ta událost na mě hluboce zapůsobila svou hloubkou a mnohovrstevnatostí, které jsem na místě snad ani nestačil vnímat, ale jak o tom píšu s různým časovým odstupem a pro různé publikum, vnímám konglomerát energií, který tam vznikl.

Dnes vnímám, že se tam znovuzrodilo MY HT v jiné kvalitě než jakou mělo kdykoliv před tím. Samozřejmě že vědomí sounáležitosti mezi námi existovalo už dříve, ale my jsme tam vytvořili jakýsi tavicí kotel (Tvůrci křídel tomu říkají Chrám Událostí), kde se ta směs novým způsobem propojila. Od té chvíle cítím v sobě velikou sílu společného vědomí, kdy vím, že 13 dalších lidí odpoví na otázku co je to HT, stejně nebo velmi podobně, jako já.

Dnes ráno jsem četl channeling (Pamela Kribbe) o tom, jak probíhalo a probíhá božské stvoření reality a zaujala mě myšlenka: "co jste se pokoušeli nalézt, ještě neexistovalo - muselo to být vámi stvořeno". Dlouho jsme se pokoušeli nalézt, co je to Duch HT, ale on neexistoval, museli jsme ho stvořit a dokázali jsme to tím, jak jsme se přibližovali k tomuto semináři a toho ducha hledali. A začalo to nejméně před pěti lety, všechna ta setkání za ten čas byla důležitá.

Začalo to jako sen jednotlivých lidí, že bychom mohli žít jinak, že bychom se mohli propojit a podpořit atd. Ale jak to udělat? Jak se takové propojení dělá? Vstupovali jsme do toho procesu s nějakou vizí, každý se svou, pak došlo ke kontaktu a několik let jsme zkoumali, co se to mezi námi vlastně děje, co to vlastně vzniká a jak to s tou původní vizí souzní a souvisí. Minulý víkend jsme se vlastně na tuhle pětiletou zkušenost podívali a zobecnili jí, uvědomili jsme si, co jsme to vlastně prožívali a co tvořili. A to popsali těmi čtyřmi větami.

Naplno jsem tuhle rodící se energii začal vnímat na semináři s Christianem ve Skochovicí v srpnu 2006 a teď cítím, že pro mě teď v únoru 2009 skončila určitá etapa. Něco se uzavřelo. Zrození MY, o kterém jsem dlouho snil, se stalo skutečností, MY je mezi námi. Opravdové MY, už ne sen nebo vize o MY. Vidím, že s Christianem se učíme zednickému řemeslu, tomu, jak se staví domy. Ale teď jsme se rozhodli jeden vlastní postavit a k tomu nám zase pomohl stavbyvedoucí Robert.

To, co jsme prožili, mi připomělo mystickou svatbu, ovšem ne dvou lidí, ale čtrnácti. Jak se taková událost dá zorganizovat? Fakt nevím, ačkoliv jsem se v ní hodně angažoval a byl hodně blízko Zdroji, ale ten byl prostě mimo nás lidi. Když si uvědomím, kolik podmínek je nutné splnit, aby bylo možné Chrám Událostí otevřít a zažít, tak naprosto netuším, jak se nám to podařilo. Musí to být spontální, všichni tam musí být svobodně a dobrovolně, v té skupině nesmí být guru a všichni musí vědět (na nějaké úrovni), co mají dělat. Ale mezi námi nebyl nikdo, kdo by věděl, co máme dělat, jak se takový Chrám staví, jak se v tom kotlíku taví z mnoha JÁ jediné MY. Jen jsme to prostě dělali. Je fakt, že části toho procesu jsme už prožili v minulosti a já si to uvědomoval, například, když jsme objevili Zemi na vánočním setkání v roce 2007 nebo při tancích míru na Vyšehradě, ale to byly půlhodinové epizody. Teď to trvalo dva dny a Chrám Událostí, která jsme stvořili byl docela velký. A vlastně stále stojí. Jeho energetická struktura stále existuje. Jsme společenství lidí vytvářející svobodný prostor pro výjádření toho, kým jsme....