Duch HT
25.02.2009 09:02Tahle akce byla vyvrcholením dlouhého tvůrčího procesu. Její první vize se objevila už na podzim roku 2007, kdy Kamil a Iveta připravovali setkání na Seči. To se z mnoha důvodů neuskutečnilo, ale vize zůstala. Celý rok 2008 se pak nějakým magickým způsobem skládaly energie, které se naplno setkaly 20. až 22. února 2009 v A-centru, v Praze Karlíně v tvůrčí dílně, kterou nás provázel Robert Sättler a kterou jsme nazvali Duch HT a jeho realizace.
Co tomu předcházelo? Seznámili jsme se s Robertem a začali spolupracovat, z toho vznikly dva semináře Přirozený projev na Borovici. Přitáhli jsme do rady HT nové nadšené lidi, kteří projevili zájem naplno pracovat v HT. A všichni jsme se setkali v Karlíně při Návratu Kruhů do Čech, kde došlo k našemu propojení, kde jsme se všichni seznámili s Kruhem srdce a skutečně ho vytvořili. Mezitím Robert a Iveta začali připravovat dva semináře o duchu HT. Vznikala vize, která byla propojená s dalšími sny, navazovala na spolupráci s Christianem a předcházela tvořivému procesu kolem Obejmi změnu a Cestě k sobě.
Ale změna je život a ta tvořivá vlna šla nečekanými cestami. Už jsme byli někde v budoucnosti, ale dění v přítomnosti nás vrátilo na začátek, bylo potřeba udělat několik kroků zpět do reality a začít pěkně od začátku a bez fázových skoků. Tehdy v čajovně (15.1.) se nás Robert ptal, jestli skutečně víme, co chceme a taky co potřebujeme, jestli víme, jakou prací či činností chceme Ducha HT zhmotnit, jestli vůbec něco chceme dělat nebo jestli nám stačí se jen občas scházet. Máme jednotlivě spoustu vizí a plánů a projektů, ale často nevíme, jak ladí mezi sebou, jestli jsou opravdu vyjádřením Ducha HT nebo co vlastně vyjadřují a k čemu pasují. Nedokázali jsme tehdy Robertovi říct, co vlastně hátéčko je, co chce nebo co potřebuje, vlastně jsme se nikdy o tom společně nebavili, a možná jsme ani nevěděli, že tahle debata je potřebná, natož jak jí vést k smysluplným závěrům. Z představy dvou dvoudenních seminářů, se tak vyvinul plán jednoho jednodenního. Víme, že v hátéčku jsou lidé s různým přístupem, kteří nechtějí chodit na žádné semináře, nechtějí do Kruhů srdce, nechtějí nic organizovat a přesto se cítí být v HT. Jak tohle skloubit s lidmi, kteří naopak něco chtějí dělat?
Robert nám nabídl pomoc a spolupráci právě na téhle úvodní interní debatě, která musela předcházet jakýmkoliv seminářům o Duchu HT nebo jakékoliv jiné smysluplné činnosti v hátéčku, co konkrétně chceme nabízet lidem v HT nebo vně, jaké prostředky chceme používat, jaký jazyk či koho chceme oslovovat. Tohle jsme si museli v prvé řadě vyjasnit v Radě. Na té Radě (31.1.) byl Robert s námi, naprosto jsme obdivovali jeho nasazení, se kterým se přípravě toho víkendu věnoval. Ta Rada byla hodně důležitá, domluvili jsme, že seminář bude skutečně od pátku do neděle, že bude jeden a že tak hodně pracujeme pro HT, že na lektorné pro Roberta i na nájem použijeme společné peníze. Těmito rozhodnutími, se z pouhého semináře stala tvůrčí dílna.
Ty dva dny byly opravdu náročné, byli jsme totiž nároční sami na sebe a všichni museli makat na 100%. Ne že by je nás někdo bičem popoháněl, ale když děláte to, co milujete, s lidmi, které milujete, tak to prostě jinak nejde. A výsledek byl neuvěřitelný.
