Letní dovolená s HT
Přišlo léto a hátéčko vyrazilo na dovolenou. Vlastička Frantová objevila báječné místo u hotelu Luna v Koutech u Ledče nad Sázavou a tak jsme se tam od 17. do 24.srpna 2007 sjeli. Každý z nás tam strávil tolik času, kolik jeho srdce žádalo, někdo víkend, jiný tři čtyři dny, někdo celý týden. Nakonec se nás tam vystřídalo šestnáct. Chatová "osada" patřící k holelu byla prakticky celá naše, a k tomu rozlehlý rybník, šumící les, slunná louka a KLUBOVNA.
Vlastička se na nás pečlivě připravila a klubovnu, kde jsme strávili hodně času, naplnila spoustou prostředků k tvoření i k zábavě.
Chatičky byly útulně a často jsme se všichni narvali do jediné a klábosili, popíjeli čaj nebo si četli pohádky.
U rybníka byla nádherná louka, na které se báječně opalovalo, válelo nebo cvičilo
Klubovnu jsme si ozdobili osobními mandalami vytvořenými ze jmen. Jméno se napíše normálně a pak se přes sklo udělá zrcadlově převrácená kopie a výsledek se obarví dle autorovy fantazie. Báječný způsob, jak o sobě a svém vnitřním světě říct vše. Co o sobě prozradily autorky těhle obrázků?
A jako na správném pionýrském táboře i my jsme trávili večery u táboráku, s kytarou a se zpěvy. Člověk by nevěřil, jak tlustý strom se dá pokácet pravým švýcarským armádním nožíkem, když nemáte ani pilu ani sekeru.
V okolí Koutů jsou nádherné posázavské lesy, občas jsme vyrazili na procházku, ale obvykle jsme daleko nedošli. Foglarova Sluneční zátoka nebo Melechovská tvrz už byly mimo náš akční radius.
Ale na Melechov jsme přeci jen, 587 let po husitech, vylezli. Na vrcholu stojí rozhledna, ze které byl nádherný výhled, ale asi tak před padesáti lety, kdy stromy byly poloviční. Teď je utopená v moři lesů a zavřená. V průběhu fotografování nám pak nad hlavou přeletěl záhadný naprosto neidentifikovatelný předmět, na který jsme všichni s údivem hleděli.
Kousek od chatičkové osady jsme v lese nalezli prastaré magické místo, ohraničené příkopy, kde se pod korunami vznešených borovic skvěle meditovalo. Když Slunce vycházelo nad Melechovem, celý les byl prozářen stříbrným světlem. Energii toho místa jsme umocnili vytvořením kamenné mandaly a magickými obrazy, například Buddhy (nebo že by to byl Jirka?)
Nebyli jsme sami, kdo si užíval prázdniny. Rybník byl plný moudrých kaprů, kteří se dovedně vyhýbali udicím rybářů, koruny stromů plné ptáků, kteří prý, dle Pat, zpívají i v noci, a my jsme měli plné ruce Bobeška a vymýšlení způsobů, jak odhodit jeho klacít tak, aby ho už nikdy nenašel. A takhle to dopadalo....
Místní restaurace vařila dobře, ale my si chtěli také něco uvařit sami. A to byla vždycky zábava na celý večer. Smažení hub nebo pečení brambor ovšem obvykle skončilo tak, že jsme šli spát hladoví.
Tohle je jediná fotka z magického obřadu, který jsme tak nějak náhodou vytvořili a prožili. Ta událost je slovy nepopsatelná, ale ti, kdo se ho zúčastnili, na něj hodně dlouho nezapomenou. Co všechno může vzniknout z kamiloviny nazvané Laserový výklad karet? A když se do toho zamíchá tak silná láska k vodě, jako má Pat? A když se spojí v nádherném souzvuku ÓM energie deseti lidí?
Tohle byla tvořivá dovolená a tak jsme tvořili. Mistr Aikido nebo Ten, který září ozdobili naší klubovnu....
...a naše loď právě vyplouvá, opouští bezpečnou zátoku a vyráží za obzor. Jste s námi na palubě? Hurá Tramtadadááá.
Individuální tvoření pak vystřídalo společné a my vytvořili velký obraz, plný zářivých barev, každý přítomný se na něm podílel...
...to, co vzniklo, nás překvapilo, jako bychom nakreslili náš společný život. V archivu je samozřejmě i fotka celého obrazu, ale tady nebude, už se totiž moc těšíme, až si ho budete moci prohlédnout naživo.
Poslední oběd je sněden, poslední Plešoun (nealko pivo od Bernarda) je vypit, poslední set ve volejbálku odehrán....
...naše loučení jsou radostná, protože víme, že se zase sejdeme.
(foto Kamil Krbálek)
