Nová spiritualita

 Nová spiritualita (angl.New Spirituality) je duchovní hnutí navazující na hnutí New Age.

Historická východiska

Nová spiritualita neboli Nová duchovnost se začala formovat v devadesátých letech dvacátého století. Částečně je poučenou variací na spiritualitu 60.let dvacátého století a spojuje západní a východní duchovní nauky. V základech má nespokojenost s dosavadním civilizačním vývojem na planetě, je reakcí na psychické odcizování lidí, narušené životní prostředí, velký technologický pokrok s náhlým rozmachem výpočetní techniky v čele, politické změny po pádu Železné opony, náhlou vlnu paranormálních jevů v téže době a vědecké objevy na poli kvantové fyziky, které všechny dohromady popřely hmotnou objektivní realitu a vyzdvihly opět ducha a propojenost všech věcí. Zároveň Nová spiritualita přichází s varováním před hrozbou zničení života na Zemi tak, jak ho známe. Toto zničení může nastat každou chvílí, například i použitím zbraní hromadného ničení ve jménu odděleného Boha.

Instituce a představitelé

Nová spiritualita existuje v neinstitucionalizované formě po celé planetě. Jedním z těch, kteří ji výslovně formulovali, je americký novinář a spisovatel Neale Donald Walsch. Ten ji důsledně očistil od starého smýšlení a vyjádřil jasně její povahu. Založil nadaci Conversations with God (Hovory s Bohem) a občanské a duchovní hnutí Humanity´s Team, jejichž smyslem je šířit myšlenky Nové spirituality a zavádět je do života.

Filozofie

Nová spiritualita hledá zdroj síly a pravdy v každém člověku, každou lidskou bytost vnímá jako zdroj světla, lásky, neomezené radosti a svobody, kdy nikdo nemůže člověku nařídit, aby je prožíval za určitých konkrétních podmínek. Nehledá zdroje této síly a pravdy ve vnějším světě, v žádné z věcí světa, v žádné specifické síle světa ani konkrétní osobě či instituci. Nevyžaduje žádné předem určené jednání, nenařizuje, co jíst, kam chodit, komu se klanět ani jaké emoce vyjadřovat a považuje každého člověka za duchovního mistra, který svou vlastní formu naslouchá své duši a Bohu v ní. Osvícení je pak záležitostí uvědomění si existence této skutečnosti. Nová spiritualita také rozšířuje chápání termínu Já, věří, že čím širší je každého sebepojetí, tím je jeho život plnější a bohatší a tím větší silou disponuje.

Principy

Ruší dogmata a klade otázky

Nová spiritualita opouští představu, že lidstvo chápe všechno, co potřebuje, aby vytvořilo svět, o kterém kdy snilo, čili svět míru, radosti a harmonie. Připouští, že je třeba dále poznávat a rozšiřuje současné názorové systémy o Bohu a Životě o nové myšlenky či představy tak, aby se vztahovaly na všechny lidi a na celý svět. Místo výkladů o tom, co je správné nebo morální, povzbuzuje k ověření funkčnosti tady a teď pro každého člověka. Nová spiritualita povzbuzuje k tázání se po skutečné povaze věcí, podporuje znovuzvažování nejzákladnějších pravd . Velmi dobře si uvědomuje, že právě myšlenky a představy jsou zdrojem všeho dění a veškeré konání je až jejich důsledkem.

Vidí štěstí pro všechny

Podle Nové spirituality jsou současné teologie a ideologie teologiemi a ideologiemi oddělenosti či vyvolenosti a říkají, že spása či uspokojení náleží jen určitému jedinci, určité skupině, určitému národu, jen jedné rase či druhu. Proto se odklání od pojetí Boha, který rozlišuje lidskou rasu na „oni“ a „my“ a tvoří dle ní pravdivější a zároveň funkčnější teologii a ideologii jednoty.

