Milá Žanetko, jedním z nejzákladnějších duchovních principů mnoha filozofií je myšlenka otevření svého srdce tomu "co je". A je báječné, že to, "co je" teď právě u Tebe, je to, "co bylo" ve Tvých snech, mnohokrát společně sdílených. Marek vždycky trefně říká, že Romeo a Julie museli mít tragický konec, protože po dramatu lásky musí zcela logicky nastoupit život milenců v dramatu všednodennosti a o tom se mnohokrát hůře píše, aby to pro diváky bylo poutavé a atraktivní - absolutní lásku nechal dramatik raději umřít, naplnil věčnost lásky ve smrti. Přejeme vám, aby všednost, která přinese mnoho výzev k růstu, byla nádherná svou jednoduchostí, radostí, pohodou a spoustou smysluplně naplněného času. Máme vás rádi, Žanetko, VDÁNskuVDANá, opatrujte se. Iva, Marek a Kryštůfek