Hmatatelným výsledkem jsou čtyři věty a jeden obraz, ale za nimi stojí obrovská energie a semknutý tým, kde každý si je vědomý toho, co je Humanity´s Team, umí to přesně vyjádřit, a kde všichni víme, že to, co říkáme, je sladěno s ostatními. Duch HT, kterého jsme tam vyvolali, do nás vstoupil a my se stali jeho tělem.
Humanity´s Team je společenství lidí vytvářející svobodný prostor pro vyjádření toho, kým jsme. Podporuje jedinečnost každého a staví na tom, co je pro nás společné. Spojuje nás vzájemná laskavost, radost a respekt. Aktivity HT nám pomáhají k vědomému a harmonickému životu.
A jak jsme k tomuto vědomí sounáležitosti došli? Robert nás vzal na cestu, na které jsme společně hledali a pojmenovávali, kdo jsme ve vztahu k Humanity´s Teamu, jak se cítíme s ostatními v HT a jak vnímáme ducha HT a jeho realizaci v běžném životě. Ujasňovali jsme si a čistili cesty mezi tím, co je a co chceme. Dávali prostor své touze být sami sebou a zároveň se dotýkali svou celistvostí ducha HT, rozdmýchávali jeho sílu a dávali mu jasné obrysy a smysl v reálném světě. A Duch HT skrze nás tvořil a naplňoval jasné záměry. To, že jsme se na tom aktivně podíleli, nám otevírá cestu k expanzivnímu osobnímu rozvoji, k sebeuplatnění a k nové spolupráci. Práce, kterou jsme odvedli, zasahovala jak rovinu mentální, emocionální, a esenciální, tak i rovinu fyzického těla. Brečeli jsme dojetím, a smáli se radostí, padali na hubu únavou a byli hluboce naplněni smyslem toho, co děláme.
Byly to neuvěřitelné dva dny naplněné důvěrou, podporou, respektem a spoluprací, ve kterých se zrodilo tolik věcí, že máme co dělat až do skonání věků, vždyť tvoříme to společenství a ten svobodný prostor. A hlavně věříme, že tohle je tak smysluplná práce, že její výsledky jsou trvalé.
Byli jsme hodně propojeni mezi sebou i napojeni na toho společného ducha a tak to, co jsme říkali, bylo často nasycenou hlubokou moudrostí, proto jsme všechny důležité pasáže nahrávali. Dohodli jsme se však, že tyto nahrávky jsou soukromé a nebudou zveřejněny, máme však v plánu je přepsat a podělit se s ostatními o hlas Ducha HT:
Robert: Markétko, zopakuj ty pocity, když jsi byla za ducha HT.
Marky: Bylo to moc příjemný a příjemný pocit vyplýval z toho, že ač jsem vnímala velkou lehkost a hravost, tak to mělo velkou hloubku.
Robert: Marceli, svěříš se nám s nějakýma pocitama z tohoto krátkého cvičení?
Marcel: Když jsem byl v roli HT, tak jsem cítil takovou velikost a zároveň uvolnění a hloubku a takovou lehkost. Lehkost v té síle, která tam byla.
Máme se na co těšit….
Vyhledat další podobné snímky na: Humanity's Team Ceska republika
———
ZpětDiskusní téma: Duch HT
| Datum | 28.02.2009 |
|---|---|
| Vložil | Kamil |
| Titulek | po týdnu |
ta událost na mě hluboce zapůsobila svou hloubkou a mnohovrstevnatostí, které jsem na místě snad ani nestačil vnímat, ale jak o tom píšu s různým časovým odstupem a pro různé publikum, vnímám konglomerát energií, který tam vznikl.
Dnes vnímám, že se tam znovuzrodilo MY HT v jiné kvalitě než jakou mělo kdykoliv před tím. Samozřejmě že vědomí sounáležitosti mezi námi existovalo už dříve, ale my jsme tam vytvořili jakýsi tavicí kotel (Tvůrci křídel tomu říkají Chrám Událostí), kde se ta směs novým způsobem propojila. Od té chvíle cítím v sobě velikou sílu společného vědomí, kdy vím, že 13 dalších lidí odpoví na otázku co je to HT, stejně nebo velmi podobně, jako já.
