HT v Africe 3. - Soweto

Laco

17.4.2009

Abychom se naladili na africký kontinent, pátek byl určen pro poznávání africké kultury ve velkoměstě. Navštívili jsme SOWETO - černošskou čtvrt u Johannesburgu. SOWETO je akronym pro South-Western Township, tedy jihozápadní městskou část. Tam byly v době apartheidu stěhováni všichni lidé černé pleti. Bylo to vlastně takové obrovské ghetto, s domečky bez vody a elektřiny, prošpikováno "dočasnými obydlími" s vlnitého plechu a jiných materiálů ze smetiště, tak jak to znáte z dokumentárních filmů.

V současnosti jihoafrická vláda dává obrovské prostředky na jeho rekonstrukci, jednak chtějí zlepšit životní podmínky obyvatel a za druhé chtějí z něho udělat přitažlivé místo pro turistický ruch. Takže jsme projížděli ulicemi SOWETA a nasávali atmosféru domorodého života. Někteří fotili, někteří filmovali, mně to připadalo blbé si je fotit jako v zoologické zahradě, tak se omlouvám, že těch fotek bude poskrovnu. Na okružní trase jsme si udělali několik zastávek: kostel Regina Mundi, muzeum apartheidu a boje proti němu, náměstí památky Waltra Sisuly (kde byla podepsaná Charta svobody - Freedom Charter) a nakonec dům Nelsona Mandely, kde vyrůstal.

Takže kostely: trochu se vymykají našim měřítkům. Jsou větší (pro několik tisíc sedících lidí), zato jednodušší. Často jsou vyzdobeny obrazy místních malířů, které se nám Evropanům můžou zdát nedokonalé. V případě křesťanských kostelů je často Madona vyobrazena jako černá (tzv. Černá Madona), ale ne každý křesťan zná rozdíl mezi černou a bílou Madonou. Není černá pouze proto, že tady žijí černoši - zájemci si najdou příslušné informace na internetu.

Dále apartheid: hnutí proti apartheidu bylo patrné již od získání nezávislosti na Anglii po druhé světové válce, ale nejvíce je nasralo, když vláda chtěla zavést vyučování v afrikánštine do škol v roce 1976. Říkal jsem si jak to, vždyť mohli být rádi, že chtěli zavést vyučování v jejich rodném jazyce, ale chyba lávky: afrikánština je jazyk přistěhovalců, který byl uzákoněn (společně s angličtinou), když JAR získala nezávislost. Domorodé obyvatelstvo mluvilo domorodými jazyky, jako je xhosa, zulu, ndebele, sependi, sesotho, setswana, swati, tschivenda, xitsonga a jiné (kromě zulu jsem všechny opsal z příručky :-) a tak se nemůžeme divit, že se proti tomu začali bouřit. První demonstrace skončila krveprolitím a pronásledováním, takže většina z předáků musela odjet do emigrace.

Samozřejmě když je vás 80% populace, nesmíříte se s dočasnými ústupky a tak se demonstrace periodicky opakovali v takových vlnách, které byly jednou mírné, podruhé krvavé. Až nakonec to skončilo, jak už všichni víme, zrušením apartheidu a pak o dva roky později svobodnými volbami, kde vyhrál Nelson Mandela. Myslím, že se dá přirovnat k Václavu Havlovi, protože byl zvolen prezidentem až po návratu z vězení (ve kterém strávil 27 roků života) jako starý muž, spíše jako symbol svobody a vítězného boje. Při popisu zážitků z JAR je nemožné se vyhnout politice - černí jsou náležitě hrdí na svou historii, každý o ní mluví, i v souvislosti s nadcházejícími volbami.

Zajímavosti:
- Když projíždíte Johannesburgem, tak všude vidíte obrovské jámy. Jsou to povrchové doly na těžbu zlata. Mnoho lidí bydlících v SOWETU státe sní o tom, že je jednou potká štěstí ve "městě zlata", jak nazývají Johannesburg.
- Domorodé jazyky, které jsem vyjmenoval, tvoří v současnosti spolu s afrikánštinou a angličtinou 11 úředních jazyků. Když si ale vybíráte peníze z bankomatu, tak jsou tam ale uvedeny pouze 3 z nich.
- Černošky jsou zkrátka nádherné. Tady nezáleží na postavě co se týče váhy - i ty korpulentní se zkrátka umí nosit, velký zadek se jim natřásá jak jdou ulicí, chodí rovně a hrdě. Často jsem viděl, jak nosí svůj náklad na hlavách místo v rukou.