Bere na zřetel proměnlivost slova

Pro Novou spiritualitu jsou cenná a smysluplná všechna svatá písma a žádné není horší než druhé, ale je třeba je chápat v kontextu doby, místa a jazyka. Uvědomuje si, že slova jsou proměnlivá a každá jejich interpretace může být omylná. V Nové spiritualitě neexistuje žádný statický ideál, ale neustálá živá proměna. Jednotu pak chápe jako vědomí si celku a vůli ke spolupráci všech jeho částí. Slovo Bůh chápe jako označení Živé Jednoty. Zároveň slovo Bůh zaměňuje i s dalšími slovy jako jsou Láska, Jednota, Pravda, Změna, Proces, Absolutno, Radost, Svoboda nebo např. Tao, jelikož je považuje za identická. Boha pak ztotožňuje i s Životem samým. Lze to chápat i tak, že v Boha nevěří, ale uvědomuje si svět jako celek, který je více než součtem všech jeho částí a tvoří tak i celistvou vědomou bytost.

Oživuje spojení a jednotu

Pro Novou spiritualitu je lidstvo, příroda i vše ostatní nedělitelným celkem a z toho vyvozuje své principy. Spojuje každého člověka s Bohem i s druhými lidmi, tvoří jejich jednotu a nerozdělenost. Nedělí jevy na světské a duchovní, dobré a zlé, milované a nemilované, ale vidí je jako jednu skutečnost. Propojuje tělo, mysl, srdce a duši. Ani jevy, které se lidem nelíbí nepovažuje za oddělené a na lidech nezávislé, ale ukazuje na zodpovědnost každého za to, co se v jeho světě odehrává a od čeho se nemůže distancovat. Ale zároveň si uvědomuje, že každý dělá ze svého pohledu a momentálního pochopení to nejlepší, co může.

Uznává svobodu individuální cesty

Nová spiritualita nevytváří nový systém filozofie či náboženství a respektuje mnoho cest k pravdě. Nikoho neodsuzuje za způsob, jakým se vztahuje k absolutnu aneb ke všemu, co je. Vyznává neustálou proměnlivost a relativitu. Cokoli chce změnit, mění v sobě a vůbec neusiluje o změnu druhých lidí, druhým pak přináší to, co považuje za nejlepší ze sebe.

Připomíná svobodu a zodpovědnost každého za svůj život

Pro Novou spiritualitu není svoboda něco, co by si měli lidé zasloužit, ale jejich vrozená přirozenost, o kterou nemohou být připraveni a donuceni prožíval něco jiného, než právě chtějí. Boží vůle je pak totožná s vůlí každého člověka, a tak lidé nepotřebují ke svému štěstí nic vnějšího. To neznamená, že záměrně trpí nebo ignorují dění vnějšího světa, ale umožňuje jim to nevydělovat nic ze sebe, ale přijímat vše jako svou součást. Člověk si pak uvědomuje, že jen on rozhoduje o svém životě a svobodu mu nikdo nemůže vzít. „Co chce me my pro sebe, chce i Bůh pro nás“.

Za měřítko má funkčnost

Nová spiritualita nic nehodnotí jako správné nebo špatné, toto dělení má pro ní smysl jen v kontextu toho, čeho chce člověk či společnost svým jednáním dosáhnout. Nic není správné či špatné samo o sobě. Jediným měřítkem je funkčnost, jestli to, co člověk dělá, vede k výsledkům, které očekává. Neřídí se žádnou morálkou a vyzývá každého k tomu, aby vědomě rozhodoval, co pro něj v tuto chvíli platí. Místo hrozeb trestů nebo slibování odměn se rozhoduje na základě funkčnosti v přítomném místě a čase – v tady a teď.

Popisuje, co Bůh je, nikoli, co chce

Pro Novou spiritualitu je Bůh Jednota, Absolutno či Celek, je již vším, a tudíž nic nepotřebuje a nevyžaduje. Bůh tedy netvrdí, že člověk něco musí dělat, aby uspokojil jeho potřeby, dokonce v něj nemusí ani věřit nebo ho jakkoliv vyznávat. Místo popisu toho, co Bůh chce, se Nová spiritualita věnuje popisu toho, co Bůh je. Vidí ho jako Celek. Je vším, co je, tím jediným, co ve skutečnosti existuje, jediným časem, který kdy nastal, jediným místem, které kdy existovalo, jedinou věcí, jedinou myšlenkou a jedinou bytostí, která existuje. Nová spiritualita odpovídá na tři základní otázky:

1.Co je Bůh? a odpovídá si: Bůh je život a všechno v životě.