Dnes ráno jsem četl channeling (Pamela Kribbe) o tom, jak probíhalo a probíhá božské stvoření reality a zaujala mě myšlenka: "co jste se pokoušeli nalézt, ještě neexistovalo - muselo to být vámi stvořeno". Dlouho jsme se pokoušeli nalézt, co je to Duch HT, ale on neexistoval, museli jsme ho stvořit a dokázali jsme to tím, jak jsme se přibližovali k tomuto semináři a toho ducha hledali. A začalo to nejméně před pěti lety, všechna ta setkání za ten čas byla důležitá.
Začalo to jako sen jednotlivých lidí, že bychom mohli žít jinak, že bychom se mohli propojit a podpořit atd. Ale jak to udělat? Jak se takové propojení dělá? Vstupovali jsme do toho procesu s nějakou vizí, každý se svou, pak došlo ke kontaktu a několik let jsme zkoumali, co se to mezi námi vlastně děje, co to vlastně vzniká a jak to s tou původní vizí souzní a souvisí. Minulý víkend jsme se vlastně na tuhle pětiletou zkušenost podívali a zobecnili jí, uvědomili jsme si, co jsme to vlastně prožívali a co tvořili. A to popsali těmi čtyřmi větami.
Naplno jsem tuhle rodící se energii začal vnímat na semináři s Christianem ve Skochovicí v srpnu 2006 a teď cítím, že pro mě teď v únoru 2009 skončila určitá etapa. Něco se uzavřelo. Zrození MY, o kterém jsem dlouho snil, se stalo skutečností, MY je mezi námi. Opravdové MY, už ne sen nebo vize o MY. Vidím, že s Christianem se učíme zednickému řemeslu, tomu, jak se staví domy. Ale teď jsme se rozhodli jeden vlastní postavit a k tomu nám zase pomohl stavbyvedoucí Robert.
To, co jsme prožili, mi připomělo mystickou svatbu, ovšem ne dvou lidí, ale čtrnácti. Jak se taková událost dá zorganizovat? Fakt nevím, ačkoliv jsem se v ní hodně angažoval a byl hodně blízko Zdroji, ale ten byl prostě mimo nás lidi. Když si uvědomím, kolik podmínek je nutné splnit, aby bylo možné Chrám Událostí otevřít a zažít, tak naprosto netuším, jak se nám to podařilo. Musí to být spontální, všichni tam musí být svobodně a dobrovolně, v té skupině nesmí být guru a všichni musí vědět (na nějaké úrovni), co mají dělat. Ale mezi námi nebyl nikdo, kdo by věděl, co máme dělat, jak se takový Chrám staví, jak se v tom kotlíku taví z mnoha JÁ jediné MY. Jen jsme to prostě dělali. Je fakt, že části toho procesu jsme už prožili v minulosti a já si to uvědomoval, například, když jsme objevili Zemi na vánočním setkání v roce 2007 nebo při tancích míru na Vyšehradě, ale to byly půlhodinové epizody. Teď to trvalo dva dny a Chrám Událostí, která jsme stvořili byl docela velký. A vlastně stále stojí. Jeho energetická struktura stále existuje. Jsme společenství lidí vytvářející svobodný prostor pro výjádření toho, kým jsme....
———
| Datum | 25.02.2009 |
|---|---|
| Vložil | Kamil |
| Titulek | Duch společenství |
Tak tohle se tam také dělo:
-----------------------------------------------------------------------------------------
Když jsme spolu, tak energie, které uvolňujeme, mohou být velmi silné, protože zdroje, odkud přicházejí, jsou hluboké. Jsme propojeni do daleké minulosti i vzdálené budoucnosti a společnou prací tvoříme jejich spojení v okamžiku tady a teď. Jak se cítíte ve vědomí, že žijete to, o čem snili miliardy lidí po tisíce let před námi, nebo to, na co miliardy lidí vzpomínají v budoucnosti?
Tvoříme prostor pro dvě energie a ony do něj vstupují. Jedna je prastará a je spojená s Gaiou, Divoké srdce VnitroZemí. V této formě jí vytvořilo společenství lidí, kteří žili asi před 50 000 lety a vzpomínky na ně se uchovaly v tradicích domorodých austrálců. Tihle lidé snili a ve svých snech tvořili budoucí historii lidstva, snili o Atlantidě, o zemi faraonů, o středověku, o zázracích 21.století a dál a dál. Naplňovali ten prostor možností vším, co se může stát. A ono se to děje. Oni snili i o nás, o tom, co právě teď děláme, o vzestupu lidstva, o transformaci, o Nové Zemi.
