrnuje celé tělo, je samostatná, soucitná a oceňující. V průběhu své práce "spirituálního facilitátora" jsem objevil, že není nutné vracet se ke starému vertikálnímu modelu spirituality, aby bylo možné dosáhnout naplňujících, léčivých a léčebných zkušeností a vhledů: od "telepatických intuicí" a mystických vizí až po osvěcující stav spojení se vším. Kooperativní spiritualita zřejmě otevírá bránu ke spirituálnímu bohatství a představuje důležitý příspěvek k dosáhnutí celistvosti jako individua. Po odklonění se od vertikální perspektivy se tedy objevuje spiritualita, kterou bych v tuto chvíli charakterizoval asi takto:
Je to kooperativní spiritualita, která není fixována na individuální nebo kolektivní cíl, ale ukazuje kontinuální vývoj, kterého se my všichni účastníme jako spolutvůrci.
Je to v jádru lidská spiritualita, která se setkává jak s nejhlubšími zkušenostmi a vhledy, tak i s protějškem otevřeně, soucitně a bez předsudků
Je to emancipovaná spiritualita, která znovu objevuje svou vlastní autoritu, sílu, lásku a inteligenci a totéž podporuje v druhých.
Je to spiritualita, která oceňuje, která respektuje jak nekonečnou bohatost různorodosti, tak i jednotu bytí a rozdílné póly naší lidské existence.
A je to moderní spiritualita, která akceptuje naše duchovní, vědecké a materiální dědictví a zasazuje se silně a s vášní o to, aby se toto dědictví rozšiřovalo pro ty, kteří přijdou po nás.

Mushin J. Schilling, 52, žije a neustále rozvíjí kooperativní spiritualitu s komunitou Serenity v Čechách, v LFTT-tréninku a při seminářích.