2.Co chce Bůh? a odpovídá si: Nic.

3.Co je smyslem existece Boha? a odpovídá si: Může být použit – je zdrojem síly.

Jelikož Bůh již je vším, co by kdy mohl chtít, nezůstává nic, po čem by toužil, co by po lidech vyžadoval nebo čím by svou lásku podmiňoval. Naopak jim dává veškerou svoji sílu k dispozici. Jelikož je spokojený tak, jak je, nepřeje si nic a svou vůli odkazuje lidem. Chtějí-li být s ním a využít jeho pomoci, stačí, když si uvědomí svou jednotu a využijí skutečnosti, že od ničeho doopravdy nejsou oddělení. Proto je cílem Nové spirituality sjednocení lidstva, protože když lidstvo bude jednat jako celek, bude mít všechno, co si přeje, a vyřeší své nedostatky.

Uznává soběstačnost života a tedy sebe

Nová spiritualita říká, že život je zcela soběstačný, nic mu neschází a všeho má dostatek, protože jeho součástí už je vše, co by kdy mohl teoreticky potřebovat. Radost je pak přirozeným stavem bytí člověka, protože celku nic nechybí a nic nepotřebuje, čímž nepotřebuje ani utrpení a nemá důvod proč radostný nebýt. Nová spiritualita vnímá život jako dokonalý a soběstačný, a tak se inspiruje přírodou. Pozoruje, jak příroda zachází s energií, hmotou či organismy, usiluje o pochopení přirozenosti a kopíruje její metody, které vědomě aplikuje do života lidské společnosti.

Život má za nejvyšší hodnotu

Nová spiritualita chápe Boha a Život jako rozvíjející se vědomí, které poznává život v podobě života. Jinými slovy vidí, že vše je jeden Život, který si je sebe vědom a skrze sebe se poznává a opět shledává, že je Životem. Život je nejsvatější vírou Nové spirituality a je její nejvyšší hodnotou, vidí ho jako sebezáchovný a tedy sebemilující.

Lásku bere jako univerzální, přirozený a svobodný stav

Pokud si podle Nové spirituality lidé uvědomí, že jsou jeden celek, který nic nerozděluje, mohou pocítit, že jsou soběstační, radostní a svobodní. Pak jejich láska nezná omezení a podmiňování. Taková láska prostě je a buď ji lidé cítí, nebo ne.

Přetváří realitu

Podle Nové spirituality se lidé neustále rozhodují a své osudy utvářejí svými záměry a tyto záměry jsou odvozeny od jejich přesvědčení. Neochvějná rozhodnutí pak přivolávají zázračné události, pokud vycházejí z přesvědčení o světě a jeho možnostech. Každá další část světa pak reaguje na lidské přesvědčení a je-li takové přesvědčení s nimi v souladu, podporují ho. Vychází-li záměr z vědomí spojeni s celkem, je podporován vším. Nová spiritualita věří ovšem tomu, že co je prospěšné celku, je prospěšné i jedinci, ale také naopak, že co je prospěšné pro jednoho, je prospěšné všem, pokud to vychází z nejkrásnějších představ o životě. Pokud je záměr vyjádřením celku a ne vzepřením vůči němu, je realizovatelné vše. Z pohledu celku vše již existuje v jednom jediném přítomném okamžiku, a tak si lidé jen vybírají, kterou jeho část chtějí prožít. To znamená, že lidé mají možnost prožít cokoli. Celek nic nepotřebuje, jelikož je celý, úplný a zcela uspokojený, a tak je vše jen na lidech. Proto lidé můžou měnit vše, co je nefunkční.

Poselství

Nová spiritualita věří, že lidé žijí proto, aby si uvědomili svou podstatu, aby se rozpomenuli za pomocí svobodného a radostného tvoření, nikoli aby trpěli a pouze reagovali na vnější podněty. Věří, že co dá člověk jiným, to sám bude prožívat a to získá, protože si uvědomí, že už to má.

(zdroj wikipedie)