Když jsme spojeni, můžeme si uvědomit, že žijeme sen, který měl někdo před padesáti tisíci lety. Ti lidé umístili své sny do archetypu lidstva a od té doby je mělo mnoho miliard lidí. Mnoho lidí snilo o propojenosti lidí, o společenství vytvářející svobodný prostor pro vyjádření toho, kým jsou. Snili o tom uprostřed bitev, pod mocí tyranů, opuštění a zapomenutí, snili ho lidé, když vstupovali do plynových komor Osvětimi. A tím, že se teď propojujeme, ten jejich sen naplňujeme. Pokaždé, když popojdeme kousek blíž k sobě a naše vědomí sounáležitosti zesílí, jsou všichni ti lidé s námi a jejich sen se stává splnitelným a reálným.
Druhou energií, která k nám přichází, tvoří lidé v budoucnosti, Tvůrci křídel, ti, kteří vzpomínají. Žijí za tisíc let a někteří z nich vzpomínají na každý čin, který vedl k našemu propojení. Vzpomínají i na to, co jsme dělali včera, a není to jen jeden člověk, jsou jich miliardy. Tak jako my dodnes vzpomínáme na rytíře kulatého stolu, tak za tisíc let jsme my v jejich vzpomínkách. Žijeme v jejich legendách. Tím, co teď děláme, pokládáme základy mnoha společenství, dnes mezi námi žijí i zakladatelé Tvůrců křídel, kteří se zrodí z toho, co v současnosti mezi námi vzniká.
Co tak úžasného tvoříme, že jim stojí za to na nás vzpomínat? Oni jsou společenství lidí vytvářející svobodný prostor pro vyjádření toho, kým jsme. Podporují jedinečnost každého a staví na tom, co je pro nás společné. Přes propasti času nás spojuje vzájemná laskavost, radost a respekt. A to, co dělají, nám pomáhají k vědomému a harmonickému životu. A svými vzpomínkami nám zde v minulosti pomáhají být těmi, kým jsme. My tvoříme prostor pro ně, oni tvoří prostor pro nás. Jsme propojeni.
Když stojíme a držíme se za ruce, uprostřed našeho kruhu se zhmotňuje obraz ducha našeho společenství. Slyšíme jeho slova. Náš kruh tvoří kmen obrovského stromu, jehož kořeny sahají hluboko do nitra Země a přivádějí do tohoto okamžiku energii Divokého srdce VnitroZemí a ze shora k nám sahá košatá koruna Života na Zemi, kde žijí Tvůrci křídel. A uprostřed nás, tam kde Naše Srdce Jsou Spojena, tepe Srdce Země, obrovské čerpadlo, které žene energii vzhůru. Tomu, co takto otevíráme, se říká Hvězdná Brána, je to vstup do obrovského Chrámu Lidstva.
Proroctví praví: „Člověk dokáže cokoliv, když dosáhnete nejvyššího zasvěcení, poručíte a tady vyroste strom“. Když určíme to místo, strom ví, kde má vyrůst. Máme zavřené oči a vzpomínáme na to, jak jsme krůček po krůčku šli po cestě k tomuto okamžiku, vzpomínáme na chvíle, kdy jsme váhali, ztráceli naději nebo nevěděli kudy dál. Přesto jsme došli až sem, na místo a do okamžiku, o kterém jsme snili, posíláme proto do minulosti pochopení, porozumění a naději. Posíláme jí všem našim předkům a předchůdcům, kteří prošlapávali cestu k tomuto místu. A sníme o budoucnosti, o nejkrásnějším světě, který tryská z našich srdcí, ve kterém žijeme my a naši potomci a kde vzpomínáme na tuto chvíli, kdy strom začal růst.
Vzpomínky a sny propojují přítomnost, minulost a budoucnost a tvoří Ducha společenství.
———
